16 C 35/2024

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 43 931,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 37 480,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 013,73 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 6 450,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 983,32 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3 285 Kč k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , sídlem , Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši 44 072,62 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným dne , datum, , pod č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč. Ke dni podání žaloby pohledávka sestávala z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 43 464,12 Kč, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 250,07 Kč, z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 8 360,63 Kč, z nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 608,50 Kč, celkem tedy 52 900,32 Kč. Současně žalobkyně požadovala z dlužné jistiny zaplacení zákonného úroku z prodlení od 12. 7. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové a právní námitky.

3. Před rozhodnutím ve věci vzala žalobkyně žalobu částečně zpět do přiznání kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 8 360,63 Kč a do smluvní pokuty ve výši 608,50 Kč s přihlédnutím k tomu, že nedisponuje žádnými listinnými důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Řízení bylo co do částky 8 969,13 Kč zastaveno.

4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

5. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne , datum, , na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni ke dni , datum, . Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno.

6. Ze smlouvy o úvěru včetně dodatku ze dne , datum, , z obchodních podmínek smlouvy o úvěru, z dokladů o čerpání úvěru převedením na účet žalovaného, z potvrzení o převedení verifikační platby žalovaným, z výpisu z úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky a z předžalobní výzvy ze dne 2. 11. 2023 má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla elektronickými prostředky na dálku podepsána dne , datum, pod č. , hodnota, smlouva o úvěru, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 45 000 Kč. Úvěr měl být uhrazen ve 36 splátkách ve výši 2 656,69 Kč, přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 57,83 % ročně. Celkově měl žalovaný uhradit 95 640,84 Kč. Na výzvu soudu, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného uhradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně uvedla, že žádnými listinami o prověření osobních a majetkových poměrů žalovaného nedisponuje. Tato skutečnost byla důvodem částečného zpětvzetí žaloby a požadavek zaplacení pouze neuhrazené jistiny úvěru ve výši 43 464,12 Kč, nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 217 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení výši 250,07 Kč, celkem tedy 43 931,19 Kč. Dne , datum, byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřen dodatek ke smlouvě o úvěru, na základě něhož byl závazek na základě původní dohody upraven tak, že jistina úvěru nově činila 44 511,94 Kč, kterou měl žalovaný hradit v 35 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 656,69 Kč. Žalovaný na předmětný závazek celkově uhradil částku 7 986,27 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.

7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně neprokázala prověření schopnosti žalovaného platit předmětný závazek po sjednanou dobu. Za této situace tedy neměl být úvěr poskytnut a v tomto případě lze žalobkyni přiznat pouze neuhrazenou jistinu úvěru se zákonným úrokem z prodlení.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 45 000 Kč a fakticky uhradil na tento dluh 7 986,27 Kč. Rozdíl, který lze žalobkyni přiznat, představuje 37 013,73 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 23. 6. 2023 do 7. 7. 2023, neboť v tomto období byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny. Současně soud přiznal žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky, které představují její příslušenství. Částka 217 Kč představovala náklady na osobní návštěvu žalovaného. Celkem byla žalobkyni přiznána částka ve výši 37 480,80 Kč. Do zbývající částky ve výši 6 450,39 Kč společně s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta, neboť v tomto rozsahu byla jistina pohledávky ze strany žalovaného uhrazena.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně soud přihlédl k tomu, že žalobkyně zavinila zastavení řízení do částky 8 969,13 Kč. Žalobkyně byla úspěšná do 71 % z uplatněného nároku, neúspěšná do 29 % z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 42 % (71 % - 29 %). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 772 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 500 Kč za první tři úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a výzva před podáním žaloby) a ve výši 2 900 Kč za částečné zpětvzetí žaloby (odměna stanovena z částka 44 072,62 Kč), a to dle § 7 cit. vyhlášky. Celkově odměna činí 4 400 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč u prvních třech úkonů právní služby, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a ve výši 300 Kč za částečné zpětvzetí žaloby dle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů ( z částky 5 000 Kč) přiznána 21% DPH ve výši 1 050 Kč. Náklady řízení představují celkem 7 822 Kč, 42 % z této částky činí 3 285 Kč.

15. K aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

16. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř.