18 C 11/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátkou údaje o zástupci proti žalovaný: celé jméno žalovaného , narozeného 14. 11. 1962 bytem adresa žalovaného o zaplacení 19 954,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 954,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 954,67 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 19 954,67 Kč od 14. 7. 2015 do 23. 6. 2020 se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], Ph. D.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 19 954,67 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]), poskytla žalovanému zápůjčky celkem ve výši 36 000 Kč, a to postupně na základě dvou smluv o zápůjčce. Žalovaný měl poslední zápůjčku vrátit do 13. 7. 2015, avšak tak neučinil. Následně pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 19. 1. 2018. Žalovaný pohledávku plně neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně požadovala uhradit pouze jistinu poskytnutých zápůjček a úrok z prodlení běžící ode dne splatnosti poslední zápůjčky, neboť jak výslovně uvedla, není schopna prokázat, jakým konkrétním způsobem byly uzavřeny jednotlivé smlouvy o zápůjčce a ani jakým způsobem byla před poskytnutím zápůjček prověřována úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání za souhlasu žalobkyně, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z žalobkyní předložených listin provedl následující skutková zjištění.

5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 13. 4. 2015 a z potvrzení o provedené platbě ze dne 12. 6. 2015 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na bankovní účet č. ú. [bankovní účet] v každém jednotlivém případě, a to dne 13. 4. 2015 částku 16 000 Kč a dne 12. 6. 2015 částku 20 000 Kč.

6. Ze sdělení banky ze dne 21. 4. 2021 soud zjistil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je právě žalovaný.

7. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 16 045,33 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 21. 12. 2017 ve spojení s přílohou k této smlouvě obsahující přehled postupovaných pohledávek (konkrétně řádku [číslo] přílohy) vyplývá, že došlo k postoupení„ balíku“ pohledávek na žalobkyni, kdy předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2018 a podacího archu ze dne 26. 1. 2018 má soud za prokázané, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, a že zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy k úhradě přípisem - výzva k úhradě dluhu - ze dne 5. 6. 2020, včetně podacího archu ze dne 11. 6. 2020.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Ve smyslu ustanovení § 1698 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat ve smyslu § 1970 o. z. od dlužníka úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si účastníci nesjednali výši úroků rozdílně.

13. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a co do základu jí vyhověl. Žalobkyně sice neprokázala, že by mezi její právní předchůdkyní a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce a za jakých podmínek, avšak má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 13. 4. 2015 částku 16 000 Kč a dne 12. 6.2015 částku 20 000 Kč, tedy celkem částku 36 000 Kč. Za situace, kdy soud nemá za prokázaný jiný titul poskytnutí finanční částky, a žalovaný sám netvrdil žádný právní důvod, který by svědčil o jeho právu finanční prostředky si ponechat, má soud za to, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně šlo o plnění bez právního důvodu, čímž na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je v souladu s ustanovením § 2993 o. z. povinen vydat. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný před podáním žaloby uhradil pouze částku ve výši 16 045,33 Kč. Žalovaný pak zůstal v řízení nečinným, k žalobě se nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně v tomto směru jakkoliv zpochybnil. Soud proto přiznal žalobkyni právo na uhrazení bezdůvodného obohacení ve výši 19 954,67 Kč (36 000 – 16 045,33).

14. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. Žalobkyně doložila, že žalovaný byl vyzván k vrácení dlužné částky až spolu s oznámením o postoupení pohledávky, tj. až přípisem ze dne 5.6.2020, v němž stanovila lhůtu k plnění 7 dnů od doručení výzvy. Za situace, kdy v řízení nebylo prokázáno, kdy žalovaný výzvu obdržel vycházel soud z ustanovení § 573 o.z., dle něhož se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Výzva k úhradě byla žalobkyní dle podacího archu odeslána dne 11.6.2020, tedy byla doručena 3. pracovní den, tj. 16.6.2020. Splatnost pohledávky uplynula 7 dnem po doručení, tj. 23.6.2020. Ode dne 24.6.2020 je žalovaný v prodlení, od tohoto dne přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši, která není v rozporu s ustanovením § 1970 o.z., tj. ve výši 8,05% ročně z částky 19 954,67 Kč Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). Ve zbytku požadovaný úrok z prodlení soud zamítl. (výrok II.).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 954,67 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).