16 C 57/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o žalobě na zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu a předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu

I. Žaloba na zrušení rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým byl zamítnut rozklad žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. – [příjmení], se zamítá

II. Žaloba na zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. – [příjmení] a vrácení věci správnímu orgánu k dalšímu řízení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 6 534 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro Severomoravskou oblast ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. – [příjmení], a dále zrušení rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterými bylo vyhověno námitce žalovaného proti vyřízení reklamace vyúčtování [číslo] k telefonnímu číslu [tel. číslo] za zúčtovací období od [datum] do [datum] a současně bylo žalobkyni přikázáno uhradit žalovanému náhradu nákladů ve výši 100 Kč. Rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále jen ČTÚ) bylo potvrzeno rozhodnutím předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne [datum]. Žalobkyně má za to, že uvedenými rozhodnutími byla dotčena na svých právech, neboť námitka žalovaného proti vyúčtování telekomunikačních služeb poskytnutých žalobkyní v rozhodném období žalovanému není důvodná. Správní orgán odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, neboť nepředložila důkazy, kterými by bylo možno ověřit správnost vyúčtování cen za dva telefonní hovory v rozhodném zúčtovacím období a neprokázala tak, že cena naúčtovaná žalobkyní za volání v rozhodných dnech byla účtována po právu.

2. Žalobkyně s těmito závěry správních orgánů nesouhlasí s odkazem na § 90 odst.1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikací (dále též cit. zákon), v němž za provozní údaje jsou označeny jakékoliv údaje zpracovávané pro potřeby přenosu zprávy sítí elektronických komunikací nebo pro její účtování. Žalobkyně má za to, že mezi tyto provozní údaje lze zařadit údaje sloužící pro účely vyúčtování dané služby a dále údaje sloužící pro potřeby přenosu zprávy sítí elektronických komunikací, to je údaje, které neslouží pro účely vyúčtování služby. Dle názoru žalobkyně zprávy doručované na určité telefonní číslo, respektive údaje o hovorech přijímaných na určité telefonní číslo, nejsou údaji, které mohou být pro účely vyúčtování zpracovávány, pokud za ně není účtována cena, což v daném případě nebylo, a proto žalobkyně není oprávněna tento údaj pro účely vyúčtování použít, respektive uchovat a následně je jako důkazní prostředek předložit. Žalobkyně má za to, že uchovávání jakýchkoliv informací, které nejsou nezbytné pro účely vyúčtování telefonních hovorů, by bylo možné považovat za shromažďování údajů o zákazníkovi bez právního titulu a tedy nezákonně. Rovněž by takový postup žalobkyně mohl představovat nepřiměřený zásah do základních lidských práv člověka. Žalobkyně má za to, že způsob, jakým bylo správním orgánem prvního i druhého stupně po žalobkyni požadováno unést její důkazní břemeno se zcela příčí právním předpisům. Jelikož rozhodnutí obou správních orgánů nemají oporu v platné legislativě, navrhla žalobkyně zrušení obou shora specifikovaných rozhodnutí.

3. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne [datum] navrhl zamítnutí žalobu v celém rozsahu s tím, že § 90 odst. 1 citovaného zákona definuje tzv. provozní údaje, kterými jsou jakékoliv údaje zpracovávané pro potřeby přenosu zprávy sítí elektronických komunikací nebo pro její účtování. Dle názoru žalovaného žádné rozdělení na údaje potřebné či nepotřebné k vyúčtování zákon nerozlišuje, a proto je takové dělení dle tvrzení žalobkyně ryze účelové. V § 89 odst. 3 citovaného zákona je podnikateli zajišťujícímu veřejnou komunikační síť nebo poskytujícímu veřejně dostupnou službu elektronických komunikací uložena povinnost uchovávat provozní údaje služby do doby rozhodnutí o sporu nebo do konce doby, během níž může být vyúčtování ceny nebo poskytnutí služby právně napadeno nebo úhrada vymáhána. Vzhledem k této úpravě bylo povinností žalobkyně uchovat potřebné podklady po celou dobu, po kterou probíhá řízení o vyúčtování uskutečněných telefonních hovorů, ať již odeslaných nebo přijatých. Pokud žalobkyně ve správním řízení nepředložila listinné doklady o uskutečněných hovorech, porušila svou zákonnou povinnost, a s přihlédnutím k této skutečnosti žalovaný považuje obě rozhodnutí správních orgánů za zákona a správná.

4. Český telekomunikační úřad se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud si vyžádal od ČTÚ spis č. j. ČT -7 [číslo], z jehož obsahu má za prokázané, že dne [datum] podal žalovaný k ČTÚ námitku proti vyřízení reklamace vyúčtování ceny [číslo] k telefonnímu číslu [tel. číslo] za zúčtovací období od [datum] do [datum], které vystavila žalobkyně. Žalovaný ve svém návrhu sdělil, že dne [datum] obdržel od žalobkyně vyúčtování [číslo] ke svému telefonnímu číslu [tel. číslo] za zúčtovací období od 6. 1. do [datum] na částku ve výši 925,63 Kč. Vyúčtování reklamoval, neboť s jeho výší nesouhlasil. Pracovníkem žalobkyně mu bylo sděleno, že nejvíce provolal (cca 2 hodiny) se svou manželkou (tel. č. [tel. číslo]). Žalovaný provolané minuty kontroloval s obsahem vyúčtování manželky, přičemž údaje nesouhlasily. Na další telefonní číslo ([tel. číslo]) měl žalovaný provolat podle pracovníka žalobkyně cca 1,5 hodiny. Žalobkyně jeho reklamace zamítla s odůvodněním, že celou věc prověřila a dle jejích záznamů se hovory uskutečnily. Písemné odmítnutí reklamace bylo žalovanému doručeno dne [datum]. Žalovaný uplatnil námitku proti vyřízení reklamace u ČTÚ (správní orgán I. stupně) a navrhl prověření vyúčtování a zjištění skutečného rozsahu jím provolaných minut a vyhotovení nového vyúčtování. Navrhovatel požadoval opravu předmětného vyúčtování, tj. jeho snížení o částku 141 Kč za hovor, který neuskutečnil (dne [datum] s číslem [tel. číslo] v 18:07 hod) a prověření i dalšího telefonního hovoru (dne [datum] s tel. č. [tel. číslo] v 14:56 hod), který taktéž neuskutečnil (provolat měl 78 Kč). Žalobkyně k podanému návrhu v podání ze dne [datum] uvedla, že reklamace vyúčtování služeb [číslo] žalovaného byla žalobkyní zamítnuta, jelikož byla opřena o kontrolu dle podrobného výpisu služeb, což je dokument vytvořený ústřednou bez zásahu lidského faktoru a je o něj opřena daná fakturace. ČTÚ vyzval žalobkyni k doložení výpisů hovorů (odchozích i příchozích a všech spojení) z ústředny k telefonnímu číslu [tel. číslo] a k tel. č. [tel. číslo] ze dne [datum] a výpisů hovorů (odchozích i příchozích a všech spojení) z ústředny k telefonnímu číslu [tel. číslo] a k tel. č. [tel. číslo] ze dne [datum]. Žalobkyně na výše uvedenou výzvu správního orgánu I. stupně reagovala sdělením, že v rámci správního řízení byl podrobný výpis k telefonním číslům [tel. číslo] a [tel. číslo] již poskytnut a k telefonnímu číslu [tel. číslo] jej se shora uvedeným odůvodněním neposkytla. Příchozí spojení nemůže, dle názoru žalobkyně, ČTÚ v účastnických sporech od žalobkyně požadovat, lze požadovat jen údaje provozní, kterými jsou údaje potřebné k vyúčtování a příchozí hovory (vyjma příchozích hovorů v roamingu) k vyúčtování potřebné nejsou.

6. Dne [datum] vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí pod [číslo jednací] vyř. - [anonymizováno], kdy výrokem I. rozhodnutí bylo námitce žalovaného vyhověno a napadené vyúčtování [číslo] vystavené na částku ve výši 764,98 Kč bez DPH bylo upraveno na částku ve výši 623,37 Kč bez DPH, tj. vyúčtovaná částka byla snížena celkem o 141,61 Kč bez DPH. Částku ve výši 78,03 Kč žalobkyně po žalovaném nepožadovala uhradit, z tohoto důvodu se v této části předmětné vyúčtování nezměnilo. Výrokem II. byla žalobkyni uložena povinnost uhradit žalovanému částku ve výši 100 Kč za zaplacený správní poplatek. Své rozhodnutí správní orgán I. stupně odůvodnil tím, že podrobný výpis je sice získáván automatizovaným zařízením, nelze ovšem bez dalšího pokládat takový důkaz za nezpochybnitelný. Podrobné výpisy k volaným telefonním číslům, tj. k tel. číslu [tel. číslo] a [tel. číslo], správní orgán požadoval po žalobkyni doložit za účelem porovnání údajů k volání z telefonního čísla [tel. číslo] (respektive spojení tohoto telefonního čísla s čísly volanými) a přijetí těchto hovorů volanými čísly, a tedy k prokázání, že tyto hovory byly uskutečněny, trvaly po uvedenou dobu a po právu byly následně žalobkyní naúčtovány. Takové údaje (tj. výpis příchozích hovorů), však podrobný výpis k telefonnímu číslu [tel. číslo] neobsahoval a k telefonnímu číslu [tel. číslo] podrobný výpis nebyl žalobkyní doložen. Správní orgán I. stupně odkázal na § 90 odst. 1 a odst. 3 cit. zákona a uvedl, že těmito zákonnými ustanoveními jsou zajištěna práva účastníků v řízení o námitce proti vyřízení reklamace vyúčtování ceny nebo služby. Tzn., že důkazní břemeno v řízení podle § 129 odst. 3 cit. zákona se obrací na stranu podnikatele, jestliže tvrdí, že došlo ke spojení dvou telefonních čísel (uskutečněnému telefonnímu hovoru), za které požaduje úhradu. V takovém případě dochází k přezkumu oprávněnosti vyúčtování, kdy je logicky na poskytovateli služeb elektronických komunikací, aby prokázal důvodnost a správnost svého vyúčtování, tj. doložil, zda a příp. jaké služby byly čerpány. Konzument služeb elektronických komunikací z logiky věci nemůže prokázat, že služby, které jsou předmětem sporu (vyúčtování), nečerpal (viz tzv. negativní teorie důkazní). Oprávněnost naúčtovaných cen za službu volání v daném případě by bylo možné objektivně posoudit jen v případě doložení výpisů příchozích hovorů výše uvedených telefonních čísel, které by měla mít žalobkyně v souladu s § 90 odst. 3 cit. zákona k dispozici. Na základě výše uvedených skutečností dospěl správní orgán I. stupně k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, neboť neumožnila ověřit správnost vyúčtovaných cen za dva předmětné telefonní hovory a neprokázala tak, že jí naúčtovaná cena za volání na telefonní číslo [tel. číslo] dne [datum] v 18: 07:08 hod. po dobu 7 200 sekund ve výši 346,80 Kč, snížená na částku 141,61 Kč, a za volání na telefonní číslo [tel. číslo] dne [datum] ve 14:5 6:48 hod. po dobu 1 578 sekund ve výši 78,03 Kč, snížená na částku 0,00 Kč, je účtována po právu.

7. Na základě žalobkyní včas podaného rozkladu se podle ustanovení § 123 odst. 1 cit. zákona důvodností rozkladu zabýval předseda Rady ČTÚ, tedy správní orgán II. stupně. V rozkladu žalobkyně namítala, že požadavek správního orgánu I. stupně týkající se předložení důkazu v podobě výpisu příchozích volání nemá oporu v platné legislativě, tj. povinnost uchovávat podrobný výpis příchozích hovorů pro vyúčtování služeb žalobkyně nemá. Pro účely vyúčtování služeb je žalobkyně jako poskytovatel veřejně dostupných služeb elektronických komunikací oprávněna zpracovávat pouze takové provozní údaje, které jsou k provedení vyúčtování nezbytné. Údaje o„ pasivní hovorové korespondenci“, tj. zpráv doručovaných na uvedené telefonní číslo, nejsou údaji, které mohou být pro účely vyúčtování zpracovávány, pokud za ně není účtována cena.

8. Ve sporném řízení vycházejí správní orgány z důkazů, které byly účastníky navrženy. Pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu věci, může správní orgán provést i důkazy jiné. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází správní orgán při zjišťování stavu věci z důkazů, které byly provedeny. Správní orgán může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků (§ 141 odst. 4 správního řádu). Správní orgán tedy v řízení vychází zásadně jen z těch důkazů, které navrhli účastníci řízení (navrhovatel a odpůrce). Je tedy zřejmé, že ve sporném správním řízení, kterým řízení ve smyslu § 129 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích je, je žalobkyně povinna tvrdit a prokázat, že službu účtovanou zákazníkovi poskytla. Správní orgán II. stupně tedy konstatoval, že za situace, kdy žalovaný ve správním řízení zpochybnil uskutečnění předmětných volání, bylo na žalobkyni, aby ve správním řízení prokázala (ať již výpisy příchozích hovorů dotyčných čísel nebo jinými záznamy z IT systémů žalobkyně), že předmětné vyúčtování [číslo] k telefonnímu číslu [tel. číslo] za zúčtovací období od [datum] do [datum] vystavené na celkovou částku ve výši 925,63 Kč, je vystavené po právu. Správní orgán II. stupně k rozkladu žalobkyně a jí vzneseným námitkám uzavřel, že za situace, kdy žalovaný rozporoval vystavené vyúčtování, má důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení, že došlo k telefonickému spojení dvou čísel, žalobkyně. V daném případě doložila žalobkyně pouze podrobný výpis čísel [tel. číslo] a [tel. číslo], z nichž však nelze vyčíst, zda ke zpochybněnému hovoru skutečně došlo, neboť součástí podrobného výpisu nejsou i příchozí hovory. Žalobkyně odmítla výpisy příchozích hovorů u telefonních čísel [tel. číslo] a [tel. číslo] poskytnout, přičemž ohledně tvrzené správnosti vystaveného vyúčtování neposkytla ani jiné důkazy. Správní orgán II. stupně souhlasil s námitkou žalobkyně, že výpisy příchozích hovorů nemusí poskytnout, avšak s ohledem na skutečnost, že se v daném případě jedná o sporné řízení, je na žalobkyni, jaké důkazy na prokázání svých tvrzení v řízení předložila. Správní orgán II. stupně uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, neboť na prokázání svého tvrzení, že k telefonickému spojení předmětných telefonních čísel došlo, nepředložil žádné důkazy. Současně bylo konstatováno, že pro ochranu svých práv může žalobkyně uchovávat i výpisy příchozích hovorů, kdy takový postup je v souladu s § 90 odst. 3 cit. zákona a nejedná se ani o porušení důvěrnosti podle § 89 cit. zákona. Na základě těchto závěrů shledal správní orgán II. stupně podaný rozklad za nedůvodný.

9. Předmětné rozhodnutí správního orgánu II stupně, proti němuž nebylo dle § 91 odst. ve spojení s § 152 odst. 5 správního řádu odvolání přípustné, bylo žalobkyni doručeno dne [datum] a v zákonem stanovené 2 měsíční lhůtě byla žaloba na přezkoumání správního rozhodnutí podána u soudu.

10. Soud podáním ze dne [datum] vyzval žalobkyni k předložení výpisů odchozích a příchozích hovorů a všech spojení na ústředny k tel. č. [tel. číslo] a [tel. číslo] ze dne [datum] a k tel č. [tel. číslo] a č. [tel. číslo] ze dne [datum].

11. Žalobkyně na výzvu soudu doložila jen podrobný výpis odchozích hovorů tel. č. [tel. číslo] a tel. č. [tel. číslo] ze dnů 15. 1. a [datum], podrobný výpis odchozích hovorů k tel. č. [tel. číslo] a podrobné výpisy příchozích hovorů již žalobkyně nemá k dispozici. K podrobným výpisům příchozích hovorů žalobkyně opětovně konstatovala, že požadavek na uchování a následné předložení těchto důkazů nemá oporu v zákonu.

12. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

13. Podle § 64 odst. 7 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, má účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel právo uplatnit reklamaci na vyúčtování ceny nebo na poskytovanou veřejně dostupnou službu elektronických komunikací.

14. Podle § 64 odst. 8 zákona o elektronických komunikacích, je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel oprávněn uplatnit reklamaci na vyúčtování ceny bez zbytečného odkladu, nejpozději do 2 měsíců ode dne dodání vyúčtování ceny za poskytovanou službu, jinak právo zanikne.

15. Podle § 64 odst. 10 zákona o elektronických komunikacích, je podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací povinen vyřídit reklamaci na vyúčtování ceny nebo na poskytování služby bez zbytečného odkladu, nejpozději do 1 měsíce ode dne doručení reklamace.

16. Podle § 129 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích, nevyhoví-li podnikatel poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací reklamaci podané podle § 64 odst. 7 až 9, je účastník, popřípadě uživatel oprávněn podat u Úřadu návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 měsíce ode dne doručení vyřízení reklamace nebo marného uplynutí lhůty pro její vyřízení (§ 64 odst. 10), jinak právo uplatnit námitku zanikne. Podáním námitky není dotčena povinnost podle § 64 odst. 1, Úřad je však v odůvodněných případech oprávněn na žádost účastníka, popřípadě uživatele rozhodnout, že podáním námitky se splnění povinnosti podle § 64 odst. 1 odkládá až do rozhodnutí o námitce. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

17. Podle ustanovení § 97 odst. 3 věta první a pátá zákona o elektronických komunikací, právnická nebo fyzická osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinna uchovávat po dobu 6 měsíců provozní a lokalizační údaje, které jsou vytvářeny nebo zpracovávány při zajišťování jejích veřejných komunikačních sítí a při poskytovávání jejích veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Po uplynutí doby podle věty první je právnická nebo fyzická osoba, která provozní a lokalizační údaje uchovává, povinna je zlikvidovat, pokud nebyly poskytnuty orgánům oprávněným k jejich využívání podle zvláštního právního předpisu, nebyl vydán příkaz k jejich uchování podle zvláštního právního předpisu nebo pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 90).

18. Podle § 90 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, provozními údaji se rozumí jakékoli údaje zpracovávané pro potřeby přenosu zprávy sítí elektronických komunikací nebo pro její účtování.

19. Podle § 90 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích, podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací, který zpracovává a ukládá provozní údaje, včetně příslušných lokalizačních údajů, vztahujících se k uživateli nebo účastníku, je musí smazat nebo učinit anonymními, jakmile již nejsou potřebné pro přenos zprávy, s výjimkou případů uvedených v ustanoveních odstavců 3 až 6. Povinnost právnické nebo fyzické osoby zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací zachovávat provozní a lokalizační údaje podle § 97 zůstává nedotčena.

20. Podle § 90 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích, podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen uchovávat provozní údaje služby poskytnuté účastníkovi nebo uživateli do doby rozhodnutí sporu podle § 129 odst. 3 nebo do konce doby, během níž může být vyúčtování ceny nebo poskytnutí služby elektronických komunikací právně napadeno nebo úhrada vymáhána.

21. Podle § 90 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích, podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací může zpracovávat provozní údaje nezbytné pro vyúčtování ceny za služby poskytnutou účastníkovi nebo uživateli za přístup pouze do konce doby, během níž může být úhrada vymazána.

22. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 357/2012 Sb., o uchovávání, předávání a likvidaci provozních a lokalizačních údajů (dále je„ vyhláška“) se stanoví, že u veřejných telefonních sítí s přepojováním okruhů se uchovávají tyto provozní a lokalizační údaje (dále jen„ údaje“): a) telefonní číslo volajícího a volaného, telefonní čísla, která se zúčastnila konferenčního volání, identifikátor telefonní karty použité ve veřejném telefonním automatu, b) datum a čas zahájení komunikace, c) délka komunikace, d) datum a čas odeslání textové zprávy SMS, e) použitá telefonní služba podle § 1 písm. m), f) stav komunikace, g) doplňující údaje uvedené v odstavci 4, není-li k dispozici některý z údajů podle písmene a) nebo odstavce 5.

23. Podle § 244 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

24. Podle § 246 odst. 1 o.s.ř., k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

25. Podle § 250a odst. 1 o.s.ř., účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem.

26. Podle § 250e odst. 1 a 2 o.s.ř., (1) Soud není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem. (2) Soud může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Možnost zopakovat důkazy provedené před správním orgánem není dotčena.

27. Podle § 250i o.s.ř., soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně.

28. S přihlédnutím ke shora uvedeným závěrům soud konstatuje, že v daném případě účastníci řízení tak, jak jsou označeni v žalobě, jsou ve věci aktivně i pasivně legitimováni, přičemž byl zachován rozsah účastníků řízení, který byl v řízení před správním orgánem. Dále soud konstatuje, že předmětem řízení je rozhodnutí správních orgánů, která nabyla právní moci, kdy proti rozhodnutí vydanému předsedkyní Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne [datum] již nebyl přípustný opravný prostředek. Žalobkyně podala žalobu u soudu ve lhůtě stanovené zákonem, tedy ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí, jak to předpokládá ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. Okresní soud v Bruntále je soudem místně i věcně příslušným k projednání podané správní žaloby. Vzhledem ke stanovisku účastníků bylo možno rozhodnout ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115 a odst. 1 o.s.ř., který lze aplikovat i v řízeních o přezkumu správních rozhodnutí.

29. Po vyhodnocení skutkového stavu věci, s přihlédnutím k předloženým listinným důkazům obsaženým ve spise Českého telekomunikačnímu úřadu i s přihlédnutím ke stanovisku žalobkyně týkajícímu se předložení výpisu všech odchozích a příchozích hovorů ke shora specifikovaným telefonním číslům dospěl soud k závěru, že žaloba podaná žalobkyní není důvodná. Soud převzal skutková zjištění správního orgánu za svá, neboť nebyly navrženy ani předloženy ze strany účastníků řízení žádné jiné důkazy, než které byly podkladem pro rozhodnutí správního orgánu. Pokud se týká právního hodnocení v dané věci, soud konstatuje, že základem sporu bylo vyhodnocení námitky žalobkyně, že předložení důkazů v podobě výpisu příchozích telefonních hovorů nemá oporu v platné legislativě, tedy žalobkyně nemá povinnost uchovávat podrobný výpis příchozích hovorů pro vyúčtování služeb elektronických komunikací poskytnutých žalobkyní. Soud se ztotožňuje se závěrem správních orgánů, že ze zákona nevyplývá povinnost uchovávat výpisy příchozích volání, avšak ve sporném správním řízení, které je ovládáno projednací zásadou, je správní orgán povinen zjišťovat skutkový stav na základě důkazů navržených a předložených účastníky řízení, tedy ve sporném správním řízení je na účastnících, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení předloží. V tomto směru správní orgán zcela přiléhavě odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1722/2012 nebo rozhodnutí 21 Cdo 2058/2012 ze dne 27. 8. 2013. Z právní úpravy zahrnuté do správního řádu, jakož i do zákona o elektronických komunikacích vyplývá, že podnikatel (v daném případě žalobkyně), pokud tvrdí, že došlo ke spojení dvou telefonních čísel, za které požaduje úhradu, musí prokázat, že se spojení těchto telefonních čísel fakticky uskutečnilo. Za tímto účelem pak musí podnikatel označit důkazy, na základě kterých bude moci správní orgán příp. rozhodnout ve prospěch tohoto subjektu. Z ustanovení § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích vyplývá, že osoba poskytující služby elektronických komunikací má ve sporu s účastníkem, popřípadě uživatelem veřejně dostupné služby elektronických komunikací, v řízení o úhradu ceny za poskytnutou službu břemeno důkazní o tom, že účastníku poskytl veřejně dostupnou službu elektronických komunikací v rozsahu odpovídajícím ceně, kterou mu za službu vyúčtoval a která byla platná v době poskytnutí služby. K prokázání těchto tvrzení slouží výpisy hovorů u telefonních čísel, které jsou podkladem pro vyúčtování služeb. Jedná se o tzv. provozní údaje, kdy z ustanovení § 90 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích vyplývá, že provozními údaji se rozumí jakékoliv údaje zpracovávané pro potřeby přenosu zprávy sítí elektronických komunikací nebo pro její účtování. Z ustanovení § 90 odst. 3 citovaného zákona pak podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen uchovávat provozní údaje služby do doby rozhodnutí sporu podle § 129 odst. 3 citovaného zákona nebo dokonce doby, během níž může být vyúčtování ceny nebo poskytnutí služby elektronických komunikací právně napadeno nebo úhrada vymáhána. Správní orgán pak zcela odpovídajícím způsobem v této souvislosti argumentuje komentářem k § 90 odst. 3 citovaného zákona, v němž se hovoří o povinnosti podnikatele uchovávat provozní údaje po celou dobu řízení o námitce proti vyřízení reklamace podané účastníkem nebo uživatelem. Z uvedeného vyplývá, že pro uchovávání provozních údajů zpracovávaných za účelem vyúčtování poskytnuté služby platí jiná pravidla, než pro účely poskytnutí provozních údajů v okruhu subjektů vymezenému v ustanovení § 97 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích. Soud má za to, že pokud podnikatel (žalobkyně) si je vědom toho, že probíhá řízení o námitkách proti vyřízení reklamace, pak pro ochranu svých práv je žalobkyně oprávněna předmětné provozní i jiné údaje uchovávat. Soud se rovněž ztotožňuje se závěrem správního orgánu, že poskytování takových údajů nelze považovat za porušení důvěrnosti komunikace podle ustanovení § 89 zákona o elektronických komunikacích, neboť poskytnutí předmětných informací není v rozporu s tímto ustanovením s přihlédnutím k argumentaci uvedené k § 90 odst. 3 cit. zákona.

30. Vzhledem k výše uvedenému soud závěrem uvádí, že v případě, kdy žalovaný rozporoval vyúčtování vystavené žalobkyní s argumentací, že dvě vyúčtována telefonní spojení neuskutečnil, je důkazní břemeno na žalobkyni, aby prokázala, že došlo k telefonnímu spojení těchto dvou čísel. Žalobkyně, jak ve správním řízení, tak v řízení před soudem, předložila pouze podrobný výpis odchozích hovorů v rozhodných dnech, přičemž výpis odchozích hovorů u telefonního čísla [tel. číslo] nebyl předložen, stejný výpis u telefonního čísla [tel. číslo] neměla již žalobkyně k dispozici a podrobné výpisy příchozích hovorů pak žalobkyně nepředložila, se shora uvedenou argumentací, vůbec. Pokud žalobkyně tyto důkazy nepředložila ve správním ani soudním řízení, ať už z jakýchkoliv důvodů, a tyto důkazy neuchovala přesto, že si byla vědoma probíhajícího řízení ve věci reklamace vyúčtování provedeného žalobkyní, pak tato skutečnost byla správně vyhodnocena v neprospěch žalobkyně, která neunesla důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení, že k telefonickému spojení předmětných čísel v rozhodných dnech došlo a že provedené vyúčtování telekomunikačních služeb bylo provedeno správně. Pro ochranu svých práv žalobkyně může údaje o příchozích hovorech nejen uchovávat, ale i ve správním či soudním řízení k důkazu předložit. S přihlédnutím k tomuto závěru byla žaloba na zrušení těchto rozhodnutí správních orgánů I. a II. stupně jako nedůvodná zamítnuta.

31. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a za této situace je povinna nahradit náklady řízení žalovanému. Náklady řízení byly tvořeny odměnou za právní zastoupení v souladu s § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalovaného učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci a 2 písemná vyjádření ze dnů [datum] a [datum]), odměna tedy činí 4 500Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalovanému přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč, a to v souladu s § 13 odst. 4 cit. vyhlášky. Jelikož zástupce žalovaného osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 1 134 Kč Náklady řízení představují celkem 6 534 Kč.

32. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.