18 C 108/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 40 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 40 800 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 600 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení a z částky 1 200 Kč od 13. 10. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 832 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se podanou žalobou postoupenou zdejšímu soudu dne 25. 3. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 40 800 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Uvedla, že jako příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem Hlavního města Prahy, provedla dne 19. 4. 2018 odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem je žalovaná. Odtah byl proveden dle § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, dle něhož nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn vozidlo na náklady provozovatele odstranit. Na předmětném vozidle žalované byla tzv.„ botička“. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Odtah byl proveden na základě žádosti Městské policie hl. m. [obec]. Žalobkyně písemně vyzývala žalovanou k odvozu vozidla a k úhradě částky za odtah a parkovné. Žalovaná však na dluh ničeho neuhradila. Dluh žalované je tvořen částkou za střežení/parkovné ve výši 40 800 Kč Střežení/parkov za období od 5. 10. 2018 do 12. 10. 2020 žalobkyně vyúčtovala dle Nařízení č. 2/2013 Sb. Hl.m. [obec], když 4 dny parkovného účtovala částku 1 600 Kč (400 Kč za den 4. až 180.) a za dalších 728 dní parkovného účtovala částku ve výši 39 200 Kč (50 Kč za den 181. až do vyzvednutí vozidla). Z dlužné částky požaduje zákonný úrok z prodlení. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala dne 18. 9. 2020 žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila a ani si vozidlo nevyzvedla.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že její souhlas byl dán. Jelikož žalovaná na výzvu nereagovala a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Žalobkyně, v rámci své činnosti, pro jejíž účely byla zřízena, provedla dne 19. 4. 2018 v 8:50 hodin na základě pokynu strážníka Městské policie nucený odtah vozidla tov. zn. Škoda Octavia, reg.zn. [registrační značka], na němž byl přiložen technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, z místní komunikace v [obec a číslo], [ulice], na odstavné parkoviště v [část obce] (viz Zřizovací listina příspěvkové organizace Správa služeb hl.m. [obec] ze dne 1. 3. 2016, Protokol o odtahu vozidla [číslo]). Vlastníkem vozidla se na základě kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2016 stala žalovaná (viz. Kupní smlouva ze dne 18. 12. 2016, včetně příloh, daňový doklad č. [číslo] [číslo], Odpověď ze dne 12. 6. 2018). Cenu za odtah a parkovné je stanovena nařízením hlavního města Prahy, a to ve výši 1 900 Kč za odtah vozidla a parkovné ve výši 250 Kč za první až třetí den, ve výši 400 Kč za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po odtahu a částkou 50 Kč parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni poté (viz. Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti zveřejněné ve sbírce právních předpisů města Prahy). V souvislosti s provedeným odtahem pak žalobkyně žalované účtovala náklady odpovídající částce ve výši 40 800 Kč za parkovné na střeženém parkovišti v souladu s nařízením Hlavního města Prahy č. 13/2001 Sb. HMP, tj. za 4 dny po 400 Kč a za 728 dní po 50 Kč. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. 11 C 8/2019-23 ze dne 20. 6. 2019 bylo pravomocně rozhodnuto o povinnosti žalované uhradit žalobkyni náhradu za odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a dále pak parkovné za období od 19. 4. 2018 do 4. 10. 2018. Žalovaná předmětné vozidlo z odstavného parkoviště doposud nevyzvedla a proto jí i nadále vzniká povinnost uhradit parkovné za následující období, tj. od 5.10.2018 do 12.10.2020, ve výši 40 800 Kč (4 dní po 400 Kč a 728 dní po 50 Kč), což neučinila. Žalobkyně vyzvala žalovanou opakovaně k úhradě dlužného parkovného naposledy předžalobní výzvou ze dne 18. 9. 2020, avšak na svůj dluh neuhradila ničeho (viz Předžalobní výzva ze dne 18. 9. 2020).

6. Podle § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.

7. Dle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

8. Dle ustanovení § 2927 občanského zákoníku, kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Podle ustanovení § 2930 občanského zákoníku, nelze-li provozovatele určit, platí, že jím je vlastník dopravního prostředku.

9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Na podkladě provedeného dokazování soud v daném případě dospěl k závěru, že podaná žaloba je zcela důvodná. Soud má za zjištěné, že žalovaná porušila povinnost stanovenou zákonem o silničním provozu, když své vozidlo zaparkovala na silniční vegetaci, v důsledku čehož žalobkyně na základě a v souladu s pokynem strážníka Městské policie provedla dle § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, odtah vozidla a toto následně umístila na k tomu určeném parkovišti. Za tyto úkony si pak vyúčtovala částky odpovídající nákladům, stanoveným nařízením zřizovatele – Hlavního města Prahy, a jejich náhradu pak uplatnila po žalované jakožto vlastníkovi odtaženého vozidla. Vlastnictví vozidla bylo prokázáno kupní smlouvou, když z karty vozidla je zřejmé, že žalovaná po koupi vozidla neoznámila převod vlastnického práva. Soud se pak zcela ztotožnil s právní argumentací žalobkyně, pokud se jedná o posouzení oprávněnosti odtahu vozidla s tím, že žalobkyně provádí odtahy vozidel v rámci své činnosti vyplývající ze zřizovací listiny na základě pokynu osoby k tomu povolané (zde strážníka Městské policie). Žalovaná zůstala v řízení nečinná, nijak nerozporovala skutečnosti týkající samotného provedení odtahu svého vozidla z vyhrazeného parkoviště, jakož ani výši nákladů takto vzniklých žalobkyni. Žalovaná plně odpovídá za důsledky svého jednání, kdy v rozporu se zákonem umístila své vozidlo silniční vegetaci a proto je povinna nahradit žalobkyni náklady vzniklé v souvislosti s odtahem vozidla dle § 2910 a § 2927 občanského zákoníku. Na základě těchto skutečností tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 800 Kč, představující poplatek za střežení/parkovné za období od 5. 10. 2018 do 12. 10. 2020, spolu s příslušenstvím, tedy úrokem z prodlení dle vyhlášky č. 351/2013 Sb., ve výši 8,25 % ročně z částky 39 600 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 200 Kč od 13. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

11. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., nicméně ve spojení s ust. § 150 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch, a měla by proto mít proti žalovanému právo na plnou náhradu jí vynaložených nákladů řízení. Soud však žalobkyni přiznal toto právo na náhradu nákladů řízení jen z části, protože pro tento postup shledal důvody zvláštního zřetele hodné. Soud rovněž přihlédl k tomu, že náklady žalobkyně vynaložené na právní zastoupení, nelze považovat za náklady potřebné k účelnému bránění práva před soudem. Zastoupení žalobkyně jako příspěvkové organizace advokátem lze akceptovat pouze jako výjimku z pravidla, jež je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem (srov. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 16.4.2013, č.j. II. ÚS 123/2012). Žalobkyně je zcela zřejmě dostatečně personálně vybavena právníky, kteří se orientují v oblasti problematiky nákladů na odtah a umístění vozidla na parkovišti vozidla, čemuž svědčí mimo jiné i to, že výzvu žalovanému provedla sama žalobkyně. Soud je toho názoru, že zde nebyl důvod, aby žalobkyně výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášela na soukromý subjekt, kterým je advokát. Nad to majetkových poměrů žalobkyně – velké příspěvkové organizace, se pak nijak významně nedotkne, pokud jí v tomto konkrétním případě nebude přiznána náhrada nákladů řízení. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů pouze jako by ve věci nebyla právně zastoupena. Náklady žalobkyně tak představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 632 Kč, a dále paušální náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř.. Soud proto přiznal žalobkyni rovněž odměnu za 2 úkony podle § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“), tj. za výzvu žalovaného k plnění a za sepis žaloby, tedy paušální náhradu vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 1 832 Kč. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).