16 C 79/2024

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 13 208 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , sídlem , Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky v celkové výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, , na základě níž byla žalované poskytnuta částka ve výši , částka, . Žalobkyně požadovala zaplacení neuhrazené jistiny úvěru, dále kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, . Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou částky , částka, od , datum, , požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná ve svém odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu i ve vyjádření ve věci doručeném soudu , datum, uvedla, že nárok žalobkyně neuznává co do důvodů ani co do výše s tím, že dluh žalobkyni postupně splácela a později jednorázově zaplatila , částka, , přičemž má za to, že tato platba je dostatečná s přihlédnutím k tomu, že jí byl poskytnut úvěr pouze ve výši , částka, .

3. Soud ve věci nařídil jednání na , datum, , z jehož účasti se oba účastníci omluvili a o odročení jednání nepožádali. Za této situace byly splněny předpoklady podle § 119 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) k projednání žaloby a rozhodnutí ve věci bez účastníků řízení na základě předložených listinných důkazů.

4. Žalovaná byla písemnou výzvou zaslanou společně s předvoláním k jednání poučena, aby předložila soudu doklady o platbách na předmětný závazek za účelem posouzení zániku závazku z důvodu úhrad ze strany žalované. Žádné doklady, které by prokazovaly uhrazení částky , částka, , případně , částka, , žalovaná nedoložila.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, , ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , z fotokopie řidičského a občanského průkazu, z předžalobní výzvy z , datum, , z potvrzení o platbě ze dne , datum, a z oznámení o předání pohledávky ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla prostřednictvím elektronických prostředků podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohla žalovaná čerpat finanční prostředky do sjednaného limitu ve výši , částka, . Současně byla sjednána 40% měsíční úroková sazba, což představuje úrok ve výši 480 % ročně. V části 4.2 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je úvěrovaný v prodlení. Žalované byla dne , datum, zaslána na její účet částka , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila úvěr řádně a včas, došlo v souladu s částí VI. smlouvy k zesplatnění úvěru, přičemž žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši , částka, . Žalobkyně byla písemně vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem byla prověřena schopnost žalované uhradit poskytnutý úvěr. Žalobkyně na tuto výzvu soudu nereagovala a žádné skutečnosti neuvedla. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána dopisem z , datum, k zaplacení dlužné částky, avšak ke dni rozhodnutí soudu nebyl dluh zaplacen.

6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

11. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že věřitel s náležitou péčí prověřil schopnost žalované jako spotřebitele zaplatit poskytnuté finanční prostředky ve sjednané lhůtě. Soud má za to, že nebyly ověřeny celkové příjmy ani výdaje domácnosti žalované. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru.

12. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala , částka, společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, neboť od tohoto data byla žalovaná v prodlení s úhradou dlužné jistiny. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

13. Soud dále konstatuje, že je povinností účastníka řízení tvrdit rozhodné skutečnosti, tedy unést břemeno tvrzení, a současně k prokázání svých tvrzení označit a předložit důkazy, tedy unést břemeno důkazní. Žalovaná opakovaně tvrdila, že žalobkyni zaplatila částku , částka, , čímž považovala svůj závazek za zaniklý. Soud v předvolání k jednání vyzval žalovanou k předložení listinných důkazů, které se týkají tohoto tvrzení. Žalovaná se k jednání nedostavila, z účasti se omluvila, přičemž svou neúčast doložila dokladem o pracovní neschopnosti, z jehož obsahu vyplývá, že žalovaná má povolené vycházky. Soud má za to, že bylo v možnosti žalované se k jednání dostavit, případně si u praktického lékaře domluvit změnu vycházky v uvedeném dni. Vzhledem k tomu, že žalovaná se k jednání nedostavila a o odročení jednání nepožádala, soud vycházel ze skutkového stavu, který byl prokázán v řízení. Žalovaná pak v řízení žádným způsobem neprokázala, že by dluh vůči věřiteli uhradila.

14. Soud rovněž zamítl důkaz žalobkyně listinami označenými jako „výplata“, neboť pro jejich otevření bylo nutné zadat heslo, které přes výzvu soudu nebylo sděleno. K jednání se pak zástupce žalobkyně nedostavil a důkazy byly z tohoto důvodu nepřezkoumatelné.

15. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku , částka, zahrnující kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši , částka, s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši , částka, . Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná a přiznal žalobkyni jen dlužnou jistinu se zákonným úrokem z prodlení, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru a smluvní pokuty.

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 61 % uplatněného nároku, neúspěšná do 39 % z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 22 % (61 % - 39 %). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, , odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od , datum, , ve výši , částka, za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva před podáním žaloby), odměna tedy činí , částka, . Ke každému úkonu právní služby byl žalobci přiznán režijní paušál ve výši , částka, , a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21 % DPH ve výši , částka, . Náklady řízení představují celkem , částka, , 22 % z této částky činí , částka, .

17. K aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující , částka, , řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

18. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.