16 C 233/2024

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 793,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni , částka, s 18,18% úrokem ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, pod č. , hodnota, mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , , adresa, , a žalovaným, na základě níž byla žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, a dlužnou část poplatku ve výši , částka, . Žalobkyně současně kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru v částce , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, . Stejné příslušenství požadovala z dlužné jistiny úvěru od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne , datum, , na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze zákaznické karty ze dne , datum, , ze zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne , datum, , z tabulky umoření dluhu žalovaného z , datum, a z předžalobní výzvy zaslané žalovanému doporučenou poštou má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , se sídlem v , adresa, , a žalovaným byla dne , datum, podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru pod č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Za poskytnutí úvěru měl žalovaný uhradit celkový poplatek ve výši , částka, , který zahrnoval 86% roční úrok kapitalizovaný ve výši , částka, , částku , částka, za zpracování spotřebitelského úvěru a částku , částka, za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Celkovou částku ve výši , částka, měl žalovaný uhradit v 52týdenních splátkách ve výši , částka, , měsíčně tedy cca , částka, . Dále bylo sjednáno jednorázové doplňkové pojištění úvěru za částku , částka, . Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný ke dni uzavření smlouvy byl zaměstnaný na částečný úvazek s příjmem ve výši , částka, čistého měsíčně. V kartě zákazníka jsou dále uvedeny další čisté příjmy domácnosti ve výši , částka, , aniž by bylo objektivizováno, o jaké konkrétní příjmy se jedná. Celkově bylo vycházeno z příjmů domácnosti ve výši , částka, . Odhadované měsíční výdaje žadatele byly stanoveny ve výši , částka, , aniž by byly blíže ověřeny. Žalovaný měl k datu uzavření smlouvy 3 vyživovací povinnosti, bydlel v nájemním bytě a jeho vzdělání bylo základní. Příjem žalovaného měl být ověřen z výplatních listů za prosinec 2021 a leden 2022, avšak tyto doklady nebyly soudu předloženy a nebyly ani k důkazu navrženy. Do podání žaloby žalovaný uhradil na předmětný závazek , částka, . Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval.

6. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od , datum, (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

7. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

8. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

9. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.

16. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) s zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

17. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Žalobkyně předložila pouze zákaznickou kartu, avšak ověření údajů zde uvedených nebylo nijak prokázáno. Za této situace soud považuje smlouvu o úvěru za neplatnou a vzhledem k této skutečnosti přiznal žalobkyni jen neuhrazenou jistinu úvěru, tedy částku , částka, , společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , neboť žalovaný se prokazatelně dostal do prodlení s úhradou dlužné jistiny. Dále soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

18. Soud má dále za to, že zde existuje další důvod pro dovození neplatnosti této smlouvy. Podepsaná smlouva představuje dle jejího charakteru smlouvu, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že žalobkyně zvolená forma smlouvy je zavádějící v tom směru, že uvádí úrokovou sazbu v kapitalizované výši, přičemž až z další části smlouvy vyplývá, že se jedná o úrok ve výši 86 %. Soud konstatuje, že tato úroková sazba výrazným způsobem překračuje obvyklou míru nákladů u spotřebitelských úvěru v nebankovním sektoru. Běžná výše úroku z úvěru se u těchto typů smluv pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku z úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z., za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy. Rovněž má soud za to, že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání, které má zjevně za cíl vyvolat ve spotřebiteli dojem sjednání nízké úrokové sazby jejím uvedením v měsíční sazbě, ačkoliv v typově srovnatelných závazcích jsou uváděny úrokové sazby v ročním intervalu. V tomto směru lze odkázat na § 6 o. z., kdy každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Rovněž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. S přihlédnutím k těmto závěrům považuje soud ujednání o výši úroku z úvěru za neplatné.

19. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o úroku z úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. , spisová značka, ze dne , datum, , , spisová značka, ze dne , datum, nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne , datum, , v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě kapitalizovaného úroku z úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání úroku ve výši , částka, , by věřitel takovou smlouvu neuzavřel, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o úroku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru.

20. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši , částka, představující rozdíl mezi částkou poskytnutou a uhrazenou, společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , celkem , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku , částka, s příslušenstvím, představující poplatek, pojištění, kapitalizovaný úrok s úvěru ve výši , částka, a úrok z úvěru z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož míra úspěchu a neúspěchu ve věci na straně žalobkyně byla srovnatelná, soud žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů nepřiznal.

23. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř.