18 C 112/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení číslo s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku žalobkyni 15 037 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 14 701 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení z částky 14 701 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení smluvní pokutou 4 417,98 Kč a obchodním úrokem ve výši 98,71% ročně z částky 22 679,23 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 98 935 Kč, <b>se zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7.4.2021 domáhala zaplacení částky ve výši 34 155 Kč jako dlužného úvěru s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že, jako společnost s povolením [obec] národní banky poskytovat spotřebitelské úvěry, uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu [číslo] na základě níž poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 23 000 Kč. K vyplacení úvěru ze strany žalobkyně došlo dne 25.11.2019, a to na účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit žalobkyni zpět spolu s úrokem 98,71% ročně, a to v 42 měsíčních splátkách po 1 963 Kč, počínaje měsícem prosinec 2019. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru žalované ověřila její schopnost úvěr splácet, a to na základě údajů sdělených přímo žalovanou a dále ověřením její předchozí úvěrové historie v databázích SOLUS a NRKI, když na základě sdělených a zjištěných údajů provedla skóring – hodnocení klienta. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, a žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 28.6.2020, neboť žalovaná se dostala do prodlení již s úhradou 1. splátky, na dlužnou částku uhradila pouze 7 963 Kč, když na 5. splátku splatnou dne 22.4.2020 již ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požadovala po žalované zaplacení částky ve výši 28 140,54 Kč představující dlužnou jistinu 22 679,23 Kč a dlužný obchodní úrok do zesplatnění ve výši 5 461,31 Kč, a dále částku ve výši 998 Kč sestávající ze dvou smluvních pokut ve výši á 499 Kč za prodlení s úhradou splátky 2 a 3 po dobu delší 30 dní. Žalobkyně rovněž požadovala uhradit náklady spojené s upomínáním ve výši 600 Kč, sestávající z částky 3 x 200 Kč za každou ze 3 splátek č. 1, 2 a 3, s níž se žalovaný ocitl v prodlení po dobu delší 15 dní. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 28 140,54 Kč od 1.11.2020 do 6.4.2021 v kapitalizované výši 4 417,98 Kč (když na smluvní pokutu za období od 1.5.2020 do 31.10.2020 mu v souladu s ustanovením § 9 zákona č. 177/2020 Sb., nevznikl nárok) a obchodního úroku z nesplacené jistiny, tj. z částky 22 679,23 Kč ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 30.6.2020, avšak maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 98 935 Kč. Žalobkyně požadovala uhradit i zákonný úrok z prodlení běžící od 1.11.2020 do zaplacení z částky 29 738 Kč (tj. z jistiny, obchodního úroku naběhlého do dne zesplatnění a smluvních pokut naběhlých do zesplatnění). Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná nepožádala o poskytnutí ochranné doby podle § 6 zákona č. 177/2020. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované výzvu k dobrovolnému plnění na níž žalovaná nereagovala, a proto se obrátila na soud.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalované doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro ní byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 12.6.2021. Žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru soud zjistil, že uvedený návrh podepsala žalovaná dne 24.11.2019 (biometrickým podpisem) a požádala jím o poskytnutí úvěru ve výši 23 000 Kč, s tím, že se zavázala žalobkyni vrátit částku ve výši 82 446 Kč ve 42 měsíčních splátkách po 1 963 Kč. Návrh smlouvy byl ze strany žalobkyně akceptován dne 25.11.2019 (a to biometrickým podpisem). Oznámení o schválení úvěru (akceptace návrhu) byla žalované zasláno na adresu uvedenou v návrhu úvěrové smlouvy dne 26.11.2019 a do její dispozice bylo dodáno dne 27.11.2019 spolu se splátkovým kalendářem a sdělením účtu pro úhradu splátek (viz oznámení ze dne 26.11.2019 a dodejka ze dne 27.11.2019). Bezprostředně před vyhotovením návrhu úvěrové smlouvy byl vyhotoven i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (viz. Předsmluvní formulář z 24.11.2019, včetně Prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru). V části B, čl. 1 Smlouvy o úvěru je upraven kontraktační proces, a to tak, že klienti podepisují Nabídku (a zároveň tedy Smlouvu) při osobním jednání se Zprostředkovatelem úvěru v elektronické podobě svým biometrickým podpisem pomocí příslušného technického zařízení, prostřednictvím kterého bylo Klientům umožněno seznámit se se zněním Nabídky. Nabídku přebírá za Poskytovatele Zprostředkovatel úvěru (u Smlouvy uzavírané v elektronické podobě a podepisované biometrickými podpisy se Nabídka považuje za učiněnou a převzatou ze strany Zprostředkovatele úvěru v okamžiku jejího podpisu ze strany Klientů). Tímto dochází ze strany Klientů k učinění závazné Nabídky na uzavření Smlouvy. Předání Nabídky Poskytovateli představuje zároveň žádost Klienta o čerpání úvěru o celkové výši úvěru. Poskytovatel přitom není povinen Nabídku akceptovat. Zprostředkovatel úvěru není oprávněn akceptovat Nabídku za Poskytovatele. (bod 1.2.) <i>Po předložení Nabídky provede Poskytovatel posouzení správnosti a úplnosti údajů v ní uvedených a dalších informací, které mu byly v souvislosti s ní sděleny. Pokud po tomto posouzení dospěje k závěru, že Nabídku je možné akceptovat, Nabídku akceptuje a úvěr se Základními parametry úvěru poskytne. Schválení úvěru oznámí Klientovi a Spoluúčastníkovi písemným oznámením (dále též jen„ Oznámení o schválení úvěru“) doručeným pouze k rukám Klienta, jehož součástí bude i oznámení o Základních parametrech úvěru …. Oznámení o schválení úvěru včetně …….. je zasíláno na doručovací adresu [adresa] (bod 1.3.)</i> V případě akceptace Nabídky Poskytovatel poskytne Klientovi sjednaný úvěr. (bod 1.4.) Podle čl. 6 smlouvy byly pro případ prodlení žalovaného sjednány smluvní pokuty. V oznámení o schválení úvěru ze dne 26.11.2019 je pak výslovně uvedeno s potěšením Vám oznamujeme, že [právnická osoba] …jako Poskytovatel úvěru … akceptovala Váš návrh na uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] … Doručením tohoto Oznámení o schválení úvěru Vaší osobě tak došlo k uzavření Smlouvy o úvěru ….

6. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 25.11.2019 má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalované částku ve výši 23 000 Kč, a to na účet shodný s účtem, uvedeným v návrhu úvěrové smlouvy.

7. Z listiny Hodnocení klienta, má soud za prokázané, že žalovaná podepsala vyplněný formulář žalobkyně, v němž jsou uvedeny příjmy a výdaje žalované. Konkrétně je uveden příjem žalované ze zaměstnání 9 050 Kč měsíčně, s tím, že jde o příjem z dohody o pracovní činnosti, a dále výdaje na živobytí žalované ve výši 3 410 Kč (s poznámkou životné minimum), náklady na bydlení – ve státním či obecním bytě 1 000 Kč, tedy celkové výdaje 4 410 Kč, když jí při uvedených příjmech a výdajích mělo zbývat 3 640 Kč měsíčně. Z formuláře vyplývá, že žalovaná nemá žít s dalšími členy domácnosti, nemá žádné spoření, jiné úvěry, výdaje na dopravu, výdaje na záliby apod. Rodinný stav je uveden svobodná. Z formuláře nevyplývá, jaké konkrétní doklady byly před poskytnutím úvěru žalovanou poskytnuty, či po ní požadovány.

8. Z kopie Potvrzení mzdě vydaného [právnická osoba] s.r.o. 21.11.2019 ve spojení s Dohodou o pracovní činností ze dne 1.8.2019 a výplatní pásky za měsíc říjen 2019 vyplývá že tato žalovaná je zaměstnána u této společnosti na základě dohody o pracovní činnosti v rozsahu 20 hodin týdně na dobu určitou do 29.2.2020. Její průměrný čistý příjem za období měsíce srpna až října 2019 činil 9 266 Kč.

9. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 24.11.2019 soud zjistil, že žalovaná učinila dotaz na uvedenou evidenci s výsledkem, že u žalované není vedena žádná platební historie.

10. Z informace z nebankovního registru klientských informaci (NRKI) ze dne 20.11.2019 soud zjistil, že žalovaná nebyla hodnocena jako klient, neboť nemá žádný záznam v uvedené databázi.

11. Z karty klienta – platební bilance má soud za prokázané, že žalobkyně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalované, včetně záznamů o provedených platbách žalované, a že u žalované eviduje úhradu na úvěrovou smlouvu v celkové výši 7 963 Kč.

12. Z výzev k zaplacení ze dne 24.2.2020, 24.3.2020, 17.6.2020 a 23.6.2020 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila pro žalovanou výzvy s upozorněním na prodlení s úhradou konkrétních splátek úvěru, s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, včetně uplatnění nároku na poplatky za odeslání výzvy k úhradě dlužných splátek. Doklad o odeslání upomínek či jejich doručení soudu nebyl předložen.

13. Z oznámení ze dne 28.6.2020 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila oznámení o zesplatnění úvěru pro žalovanou a vyzvala ji k úhradě částky ve výši 29 738 Kč, avšak již z výzvy ani jiného důkazu předloženého žalobkyní nevyplývá, že by bylo oznámení odesláno či doručeno žalované.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 17.3.2021 ve spojení s podacím archem ze dne 17.3.2020 má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalované předžalobní výzvu.

15. Na základě provedených shora uvedených důkazů má soud za zjištěné, že žalovaná učinila žalobkyni dne 24.11.2019 návrh na uzavření úvěrové smlouvy [číslo] že tento návrh byl žalobkyní akceptován, přičemž akcept smlouvy se dostal do sféry žalované dne 27.11.2019. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala dne 25.11.2019 na účet žalované částku 23 000 Kč. Obsahem sjednané úvěrové smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované po akceptaci nabídky sjednaný úvěr ve výši 23 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 98,71 % ročně splácet ve 42 měsíčních splátkách po 1 963 Kč, počínaje prosincem 2019. Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně pouze částku 7 963 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila řádně a včas 5. splátku splatnou dne 22.4.2020 a dále 6. splátku splatnou dne 22.5.2020, byla žalobkyní upomínána s poučením, že podle čl. 6 smlouvy v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části v délce 65 dnů dochází tímto dnem bez dalšího (automaticky) k zesplatnění celého úvěru. Podle žalobkyně tak mělo dojít k zesplatnění ke dni 28.6.2020. Výzva k zaplacení celého úvěru byla realizována dopisem ze dne 28.6.2020, podle kterého měla žalovaná uhradit zbývající dlužnou jistinu úvěru ve výši 22 679,23 Kč a dále přirostlý úrok a smluvní pokuty do 10-ti dnů od odeslání.

16. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 1732 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) dle něhož právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. Podle § 1740 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti - § 1745 o.z.

17. Dále z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

20. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

24. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

27. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 15 606 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě [číslo] uzavřené mezi účastníky.

28. Předně soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že plnění poskytnuté žalované ve výši 23 000 Kč nebylo plněním z úvěrové smlouvy [číslo]. Předmětná smlouva byla uzavírána mezi současně nepřítomnými účastníky. Z textu smlouvy, konkrétně ujednání části B čl. 1 v němž je popsán kontraktační proces se podává, že smlouva je uzavřena po té, co je návrh na uzavření úvěrové smlouvy učiněný žadatelem o úvěr posouzen žalobkyní a akceptován, přičemž oznámení o akceptaci bude žadateli o úvěr zasláno samostatným přípisem, s tím, že se má za to, že smlouva je uzavřena okamžikem doručení oznámení žadateli o úvěr, popř. třetím pracovním dem po odeslání akceptace.„ Přijetí nabídky je jednostranným adresovaným právním jednáním (§ 545). Působí vůči adresátovi od okamžiku, kdy mu projev vůle dojde. Dojití vyžaduje, aby se jednostranné právní jednání dostalo do sféry dispozice navrhovatele, kdy adresát má možnost se s jeho obsahem seznámit. Nevyžaduje se vědomost navrhovatele o přijetí (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 72/2004 či sp.zn. 32 Odo 442/2003)“ (viz. Komentář C. H. Beck Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054) . 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 132.) Z předložených důkazů nebylo zjištěno, kdy oznámení o akceptaci bylo předáno k poštovní přepravě, soud má však za prokázané, že akceptace smlouvy žalobkyní se dostala do sféry žalované dne 27.11.2019. Tímto dnem tak má soud ve smyslu ustanovení § 1745 o.z. smlouvu za uzavřenou. Skutečnost, že smlouva je uzavřena okamžikem dojití, resp. fikce dojití akceptace návrhu úvěrové smlouvy žalované, akcentovala ostatně i samotná úvěrová smlouva v bodě 1.3 a i oznámení o akceptaci smlouvy. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované částku 23 000 Kč již dne 25.11.2019 (tj. před uzavřením smlouvy a den před vytvořením samotného oznámení o akceptaci), má soud za to, že nemůže jít o plnění z v té době neexistující smlouvy. Jde tak o plnění bez právního důvodu.

29. Za situace, kdy žalobkyně poskytla žalované plnění bez právního důvodu, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., tedy úhrady částky 23 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná do dnešního dne žalobkyni uhradila pouze 7 963 Kč, je nárok žalobkyně v rozsahu částky 15 037 Kč oprávněný (23 000 – 7963). Žalobkyně pak požadovala rovněž úhradu zákonného úroku z prodlení od 1.11.2020 (neboť ode dne zesplatnění do 30.10.2020 jí v souladu s ustanovením § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s COVID-19 nevzniklo právo na jeho úhradu) a soud jí tento nárok přiznal ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. výrok I.).

30. Protože nebylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované plnění na základě uzavřené Smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

31. Pro úplnost soud doplňuje, že i pokud by měl za to, že žalované byla poskytnuta částka 23 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru, neshledal by nárok žalobkyně oprávněným ve výši přesahující soudem přiznanou částku, a to z níže uvedených důvodů.

32. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně prověřila příjmovou stránku domácnosti žalované. Pokud jde o výdaje, spokojila se již pouze s tvrzeními uvedenými v Hodnocení klienta podepsanými žalovanou (přičemž z provedeného dokazování ani nevyplynulo, jakým způsobem a kým byl formulář – Hodnocení klienta – vyplněn). Výši výdajů její domácnosti si žalobkyně žádným způsoben neověřovala, a to přesto, že např. výdaje na bydlení žalované uvedené v hodnocení činily pouze 1 000 Kč měsíčně, a to přesto že má bydlet v nájemním bytě. I pokud by nájemné činilo zcela neobvyklou výši 1 000 Kč, nelze přehlédnout, že k bydlení se váží i další náklady na spotřebu energie, vody, odvoz odpadu, vytápění apod. Ty však nejsou v hodnocení klienta vůbec zohledněny. Z uvedeného je zjevné, že i při základní opatrnosti muselo být žalované zřejmé, že výdaje na bydlení velmi pravděpodobně neodpovídají skutečnosti, a že je tak povinna ověřit pravdivost takového údaje. Obdobně platí i ohledně částky na výživu samotné žalované. Z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně jakkoliv výdaje žalované podrobila kritickému posouzení. Životní minimum není částka, s níž by bylo možné dlouhodobě vystačit, i pokud by stačila na jídlo, nelze předpokládat, že by žalovaná v následujících 4 letech nepotřebovala žádné výdaje na ošacení, léky, na kulturu, sport, zábavu. Jaké prostředky vynakládá na telefon či internet rovněž nebylo zjišťováno (existence telefonu žalované a její přístup na internet vyplývá ze samotných osobních údajů žalované uvedených na smlouvě, na níž uvádí svůj telefon i emailovou adresu). Rovněž již jen ze skutečnosti, že žalovaná má bydliště v [obec] či [obec] a pracuje v [obec] je nepochybné, že musí vynakládat prostředky na dopravu do práce. Lze tak uzavřít, že částka 4 410 Kč měsíčně určená na veškerou spotřebu žalované, včetně nákladů na bydlení, je nereálná. Nelze ani přehlédnout, že pracovní poměr žalované byl uzavřen v rozsahu ½ pracovního úvazku a pouze na ½ roku. Jak tuto skutečnost žalobkyně ve svém hodnocení úvěruschopnosti žalované zohlednila, z jejího Hodnocení klienta nevyplývá.

33. Samotná neexistence jakékoliv platební historie (kladné i záporné) v evidencích SOLUS i NRKI rovněž nemůže sama o sobě zakládat předpoklad úvěruschopnosti žalované.

34. Za této situace byla žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat nejen příjmy žalované, ale zejména její výdaje (např. i tím že by si vyžádala výpisy z účtu žalované, doložením inkasa, nákladů na bydlení, nákladů na dopravu do práce) a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. K takovému přezkoumání však nedošlo. Soud v této souvislosti poukazuje i na to, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že většina žalobkyní soudu předkládaných listin - Hodnocení klienta – obsahuje shodné náklady na živobytí i bydlení, přestože jde o zcela odlišné zájemce o úvěr, což samo o sobě vzbuzuje pochybnost o tom, kdo a na základě jakých informací přehled vyplňuje.

35. V souzené věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalované vyžádala informace a doklady týkající se pouze jejích příjmů, nicméně podstatné výdaje žalované nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.

36. Za této situace soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná. Žalobkyně pak i přes poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného v tomto směru nic nedoplnila.

37. Pokud jde o argumentaci žalobkyně vztahující se k výkladu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované může zakládat pouze neplatnost relativní, která musí být žalovanou aktivně v řízení namítnuta, soud uvádí následující. Žalobkyni je z řízení, která vede s různými dlužníky, známa poměrně rozsáhlá judikatura ústavního soudu, převzatá i soudem nejvyšším a následně soudy obecnými, dle níž je nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr sankcionováno právě a jen absolutní neplatností celé úvěrové smlouvy např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III.ÚS 4129/18 (jež se týkalo přímo žalobkyně), jehož závěry dopadají i na výklad ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s účinností od 1.12.2016, neboť na jeho východiscích se nic nezměnilo, jak ostatně konstatuje i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí z 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018. Tento právní názor vyjádřený nadřízenými soudy našel svůj odraz i v rozhodovací praxi Krajského soudu v Praze např. rozhodnutí ze dne 4.3.2020 sp.zn. 21 Co 279/2019 či ze dne 12.12.2019 sp.zn. 27 Co 221/2019, která byla vydána ve sporech žalobkyně s jinými úvěrovanými.

38. Soud dále výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020, který uzavřel, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

39. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

40. Pokud by tedy bylo plnění poskytnuté žalované plněním na základě uzavřené úvěrové smlouvy, soud by ve věci rozhodl shodně, neboť má úvěrovou smlouvu pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 588 o.z. za absolutně neplatnou. Za této situace by tak žalobkyni vznikl opět nárok pouze na úhradu bezdůvodného obohacení, jehož výše je uvedena shora.

41. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla úspěšnějším účastníkem žalovaná, když soud zamítl žalobu v sice menší části požadované jistiny, avšak zamítl nárok žalobkyně zejména na úhradu obchodního úroku ve výši 98,71 % z částky 22 679,23 Kč od 30.6.2020, který ke dni rozhodnutí soudu dosahuje téměř celé původně žalobkyní požadované jistiny. Žalované, však žádné náklady nevznikly. Soud proto náhradu nákladů žádnému z účastníků nepřiznal.