18 C 126/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 19.968 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 2.355,14 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka z částky 1.978,95 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 7.968 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 21.409,17 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 17.989,05 Kč od 19. 12. 2020 do 14. 2. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5.989,05 Kč od 15. 2. 2021 do 30. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 5.989,05 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 5.989,05 Kč od 1. 1. 2022 do 27. 6. 2022 a za dobu od 28. 6. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 30. 11. 2021, která byla postoupena Okresnímu soudu v Bruntále jako soudu místně příslušnému, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19.968 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 23.764,31 Kč, dále a s běžícím úrokem z prodlení v zákonné výši od 19. 12. 2020 do zaplacení s tím, že právní předchůdce žalobkyně – právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které žalovaný čerpal částku 12.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 7.

968. Půjčka měla být uhrazena v 52 týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaný však smlouvu porušil, když za celou dobu nezaplatil ničeho. Splatnost poslední splátky dle smlouvy měla být dne 25. 11. 2006. Právnímu předchůdci žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené části ve výši 12.000 Kč na jistině a 7.968 Kč na poplatku. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, což bylo žalovanému dopisem z téhož dne oznámeno. Pohledávka k tomuto datu činila 19.968 Kč bez příslušenství. Naposledy byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou, na kterou však nereagoval.

2. Okresní soud v Olomouci vydal dne datum rozhodnutí pod číslo jednací elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, zrušen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.

4. Podáním ze dne 12. 5. 2022 žalobkyně upřesnila žalobu a uvedla, že s ohledem na datum uzavření smlouvy neměl její právní předchůdce povinnost zkoumat úvěruschopnost. Souhrnný poplatek se skládá z úroku ve výši 1, 978,95 Kč, odpovídajícímu úrokové sazbě pro listopad 2005 ve výši 16,31 % ročně a úplaty za administrativní činnost a za hotovostní osobní výběr splátek v celkové výši 5.989,05 Kč. Úrok představuje cenu za finanční kapitál poskytnutý žalovanému na sjednanou dobu, administrativní činnost zahrnuje zejména správu interního systému věřitele, činnost pracovníků při zadávání dat, zákaznickou podporu, hotovostní inkaso splátek je volitelnou složkou, která je zpoplatněna a která nahrazuje náklady, které by jinak musel hradit provozovateli poštovních služeb nebo bance. Na ujednání o ceně nelze vztahovat požadavek přiměřenost ve smyslu ustanovení § 56 odst. 2 starého občanského zákoníku. Dle žalobkyně nelze ujednání smluvních stran o povinnosti platit souhrnný poplatek považovat za neplatné ve smyslu ustanovení § 39 starého občanského zákoníku a už vůbec ne smlouvu jako celek. Závěrem podání vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 2.355,14 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka z částky 1.978,95 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

5. Soud nařídil jednání na den 27. 6. 2022, přičemž žalobkyně se tohoto jednání prostřednictvím svého zástupce zúčastnila, žalovaný se bez omluvy nedostavil a jednáno tak bylo v nepřítomnosti žalovaného postupem dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.

6. Ze smlouvy o půjčce včetně smluvních podmínek, ze zákaznické karty, ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli spolu s půjčkou i poplatek ve výši 7.968 Kč, a to v pravidelných 52 týdenních splátkách ve výši 384 Kč, když první splátka byla splatná 7. den od uzavření smlouvy a každá následující vždy do týdne. Dle smluvních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, činilo RPSN 199,4 %. Žalovaný nezaplatil ničeho. právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení pohledávek z postupitele na postupníka, a sice pohledávek ze smluv o půjčce specifikovaných v příloze č. 1 této smlouvy. Dle této přílohy zde byla uvedena i pohledávka za žalovaným, která byla specifikována číslem smlouvy, datem uzavření, jménem a příjmením a bydlištěm. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem věřitele ze dne 6. 1. 2021, odeslaným dne 1. 2. 2021, a zároveň byl vyzván k uhrazení částky 19.968 Kč bez příslušenství do 10 dnů od doručení oznámení. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2021, která byla následujícího dne odeslána na adresu žalovaného uvedenou v zákaznické kartě.

7. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

9. Podle ustanovení § 517 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

10. Soud se musel nejprve zabývat otázkou aktivní legitimace žalobkyně. Z předložených listin vyplynulo, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy uzavřené v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, byla řádně identifikována a postoupení bylo oznámeno žalovanému. Soud má proto tedy aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.

11. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně řízení v tomto rozsahu dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu zastavil, když zpětvzetí žaloby není v této fázi řízení vázána na stanovisko žalovaného (viz výrok I. rozsudku).

12. Na základě předložených listin má soud dále za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, který byl účinný v okamžiku uzavření smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 19.968 Kč.

13. Dále se soud zabýval souhrnným poplatkem, jenž v sobě fakticky dle tvrzení žalobkyně zahrnoval 3 položky, a sice úrok, administrativní poplatek a inkasní (hotovostní) poplatek. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, a vyplývá to i z výpisu obchodního rejstříku, že společnosti právnická osoba je podnikatelkou s předmětem podnikání finančnictví, konkrétně v jeho nebankovní části. Za této situace se předpokládá, že uzavírané smlouvy o půjčce měly pro právního předchůdce žalobkyně generovat určitý zisk. Pokud jde o obecně smlouvu o půjčce, mohou v ní být sjednány úroky, tak jak to i předpokládalo ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky v zásadě představují cenu poskytnutého kapitálu, tedy cenu za užívání půjčených peněžních prostředků. V projednávaném případě však zisk mají generovat i další poplatky, a sice administrativní, jež se jeví jako zcela bez protihodnoty pro spotřebitele, když jeho výše je pravděpodobně vázána na výši půjčky a nikoliv na faktické výdaje spojené s touto činností, o nichž žalobkyně tvrdí, že je pokrývá. V případě poplatku za hotovostní inkaso lze sice souhlasit s tím, že původní věřitel nepochybně měl výdaje spojené s návštěvou žalovaného v místě bydliště, i v tomto případě však není vycházeno z výše těchto výdajů, které by zohledňovaly vzdálenost do místa bydliště, ale znovu jsou pravděpodobně stanoveny procentem z poskytnuté částky. Oba dva tyto poplatky tak nepochybně aspoň ve své části slouží znovu ke generování zisku. Za této situace právní předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Žalobkyně a její předchůdkyně majíce za to, že poplatek nelze přezkoumávat z hlediska přiměřenosti, využila svého postavení a postavení spotřebitele a obešla tak ustanovení občanského zákoníku, aby nemohlo dojít k přezkoumání výše poplatku. Je přitom zřejmé, že jednotlivé poplatky se odvíjí od výše půjčené částky, nikoliv od skutečných nákladů na inkaso či na administraci a je tak jakýmsi úrokem za poskytnuté peněžní prostředky, a to skrytým zcela spotřebiteli. Soud proto právní úkon, tedy smlouvu o půjčce, hodnotí jako absolutně neplatnou podle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona.

14. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy týkající se poplatku od ostatního obsahu, má soud za to, že v souladu s ustanovením § 41 občanského zákoníku, s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část poplatku od samotné zbývající části smlouvy o půjčce. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3Cdon 1248/96, sp. zn. 21Cdo 2636/2008 či nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I.ÚS 4036/05, z nichž vyplývá, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahové, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem vytváření zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o půjčce se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky souhrnného poplatku smlouvy o půjčce neuzavřela, a to přesto, že žalobkyně tvrdí, že by smlouva byla sjednána i při nižších výších poplatků. Lze se však domnívat, že bez jejich sjednání nikoliv. Neplatnou je tedy celá smlouva o půjčce, nikoliv pouze část týkající se souhrnného poplatku.

15. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce je absolutně neplatná pro obcházení zákona podle § 39 občanského zákoníku, a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 457 občanského zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalovanému byla poskytnuta částka 12.000 Kč, z ní žalovaný nezaplatil vůbec nic. Je tak zjevné, že žalovaný musí žalobkyni vrátit částku 12.000 Kč, aby došlo k vyrovnání poskytnutých plnění. Právo na úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku náleží žalobkyni ode dne následujícího po uplynutí lhůty, kterou byl žalovaný vyzván k zaplacení. V daném případě žalobkyně prokázala odeslání oznámení o postoupení pohledávky, v němž byla stanovena desetidenní lhůta k plnění. Soud dále vyšel z domněnky stanovené v ustanovení § 573 občanského zákoníku. Ode dne 15. 2. 2021 je tak žalovaný povinen hradit úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který v okamžiku prodlení činil 8,25 % ročně. Úrok z prodlení je žalovaný povinen platit až do úplného zaplacení jistiny.

16. Vzhledem k uvedenému soud zavázal žalovaného k úhradě dlužních částek tak, jak jsou uvedeny ve výroku II. rozsudku a v ostatním s ohledem na neplatnost smlouvy musely být nároky žalobkyně zamítnuty, jak vyplývá z výroku III. rozsudku.

17. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ani procesní zavinění na zastavení na její straně nevedou k tomu, aby ji bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení a současně žalovanému účelně vynaložené náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s . Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).