17 C 187/2020

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr Vladimírem Koutným ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 25.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 4. 8. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů po právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17.222 Kč, a to do tří dnů po právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25.000 Kč s příslušenstvím z titulu ústně sjednané smlouvy o půjčce ze dne 10. 10. 2017. Na základě výše uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 25.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit půjčku do 14 dnů ode dne poskytnutí půjčky, tj. do dne 24. 10. 2017. Žalobkyně předala žalovanému dne 10. 10. 2017 částku 25.000 Kč. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k uhrazení celého dluhu, naposledy písemnou upomínkou ze dne 27. 7. 2018. Žalovaný do dne podání žaloby neuhradil žalobkyni ničeho.

2. Podání žalobkyně ze dne 14. 2. 2021 vyhodnotil soud jako podání po koncentraci řízení, která nastala skončením prvního jednání ve věci samé dne 11. 1. 2021 ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud rozhodoval právní věc v rámci nařízeného jednání soudu dne 15. 2. 2021 v nepřítomnosti neomluveného žalovaného v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. V projednávané věci provedl soud dokazování fotokopií písemného potvrzení ze dne 10. 10. 2017, výslechem svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], výslechem žalobkyně a výzvou k plnění ze dne 27. 7. 2018 včetně dokladu o doručování.

6. Soud provedl hodnocení důkazů v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. s přihlédnutím k ustálené judikatuře, a to rozsudku NS ČR ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 579/2005, kdy hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné nebo nezákonné); k důkazům, které byly získány nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí.

7. U výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] soud přihlédl k tomu, že svědkyně nebyla nikdy přímo u jednání žalobkyně (matky) a žalovaného (bývalého druha a otce společných nezl. dětí), na základě kterého měla být uzavřena smlouva o půjčce. Její informace byly odvozené od toho, co jí řekla žalobkyně bezprostředně po jednání žalobkyně s žalovaným. Obsah výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] nebyl v rozporu s obsahem výpovědi žalobkyně, a proto obsah výpovědi soud hodnotil jako pravdivý a věrohodný. Soud také hodnotil výpověď žalobkyně s ohledem na způsob její reprodukce, a to na míru jistoty a plynulosti projevu. Dle názoru soudu výslech svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] a žalobkyně osvědčila z hlediska závažnosti (důležitosti) základ sporu, a to konkrétní náležitosti smluvního ujednání – smlouvy o půjčce.

8. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli ústně smlouvu o půjčce v říjnu 2017. Na základě výše uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 25.000 Kč na uhrazení stavebních prací při výstavbě rodinného domu žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku do 14 dnů ode dne 10. 10. 2017, tj. do dne 24. 10. 2017 (důkaz: výslech svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] a žalobkyně). Žalobkyně předala dne 10. 10. 2017 ve svém bytě žalovanému částku v hotovosti ve výši 25.000 Kč (důkaz: fotokopie dokladu o přijetí platby ze dne 10. 10. 2017, výslech svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] a žalobkyně). Žalovaný byl opakovaně vyzýván k uhrazení částky 25.000 Kč, naposledy písemnou upomínkou ze dne 27. 7. 2018 (důkaz: výzva k plnění ze dne 27. 7. 2018). Žalovaný do dne podání žaloby neuhradil žalobkyni ničeho.

9. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle ustanovení § 2394 občanského zákoníku bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Na základě shora zjištěného soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ústně smlouvu o půjčce. Dle výše uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční hotovost a žalovaný se zavázal ji vrátit konkrétním způsobem v konkrétní lhůtě. Žalovaný porušil povinnosti vyplývající ze závazkového vztahu se žalobkyní, když nevrátil řádně a včas žalobkyni peněžní prostředky. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je s ohledem na výše uvedené oprávněný. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá přímo ze zákona, neboť se žalovaný dostal do prodlení a jeho výše byla stanovena v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od dne 4. 8. 2018 (tj. od data splatnosti stanoveného žalobkyní výzvou k plnění ze dne 27. 7. 2018). Soud proto žalobě žalobkyně v celém rozsahu vyhověl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.250 Kč. Dále je tvořena odměnou advokáta podle ustanovení § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s ustanovením § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2.100 Kč za jeden úkon právní služby, učiněno bylo pět úkonů, a to převzetí věci, sepis předžalobní výzvy (½ odměny dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), sepis žaloby, účast u jednání soudu dne 11. 1. 2021 a dne 15. 2. 2021, dále pět režijních paušálů po 300 Kč podle ustanovení § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. dále za 8 půlhodin po 100 Kč za ztrátu času cestou z [obec] do [obec] a zpět k jednání soudu dne 11. 1. 2021 a dne 15. 2. 2021 dle § 14 téže vyhlášky (jedna cesta: [obec], [ulice a číslo] – [obec], [ulice a číslo], trvá 59 minut při vzdálenosti 53,3 km dle info www.mapy.cz). Náhrada právnímu zástupci žalobkyně za použití silničního motorového vozidla podle § 157 zákona č. 262/2006 Sb. za použití motorového vozidla zn. VOLVO, [registrační značka] činí při průměrné spotřebě dle předloženého technického průkazu 6,4 l na 100 km nafty v ceně 27,20 Kč a sazby základní náhrady za 1 km ve výši 4,40 Kč podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. a ujetí 118 km z [obec] do [obec] a zpět k jednání soudu dne 11. 1. 2021 částku 725 Kč. Náhrada právnímu zástupci žalobkyně za použití silničního motorového vozidla podle § 157 zákona č. 262/2006 Sb. za použití motorového vozidla zn. VOLVO, [registrační značka] činí při průměrné spotřebě dle předloženého technického průkazu 6,4 l na 100 km nafty v ceně 27,20 Kč a sazby základní náhrady za 1 km ve výši 4,40 Kč podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. a ujetí 118 km z [obec] do [obec] a zpět k jednání soudu dne 15. 2. 2021 částku 725 Kč. Žalobkyni dále přísluší náhrada 21 % DPH podle ustanovení § 137 o. s. ř. ve výši 2.772 Kč Náklady řízení ve výši 17.222 Kč jsou podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.

14. Soud na okraj svého rozhodnutí uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu neúčelně vynaložených nákladů řízení souvisejících se sepisem podání ze dne 14. 2. 2021, které bylo podáno po koncentraci řízení.