18 C 115/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 28 583,16 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 28 583,16 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 1 482,82 Kč a nadále běžícím ve výši 20,88 % ročně z částky 5 748,44 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 320,91 Kč a nadále běžícím ve výši 11,75 % ročně z částky 5 748,44 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 9 625,16 Kč a nadále běžícím ve výši 22,38 % ročně z částky 18 858,36 Kč od 11. 12. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 816,37 Kč a nadále běžícím ve výši 11,75 % ročně z částky 18 858,36 Kč od 11. 12. 2024 do zaplacení,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7. 2. 2025 domáhala zaplacení pohledávky v celkové výši 28 583,16 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 19. 1. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým spotřebitelským úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 39 378 Kč, který je představován součtem kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 28 923 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 21měsíčních splátkách po 3 304 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 10. 2022. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku hradil dne 9. 10. 2021, a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 26 650 Kč a na dlužném poplatku 32 978 Kč. Žalovaný před podpisem smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 38 841,72 Kč.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.Ke dni postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství 53 468,22 Kč, její příslušenství tvořilo zákonné úroky z prodlení a úroky z prodlení. Žalovaný po podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do dne sepisu žaloby uhradil žalobkyni částku 8 500 Kč.Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho dalšího neuhradil. Žalobkyně proto požadovala vedle částky ve výši 19 902,44 Kč (skládající se z dlužné jistiny ve výši 18 858,36 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 1 044,08 Kč) též smluvní úrok ve výši 22,38 % ročně kapitalizovaný od 20.10.22 (ode dne marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře) do 27. 9. 2023 částkou 9 625,16 Kč a dále jdoucím z dlužné jistiny 18 858,36 Kč ode dne 11. 12. 2024 až do zaplacení. Rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z dlužné jistiny 18 858,36 Kč, kapitalizovaný částkou 6 816,37 Kč od 12. 3. 2022 (tj. od marného uplynutý lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky) do 27. 9 2023 a z aktuálně dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do 10. 12. 2024 a nadále jdoucím ode dne 11. 12. 2024 až do zaplacení.Právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřela s žalovaným dne 28. 2. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým spotřebitelským úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 13 979 Kč, který je představován součtem kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 847 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 292 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 308 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 8. 2022. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku hradil dne 9. 10. 2021, a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 5 748,44 Kč a na dlužném poplatku 2 932,28 Kč. Žalovaný před podpisem smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 14 008,28 Kč.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.Ke dni postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství 16 594,07 Kč, její příslušenství tvořilo zákonné úroky z prodlení a úroky z prodlení. Žalovaný po podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do dne sepisu žaloby neuhradil žalobkyni ničeho.Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho dalšího neuhradil. Žalobkyně proto požadovala vedle částky ve výši 8 680,72 Kč (skládající se z dlužné jistiny ve výši 5 748,44 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 2 932,28 Kč) též smluvní úrok ve výši 20,88 % ročně kapitalizovaný od 29. 8. 2022 (ode dne marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře) do 27. 9. 2023 částkou 1 482,82 Kč a dále jdoucím z dlužné jistiny 5 7848,44 Kč ode dne 28. 9. 2022 až do zaplacení. Rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z dlužné jistiny 5 748,44 Kč, kapitalizovaný částkou 1 320,91 Kč od 20. 2. 2022 (tj. od marného uplynutý sedmidenní lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky) do 27. 9 2023 a nadále jdoucím ode dne 28. 9. 2023 až do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 19. 1. 2021, na základě, které byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se spotřebitelským úvěrem ve výši 36 669 Kč. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 69 378 Kč v 21měsíčních splátkách po 3 304 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 1. 20214 včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Z tabulky umoření ze dne 2. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do dne 2. 10. 2023 částku ve výši 38 841,72 Kč.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsané dne 19. 1. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že má základní vzdělání a pracuje jako dělník pro zaměstnavatele , právnická osoba, ., se sídlem v , obec, s příjmem 23 511 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 6 000 Kč, nemá další úvěry u jiné společnosti ani kreditní kartu. Dále uvedl, že žije v nájemním bydlení a má jednu vyživovací povinnost. Zamýšlená povaha úvěru byla na neočekávané výdaje.

7. Právní předchůdkyně žalobkyně následně po jednom měsíci uzavřela s žalovaným další smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 28. 2. 2021, na základě, které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se spotřebitelským úvěrem ve výši 11 639 Kč. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 23 979 Kč v 78týdenních splátkách po 308 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 2. 2021 včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Z tabulky umoření ze dne 2. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do dne 2. 10. 2023 částku ve výši 14 008,28 Kč.

8. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsané dne 28. 2. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně znovu vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že má učňovské vzdělání, pracuje jako operátor pro zaměstnavatele , právnická osoba, ., se sídlem v , obec, s příjmem 24 060 Kč měsíčně. Další údaje o výdajích, typu bydlení a dalších jeho závazcích se shodují s údaji uvedenými v zákaznické kartě ze dne 19. 1. 2021. Mezi výdaji na kartě není zohledněn výdaj na splátky úvěru poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému dne 19.1.2021 (viz. odstavec 5 tohoto rozsudku), a to přesto, že dle tvrzení žalobkyně nebyl splacen.

9. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc prosinec 2020 a leden 2021 má soud za osvědčen, že průměrný příjem žalovaného odpovídal údaji na kartě klienta, a že žalovaný uplatňoval slevu na jedno vyživované dítě.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 9. 2023, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 27. 10. 2023.

11. Z výzvy k plnění ze dne 25. 1. 2024 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že poskytne úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není oprávněný, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platných úvěrových smlouvách č. , hodnota, a , hodnota, uzavřených mezi účastníky.

25. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 20. 5. 2025, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v reakci na výzvu uvedla, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet a za tím účelem provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného týkajících se jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů, kdy tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Dále, uvedla, že měla k dispozici rovněž pracovní smlouvu žalovaného z dubna 2015 a května 2019 a výplatní pásky žalovaného za období 11, 12/2020 a 01/2021. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání svých tvrzení žalobkyně navrhla pouze zákaznickou kartu podepsanou žalovaným a výplatní pásky žalovaného za měsíc 12/2020 a 01/2021. Z této karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný sdělil údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti a úplnosti.

26. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše příjmů žalovaného, a to z jím předložených pracovních smluv a tří výplatních pásek, kdy však doložila toliko dvě výplatní pásky. Pracovní smlouvy a třetí výplatní pásku nedoložila, ač k jejich uchování je ve smyslu ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinna. Soud v prvé řadě nemá za prokázaný příjem žalovaného. Žalovaný měl při sjednávání úvěru předložit vždy pouze dvě výplatní pásky, kdy žalobkyně zde uvedený příjem zprůměrovala. Nelze však nechat bez povšimnutí, že příjem žalovaného byl vyšší (přibližně 30 000 Kč) toliko v měsíci prosinci. V měsíci lednu činil pouze necelých 18 000 Kč. Přestože žalobkyně nedoložila výplatnici za měsíc listopad 2020, je zjevné, že dle způsobu výpočtu disponibilního příjmu žalovaného musel činit jeho příjem v tomto měsíci přibližně 17 000 Kč. Bez povšimnutí nelze ponechat rovněž skutečnost, že ačkoliv od sebe úvěry dělí pouhý měsíc, zatímco v lednu 2021 měl žalovaný základní vzdělání a pracoval jako dělník na základě pracovní smlouvy z května 2019, o měsíc později měl žalovaný učňovské vzdělání a pracoval jako operátor výroby na základě smlouvy z dubna 2015, tedy smlouvy o několik let starší. Zatímco v lednu 2021 žalovaný dle žalobkyně nebyl natolik úvěruschopný, aby mu poskytla požadovaný úvěr ve výši 35 000 Kč, o měsíc později, kdy se výdaje žalovaného navýšily minimálně o splátku úvěru 3 304 Kč, mu poskytla dalších 10 000 Kč, a to za situace, kdy byl žalovaný v prodlení již s první splátkou úvěru, tedy již první poskytnutý úvěr nehradil řádně. Pokud pak jde o výši výdajů, ty nebyly ověřovány žádným způsobem. Výše výdajů žalovaného měla činit 6 000 Kč na nespecifikované výdaje. Tato částka se však jeví minimálně s ohledem na tvrzení žalovaného, že bydlí v nájemním bydlení a má jednu vyživovací povinnost jako zcela nereálná. Žalobkyně vůbec neověřila, jaká je výše nákladů na bydlení, tedy nájemné a cena za služby, jakož i další informace k vyživovací povinnosti žalovaného. Jaké pak byly další životní výdaje žalovaného (bydlení, strava, cestovné do zaměstnání v jiné obci, drogerie, léky ošacení) nelze bez bližších zjištění ohledně struktury výdajů žalovaného ověřit. Rovněž nelze ani přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně neučinila pokus o ověření rozsahu úvěrové zátěže žalovaného a jeho platební morálky z příslušných evidencí (insolvenční rejstřík, exekuční rejstřík či v evidencích klientských informací (SOLUS, NRKI apod.). Z těchto skutečností má soud za to, že posuzování úvěruschopnosti bylo ze strany žalobkyně prováděno značně povrchně a bez jakýchkoliv logických souvislostí.

27. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je poskytovateli úvěru uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

28. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 1. 2021 a Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 2. 2021 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

29. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 5. 3. 2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

30. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 7. 2010.

31. Za situace, kdy jsou smlouvy o spotřebitelských úvěrech neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.

32. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 19. 1. 2021 v hotovosti částku 30 000 Kč, k jejímuž vrácení se žalovaný zavázal nejpozději do 19. 10. 2022. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 38 841 Kč před postoupením pohledávky a následně ještě žalobkyni částku 8 500 Kč, tedy již právní předchůdkyni žalobkyně uhradil více, než činilo bezdůvodné obohacení. Soud má rovněž za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 28. 2. 2021 v hotovosti částku 10 000 Kč, k jejímuž vrácení se žalovaný zavázal nejpozději do 9. 10. 2021. Žalovaný pak uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 14 008,28 Kč, tedy rovněž uhradil více, než činilo bezdůvodné obohacení. S ohledem na skutečnost, že pohledávky z bezdůvodného obohacení byly právní předchůdkyni žalobkyně zaplaceny již před postoupením pohledávky, nemohla je žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek nabýt. Soud proto žalobu zamítl (výrok I.)

33. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnáý, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.