17 C 110/2023

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Koutným ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 47.185,55 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba ze dne 23. 5. 2023, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 33.859,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % p. a. z částky 33.859,43 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13.326,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % p. a. z částky 13.326,12 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000 Kč, první splátku do tří dnů po právní moci rozsudku a další vždy do 20. dne v měsíci až do úplného vyrovnání pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5.302,70 Kč, a to do tří dnů po právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala podaným návrhem ze dne 23. 5. 2023 po žalované zaplacení částky 47.185,55 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně, prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, se žalovanou smlouvu o úvěru, kdy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované revolvingový úvěr s tím, že byl sjednán úvěrový limit ve výši 25.000 Kč, kdy dále bylo sjednáno hrazení úvěru minimální splátkou ve výši 13,00 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem u úvěru a poplatkem za výběr nebo 1.000 Kč, podle toho, která z těch dvou částek bude vyšší. Účastníci smluvního vztahu dále sjednali úrok v roční nominální úrokové sazbě ve výši 146,95 % a roční procentní sazbu nákladů ve výši 299,98 %. Žalovaná nesplnila řádně svou povinnost vyplývající ze shora uvedené smlouvy o úvěru, a to uhrazení úvěru řádně a včas. Žalobkyně provedla vyčíslení dluhu ke dni podání žaloby, kdy jistina činila částku 19.499,01 Kč, úrok činil částku 26.686,54 Kč a vynaložené náklady ve výši 1.000 Kč. Do dne podání žaloby žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že navrhla zamítnutí žaloby, když poskytovatel úvěru porušil povinnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, když nepřezkoumal bonitu a úvěruschopnost žalované. Žalovaná dále uvedla, že v roce 2020 uzavřela úvěr na 25.000 Kč, který uhradila.

3. Pokud se týká aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, soud dospěl ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] k závěru, že v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku věřitel, tedy [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) postoupil svou pohledávku písemnou smlouvou žalobkyni, přičemž tento úkon není vázán na souhlas žalované. S postoupením pohledávky přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. V souladu s § 1882 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku byla žalovaná o postoupení pohledávky uvědoměna, a to písemným podáním postupitele i postupníka. Z této skutečnosti tedy vyplývá, že společnost [právnická osoba] je aktivně legitimována k podání této žaloby.

4. Soud nařídil ve věci jednání na den 5. 9. 2023. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal a rozhodl v nepřítomnosti omluvené žalobkyně.

5. Z předsmluvního formuláře, ze smlouvy o úvěru, kopie občanského průkazu, výpisu z úvěrového účtu, potvrzení o platbě ze dne 22. 2. 2022, ze dne 21. 3. 2022, ze dne 25. 4. 2022, ze dne 22. 6. 2022, ze dne 22. 7. 2022, ze dne 17. 8. 2022, ze dne 22. 8. 2022, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2023, z předžalobní upomínky ze dne 12. 3. 2023 včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:

6. Dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující s žalovanou jako úvěrovanou smlouvu o úvěru. Prostřednictvím citované smlouvy se společnost právního předchůdce žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s tím, že byl sjednán úvěrový limit ve výši 25.000 Kč, kdy dále bylo sjednáno hrazení úvěru minimální splátkou ve výši 13,00 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem u úvěru a poplatkem za výběr nebo 1.000 Kč, podle toho, která z těch dvou částek bude vyšší. Účastníci smluvního vztahu dále sjednali úrok v roční nominální úrokové sazbě ve výši 146,95 % a roční procentní sazbu nákladů ve výši 299,98 %. Žalované byla právním předchůdcem žalobkyně dne 28. 4. 2021 vyplacena částka 5.000 Kč, a to z účtu právního předchůdce žalobkyně na účet č. [bankovní účet].

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání 11. Podle ustanovení § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku a dále ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky a dlužník (žalovaná) se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky stanovené smlouvou. Dle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový limit ve výši 25.000 Kč, kdy bylo sjednáno měsíční hrazení úvěru minimální splátkou ve výši 13,00 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem u úvěru a poplatkem za výběr nebo 1.000 Kč, podle toho, která z těch dvou částek bude vyšší 14. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ 15. Žalobkyně nemohla být pro svou nepřítomnost u nařízeného jednání soudu dne 5. 9. 2023 poučena výzvou ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř., aby doložila důkazy, kterými právní předchůdce žalobkyně prověřoval úvěruschopnost klienta. Žalobkyní nebyly doloženy údaje a potvrzení o příjmech a výdajích žalované. Opřít se v tomto směru lze o výše uvedené rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.

16. V tomto směru rozhodl také Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ve věci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2018, č. j. 8 Co 437/2017-55 a rovněž dospěl k závěru, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnu takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkového spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nebytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Soud zkoumal platnost smlouvy rovněž z pohledu sjednaných smluvních úroků. Ve formulářové smlouvě je stanoveno (předtištěno), že úrok bude činit v nominální roční úrokové sazbě 146,95 % z poskytnuté částky. Lze tedy dovodit, že takto sjednaný úrok je v rozporu s dobrými mravy, když v únoru 2022 byly úvěry pro domácnost běžně poskytovány s úrokovou sazbou násobně nižší (dle databáze časových řad ARAD České národní banky). Posuzovanou smlouvu o úvěru lze z tohoto ohledu hodnotit jako právní jednání naplňující znaky nepoctivého jednání, tedy jednání v rozporu s ustanovením § 6 občanského zákoníku vymezujícího základní zásady soukromého práva.

18. Dále je nutné konstatovat, že o obsahu smluvních podmínek žalovaná nemohla jakkoliv vyjednávat. Zde je třeba odkázat rovněž na čl. 3 Směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, týkající se nedovolených (zneužívajících) podmínek, kterými jsou v prvé řadě taková smluvní ujednání, která byla sepsána předem, a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na jejich obsah, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou; tedy ustanovení individuálně neprojednaná. V rozporu s požadavkem dobré víry znamenají takto koncipované smluvní podmínky k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, odporují principu důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích a jsou v rozporu se zákonnou úpravou na ochranu spotřebitele.

19. Soud má za to, že část smlouvy upravující úroky či poplatky nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Oddělitelnost je nutno posuzovat vzhledem k povaze právního úkonu, k jeho obsahu, anebo okolnostem, za nichž k právnímu jednání došlo, nikoli podle reálně oddělitelnosti. Smyslem a účelem uzavření projednávané smlouvy bylo generování zisku, bez sjednání poplatků by původní věřitel právní jednání neučinil, úroky, poplatky tak nelze oddělit od ostatních částí smlouvy (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 137/2018-99 ze dne 18. 6. 2018, rozsudek nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004).

20. Podle § 588 občanského zákoníku soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se přít o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kolektiv, Občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář, 1. vydání Praha: C.H.Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní osud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Proto soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání.

21. S ohledem na všechny shora uvedené argumenty soud považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou pro rozpor se zákonem (otázka posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání předmětné smlouvy) a s dobrými mravy (sjednání úrokové sazby, nemožnost žalované se podílet na tvorbě obsahu předmětné smlouvy) dle ustanovení § 580 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že soud dovodil neplatnost celé smlouvy, byť v případě úroku se jedná o nezákonné určení množstevního rozsahu, nelze dle názoru soudu aplikovat ustanovení § 577 občanského zákoníku s ohledem na argumentaci soudem uvedenou v předchozím bodě odůvodnění.

22. Podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle ustanovení § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 47.498,12 Kč, žalobkyně má proto právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Při stanovení jeho výše je nutné vycházet z ustanovení § 2993 občanského zákoníku, výše bezdůvodného obohacení činí 47.498,12 Kč. Žalovaná do dne rozhodnutí soudu uhradila na výše uvedenou pohledávku právnímu předchůdci žalobkyně či žalobkyni celkem 34.172 Kč.

25. V daném případě soudu nezbylo než žalobkyni přiznat pouze nárok na bezdůvodné obohacení žalované ve výši 13.326,12 Kč (47.498,12 Kč mínus 34.172 Kč) s úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2015 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti nároku žalobkyně, tj. ke dni 26. 2. 2023. Ve zbytku uplatněného nároku žalobkyně byla žaloba zamítnuta.

26. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnější žalované v řízení vznikly náklady. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 47.185,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % p. a. z částky 47.185,55 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení (100 % předmětu řízení). Úspěšná však byla pouze co do částky 13.326,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,00 % p. a. z částky 13.326,12 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení (28 % předmětu řízení). Žalobkyně je proto povinna uhradit žalované 44 % nákladů řízení (odečtením neúspěchu žalované ve výši 28 % od úspěchu žalované ve výši 72 %).

27. Náklady řízení žalované jsou tvořeny odměnou advokáta podle ustanovení § 7 bod. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s ustanovením § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3.020 Kč za jeden úkon právní služby, učiněny byly tři úkony, a to převzetí věci, sepis odporu a účast u jednání soudu dne 5. 9. 2023, dále tři režijní paušály po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Právnímu zástupci žalované dále přísluší náhrada 21 % DPH podle ustanovení § 137 o. s. ř. ve výši 2.091 Kč Celkem by náklady žalované tvořily částku 12.051,60 Kč. 28. 44 % z částky 12.051,60 Kč činí 5.302,70 Kč Náklady řízení ve výši 5.302,70 Kč jsou podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám právního zástupce žalované.

29. Možnost hradit dluh ve splátkách přiznal soud žalované podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého soud může stanovit, že plnění se má stát ve splátkách. Přihlédl přitom k tomu, že stanovení splátek je výjimečným postupem a dlužník na něho nemá právní nárok, věřitel pak má v každém případě právo na to, aby jeho pohledávka byla uhrazena v přiměřené době, tedy nejpozději do jednoho roku. Soud vzhledem k okolnostem ve věci (věk žalované, zdravotní stav žalované, majetkové a výdělkové poměry - jediný příjem žalované tvoří starobní důchod ve výši 14.569 Kč měsíčně, náklady žalované na bydlení a energie) stanovil výši splátek tak, že na jistinu s úroky a úroky z prodlení stanovil měsíční splátku á 1.000 Kč. Pokud některá splátka nebude uhrazena řádně a včas, stane se splatným celý dluh (pod ztrátou výhody splátek).