18 C 120/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 42.450 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.000 Kč od 25. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 28.450 Kč s úrokem ve výši 10,37 % ročně z částky 20.000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.015,21 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23.800 Kč od 21. 5. 2020 do 24. 7. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9.800 Kč od 25. 7. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 5. 1. 2021, ve znění doplnění ze dne 19. 5. 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 42.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 23.800 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.015,21 Kč a s úrokem ve výši 10,37 % ročně z částky 20.000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení s tím, že žalovaný a původní věřitelka- společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 21. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 20.000 Kč, který měl žalovaný vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. celkem 37.200 Kč v 14 měsíčních splátkách po 2.600 Kč. Peníze byly v hotovosti vyplaceny žalovanému při podpisu smlouvy, žalovaný však porušil závazek plynoucí ze smlouvy a ocitl se v prodlení, proto došlo ke dni 21. 8. 2019 k zesplatnění a dlužná částka se tak skládala z jistiny ve výši 20.000 Kč, úroku ve výši 3.800 Kč, poplatku za uzavření ve výši 4.400 Kč a administrativního poplatku ve výši 3.000 Kč. Úvěr nebyl splacen a proto se dle žalobkyně úvěr i nadále úročí úrokovou sazbou ve výši 10,37 % ročně odpovídající výší úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných bankami za obdobných podmínek. V důsledku porušení smluvních povinností vzniklo žalobkyni taktéž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě, když žalobkyně smluvní pokutu kapitalizovala v částce 11.250 Kč. Pohledávka za žalovaným byla nejprve převedena na základě smlouvy o převodu části podniku ze dne [datum] na společnost [právnická osoba], a následně z ní pak byla postoupena na základě smlouvy ze dne [datum] na žalobkyni. Přes předžalobní upomínku žalovaný nezaplatil ničeho.

2. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.

4. K výzvě soudu žalobkyně upřesnila, že v rámci posuzování úvěruschopnosti bylo kromě údajů sdělených žalovaným nahlíženo do veřejných registrů. Tyto údaje pak byly ověřeny z výpisu z živnostenského rejstříku, daňového přiznání a nájemní smlouvy. Celkový příjem žalovaného činil 13.784 Kč měsíčně a jeho výdaje 8.400 Kč. Nebyl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného uvedených v žádosti. V té souvislosti odkázala žalobkyně na ustanovení § 6 a § 7 občanského zákoníku. Žalovaný provedl dne 21. 6. 2018 úhradu částky 800 Kč a 2.600 Kč a dne 30. 8. 2018 částku 2.600 Kč a celkem tak zaplatil 6.000 Kč. Splátky byly započítávány v souladu s přílohou [číslo] smlouvy, tedy 800 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a 1.800 Kč na úhradu úroku, 1.400 Kč na úhradu nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1.400 Kč a 2.000 Kč na inkasní poplatek. Smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky byla kapitalizována za období od 22. 8. 2018 do 1. 3. 2020. K jednotlivým poplatkům žalobkyně uvedla, že v případě poplatku za poskytnutí úvěru jsou pokryty náklady na zaevidování žalovaného do jeho interního systému, náklady na smluvní dokumentaci a její vyhotovení a dále režijní náklady věřitele jako jsou mzdové a provozní náklady. Náklady na vyhodnocení úvěrového případu a administrativní činnost kryjí náklady se samotným vyhodnocením schopnosti klienta splatit poskytnutý úvěr, inkasní poplatek zahrnuje náklady spojené s výběrem jednotlivých splátek v místě bydliště klienta a náklady spojené s vymáháním pohledávky v prodlení klienta.

5. Soud nařídil jednání na den 24. 6. 2021, přičemž žalobkyně se z něj prostřednictvím svého zástupce omluvila, žalovaný se z jednání taktéž omluvil a souhlasil s jednáním ve své nepřítomnosti a jednáno tak bylo v nepřítomnosti účastníků postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.

6. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 21. 6. 2018, z nájemní smlouvy ze dne 30. 11. 2011, z přiznání k dani z příjmů fyzických osob, z výpisu z živnostenského rejstříku, ze smlouvy o úvěru [číslo] z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru [anonymizováno] [číslo] z přehledu úhrad, z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání, z oznámení o postoupení pohledávek, ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně dodatku a příloh soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Dne 21. 6. 2018 žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20.000 Kč, splatného v 14 měsíčních splátkách, určeného na nákup TV. K žádosti doložil občanský průkaz a rodný list, nájemní smlouvu, daňové přiznání, živnostenský list a čestné prohlášení. Uvedl, že je podnikatel s příjmem ze závislé činnosti ve výši 4.284 Kč a příjmem z brigády ve výši 9.500 Kč, žalovaný žil v druhovském poměru s dvěma dětmi ve věku do 6 let a s příjmem družky ve výši 9.600 Kč. Rodina žila v nájmu, za který platila 6.000 Kč, za jídlo vynaložila 10.000 Kč a ostatní výdaje činily 800 Kč, celkem 16.800 Kč na celou domácnost. Žalovaný měl od 20. 7. 2016 živnost v oboru přípravné a dokončovací služby. Dle daňového přiznání k dani z příjmu za rok 2017 činily příjmy žalovaného v tomto roce 128.500 Kč, jeho výdaje pak 77.100 Kč, tudíž daňový základ činil 51.400 Kč ročně, čemuž odpovídá měsíční částka 4.283 Kč. Následně byla téhož dne sepsána smlouva o úvěru [číslo] mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový, hotovostní, spotřebitelský úvěr v celkové výši 20.000 Kč, který měl být uhrazen v 14 měsíčních splátkách po 2.600 Kč, když úroková sazba byla sjednána ve výši 24 % ročně, poplatek za uzavření smlouvy, splatný při podpisu smlouvy, činil 800 Kč (4 % z částky úvěru), dále byl sjednán poplatek za správu úvěru ve výši 4.400 Kč (22 % z částky úvěru) a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 6.400 Kč (32 % z částky úvěru). RPSN v tomto případě činilo 212,32 % Celkem tak měl žalovaný zaplatit 37.200 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je dlužník v prodlení s tím, že nesmí přesáhnout výši danou součinem čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Součástí smlouvy byl i splátkový kalendář, který uváděl, že v případě jistiny ve výši 20.000 Kč činí výše splátky 2.600 Kč, výše poplatku za uzavření smlouvy 800 Kč a z prvních šesti splátek není na jistinu hrazeno ničeho, naopak na úrok má být hrazeno 900 Kč, na poplatek za správu úvěru 700 Kč a na poplatek za hotovostní výběr splátek 1.000 Kč. Sedmá splátka již pokrývala úhradu úroku ve výši 200 Kč, poplatku za správu ve výši 200 Kč, poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 400 Kč a jistiny ve výši 1.800 Kč. V případě 8. – 14. splátky šla celá úhrada splátky na úhradu jistiny. Splátky byly splatné k 21. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž došlo k uzavření smlouvy. Žalovaný obdržel formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru. Peněžní prostředky byly převzaty v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Již spolu s podpisem smlouvy žalovaný zaplatil poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč a první splátku ve výši 2.600 Kč. Další splátku ve výši 2.600 Kč zaplatil žalovaný dne 30. 8. 2018, a následně již ničeho. Ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jak vyplývá z obchodního rejstříku. Žalobkyně doložila přímo smlouvu o prodeji části podniku ze dne [datum] včetně příloh, v nichž je uvedena i pohledávka za žalovaným. [právnická osoba] jako postupitel a společnost [právnická osoba] jako postupník uzavřely dne [anonymizována dvě slova] [rok] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postupitel postoupil své pohledávky za dlužníky uvedenými v příloze 1 postupníkovi. Mezi těmito pohledávkami je uvedena i pohledávka za žalovaným označená jménem, příjmením, rodným číslem, bydlištěm dlužníka, výší nároku, jeho splatností a jednotlivým dělením. Dopisem ze dne 24. 7. 2020 byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky ze strany společnosti [právnická osoba], a vyzván k zaplacení již postupníkovi. Předžalobní upomínkou ze strany právního zástupce žalobkyně byl dne 18. 12. 2020 žalovaný naposled vyzván k zaplacení dlužní částky s upozorněním na soudní řešení věci.

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li si strany pro případ porušené smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

10. Podle ustanovení § 2993 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Soud se musel nejprve zabývat otázkou aktivní legitimace žalobkyně. Z provedeného dokazování vyplynulo, že pohledávka za žalovaným se stala nejprve na základě smlouvy o prodeji části podniku vlastnictvím společnosti [právnická osoba], následně pak na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla postoupena na společnost [právnická osoba] Smlouva o postoupení byla řádně předložena, pohledávka za žalovaným byla řádně identifikována ve všech těchto smlouvách a žalovaný byl o postoupení informován, a to včetně předžalobní upomínky. Soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.

14. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný měl v 14 měsíčních splátkách po 2.600 Kč zaplatit celkem 37.200 Kč (14 x 2.600 Kč + 800 Kč), když částka 17.200 Kč zahrnovala jak úrok ve výši 5.600 Kč, tak poplatek za správu úvěru ve výši 4.400 Kč a tak poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 6.400 Kč a tak i poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč.

15. Současně smlouva je podřazena pod zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., a původní věřitelka tak byla povinna zkoumat úvěruschopnost žalovaného, tedy schopnost žalovaného úvěr splácet. Je zjevné, že žalovaný doložil jak doklady o své příjmové stránce, tak i výdajové stránce. Z uvedeného soud dovodil závěr o snaze úvěrující úvěruschopnost žalovaného řádně posoudit a tedy o postupu v souladu se zákonem.

16. Dále se soud zabýval náklady spotřebitelského úvěru ve výši 17.200 Kč, kterým odpovídalo RPSN 212,32 %, a jenž v sobě zahrnovaly 4 položky, a sice úrok ve výši 5.600 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 4.400 Kč a inkasní (hotovostní) poplatek ve výši 6.400 Kč. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, a vyplývá to i z výpisu obchodního rejstříku, že společnost [právnická osoba] byla podnikatelkou s předmětem podnikání finančnictví, konkrétně v jeho nebankovní části. Za této situace se předpokládá, že uzavírané smlouvy o úvěru měly pro původní věřitelku generovat určitý zisk. Pokud jde obecně o smlouvu o úvěru, zákon předpokládá jako náležitost sjednání úroků, které v zásadě představují cenu poskytnutého kapitálu, tedy cenu za užívání půjčených peněžních prostředků. V projednávaném případě však zisk mají generovat i další poplatky, a sice poplatek za správu úvěru, který ve sjednané výši nemá racionální opodstatnění (téměř 314 Kč měsíčně), a jenž se jeví jako zcela bez protihodnoty pro spotřebitele, když jeho výše je pravděpodobně vázána na výši půjčky a nikoliv na faktické výdaje spojené s touto činností, o nichž žalobkyně tvrdí, že je pokrývá. Jde fakticky o poplatek ve výši 22 % z částky jistiny úvěru a rozhodně nelze konstatovat, že je sjednán individuálně, ostatně jak to vyplývá ze splátkového kalendáře. V případě poplatku za hotovostní inkaso lze sice souhlasit s tím, že věřitel nepochybně měl výdaje spojené s návštěvou žalovaného v místě bydliště, i v tomto případě však není vycházeno z výše těchto výdajů, které by zohledňovaly vzdálenost do místa bydliště, ale znovu jsou stanoveny procentem z poskytnuté částky, v daném případě ve výši 32 % z jistiny úvěru. Znovu se tedy nejedná o individuálně sjednaný poplatek. Poplatek za jednu jedinou návštěvu žalovaného by tak totiž činil 457 Kč. Oba dva tyto poplatky tak nepochybně aspoň ve své části slouží znovu ke generování zisku. Odůvodnitelný se z tohoto pohledu jeví jen poplatek za uzavření smlouvy, který sice také není sjednaný individuálně, ale kdy lze připustit, že v souvislosti s prověřováním úvěruschopnosti úvěrovaných vznikají náklady nahlížením do různých placených databází. Za této situace původní úvěrující z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 1814 občanského zákoníku, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Původní věřitelka využila svého postavení a obešla tak ustanovení občanského zákoníku, aby nemohlo dojít k přezkoumání výše poplatku. Je přitom zřejmé, že jednotlivé poplatky se odvíjí od výše půjčené částky, nikoliv od skutečných nákladů na inkaso či na administraci a je tak jakýmsi úrokem za poskytnuté peněžní prostředky, a to zcela skrytým spotřebiteli. Soud proto právní jednání, tedy smlouvu o úvěru, hodnotí jako absolutně neplatnou podle § 580 občanského zákoníku pro obcházení zákona.

17. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy týkající se poplatku od ostatního obsahu, má soud za to, že v souladu s ustanovením § 576 občanského zákoníku, s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část poplatku od samotné zbývající části smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3Cdon 1248/96, sp. zn. 21Cdo 2636/2008 či nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 4036/05, z nichž vyplývá, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahové, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem vytváření zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o úvěru se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky těchto poplatků smlouvu o úvěru neuzavřela, a to přesto, že žalobkyně tvrdí, že by poplatky mohly být sjednány v nižší výši. Lze se však domnívat, že bez jejich sjednání nikoliv. Neplatnou je tedy celá smlouva o úvěru, nikoliv pouze část týkající se poplatku.

18. Vzhledem k tomu, že soud hodnotil smlouvu jako neplatnou pro obcházení zákona, právně věc kvalifikoval jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2993 občanského zákoníku, dle kterého jsou si strany povinny vrátit, co si navzájem poskytly. Z provedeného dokazování tak vyplynulo, že žalovanému byla poskytnuta částka 20.000 Kč, na kterou žalovaný zaplatil 6.000 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit celkem 14.000 Kč, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, když s ohledem na neplatnost smlouvy soud vyšel z oznámení o postoupení pohledávky, jež vyzývalo žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky a také z fikce doručení ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku, proto při prodlení žalovaného soud vycházel z data 25. 7. 2020 a od tohoto data také zavázal žalovaného k úhradě úroku z prodlení v zákonné výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Vzhledem k neplatnosti smlouvy tak soud nemohl vyhovět žalobě, pokud jde o ostatní nároky vyplývající ze smlouvy v celkové výši 28.450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jak běžícím, tak i kapitalizovaným a s úrokem ve výši 10,37 % ročně, jenž ani ze smlouvy nevyplývá.

20. O nákladech účastníků soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla ve větší míře neúspěšná a žalovanému účelně vynaložené náklady nevznikly.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.