18 C 129/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 21. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 1. 2. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených nákladů za ošetření a pobyt na protialkoholní záchytné stanici [ulice] v [obec a číslo], jejímž je provozovatelem. Žalobkyně uvedla, že žalovanému byl za ošetření a hospitalizaci vystaven dne 21. 12. 2020 daňový doklad [číslo] znějící na částku 3 000 Kč se splatností dne 20. 1. 2021. Žalovaný dne 21. 12. 2020 výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše. Ani přes zaslanou předžalobní upomínku však žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě ve lhůtě nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu spisového materiálu, ze kterého zjistil následující skutkový stav: Dne 21. 12. 2020 byl žalovaný ošetřen a současně pobýval v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt mu byl žalobkyní vystaven daňový doklad [číslo] ze dne 21. 12. 2020 na částku 3 000 Kč, se splatností dne 20. 1. 2021 (viz Faktura [číslo]). Žalovaný dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 21. 12. 2020 (viz Uznání dluhu ze dne 21. 12. 2020). Žalovaný však uvedenou pohledávku v termínu splatnosti neuhradil. Na tuto skutečnost byl žalovaný upozorněn předžalobní upomínkou, přesto svůj dluh dosud neuhradil (viz Předžalobní upomínka ze dne 2. 11. 2021, včetně podacího lístku z téhož dne).

5. Při právním posouzení vycházel soud z ustanovení § 89b zákona č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách, platí, že osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Osobu lze umístit do záchytné stanice pouze se souhlasem lékaře určeného poskytovatelem záchytné služby. Podle § 89e téhož zákona prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která k vyšetření vyzvala.

6. Podle ustanovení § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má věřitel ze závazku vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Dle ustanovení § 1908 odst. 2 citovaného zákona musí dlužník dluh splnit na svůj nálad a nebezpečí řádně a včas.

7. Ve smyslu ustanovení § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Na podkladě shora uvedených skutečností soud v daném případě dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému na nezbytně nutnou dobu v důsledku intoxikace alkoholem ošetření a pobyt ve zdravotnickém zařízení. Náklady za poskytnutou péči pak žalovanému vyúčtovala fakturou ze dne 21. 12. 2020, přičemž ten svůj dluh vůči žalobkyni písemně co do důvodu a výše uznal a zavázal se k jeho úhradě. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalobkyni ani přes výzvy do dnešního dne uhrazena a žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně zpochybnil, a v řízení zůstal zcela nečinný, soud žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému zaplatit dlužnou částku v požadované výši 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne 21. 1. 2021 (tj. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky stanoveném ve faktuře) až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

10. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem pod bodem II. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 1 489 Kč, tvořené jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu v částce 400 Kč, a jednak náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a to za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, rovněž za 3 úkony právní služby po 100 Kč, celkem tedy 300 Kč, obojí zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 189 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Třídenní lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.