18 C 114/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 47 632,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni 153 094,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 30.6.2021 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni 36 193,16 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem 11 411,31 Kč a úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 6 728,10 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25% ročně od 14.12.2021 do zaplacení z částky 44 369,47 Kč, <b>se zamítá.</b>

III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni 38 409,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 31.8.2021 do zaplacení.

IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni 9 222,81 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem 2 303,71 Kč a úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 1 115,65 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5% ročně od 14.12.2021 do zaplacení z částky 8 956,52 Kč, <b>se zamítá.</b>

V. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni 13 733,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 30.7.2021 do zaplacení.

VI. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni 5 428,59 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem 918,77 Kč a úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 508,65 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25% ročně od 14.12.2021 do zaplacení z částky 3 987,36 Kč, <b>se zamítá.</b>

VII. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni 60 171,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 30.6.2021 do zaplacení.

VIII. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni 10 583,27 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem 2 699,37 Kč a úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 2 402,95 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25% ročně od 14.12.2021 do zaplacení z částky 11 270,86 Kč, <b>se zamítá.</b>

IX. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni 19 545,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 31.8.2021 do zaplacení.

X. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni 8 018,50 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem 1 824,93 Kč a úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 646,74 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5% ročně od 14.12.2021 do zaplacení z částky 7 408,43 Kč, <b>se zamítá.</b>

XI. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 38 783,27 Kč k rukám jejího zástupce [příjmení]. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném úhrady částek uvedených ve výroku rozhodnutí. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 16.12.2019 Smlouvu o bankovních produktech. Na základě této smlouvy měl žalovaný u žalobkyně veden svůj běžný účet a zřízeno internetové bankovnictví –SmartBanka. Následně mohl prostřednictvím svého internetového bankovnictví uzavírat smlouvy o dalších bankovních produktech s žalobkyní. Dále uvedla, že s žalovaným uzavřela v průběhu trvání smluvního vztahu několik smluv, na základě nichž poskytla žalovanému řadu úvěrových produktů, přičemž předmětem tohoto řízení je pět úvěrů. Uvedla, že má za to, že před poskytnutím každého z úvěrových produktů prověřila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela zejména z jeho příjmu z pracovního poměru, jím tvrzeného příjmu domácnosti, předchozí platební morálky žalovaného a ze statistických údajů o výdajích obyvatelstva.

2. Žalobkyně se v řízení rovněž domáhala úhrady nedoplatku úvěru poskytnutého žalovanému dne 16.12.2019 ve výši 200 000 Kč na základě Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Expres půjčka. Uvedla, že řádně před jeho poskytnutím prověřila úvěruschopnost žalovaného, že dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet a proto mu ho poskytla. K uzavření smlouvy došlo přímo na pobočce banky. Protože žalovaný následně porušil svůj závazek úvěr splácet, žalobkyně jej v souladu se smlouvu ke dni 25.5.2021 zesplatnila. Žalobkyně požadovala uhradit na nedoplatku úvěru částku 189 288,02 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 186 053,02 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru v částce 11 411,31 Kč, zákonného úroku z prodlení z jistiny a kapitalizovaného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni 13.12.2021 částkou 6 728,10 Kč, dlužných poplatků ve výši 3 235 Kč (tj. z poplatku ze zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč, 2 poplatků za odeslání upomínky po 600 Kč a čtyř neuhrazených splátek pojištění pro případ neschopnosti splácet úvěr do zesplatnění úvěru po 347 Kč). Rovněž i úhradu úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 197 461,33 Kč od 14.12.2021 do zaplacení (tj. z jistiny a kapitalizovaného obchodního úroku do dne zesplatnění úvěru).

3. Žalobkyně se v řízení rovněž domáhala úhrady nedoplatku na úvěru ve výši 50 000 Kč poskytnutém žalovanému na základě smlouvy ze dne 6.3.2020 – Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Expres půjčka. Uvedla, že i v tomto případě řádně před jeho poskytnutím prověřila úvěruschopnost žalovaného, že dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet a proto mu ho poskytla. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně. Protože žalovaný následně porušil svůj závazek úvěr splácet, žalobkyně jej v souladu se smlouvu ke dni 12.7.2021 zesplatnila. Žalobkyně požadovala uhradit na nedoplatku úvěru částku 47 366,48 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 45 062,77 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru v částce 2 303,71 Kč, zákonného úroku z prodlení z jistiny a kapitalizovaného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni 13.12.2021 částkou 1 115,65 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 570 Kč (tj. z poplatku ze zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč, 3 poplatků za odeslání upomínky po 600 Kč a pěti neuražených splátek pojištění pro případ neschopnosti splácet úvěr do zesplatnění úvěru po 94 Kč). Rovněž i úhradu úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 47 633,48 Kč od 14.12.2021 do zaplacení (tj. z jistiny a kapitalizovaného obchodního úroku do dne zesplatnění úvěru).

4. Třetí nedoplatek, jehož se žalobkyně v řízení domáhala byl nedoplatek na úvěru ve výši 20 000 Kč poskytnutém žalovanému na základě smlouvy ze dne 21.3.2020 – Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Expres půjčka. Uvedla, že i v tomto případě řádně před jeho poskytnutím prověřila úvěruschopnost žalovaného, že dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet a proto mu ho poskytla. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně – Smart banka. Protože žalovaný následně porušil svůj závazek úvěr splácet, žalobkyně jej v souladu se smlouvu ke dni 25.6.2021 zesplatnila. Žalobkyně požadovala uhradit na nedoplatku úvěru částku 19 162,55 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 16 802,55 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru v částce 918,77 Kč, zákonného úroku z prodlení z jistiny a kapitalizovaného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni 13.12.2021 částkou 508,65 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 360 Kč (tj. z poplatku ze zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč, 3 poplatků za odeslání upomínky po 600 Kč a nesplacené části z pěti neuražených splátek pojištění pro případ neschopnosti splácet úvěr do zesplatnění úvěru po 52 Kč v částce 260 Kč). Rovněž i úhradu úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 17 721,32 Kč od 14.12.2021 do zaplacení (tj. z jistiny a kapitalizovaného obchodního úroku do dne zesplatnění úvěru).

5. Předmětem tohoto řízení byl dále nedoplatek žalovaného na poskytnutém úvěru ve výši 70 000 Kč, poskytnutém žalovanému na základě smlouvy ze dne 25.3.2020 – Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Expres půjčka. Uvedla, že i v tomto případě řádně před jeho poskytnutím prověřila úvěruschopnost žalovaného, že dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet a proto mu ho poskytla. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně. Protože žalovaný následně porušil svůj závazek úvěr splácet, žalobkyně jej v souladu se smlouvu ke dni 26.5.2021 zesplatnila. Žalobkyně požadovala uhradit na nedoplatku úvěru částku 70 754,51 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 68 742,76 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru v částce 2 699,37 Kč, zákonného úroku z prodlení z jistiny a kapitalizovaného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni 13.12.2021 částkou 2 402,95 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 011,78 Kč (tj. z poplatku ze zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč, 2 poplatků za odeslání upomínky po 600 Kč a ze čtyř neuražených splátek pojištění pro případ neschopnosti splácet úvěr do zesplatnění úvěru po 128 Kč v částce 512 Kč). Rovněž i úhradu úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 71 442,13 Kč od 14.12.2021 do zaplacení (tj. z jistiny a kapitalizovaného obchodního úroku do dne zesplatnění úvěru).

6. Posledním nesplaceným úvěrem řešeným v tomto řízení byl úvěr poskytnutý žalovanému na základě smlouvy ze dne 14.4.2020 – Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Expres půjčka ve výši 28 000 Kč. Uvedla, že i v tomto případě řádně před jeho poskytnutím prověřila úvěruschopnost žalovaného, že dospěla k závěru, že žalovaný je i nadále schopen úvěr splácet tento úvěr včetně úvěrů poskytnutých mu dříve a proto mu ho poskytla. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně. Protože žalovaný následně porušil svůj závazek úvěr splácet, žalobkyně jej v souladu se smlouvu ke dni 12.7.2021 zesplatnila. Žalobkyně požadovala uhradit na nedoplatku úvěru částku 27 564,08 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 25 129,08 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru v částce 1 824,93 Kč, zákonného úroku z prodlení z jistiny a kapitalizovaného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni 13.12.2021 částkou 646,74 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 435 Kč (tj. z poplatku ze zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč, 3 poplatků za odeslání upomínky po 600 Kč a z pěti neuražených splátek pojištění pro případ neschopnosti splácet úvěr do zesplatnění úvěru po 67 Kč v částce 335 Kč). Rovněž i úhradu úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 26 954,01 Kč od 14.12.2021 do zaplacení (tj. z jistiny a kapitalizovaného obchodního úroku do dne zesplatnění úvěru).

7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

8. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalovanému doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 9.6.2022. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Ve věci bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

9. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 16.12.2019 má soud za prokázané, že žalovaný se stal klientem žalobkyně ke dni 16.12.2019, když k tomuto dni mu byl zřízen běžný účet a další bankovní služby. Zároveň bylo žalovanému umožněno využívat internetové bankovnictví žalobkyně. Rovněž byl k běžnému účtu sjednán Flexikredit, tedy možnost žalovaného přečerpat běžný účet až do limitu 10 000 Kč při sjednané úrokové míře 21,99 % ročně. Smlouva byla uzavřena mezi účastníky písemně a byla podepsána ze strany obou účastníků za pomoci biometrického záznamového zařízení. Následujícího dne, tj. 17.12.2019 uzavřel žalovaný již prostřednictvím internetového bankovnictví dohodu o možnosti využívat Smart Banku, tedy bankovní aplikaci žalobkyně. Z kopie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z průkazu, který jí žalovaný předložil.

10. Z potvrzení o příjmu ze dne 16.12.2019 má soud za prokázané, že žalovaný při založení účtu předložil žalobkyni potvrzení od svého zaměstnavatele, z něhož vyplývá, že jeho čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činil 22 775 Kč měsíčně a za předchozích 12 měsíců 19 823 Kč měsíčně.

11. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 16.12.2019 má soud za prokázané, že žalovaný s žalobkyní uzavřel v den založení běžného účtu žalovaného u žalobkyně na pobočce banky smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit včetně obchodní úroku 14,2 % ročně v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 3 844,10 Kč včetně pojistného ve výši 347 Kč měsíčně pro případ neschopnosti splácet sjednaný úvěr. Smlouva byla soud předložena v elektronické podobě ve formátu PDF. Z vlastností dokumentu vyplývá, že byl vytvořen dne 16.12.2019 v 18:24:36, avšak podepsán měl být dle informací v něm zachycených již v 17:24, a to oběma účastníky. K dokumentu jsou připojeny elektronické podpisy a kvalifikované časové razítko, avšak s časem 18:26:12, tedy opět později, než měla být smlouva účastníky podepsána.

12. Z výpisu k běžnému účtu žalovaného č. 2019 ze dne 31.12.2019 má soud za prokázané, že úvěr byl poskytnut žalovanému ke dni 16.12.2019 na jeho běžný účet, a že úvěr je označen [číslo]. Z téhož výpisu má soud za prokázané, že v uvedený měsíc žalovaný nepřijal na účet žádný další příjem. Z téhož výpisu vyplývá, že žalobkyně eviduje pro žalovaného ke dni výpisu jeden úvěr ve výši 200 000 Kč a možnost čerpat debet na běžném účtu- Flexikredit do výše 10 000 Kč (viz. bod 9. žaloby). Z výpisu nelze zjistit, zda a popřípadě jaké má žalovaný nutné životní výdaje, neboť z žádného ve výpisu uvedeného pohybu nelze přiřadit například k nákladům na bydlení, stravu, cestovné apod.

13. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že počínaje měsícem květen 2020 měl žalovaný problémy se splácením předmětného úvěru a dostával se pravidelně do prodlení s jeho úhradou, a že mu žalobkyně účtovala poplatky z prodlení. Žalovaný dle výpisů z úvěrového účtu ve spojení s obratovou historií uhradil na uvedený úvěr částku 46 905,14 Kč.

14. Z upomínek ze dne 24.1.2021 a 11.5.5021 má soud za prokázané, že žalovaný byl opakovaně upomínám o úhradu sjednaných splátek úvěru, když na svém běžném účtu vedeném u žalobkyně neměl dostatek prostředků k její úhradě. Z oznámení o zesplatnění ze dne 27.5.5021 soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení s úhradou řádných splátek úvěru a příslušných poplatků, proto ke dni 25.5.2021 došlo k ukončení smlouvy o úvěru a zesplatnění celé pohledávky ve výši 200 956,08 Kč, kterou požadovala uhradit do 10.6.2021. Uvedla, že pohledávka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 186 053,02 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru v částce 11 411,31 Kč, z úroku z prodlení ke dni zesplatnění úvěru ve výši 256,75 Kč, dlužných měsíčních poplatků za vedení úvěrového účtu a nákladů na upomínání ve výši 2 935 Kč a zároveň uplatnila nárok na úhradu poplatku za oznámení o zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč.

15. Z žádosti o úvěr vyplněné na pobočce banky a žalovaným podepsané za pomoci biometrického záznamového zařízení má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije u rodičů a je zaměstnán jako dělník v [obec]. Uvedl, že jeho průměrný příjem za poslední tři měsíce činí 22 775 Kč. Celkový čistý příjem domácnosti měl činit 70 000 Kč, zda jde o další příjem nad příjem žalovaného, z listiny nevyplývá. Příjmy měli pocházet z jednoho zdroje. Obdobně z listiny nevyplývá (žalovaný nebyl na informaci dotazován) kolik osob tvoří domácnost, tedy k uspokojení životních potřeb kolika osob slouží. Informace o výši a struktuře výdajů nebyla v žádosti po žalovaném požadována. Tvrzené doložil potvrzením o příjmu (bod 10 tohoto rozsudku).

16. Žalobkyně uvedla, že při prověřování úvěruschopnosti vycházela z toho, že žalovaný má jím deklarovaný příjem 22 775 Kč měsíčně a příjem domácnosti činí 70 000 Kč a pochází z jediného zdroje příjmů. Výdaje žalovaného odhadovala dle historických dat zveřejňovaných Českým statistickým úřadem. Doložila, že z externích dat ověřila, že žalovaný má jeden externí úvěrový závazek ve výši 10 000 Kč se splátkou 500 Kč měsíčně. Se sjednaným závazkem Flexikreditu ve výši 10 000 Kč vůči žalobkyni tato při stanovení úvěruschopnosti nepracovala. Pokud jde o výdaje na bydlení, měla žalobkyně za to, že se na nich žalovaný podílí v rozsahu 32,54%, jak jeho podíl na nákladech na bydlení stanovila, není z listiny posouzení úvěruschopnosti zjevné. Výši výdajů na bydlení stanovila žalobkyně ve výši normativních nákladů na bydlení podle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. S ohledem na to, že splátka dalšího poskytovaného úvěru měla činit 3 497,10 Kč, měla za to, že měsíční závazky na splátky ve výši cca 4 000 Kč nezakládají obavu, že by žalovaný při příjmu 22 775 Kč nebyl schopen hradit své závazky. S výší splátky pojištění žalobkyně při stanovení úvěruschopnosti nepracovala.

17. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 6.3.2020 má soud za prokázané, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit včetně obchodní úroku 10,7 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 038,04 Kč včetně pojistného ve výši 94 Kč měsíčně pro případ neschopnosti splácet sjednaný úvěr. Smlouva byla soud předložena v elektronické podobě ve formátu PDF. Z vlastností dokumentu vyplývá, že byl vytvořen dne 6.3.2020 v 14:01:

39. K dokumentu jsou připojeny elektronické podpisy, a to za žalobkyni kvalifikovaný podpis založený na kvalifikovaném prostředku datovaný dne 6.3.2020 v 14:01:

39. Podpis žalovaného měl být však k dokumentu připojen již v 13:01:38, tedy dříve, než dokument vznikl.

18. Z výpisu k běžnému účtu žalovaného č. 2020 ze dne 31.3.2020 má soud za prokázané, že úvěr byl poskytnut žalovanému ke dni 6.3.2020 na jeho běžný účet, a že úvěr je označen [číslo]. Z téhož výpisu má soud za prokázané, že mzda žalovaného byla připisována žalovanému na běžný účet vedený u žalobkyně, a že uzavíraná úvěrová smlouva byla druhou smlouvou uzavíranou mezi účastníky, a že i nadále mu svědčí právo čerpat debet na běžném účtu - Flexikredit ve výši 10 000 Kč. Z výpisu č. 2020 se dále podává, že v předchozím měsíci uhradil žalovaný splátku úvěru ve výši 3 844,10 Kč a dále úroky a poplatky spojené se sjednaným povoleným debetem ve výši 140 Kč. Výše přijaté mzdy v měsíci únoru činila 22 832 Kč. Naopak z výpisů nelze zjistit, zda a popřípadě jaké má žalovaný nutné životní výdaje, neboť z žádného ve výpisu uvedeného pohybu nelze přiřadit například k nákladům na bydlení, stravu, cestovné apod.

19. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že počínaje měsícem květen 2020 měl žalovaný problémy se splácením předmětného úvěru a dostával se pravidelně do prodlení s jeho úhradou, a že mu žalobkyně účtovala poplatky z prodlení. Žalovaný dle výpisů z úvěrového účtu ve spojení s obratovou historií uhradil na uvedený úvěr částku 11 590,04 Kč.

20. Z upomínek ze dne 25.2.2021 a 27.3. 2021 8.6.2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl opakovaně upomínám o úhradu sjednaných splátek úvěru, když na svém běžném účtu vedeném u žalobkyně neměl dostatek prostředků k její úhradě. Z oznámení o zesplatnění ze dne 14.7.2021 soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení s úhradou řádných splátek úvěru a příslušných poplatků, proto ke 12.7.2021 došlo k ukončení smlouvy o úvěru a zesplatnění celé pohledávky ve výši 50 023,97 Kč, kterou požadovala uhradit do 28.7.2021. Uvedla, že pohledávka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 45 062,77 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru v částce 2 303,71 Kč, z úroku z prodlení ke dni zesplatnění úvěru ve výši 87,49 Kč, dlužných měsíčních poplatků za vedení úvěrového účtu a nákladů na upomínání ve výši 2 270 Kč a zároveň uplatnila nárok na úhradu poplatku za oznámení o zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč.

21. Z otisku interního evidenčního systému žalobkyně týkající se žalovaného a předmětného úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela ze shodných údajů jako v případě prvního poskytnutého úvěru z prosince 2019. Žalobkyně uvedla, že při prověřování úvěruschopnosti vycházela z toho, že žalovaný má jím deklarovaný příjem 22 775 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného odhadovala dle historických dat zveřejňovaných Českým statistickým úřadem. Doložila, že z externích dat ověřila, že žalovaný má nejméně dva úvěrové závazky vůči třetím subjektům s měsíčními splátkami v celkové výši 1 784 Kč (v průběhu 2 měsíců přijal další úvěr od třetí osoby ve výši 80 000 Kč) a vůči žalobkyni závazky s celkovou měsíční splátkou 3 844,10 Kč. Se sjednaným závazkem Flexikreditu ve výši 10 000 Kč vůči žalobkyni tato při stanovení úvěruschopnosti nepracovala. Pokud jde o výdaje na bydlení, měla žalobkyně za to, že se na nich žalovaný podílí v rozsahu 32,54%, jak jeho podíl na nákladech na bydlení stanovila, není z listiny posouzení úvěruschopnosti zjevné. Výši výdajů na bydlení stanovila žalobkyně ve výši normativních nákladů na bydlení podle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. S ohledem na to, že splátka dalšího poskytovaného úvěru měla činit 1 038,04 Kč, měla za to, že měsíční závazky na splátky ve výši cca 6 700 Kč nezakládají obavu, že by žalovaný při příjmu 22 775 Kč nebyl schopen hradit své závazky. S výší splátky pojištění žalobkyně při stanovení úvěruschopnosti nepracovala.

22. Další Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka uzavřeli účastníci za dva týdny, a to dne 21.3.2020, a to prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně. Smlouvou o spotřebitelském úvěru se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout již třetí (resp. čtvrtý – včetně Flexikreditu k běžnému účtu) úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit včetně obchodní úroku 12,7 % ročně v 50 pravidelných měsíčních splátkách po 569,19 Kč včetně pojistného ve výši 52 Kč měsíčně pro případ neschopnosti splácet sjednaný úvěr. Smlouva byla soud předložena v elektronické podobě ve formátu PDF. Z vlastností dokumentu vyplývá, že byl vytvořen dne 21.3.2020 v 19:21:

31. K dokumentu je připojen elektronický podpis, a to za žalobkyni kvalifikovaný podpis založený na kvalifikovaném prostředku datovaný dne 21.3.2020 v 19:21:

31. Žalovaný ho měl však dokument podepsat již v 18:21:31, tedy dříve, než dokument vznikl. Zároveň je k dokumentu připojeno žalobkyní kvalifikované časové razítku s datem 20.6.2020, tj. až 3 měsíce později.

23. Z výpisu k běžnému účtu žalovaného č. 2020 ze dne 31.3.2020 má soud za prokázané, že úvěr byl poskytnut žalovanému ke dni 21.3.2020 na jeho běžný účet, a že úvěr je označen [číslo]. Z téhož výpisu má soud za prokázané, že mzda žalovaného byla připisována žalovanému na běžný účet vedený u žalobkyně, avšak v částce o 2 000 Kč než odpovídá jeho průměrné čisté mzdě. Dále, že uzavíraná úvěrová smlouva byla třetí smlouvou uzavíranou mezi účastníky, a že i nadále mu svědčí právo čerpat debet na běžném účtu - Flexikredit ve výši 10 000 Kč. Z výpisu č. 2020 se dále podává, že v předchozím měsíci uhradil žalovaný splátku úvěru ve výši 3 844,10 Kč a dále úroky a poplatky spojené se sjednaným povoleným debetem ve výši 140 Kč. Naopak z výpisů nelze zjistit, zda a popřípadě jaké má žalovaný nutné životní výdaje, neboť z žádného ve výpisu uvedeného pohybu nelze přiřadit například k nákladům na bydlení, stravu, cestovné apod.

24. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že počínaje měsícem květen 2020 měl žalovaný problémy se splácením předmětného úvěru a září 2020 je žalovaný v prodlení s jeho úhradou, a že mu žalobkyně účtovala poplatky z prodlení. Žalovaný dle výpisů z úvěrového účtu ve spojení s obratovou historií uhradil na uvedený úvěr částku 6 266,04 Kč.

25. Z upomínek ze dne 31.3.2021 a 9.5.2021 a 19.6.2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl opakovaně upomínám o úhradu sjednaných splátek úvěru, když na svém běžném účtu vedeném u žalobkyně neměl dostatek prostředků k její úhradě. Z oznámení o zesplatnění ze dne 27.6.2021 soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení s úhradou řádných splátek úvěru a příslušných poplatků, proto ke 25.6.2021 došlo k ukončení smlouvy o úvěru a zesplatnění celé pohledávky ve výši 20 120,80 Kč, kterou požadovala uhradit do 12.7.2021. Uvedla, že pohledávka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 16 802,55 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru v částce 918,77 Kč, z úroku z prodlení ke dni zesplatnění úvěru ve výši 39,48 Kč, dlužných měsíčních poplatků za vedení úvěrového účtu a nákladů na upomínání ve výši 2 060 Kč a zároveň uplatnila nárok na úhradu poplatku za oznámení o zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč.

26. Z otisku interního evidenčního systému žalobkyně týkající se žalovaného a předmětného úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela ze shodných údajů jako v případě prvního poskytnutého úvěru z prosince 2019. Žalobkyně uvedla, že při prověřování úvěruschopnosti vycházela z toho, že žalovaný má jím deklarovaný příjem 22 775 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného odhadovala dle historických dat zveřejňovaných Českým statistickým úřadem. Doložila, že z externích dat ověřila, že žalovaný má i nadále nejméně jeden úvěrový závazek vůči třetím subjektům s měsíčními splátkami v celkové výši 2 139 Kč a vůči žalobkyni závazky s celkovou měsíční splátkou 4 882,14 Kč. Se sjednaným závazkem Flexikreditu ve výši 10 000 Kč vůči žalobkyni tato při stanovení úvěruschopnosti nepracovala. Pokud jde o výdaje na bydlení, měla žalobkyně za to, že se na nich žalovaný podílí v rozsahu 32,54%, jak jeho podíl na nákladech na bydlení stanovila, není z listiny posouzení úvěruschopnosti zjevné. Výši výdajů na bydlení stanovila žalobkyně ve výši normativních nákladů na bydlení podle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. S ohledem na to, že splátka dalšího poskytovaného úvěru měla činit 569,19 Kč, měla za to, že měsíční závazky na splátky ve výši cca 6 700 Kč nezakládají obavu, že by žalovaný při příjmu 22 775 Kč nebyl schopen hradit své závazky. S výší splátky pojištění žalobkyně při stanovení úvěruschopnosti nepracovala, a to přesto, že měsíční závazky žalovaného včetně sjednaného pojištění činily 7 590 Kč.

27. Čtvrtou smlouvu o spotřebitelkám úvěru, a v měsíci březnu již třetí Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka uzavřeli účastníci za další 4 dny dne 25.3.2020, a to prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně. Smlouvou o spotřebitelském úvěru se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout již třetí (resp. čtvrtý – včetně Flexikreditu k běžnému účtu) úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit včetně obchodní úroku 11,2 % ročně v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 1 420,08 Kč včetně pojistného ve výši 128 Kč měsíčně pro případ neschopnosti splácet sjednaný úvěr. Smlouva byla soud předložena v elektronické podobě ve formátu PDF. Z vlastností dokumentu vyplývá, že byl vytvořen dne 25.3.2020 v 17:01:

10. K dokumentu je připojen kvalifikovaný elektronický podpis za žalobkyni ze dne 25.3.2020 v 17:01:

10. Žalovaný měl však dokument podepsat již v 16:09:09, tedy dříve, než dokument vznikl.

28. Z výpisu k běžnému účtu žalovaného č. [rok] ze dne 31.3.2020 má soud za prokázané, že úvěr byl poskytnut žalovanému ke dni 25.3.2020 na jeho běžný účet, a že úvěr je označen [číslo]. Z téhož výpisu má soud za prokázané, že mzda žalovaného byla připisována žalovanému na běžný účet vedený u žalobkyně, avšak v částce o 2 000 Kč než odpovídá jeho průměrné čisté mzdě. Dále, že uzavíraná úvěrová smlouva byla čtvrtou smlouvou uzavíranou mezi účastníky, a že i nadále mu svědčí právo čerpat debet na běžném účtu - Flexikredit ve výši 10 000 Kč. Z výpisu č. 2020 se dále podává, že v předchozím měsíci uhradil žalovaný splátku úvěru ve výši 3 844,10 Kč a dále úroky a poplatky spojené se sjednaným povoleným debetem ve výši 140 Kč. Naopak z výpisů nelze zjistit, zda a popřípadě jaké má žalovaný nutné životní výdaje, neboť z žádného ve výpisu uvedeného pohybu nelze přiřadit například k nákladům na bydlení, stravu, cestovné apod.

29. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že počínaje již druhou splátkou měl žalovaný problémy se splácením předmětného úvěru a byl v prodlení s jeho úhradou, a že mu žalobkyně účtovala poplatky z prodlení. Žalovaný dle výpisů z úvěrového účtu ve spojení s obratovou historií uhradil na uvedený úvěr částku 14 828,73 Kč.

30. Z upomínek ze dne 24.1.2021 a 11.5.2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl opakovaně upomínám o úhradu sjednaných splátek úvěru, když na svém běžném účtu vedeném u žalobkyně neměl dostatek prostředků k její úhradě. Z oznámení o zesplatnění ze dne 28.5.2021 soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení s úhradou řádných splátek úvěru a příslušných poplatků, proto ke 26.5.2021 došlo k ukončení smlouvy o úvěru a zesplatnění celé pohledávky ve výši 73 515,11 Kč, kterou požadovala uhradit do 11.6.2021. Uvedla, že pohledávka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 68 742,76 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru v částce 2 699,37 Kč, z úroku z prodlení ke dni zesplatnění úvěru ve výši 61,20 Kč, dlužných měsíčních poplatků za vedení úvěrového účtu a nákladů na upomínání ve výši 1 711,78 Kč a zároveň uplatnila nárok na úhradu poplatku za oznámení o zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč.

31. Z otisku interního evidenčního systému žalobkyně týkající se žalovaného a předmětného úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela ze shodných údajů jako v případě prvního poskytnutého úvěru z prosince 2019. Žalobkyně uvedla, že při prověřování úvěruschopnosti vycházela z toho, že žalovaný má jím deklarovaný příjem 22 775 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného odhadovala dle historických dat zveřejňovaných Českým statistickým úřadem. Doložila, že z externích dat ověřila, že žalovaný má i nadále nejméně jeden úvěrový závazek vůči třetím subjektům s měsíčními splátkami v celkové výši 2 139 Kč a vůči žalobkyni závazky s celkovou měsíční splátkou 5 454,33 Kč. Se sjednaným závazkem Flexikreditu ve výši 10 000 Kč vůči žalobkyni tato při stanovení úvěruschopnosti nepracovala. Pokud jde o výdaje na bydlení, měla žalobkyně za to, že se na nich žalovaný podílí v rozsahu 32,54%, jak jeho podíl na nákladech na bydlení stanovila, není z listiny posouzení úvěruschopnosti zjevné. Výši výdajů na bydlení stanovila žalobkyně ve výši normativních nákladů na bydlení podle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. S ohledem na to, že splátka dalšího poskytovaného úvěru měla činit 1 420,08 Kč, měla za to, že měsíční závazky na splátky ve výši cca 7 200 Kč nezakládají obavu, že by žalovaný při příjmu 22 775 Kč nebyl schopen hradit své závazky. S výší splátky pojištění žalobkyně při stanovení úvěruschopnosti nepracovala, a to přesto, že měsíční závazky žalovaného včetně sjednaného pojištění činily 9 010,41 Kč.

32. Poslední projednávanou smlouvu o spotřebitelkám úvěru, tj. mezi účastníky pátou, Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka uzavřeli účastníci za 3 týdny dne 14.4.2020, a to prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně. Smlouvou o spotřebitelském úvěru se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout již pátý (resp. šestý – včetně Flexikreditu k běžnému účtu) úvěr ve výši 28 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit včetně obchodní úroku 15,2 % ročně v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 736,06 Kč včetně pojistného ve výši 67 Kč měsíčně pro případ neschopnosti splácet sjednaný úvěr. Smlouva byla soud předložena v elektronické podobě ve formátu PDF. Z vlastností dokumentu vyplývá, že byl vytvořen dne 14.4.2020 v 16:16:

28. K dokumentu je připojen kvalifikovaný elektronický podpis za žalobkyni ze dne 14.4.2020 v 16:16:

28. Žalovaný měl však dokument v internetovém bankovnictví podepsat již v 16:16:27, tedy dříve, než dokument vznikl. K dokumentu je rovněž připojeno kvalifikované časové razítko s datem 26.6.2020.

33. Z výpisu k běžnému účtu žalovaného č. [rok] ze dne 30.4.2020 má soud za prokázané, že úvěr byl poskytnut žalovanému ke dni 14.4.2020 na jeho běžný účet, a že úvěr je označen [číslo]. Z téhož výpisu má soud za prokázané, že mzda žalovaného byla připisována žalovanému na běžný účet vedený u žalobkyně, avšak v částce opět o 2 000 Kč než odpovídá jeho průměrné čisté mzdě. Dále, že uzavíraná úvěrová smlouva byla pátou smlouvou uzavíranou mezi účastníky, a že i nadále mu svědčí právo čerpat debet na běžném účtu - Flexikredit ve výši 10 000 Kč.

34. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že počínaje červencem 2020 měl žalovaný problémy se splácením předmětného úvěru a byl v prodlení s jeho úhradou, a že mu žalobkyně účtovala poplatky z prodlení. Žalovaný dle výpisů z úvěrového účtu ve spojení s obratovou historií uhradil na uvedený úvěr částku 8 454,42 Kč.

35. Z upomínek ze dne 25.2.2021 a 27.3. 2021 8.6.2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl opakovaně upomínám o úhradu sjednaných splátek úvěru, když na svém běžném účtu vedeném u žalobkyně neměl dostatek prostředků k její úhradě. Z oznámení o zesplatnění ze dne 14.7.2021 soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení s úhradou řádných splátek úvěru a příslušných poplatků, proto ke 14.7.2021 došlo k ukončení smlouvy o úvěru a zesplatnění celé pohledávky ve výši 29 454,11 Kč, kterou požadovala uhradit do 28.7.2021. Uvedla, že pohledávka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 25 129,08 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru v částce 1 824,93 Kč, z úroku z prodlení ke dni zesplatnění úvěru ve výši 62,10 Kč, dlužných měsíčních poplatků za vedení úvěrového účtu a nákladů na upomínání ve výši 2 135 Kč a zároveň uplatnila nárok na úhradu poplatku za oznámení o zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč.

36. Z otisku interního evidenčního systému žalobkyně týkající se žalovaného a předmětného úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela ze shodných údajů jako v případě prvního poskytnutého úvěru z prosince 2019 s výjimkou výše jeho příjmu, kdy vycházela z příjmu vyplývajícího z částek přijatých na účet žalovaného od jeho zaměstnavatele. Žalobkyně uvedla, že při prověřování úvěruschopnosti vycházela z toho, že žalovaný má příjem 20 391 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného odhadovala dle historických dat zveřejňovaných Českým statistickým úřadem. Doložila, že z externích dat ověřila, že žalovaný má i nadále nejméně jeden úvěrový závazek vůči třetím subjektům s měsíčními splátkami v celkové výši 2 139 Kč a vůči žalobkyni závazky s celkovou měsíční splátkou 9 010,41 Kč. Se sjednaným závazkem Flexikreditu ve výši 10 000 Kč vůči žalobkyni tato při stanovení úvěruschopnosti nepracovala. Pokud jde o výdaje na bydlení, měla žalobkyně za to, že se na nich žalovaný podílí v rozsahu 29,13 %, jak jeho podíl na nákladech na bydlení stanovila, není z listiny posouzení úvěruschopnosti zjevné, shodně jako proč došlo ke snížení podílu žalovaného na těchto nákladech. Výši výdajů na bydlení stanovila žalobkyně ve výši normativních nákladů na bydlení podle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. S ohledem na to, že splátka dalšího poskytovaného úvěru měla činit 736,06 Kč, měla za to, že měsíční závazky na splátky ve výši cca 8 500 Kč nezakládají obavu, že by žalovaný při příjmu 20 391 Kč nebyl schopen hradit své závazky. S výší splátky pojištění žalobkyně při stanovení úvěruschopnosti nepracovala, a to přesto, že měsíční závazky žalovaného včetně sjednaného pojištění činily 9 746,47 Kč.

37. Z výpisů z běžnému účtu žalovaného za období od 16.12.2019 (založení běžného účtu u žalobkyně) do 31.3.2020 má soud za prokázané, že mzda žalovanému přicházela na účet vedený žalobkyní počínaje měsícem leden 2020. Že žalobkyně poskytla žalovanému během čtyř měsíců spotřebitelské úvěry v celkové výši 383 000 Kč. Dále, že žalovaný přijal v lednu 2020 další spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč od [právnická osoba] (u této platby není možné ověřit, zda jde o úvěr evidovaný v externích zdrojích jako úvěr ve výši 80 000 Kč, či zda jde o další externí úvěr, o němž nebylo v externích evidencích prověřovaných žalobkyní ničeho uvedeno). Přes poskytnuté úvěry byl účet žalovaného v měsíci lednu i únoru v debetu, přičemž v měsíci únoru vyčerpal téměř celý povolený debet (sjednaný Flexikredit). Z výpisů nelze zjistit nic o výši pravidelných plateb žalovaného, a to ať již jde o platby spojené s bydlením, stravováním, cestou do práce, platbami za telefon a internet a či další nutné výdaje (drogerie, léky, kultura….).

38. Z předžalobních výzev včetně podacích lístků má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného v každém jednotlivém případě před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému splnění jeho závazků.

39. Na základě shora uvřeného má soud za prokázané následující skutečnosti. Žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet, a to na základě smlouvy ze dne 16.12.2019. Zároveň poskytovala žalovanému i služby internetového bankovnictví, kdy jeho prostřednictvím mimo jiné mohl žalovaný požádat o poskytnutí různých úvěrových produktů poskytovaných bankou. Žalobkyně poskytla žalovanému postupně v průběhu čtyř měsíců šest úvěrových produktů, z nichž pět je předmětem tohoto řízení. Ve všech případech byla mezi účastníky uzavřena smlouva, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku uvedenou v úvěrové smlouvě, a to na jeho běžný účet vedený u žalobkyně.

40. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

41. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

42. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

43. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

44. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 45. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

46. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

47. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

48. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

49. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.

50. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

51. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

52. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

53. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I., III., V., VII. a IX. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v jí tvrzených smlouvách o úvěru.

54. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

55. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 18 C 114/2022-12 ze dne 19.5.2022, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Obdobně byla vyzvána i při jednání soudu dne 18.6.2022. K tomu žalobkyně uvedla, že při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jím deklarovaných příjmů. Výdaje žalovaného odhadovala dle historických dat zveřejňovaných Českým statistickým úřadem ve spojení s životním minimem a normativních nákladů na bydlení stanovených příslušnými právními předpisy. Dále provedla šetření v externích databázích BRKI, NRKI, insolvenčním rejstříku a dalších databázích. Z výsledků šetření pak stanovila výši disponibilních příjmů žalovaného. Žalobkyně pak soudu předložila otisky obrazovky ze svého interního systému, v němž vede bankovní informace pro své jednotlivé klienty, z nichž zejména vyplynulo, že si před poskytnutím každého z úvěrů ověřovala úvěrovou angažovanost žalovaného u třetích subjektů, tedy, že před poskytnutím úvěru znala výši závazků zanášeních do klientských databází (BRKI či NRKI) o výši jeho úvěrové angažovanosti a platební morálce.

56. V případě všech soudem posuzovaných úvěrů má soud za to, že prověření úvěruschopnosti žalovaného neproběhla řádně v souladu se závazným pokynem zákona koumat nejen příjmy úvěrovaného, ale i jeho výdaje, a to nikoliv výdaje teoretické, ale jeho skutečné výdaje nevzbuzující pochybnost o své správnosti. Žalobkyně však zcela na zjištění výdajů žalovaného rezignovala. Tyto údaje nezjišťovala ani dotazem i žalovaného. Bez údajů sdělených žalovaným pak nemohla zajištěné informace podrobit kritickému ověření s příslušnými statistickými daty, popřípadě je korigovat životním minimem a normativními náklady na bydlení (jako korektivem nejnižších výdajů). Nelze přehlédnout, že již první sjednaný úvěr ze dne 16.12.2019 ve výši 200 000 Kč byl sjednán bez tohoto, aby žalobkyně mohla zjistit běžný způsob hospodaření žalovaného z údajů, které pro něj vedla na běžném účtu, když běžný účet pro žalovaného založila až téhož dne. Zároveň šlo o úvěr, který měl být splácen po dobu 8 let, tedy po dobu. Po níž nelze očekávat, že by žalovaný byl schopen vyžít pouze s životním minimem a normativními náklady na bydlení, které nedosahují ani průměrných nákladů na bydlení v daném místě a čase. Bez znalosti alespoň základních výdajů žalovaného nelze uvažovat o řádném prověření úvěruschopnosti.

57. V případě zbývajících poskytnutých úvěrů je situace shodná. Žalobkyně se ani nepokusila zjistit a ověřit výši výdajů žalovaného. Postup žalobkyně je o to zarážejícím, že z dokumentů, které měla k dispozici již před poskytnutím druhého úvěru dne 6.3.2020 ve výši 50 000 Kč věděla, že žalovanému byl poskytnut třetím subjektem úvěr ve výši 80 000 Kč a dále že žalovaný na svůj účet přijal od [právnická osoba] částku 70 000 Kč, tedy, že úvěrová angažovanost žalovaného se pravděpodobně téměř zdvojnásobila. K ověření výdajů žalovaného žalobkyně nepřistoupila ani během následujícího měsíce, kdy žalovanému poskytla další tři úvěry v částce 123 000 Kč, kdy výše splátek úvěrů se blížila výši ½ jeho měsíčního příjmu a zároveň docházelo ke snížení jeho příjmu a jeho úvěrová angažovanost se zvedla během čtyř měsíců z částky 200 000 Kč na částku okolo 500 000 Kč. Jak se rychle a podstatně zvyšující úvěrová angažovanost žalovaného projevila v úvahách žalobkyně o úvěruschopnosti žalovaného, z řízení nevyplynulo. Obdobně jako skutečnost, že žalovaný se ve dvou měsících ze třech dostal se svým běžným účtem do debetu. Za situace, kdy žalobkyni nebylo nic známo o jeho výdajích, a ani neučinila pokus si tyto od žalovaného zjistit, nelze než uzavřít, že řádně v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.

58. I pokud by soud připustil, že není nutné zkoumat a ověřovat konkrétní výši životních nákladů úvěrovaného, je třeba ke stanovení životních nákladů úvěrovaného vycházet alespoň ze základních údajů o jeho životní situaci, tj. zejména místu faktického bydliště, způsobu bydlení a tím výši pravděpodobných nákladů na bydlení, faktickému místu zaměstnání a k němu vztaženými náklady na dopravu, osobním stavu včetně počtu a staří dětí. Bez těchto údajů nelze využít ani statistické údaje shromažďované Českým statistickým úřadem včetně zohlednění dalších očekávaných výdajů, jako jsou náklady na dopravu do zaměstnání, za telefon, za internet apod.

59. V neposlední řadě soud poukazuje na to, že ze soudu předložených smluv o úvěru nelze učinit závěr, že jde o smlouvy uzavřené žalovaným právě ve znění předloženém soudu, když v každém jednotlivém případě dokument obsahující text smlouvy, který měl žalovaný přijmout akceptací v internetovém bankovnictví a v případě první smlouvy dokonce na pobočce žalobkyně, byly vytvořeny vždy až po té, kdy měly být žalovaným akceptovány a podepsány. Není tak zjevné s jakou konkrétní smlouvou a o jakém obsahu souhlasil a podepsal ji.

60. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouvy o úvěru ze dne 16.12.2019, dne 6.3.2020, dne 21.3.2020, dne 25.3.2020 a dne 14.4.2020 jsou ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatné.

61. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

62. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

63. V případě pohledávek žalobkyně z neplatných smluv o úvěru se může žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu byly prokazatelně na základě neplatných smluv poskytnuty, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z..

64. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 16.12.2019 částku 200 000 Kč. Do dne zesplatnění úvěru, tj. do 25.5.2021 žalovaný uhradil částku 46 905,14 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky zesplatněného úvěru do 10.6.2021 a ode dne následujícího, tj. ode dne 11.6.2021, byl v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 153 094,86 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne 30.6.2021, tj. ode dne požadovaného žalobkyní v podání ze dne 8.6.2022 do zaplacení, a to v zákonné výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I. a II.)

65. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 6.3.2020 částku 50 000 Kč. Do dne zesplatnění úvěru, tj. do 12.7.2021 žalovaný uhradil částku 11 590,04 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky zesplatněného úvěru do 28.7.2021 a ode dne následujícího, tj. ode dne 29.7.2021, byl v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 38 409,96 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne 31.8.2021, tj. ode dne požadovaného žalobkyní v podání ze dne 8.6.2022 do zaplacení, a to v zákonné výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok III. a IV.)

66. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 21.3.2020 částku 20 000 Kč. Do dne zesplatnění úvěru, tj. do 25.6.2021 žalovaný uhradil částku 6 266,04 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky zesplatněného úvěru do 12.7.2021 a ode dne následujícího, tj. ode dne 13.7.2021, byl v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 13 733,96 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne 30.7.2021, tj. ode dne požadovaného žalobkyní v podání ze dne 8.6.2022 do zaplacení, a to v zákonné výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok V. a VI.)

67. Soud má rovněž za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 25.3.2020 částku 75 000 Kč. Do dne zesplatnění úvěru, tj. do 26.5.2021 žalovaný uhradil částku 14 828,73 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky zesplatněného úvěru do 11.6.62021 a ode dne následujícího, tj. ode dne 12.6..2021, byl v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 60 171,27 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne 30.6.2021, tj. ode dne požadovaného žalobkyní v podání ze dne 8.6.2022 do zaplacení, a to v zákonné výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok VII. a VIII.)

68. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 14.4.2020 částku 28 000 Kč. Do dne zesplatnění úvěru, tj. do 12.7.2021 žalovaný uhradil částku 8 454,42 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky zesplatněného úvěru do 28.7.2021 a ode dne následujícího, tj. ode dne 29.7.2021, byl v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 19 545,58 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne 31.8.2021, tj. ode dne požadovaného žalobkyní v podání ze dne 8.6.2022 do zaplacení, a to v zákonné výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok IX. a X.)

69. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 783,27 Kč, přičemž tato částka představuje 60,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,6 %). S ohledem na skutečnost, že žalobkyně, aniž by pro to byl důvod, jednotlivé pohledávky za žalovaným zažalovala samostatnými návrhy v průběhu deseti kalendářních dní v průběhu měsíce ledna, vycházel soud při stanovení odměny, jako by šlo o jediné řízení, tedy pohledávku s jistinou 354 401,96 Kč, neboť jiný způsob by považoval za zneužití práva žalobkyně vůči žalovanému spočívající v neodůvodněném navyšování nákladů spojených s úhradou pohledávek žalobkyně po splatnosti. Žalobkyně k tomuto způsobu výpočtu nákladů za své právní zastoupení přistoupila i sama. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 212 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 354 401,96 Kč sestávající z částky 9 740 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 6. 2022 náhrada 812,12 Kč za 62 ujetých km v částce 512,12 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 8 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 972,12 Kč ve výši 8 604,15 Kč.