16 C 264/2024

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 38 785,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni , částka, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, k rukám advokáta , Jméno advokáta, , sídlem , Adresa advokáta, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené elektronickými prostředky na dálku mezi účastníky řízení dne , datum, pod č. , hodnota, , na základě níž byla žalovaná oprávněna čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového rámce ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaná dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatek za službu „Presto“ ve výši , částka, a poplatek za informační SMS servis ve výši , částka, , celkem , částka, . Současně žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, jako sankci za prodlení žalované za období od , datum, do , datum, . Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou částky , částka, , požadovala žalobkyně zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , z všeobecných obchodních podmínek smlouvy tvořících její nedílnou součást, ze sazebníku žalobkyně, z přehledu bankovních transakcí o výplatách žalované za období od srpna do září 2023, z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované a z předžalobní výzvy odeslané dne , datum, má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla elektronickými prostředky na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, bez účelového určení, na základě níž byla žalovaná oprávněna čerpat finanční prostředky jako úvěr do sjednaného limitu ve výši , částka, . Výše RPSN byla stanovena ve výši 1410,33 %. Ze smlouvy sice vyplývá, že úroková sazba je nulová, avšak žalovaná se zavázala uhradit celkovou výši poplatku ze sjednaného úvěru ve výši , částka, . Datum splatnosti úvěru byl sjednán na , datum, . Pokud soud přepočítal výši poplatku na roční úrokovou sazbu, pak tato představovala 304 % ročně. U prověření úvěruschopnosti žalované věřitel vycházel pouze z údajů sdělených žalovanou a z údajů bankovních a nebankovní registrů, jejichž výstupy však soudu nebyly k důkazu předloženy. Z výpisu z běžného účtu soud má za prokázané, že žalovaná dosahovala průměrného měsíčního čistého příjmu mezi , částka, a , částka, , přičemž pravidelné výdaje byly deklarovány ve výši , částka, a výdaje na bydlení měly představovat , částka, měsíčně. V domácnosti žalované žily 2 osoby. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že žalovaná opakovaně čerpala finanční prostředky od jiných nebankovních subjektů, např. od společnosti , právnická osoba, V jakém rozsahu existovaly závazky žalované vůči jiným věřitelům ke dni uzavření smlouvy nebylo ze strany žalobkyně doloženo. Rovněž soud uvádí, že výpisy účtu žalované byly předloženy pouze do května 2023, ačkoliv smlouva byla uzavřena až v srpnu 2023. Celkově žalovaná vyčerpala finanční částku ve výši , částka, . Žalovaná na úhradu dlužné částky ničeho nezaplatila. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagovala.

5. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od , datum, (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

6. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

7. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

8. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.

15. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) se zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

16. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované řádně zaplatit sjednaný úvěr ve lhůtě splatnosti nebyl prověřen s náležitou péčí, zvláště za situace, že úvěrový rámec byl žalované poskytnut ve výši , částka, , příjem žalované představoval za období předcházející poskytnutí úvěru částku , částka, , jak uvádí sama žalobkyně ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně dále žádným způsobem neprověřovala výdaje žalované, kdy především u výdajů na bydlení se soudu jeví částka , částka, měsíčně nepřiměřeně nízká. V této souvislosti měla žalobkyně prověřit výši nákladů na bydlení. Současně soud poukazuje na skutečnost, že k důkazu byly předloženy výpisy a z účtu pouze do května 2023, ačkoliv smlouva byla uzavřena až v polovině srpna 2023. Žádné jiné důkazy, které by prokazovaly rozsah a způsob prověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla prověřena v zákonem požadovaném rozsahu a za této situace lze považovat smlouvu za neplatnou a žalobkyni lze přiznat pouze neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala , částka, společně se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, neboť od tohoto data byla žalovaná v prodlení s úhradou vyčerpané jistiny úvěru.

17. Soud má dále za to, že zde existuje další důvod pro dovození neplatnosti této smlouvy. Podepsaná smlouva představuje dle jejího charakteru smlouvu, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že žalobkyní zvolená forma smlouvy je zavádějící v tom směru, že uvádí nulovou úrokovou sazbu, ačkoliv za sjednání smlouvy je účtován poplatek ve výši , částka, , který přepočítáním na roční úrokovou sazbu při dané lhůtě splatnosti představuje úrok ve výši 304 % ročně, což výrazným způsobem překračuje obvyklou míru těchto nákladů u spotřebitelských úvěru v nebankovním sektoru. Běžná výše úroku z úvěru se u těchto typů smluv pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši poplatku za poskytnutí úvěru, považovat dle § 580 odst. 1 o. z., za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy. Rovněž má soud za to, že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání, které má zjevně za cíl vyvolat ve spotřebiteli dojem sjednání nulové úrokové sazby a její nahrazení sjednaným poplatkem. V tomto směru lze odkázat na § 6 o. z., kdy každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Rovněž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. S přihlédnutím k těmto závěrům považuje soud ujednání o výši úroku z úvěru i poplatku za neplatné.

18. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o poplatku nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. , spisová značka, ze dne , datum, , , spisová značka, ze dne , datum, nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne , datum, , v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě poplatku za poskytnutí úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání poplatku, by věřitel takovou smlouvu neuzavřel, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o poplatku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru.

19. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši , částka, společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, neboť žalovaná byla od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

20. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku , částka, (35 604 + 3 181,32 = 38 785,32 - 26 500) s příslušenstvím, představující smluvní pokutu a poplatky. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaných poplatků a smluvní pokuty.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 68 % uplatněného nároku, neúspěšná do 32 % z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 36 % (68 % - 32 %). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, , odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do , datum, , ve výši , částka, za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva před podáním žaloby), odměna tedy činí , částka, . Ke každému úkonu právní služby byl žalobci přiznán režijní paušál ve výši , částka, , a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši , částka, . Náklady řízení představují celkem , částka, , 36 % z této částky činí , částka, .

22. K aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující , částka, , řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

23. Za podání žalobkyně ze dne , datum, nebyla odměna přiznána, neboť tímto podáním žalobkyně na písemnou výzvu soudu doplnila rozhodné skutečnosti k uplatněnému nároku, které měly být uvedeny již v původní žalobě. Tyto náklady soud nepovažuje za účelně vynaložené.

24. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.