17 C 50/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Koutným ve věci zástavní věřitelky: právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti zástavní dlužnici: název žalované , IČO číslo sídlem anonymizováno 5 slov , ulice anonymizováno zastoupená opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o nařízení soudního prodeje zástavy K uspokojení pohledávky zástavní věřitelky za obligačním dlužníkem společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec] na zaplacení částky 1.571.595,13 Kč s úrokem ve výši 3,59 % p.a. z částky 1.571.595,13 Kč od 16. 11. 2018 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 13,59 % p.a. z částky 1.571.595,13 Kč od 2. 2. 2019 do zaplacení a částku 5.434 Kč se nařizuje prodej zástavy ve vlastnictví zástavní dlužnice, a to pozemku parc. č. st. [anonymizováno] o výměře [anonymizováno] m², jehož součástí je stavba [obec], [adresa], rodinný dům, pozemku parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m², pozemku parc. [číslo] o výměře [číslo] m², pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], vše v katastrálním území [katastrální uzemí], obec [územní celek], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště [stát. instituce].

1. Zástavní věřitelka se podanou žalobou ze dne [datum] domáhala nařízení prodeje zástavy, a to pozemku parc. č. St. [anonymizováno] o výměře [anonymizováno] m², jehož součástí je stavba [obec], [adresa], rodinný dům, pozemku parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m², pozemku parc. [číslo] o výměře [číslo] m², pozemku parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m, vše v katastrálním území [katastrální uzemí], obec [územní celek], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště [stát. instituce] k uspokojení pohledávky ve výši 1.571.595,13 Kč s úrokem ve výši 3,59 % p.a. z částky 1.571.595,13 Kč od 16. 11. 2018 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 13,59 % p.a. z částky 1.571.595,13 Kč od 2. 2. 2019 do zaplacení a částky 5.434 Kč. Svou žalobu odůvodnila tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní zástavní věřitelky ([právnická osoba]) a obligačním dlužníkem společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec]. Tato pohledávka je zajištěna zástavním právem na nemovitostech zástavní dlužnice. Zástavní právo ke shora specifikovaným nemovitostem bylo zřízeno smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem [číslo] ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi právní předchůdkyní zástavní věřitelky ([právnická osoba]), obligačním dlužníkem a [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] (zástavce). Kupní smlouvou ze dne [datum] přešlo vlastnictví předmětu zástavy na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]. Právním nástupcem společnosti [právnická osoba] (i ve vztahu k celému předmětu zástavy) se v důsledku mezinárodní fúze sloučení stala ke dni [datum] zástavní dlužnice ([název žalované]).

2. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], byl zástavní dlužnici ustanoven opatrovník ve smyslu ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř.

3. Opatrovnice zástavní dlužnice se k návrhu vyjádřila tak, že navrhla zamítnutí žaloby, když namítla nedostatek pasivní legitimace zástavní dlužnice, když náhledem do obchodního rejstříku [anonymizováno] republiky se podává, že zástavní dlužnice není v obchodním rejstříku [anonymizováno] republiky registrována. Dále zřejmě zástavní dlužnice prošla likvidací.

4. Okresní soud se v této právní věci musel především zabývat řešením otázky, zda je dána pravomoc českého soudu pro toto řízení a v kladném případě posoudit, podle jakého hmotného práva ve věci rozhodnout, neboť v řízení se v osobě zástavní dlužnice, která je společností registrovanou v obchodním rejstříku [anonymizováno] republiky, vyskytly prvky mezinárodního práva soukromého.

5. Podle § 37 odst. 1) Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 6. 2010, č. j. 59/2010 pro postup justičních orgánů ve styku s cizinou ve věcech občanskoprávních a obchodněprávních (dále jen Instrukce) platí, že dojde-li soudu návrh na zahájení řízení a v právním vztahu je mezinárodní prvek, soud především zkoumá, zda je dána jeho pravomoc, resp. mezinárodní příslušnost, a to podle jurisdikčních ustanovení právních předpisů Evropské unie, která mají obecnou závaznost a použijí se přednostně před ustanoveními českého práva, jde-li o mezinárodní prvek spočívající ve stání příslušnosti jednoho z rodičů ke státu, který je členským státem Evropské unie.

6. Podle § 38 odst. 1) Instrukce platí, že je-li dána mezinárodní příslušnost českých soudů, soud musí dále vyřešit otázku, jakým hmotným právem se řídí konkrétní právní vztah („ rozhodné právo“).

7. Podle ustanovení § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém se zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen„ mezinárodní smlouva“) a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie.

8. Protože Česká republika a [ulice] republika jsou členskými státy Evropské unie a tedy i Evropských společenství, jsou pro ně, jako pro všechny členské státy Evropské unie a Evropských společenství závazné a přímo vykonatelné. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES), které mají přednost před vícestrannými i dvoustrannými smlouvami o právní pomoci.

9. Na řízení v této právní věci je nutno aplikovat příslušná ustanovení Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a to čl. 6 odst. 4 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a to čl. 8 odst. 4, kdy soba, která má bydliště na území některého členského státu, může být též žalována, ve věcech týkajících se smlouvy nebo nároku ze smlouvy, kde žaloba může být spojena s žalobou týkající se věcných práv k nemovitostem proti témuž žalovanému, u soudu členského státu, na jehož území se nemovitost nachází.

10. K určení práva rozhodného v této právní věci je nutno aplikovat příslušná ustanovení Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Podle Kapitoly II článku 4 odst. 1 písm. c) citovaného nařízení v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva, jejímž předmětem je věcné právo k nemovitosti nebo nájem nemovitosti, se řídí právem země, ve které se nemovitost nachází.

11. Soud rozhodl v rámci nařízeného jednání soudu dne [datum].

12. Dle ustanovení § 358 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. Pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k této zástavě. Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.

13. Dle ustanovení § 356 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v § 358 odstavci 1 doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.

14. V daném případě zástavní věřitelka doložila smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní zástavní věřitelky ([právnická osoba]) a obligačním dlužníkem společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové /obchodní podmínky, interní účetní doklad o čerpání úvěru ze dne [datum], výpis z katastru nemovitostí ohledně listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště [stát. instituce], zástavní smlouvu [číslo] ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi právní předchůdkyní zástavní věřitelky ([právnická osoba]), obligačním dlužníkem a [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] (zástavce), výpis z účtu, úplný výpis z obchodního rejstříku ke společnosti [právnická osoba], kupní smlouvou ze dne [datum], kupní smlouvou ze dne [datum], prohlášením o vzniku práva ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] a rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací].

15. V daném případě bylo zástavní věřitelkou osvědčeno, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně zástavní věřitelky ([právnická osoba]) s obligačním dlužníkem společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec] smlouvu o úvěru na základě, které poskytla právní předchůdkyně zástavní věřitelky obligačnímu dlužníku úvěr ve výši 3.680.000 Kč s určenou úrokovou sazbou ve výši 3,59 % p. a. Právní předchůdkyně zástavní věřitelky dopisem ze dne [datum] doručeným obligačnímu dlužníkovi vyzvala obligačního dlužníka ke splacení dlužné částky, kterou zesplatnil pro porušení podmínek úvěrové smlouvy. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byl obligační dlužník zavázán k uhrazení částky 1.571.595,13 Kč s úrokem ve výši 3,59 % p. a. z částky 1.571.595,13 Kč od 16. 11. 2018 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 13,59 % p. a. z částky 1.571.595,13 Kč od 2. 2. 2019 do zaplacení a částky 5.434 Kč. Výše pohledávky zástavní věřitelky za zástavní dlužnicí je tedy prokazována výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Právní předchůdkyně zástavní věřitelky ([právnická osoba]) uzavřela dne [datum] s obligačním dlužníkem a [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] (zástavce) smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem [číslo] o zastavení nemovitostí uvedených ve výroku tohoto usnesení, kdy předmětem zajištění byla smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní zástavní věřitelky ([právnická osoba]) a obligačním dlužníkem společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec]. Zástavní právo pak bylo vloženo do katastru nemovitostí s účinky vkladu ke dni [datum], což vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí a zástavní smlouvy. Kupní smlouvou ze dne [datum] přešlo vlastnictví předmětu zástavy na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]. Právním nástupcem společnosti [právnická osoba] (i ve vztahu k celému předmětu zástavy) se v důsledku mezinárodní fúze sloučení stala ke dni [datum] zástavní dlužnice ([název žalované]).

16. K námitce opatrovnice zástavní dlužnice, provedl soud dotaz na mezinárodní odbor civilní Ministerstva spravedlnosti ČR, kdy byl zjištěn postup k dohledání informací z [anonymizováno] obchodního rejstříku na elektronickém portálu evropské justice e-justice, kdy z dostupného Portálu evropské e-Justice- Obchodní rejstříky-vyhledávání podniků v EU (europa.eu) bylo zjištěno ke dni [datum], že společnost zástavní dlužnice je stále zapsána v [anonymizováno] obchodním rejstříku (Registro della Imprese) s poznámkou v likvidaci ([název žalované] [anonymizována dvě slova]). Dle čl. 2495 italského občanského zákoníku (Codice Civile) dochází k zániku společnosti až dnem výmazu z obchodního rejstříku a vymazaná společnost nemá právní osobnost a nemůže být účastníkem řízení, vyplývá i z rozhodnutí [anonymizováno] Nejvyššího soudu č. 4062 ze dne 22. 2. 2010.

17. Dle ustanovení § 152 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který odpovídá, nebude včas splněn, s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.

18. Dle ustanovení § 165 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, není-li pohledávka zajištěna zástavním právem splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Totéž právo má zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky.

19. V řízení o nařízení soudního prodeje zástavy je předmětem dokazování pouze za a) existence zajištěné pohledávky, b) existence zástavního práva a c) osoba zástavního dlužníka.

20. Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2017 sp. zn. 21Cdo 277/2017 vyplývá:„ Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním návrhu, jímž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. Soudní prodej zástavy není„ sporem“ či„ nesporem“ a nejde ani o řízení nalézací, ani o řízení vykonávací (exekuční). Jde o zvláštní typ řízení před soudem, jehož smyslem je - jak bez pochybnosti vyplývá z ustanovení § 165a odst. 1 obč. zák. - dosáhnout zpeněžení zástavy a tím získat výtěžek, z něhož se může (by se mohl) uspokojit zástavní věřitel. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 358 odst. 1 věty první z. ř. s. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že žalobu doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. při obdobné právní úpravě v ustanoveních § 200y až 200 za občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 2003 sp. zn. 23 Co 672/2003, které bylo uveřejněno pod č. 89 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004). Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování. Protože v řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení § 357 z. ř. s. (jeho zařazení do zákona je zjevnou legislativní chybou), a v odvolacím řízení ani ustanovení § 28 odst. 1 z. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4979/2015). To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (exekuce) zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. například § 268 odst. 3 o. s. ř. a § 55 exekučního řádu) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o. s. ř.; právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí prodejem zástavy, se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo (srov. též právní názor vyjádřený v již zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1467/2004 nebo v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, které bylo uveřejněno pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011).“ 21. Zástavní věřitelka doložila existenci zajištěné pohledávky, tedy doložila, že má pohledávku z titulu úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] ve výši 1.571.595,13 Kč s úrokem ve výši 3,59 % p.a. z částky 1.571.595,13 Kč od 16. 11. 2018 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 13,59 % p.a. z částky 1.571.595,13 Kč od 2. 2. 2019 do zaplacení a částky 5.434 Kč, dále doložila existenci zástavního práva k zástavě vzniklého na základě smlouvy o zastavení nemovitostí, jejichž prodej navrhuje a dále správně označil zástavní dlužnici. Tyto skutečnosti byly předloženými listinami osvědčeny, tedy jeví se z předložených listin jako pravděpodobné (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21Cdo 277/2017 ze dne 25. 7. 2017 nebo sp. zn. 21Cdo 1467/2004 ze dne 2. 12. 2004). Vzhledem k tomu, že zástavní věřitelka doložila zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě i to, kdo je zástavní dlužník v souladu s § 358 zák. č. 292/2013 Sb., soud jejímu návrhu zcela vyhověl a nařídil soudní prodej nemovitostí specifikovaný ve výroku tohoto usnesení.

22. O náhradě nákladů řízení soud nerozhodoval dle ustanovení § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím ke specifickému charakteru řízení o soudním prodeji zástavy, jehož účelem je opatření exekučního titulu pro zástavního věřitele, kdy až v druhé fázi (vykonávacím řízení) se soud může zabývat námitkami zástavního dlužníka vůči pohledávce zajištěné zástavním právem, takže teprve po skončení vykonávacího řízení lze rozhodnout podle pravidel úspěchu či neúspěchu ve věci o celkových nákladech řízení, včetně nákladů řízení o soudním prodeji zástavy (viz ustálená judikatura Nález Ústavního soudu I. ÚS 2246/17 ze dne 31. 10. 2017:„ Je porušením práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy (§ 200y až 200za občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013), současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy, rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu.“).