17 C 82/2022
č. j. 17 C 82/2022-37
V PLATNOSTICitované zákony (11)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 132 § 142 § 151
- o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), 82/1998 Sb. — § 1 § 3 § 5 § 7 § 8 § 14 § 15
- Vyhláška o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, 254/2015 Sb. — § 1
Plný text
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Koutným ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: náhradu škody vzniklé nezákonným rozhodnutím
I. Žaloba ze dne [datum], kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 61.831,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % p.a. z částky 61.831,90 Kč ode dne 27. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů po právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované, aby zaplatila žalobci částku 61.831,90 Kč s úrokem z prodlení z titulu nároku na náhradu škody, kterou způsobil svým nezákonným rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] a [spisová značka] [název soudu], když stanovil žalobci hradit výživné na nezl. syna [jméno] [celé jméno žalobce] ve výši 3.000 Kč měsíčně s účinností ode dne [datum] a současně vyčíslil dlužné výživné ve výši 40.500 Kč. K odvolání žalobce rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že stanovil žalobci hradit výživné na nezl. syna [jméno] [celé jméno žalobce] ve výši 3.000 Kč měsíčně s účinností ode dne [datum]. Matka nezl. [jméno] [celé jméno žalobce] však před rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] podala s ohledem na předběžnou vykonatelnost exekučního titulu exekuční návrh a žalobce byl nucen uhradit v rámci exekučního řízení vedeného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudní exekutorkou [exekutorský úřad] sp. zn. [spisová značka] částku 47.100 Kč na výživném, částku 10.636 Kč na nákladech exekuce a částku 9.196 Kč na nákladech svého advokáta, jež ho zastupoval v exekučním řízení. Žalobce spatřuje nezákonnost rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] a [spisová značka] v tom, že k odvolání žalobce byl změněn počátek vzniku nároku nezl. syna [jméno] [celé jméno žalobce] na výživné ze dne [datum] na den [datum]. Žalobce v důsledku nezákonného rozhodnutí soudu utrpěl majetkovou újmu, kterou následně uplatnil dne [datum] u [země] - [stát. instituce], která však nárok žalobce z perspektivy zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem neuznala za důvodný.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila dne [datum] tak, že navrhla zamítnutí žaloby, když rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] a [spisová značka] nelze označit za nezákonný v situaci, kdy nebyl odvolacím soudem změněn pro nezákonnost, nýbrž konstatoval, že korekce rozsudku okresního soudu se týká pouze stanovení data, od něhož má žalobce (otec) výživné pro nezl. syna platit. Dále odvolací soud hodnotil skutková zjištění okresního soudu jako správná a přejal je i pro odvolací řízení. Žalobce dále nevyužil v rámci exekučního řízení možnost podání návrh na odklad exekuce a podal návrh na zastavení exekuce poté, co uhradil dlužnou částku. Žalovaná konstatovala, že nárok žalobce není důvodný z perspektivy zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
3. Soud provedl hodnocení důkazů v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. s přihlédnutím k ustálené judikatuře, a to rozsudku NS ČR ze dne 24. 1. 2007 sp. zn. 33Odo 579/2005, kdy hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné nebo nezákonné); k důkazům, které byly získány nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež provázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům, získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností.
4. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který se stal vykonatelný dne [datum] vyplývá, že nezl. [jméno] [celé jméno žalobce], byl svěřen do péče matky a otci (žalobci) byla stanovena povinnost platit výživné s účinností od [datum] ve výši 3.000 Kč s tím, že okresní soud dále vyčíslil dlužné výživné za období od [datum] do [datum] ve výši 40.500 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil okresní soud tím, že otec (žalobce) opustil v červnu 2019 společnou domácnost obývanou s matkou a nezl. synem. Dále své rozhodnutí okresní soud podrobně odůvodnil osobními, majetkovými a výdělkovými poměry rodičů nezl. [jméno] [celé jméno žalobce] (matky a žalobce), jakož i majetkovými schopnostmi a možnostmi nezl. [jméno], který od září 2019 nastoupil do primy na Všeobecné a sportovní gymnázium v Bruntále (zohlednění zvýšených nákladů při nástupu na střední školu).
5. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] vyplývá, že rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl změněn, a to tak, že s účinností od [datum], jakož i po rozvodu manželství rodičů, je otec (žalobce) povinen platit výživné pro nezl. [jméno] v částce 3.000 Kč měsíčně vždy do každého prvního dne v měsíci předem k rukám matky. Dále bylo odvolacím soudem rozhodnuto, že za dobu od [datum] do [datum] se otci dlužné výživné nestanoví a výživné splatné od [datum] do konce měsíce, v němž bude rozsudek odvolacího soudu doručen, je otec (žalobce) povinen zaplatit do tří od doručení rozsudku k rukám matky. Odvolací soud dovodil, že rozhodnutí okresního soudu potřebuje korekci, kterou provedl odvolací soud v rámci odvolacího řízení, když doplnil dokazování o další dovyžádané listiny od otce (žalobce). Odvolací soud vycházel při výpočtu výživného a stanovení jeho počátku z potenciální mzdy otce v rozhodném období oproti okresnímu soudu, který provedl výpočet výživného ze zjištěného příjmu otce za období roku 2019 a 2020. Odvolací soud se dále neztotožnil s názorem okresního soudu na datum počátku stanovení vyživovací povinnosti otce (žalobce), když zohlednil odlišně od okresního soudu skutečnost, že matka nezl. syna měla do srpna 2020 přístup ke společným finančním prostředkům, z nichž čerpala (nebylo však tvrzeno ani prokázáno do jaké výše), kdy taková situace je velmi blízká stavu společného hospodaření rodičů, což vylučuje dle názoru odvolacího soudu stanovení výživného.
6. Z exekučního spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a exekučního spisu sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudní exekutorky [exekutorský úřad] (včetně příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) vyplývá, že matka nezl. [jméno] [celé jméno žalobce] podala dne [datum] exekuční návrh, kterým se domáhala provedení exekuce na majetek povinného (žalobce) pro dlužné výživné ve výši 44.100 Kč a běžné výživné ve výši 3.000 Kč ode dne [datum] do budoucna dle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který se stal vykonatelný dne [datum] Soudní exekutorka byla pověřena k provedení exekuce dne [datum]. Povinný dne [datum] uhradil v rámci exekučního řízení částku 57.736 Kč. Exekuce skončila vymožením povinnosti povinného včetně nákladů exekuce a nákladů řízení oprávněného. Dne [datum] však podal povinný návrh na zastavení exekuce, přestože uhradil celý předmět exekučního řízení. Soudní exekutorka postoupila návrh povinného na zastavení exekuce exekučnímu soudu k rozhodnutí dne [datum]. Exekuce byla usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] zastavena a povinnému byla stanovena povinnost uhradit soudní exekutorce náklady exekuce ve výši 6.945,40 Kč a náhradu nákladů exekučního řízení oprávněného ve výši 6.570,30 Kč.
7. Z faktury [číslo] ze dne [datum], splatné dne [datum] vyplývá, že právní zástupce žalobce vyúčtoval žalobci smluvní cenu za poskytnuté právní služby v souvislosti s péčí o nezl. syna, tj. jednak náklady právního zastoupení žalobce a hotové výdaje spojené s opatrovnickým řízení vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a jednak náklady právního zastoupení žalobce spojené s exekučním řízení vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] v celkové výši 7.986 Kč.
8. Z uplatnění nároku na náhradu škody ze dne [datum], vyjádření [stát. instituce] ze dne [datum] a stanoviska [stát. instituce] ze dne [datum] vyplývá, že žalobce dne [datum] uplatnil majetkovou újmu z nezákonného rozhodnutí Okresního soud v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka] u [stát. instituce] dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem s tím, že [stát. instituce] nárok žalobce odmítlo mimosoudní řešení věci pro nedůvodnost nároku a odkázalo žalobce na soudní řízení.
9. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
10. Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").
11. Podle ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.
12. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.
13. Podle ustanovení § 8 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.
14. Podle ustanovení § 14 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
15. Podle ustanovení § 15 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
16. Následně soud přistoupil k právnímu hodnocení zjištěného skutkového stavu věci.
17. Soud primárně zjišťoval, zda jsou kumulativně splněny podmínky pro vyhovění nároku na náhradu škody, kterou žalobce žalobou požadoval ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě primárně tvrzeného nezákonného rozhodnutí – rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], příčinná souvislost a vznik škody. Spornou se mezi účastníky stala již otázka, zda lze rozhodnutí rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kvalifikovat jako nezákonné rozhodnutí ve smyslu ust. § 7 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. Zatímco žalobce v uvedené souvislosti tvrdil, že předmětné rozhodnutí bylo nezákonné, neboť bylo předběžně vykonatelné a jeho nezákonnost byla potvrzena odvolacím soudem, žalovaná oproti tomu tvrdila, že posuzované rozhodnutí ze dne [datum] nezákonné nebylo, neboť nebyla vyslovena jeho nezákonnost.
18. Soud dospěl k závěru, že rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] nelze ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. označit za nezákonné v situaci, kdy nebylo odvolacím soudem změněno pro nezákonnost. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum], odvolací soud nepotvrdil nezákonnost rozhodnutí okresního soudu, nýbrž toliko konstatoval, že okresní soud pochybil při skutkovém zjištění a dovození závěrů ze skutkových zjištění, když interpretoval zjištěné údaje odlišně od právního názoru odvolacího soudu. Uvedené pochybení následně odvolací soud napravil, a to doplněním dokazování. Teprve na základě doplněného dokazování posléze odvolací soud rozhodnutí soudu okresního soudu změnil, a to pouze v datu počátku vyživovací povinnosti od [datum], když zohlednil odlišně od okresního soudu skutečnost, že matka nezl. syna měla do srpna 2020 přístup ke společným finančním prostředkům, z nichž čerpala (nebylo však tvrzeno ani prokázáno do jaké výše), kdy taková situace je velmi blízká stavu společného hospodaření rodičů, což vyloučilo dle názoru odvolacího soudu možnost stanovení výživného.
19. Soud si také dovoluje v rámci své argumentace podotknout, že odvolací soud v rámci opatrovnického řízení zhodnotil pod bodem 28. odůvodnění rozsudku ze dne [datum] plnění výživného otcem (žalobce), které bylo hrazeno v rámci exekučního řízení, když nestanovil dluh na výživném za období od [datum] do [datum], tedy z této perspektivy je také nutno posoudit nárok žalobce jako nedůvodný, když exekuční řízení bylo minimálně od [datum], posouzeno zpětně, vedeno řádně pro dlužné a běžné výživné.
20. Soudu tedy nezbylo, než žalobu žalobce v celém rozsahu zamítnout.
21. O náhradě nákladů řízení proto rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla zcela úspěšná, neboť žaloba žalobce byla zamítnuta v celém rozsahu.
22. Soud dále přiznal žalované dle ustanovení § 2 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případě podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu, paušální náhradu nákladů řízení za jeden úkon, a to sepis vyjádření k žalobě ze dne [datum] ve výši 1 × 300 Kč.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.