16 C 3/2025

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 19 702 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni , částka, s 8% úrokem ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a s 15% úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., , adresa, , a žalovaným dne , datum, pod č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, , neuhrazený úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , neuhrazenou úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , za umožnění platit splátky v místě bydliště ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, . Současně žalobkyně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení a sjednaný úrok z úvěru do , datum, ve výši , částka, a , částka, a stejné příslušenství požadovala od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., , adresa, , IČO , IČO, , a žalobkyní dne , datum, , na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , z předpisu splátek úvěru, z transakční historie vztahující se k úvěrové smlouvě, z žádosti o úvěr ze dne , datum, , z pracovní smlouvy žalovaného ze dne , datum, , z potvrzení o zaměstnání ze dne , datum, , z fotky monitoru mobilního telefonu ze dne , datum, , z čestného prohlášení ze dne , datum, a z předžalobní výzvy ze dne , datum, má soud za prokázané, že dne , datum, byla s žalovaným sepsána ze strany věřitele žádost o úvěr, na základě níž žalovaný požadoval poskytnutí úvěru ve výši , částka, , který by splácel po dobu 14 měsíců splátkou ve výši , částka, . Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný od , datum, a jeho pracovní poměr by měl skončit dne , datum, . Tato skutečnost vyplývala i z potvrzení o zaměstnání vystaveného společností , právnická osoba, , , adresa, . V žádosti je uvedeno, že žalovaný doložil výpis z bankovního účtu, avšak ten nebyl k důkazu přiložen. Výše mzdy byla uvedena v částce , částka, , náklady na bydlení představovaly , částka, , náklady na dopravu, jídlo a osobní potřebu částku , částka, a splátky stávajících půjček , částka, měsíčně. Žalovaný podepsal čestné prohlášení, že bydlí od února , Anonymizováno, u své sestry, avšak v čestném prohlášení není uvedeno jakou částkou jí měsíčně přispívá. Dále je v žádosti uvedeno, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho nejvyšší dokončené vzdělání je středoškolské bez maturity. V případě rozsahu závazku žalovaného bylo vycházeno pouze ze sdělení žadatele o úvěr, že zůstatek existujícího závazku představuje , částka, , aniž by tato skutečnost byla prověřena. Žalobkyně předložila fotku displeje mobilního telefonu, zřejmě žalovaného, v němž je zachycen detail platby, kdy na účet žalovaného byla dne , datum, poukázána částka ve výši , částka, . Na základě těchto skutečností došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , přičemž žalovaný se dále zavázal zaplatit na úrocích částku , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , poplatek za možnost úhrady splátek v místě bydliště ve výši , částka, , celkem tedy nad rámec poskytnuté částky měl žalovaný uhradit , částka, , společně s úvěrem pak , částka, ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Pokud soud přepočetl částku , částka, představující odměnu věřitele za poskytnutí finančních prostředků žalovanému na roční úrokovou sazbu, pak tato sazba představovala roční úrok ve výši 74 %. Žalovaný na předmětný závazek zaplatil částku , částka, . Žalobkyně tyto platby započetla v určitém podílu na jednotlivé nároky, kdy ke dni podání žaloby požadovala zaplatit zůstatek neuhrazené jistiny úvěru ve výši , částka, , neuhrazenou část úroku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , neuhrazenou část poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , neuhrazenou část poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , neuhrazenou část poplatku za možnost platit splátky v místě bydliště ve výši , částka, a dále smluvní pokutu ve výši , částka, . Celkem se jednalo o částku , částka, . Žalobkyně rovněž kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , současně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení do , datum, ve výši , částka, . Celkově tedy ke dni podání žaloby představoval kapitalizovaný nárok , částka, (, částka, + , částka, + , částka, ). Žalobkyně stejné příslušenství pohledávky, tedy zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně a sjednaný rok z úvěru ve výši 8 % ročně požadovala i od , datum, do zaplacení. Pokud se týká předžalobní výzvy, ta byla zaslána doporučenou poštou a žalovanému byla stanovena lhůta k uhrazení dlužné částky do , datum, . Žalovaný ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradil.

6. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od , datum, (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

7. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

8. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

9. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.

16. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) s zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

17. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného hradit sjednané splátky po dobu existence závazku, nebyla vyhodnocena ze strany věřitele objektivně a v zákonem požadovaném rozsahu. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy sjednaný pracovní poměr pouze na dobu určitou do , datum, . Žalovaný tedy neměl zajištěný příjem po dobu devíti měsíců existence závazku. Žalobkyně rovněž odkazovala na výpisy z účtu žalovaného, které však doloženy nebyly. Rovněž věřitel žádným způsobem neprověřil závazkové zatížení žalovaného a vycházel pouze z jeho sdělení o zůstatku závazku. Současně soud konstatuje, že příjem žalovaného, který byl uveden vy žádosti o úvěr a který zřejmě vyplývá z fotografie displeje mobilního telefonu žalovaného, se pohybovala na hranici minimální mzdy. Rovněž z předložených listinných důkazů nevyplývá, jaké náklady souvisely se zajištěním bytových potřeb žalovaného, když náklady na dopravu, jídlo a další osobní potřeby ve výši , částka, se soudu jeví jako nepřiměřeně nízké. Za této situace soud nepovažuje prověření úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné a smlouvu o úvěru z tohoto důvodu vyhodnotil jako neplatnou.

18. Soud má dále za to, že zde existuje další důvod pro dovození neplatnosti této smlouvy. Podepsaná smlouva představuje dle jejího charakteru smlouvu, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že žalobkyní zvolená forma smlouvy je zavádějící v tom směru, že je uváděna kapitalizovaná výše úroku z úvěru ve výši , částka, , avšak faktický zisk věřitele z poskytnutého úvěru představují i poplatky a úhrady, které se žalovaný zavázal zaplatit. Přepočtením celkové částky , částka, na roční úrokovou sazbu vede k závěru, že úvěr byl poskytnut s úrokem ve výši 74% ročně, což výrazným způsobem překračuje obvyklou míru těchto nákladů u spotřebitelských úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru. Běžná výše úroku z úvěru se u těchto typů smluv pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o těchto dalších nákladech úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z., za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy. Rovněž má soud za to, že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání, které má zjevně za cíl vyvolat ve spotřebiteli dojem, že úroková sazba činí jen , částka, , ačkoliv spotřebitel na dalších úhradách a poplatcích zaplatí částku několikanásobně vyšší. V tomto směru lze odkázat na § 6 o. z., kdy každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Rovněž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. S přihlédnutím k těmto závěrům považuje soud ujednání o poplatcích a úhradách v celkové výši , částka, za neplatné.

19. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o poplatcích a úhradách nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. , spisová značka, ze dne , datum, , , spisová značka, ze dne , datum, nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne , datum, , v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě kapitalizovaného úroku z úvěru, poplatků a úhrad. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání těchto plateb ve výši , částka, , by věřitel takovou smlouvu neuzavřel, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku, úhrad a poplatků oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné předmětné ujednání, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru.

20. S přihlédnutím k tomuto závěru soud přiznal žalobkyni pouze neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, (, částka, - , částka, ) společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, neboť žalovanému byla v předžalobní výzvě stanovena lhůta k plnění do , datum, , tedy ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

21. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku , částka, (, částka, - , částka, ) s příslušenstvím, představující úrok z úvěru, neuhrazené poplatky a částku , částka, představující smluvní pokutu. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru, smluvní pokuty a poplatků.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalobkyně byla neúspěšná do převážné míry uplatněného nároku a žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal.

23. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.