18 C 129/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5.246 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.700 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 1.700 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3.546 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.753,40 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.433,51 Kč, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 4.256,80 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 2.556,80 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 2. 12. 2020, která byla postoupena Okresnímu soudu v Bruntále jako soudu místně příslušnému, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5.246 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.753,40 Kč za období od 16. 10. 2015 do 6. 12. 2019, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.433,51 Kč období od 23. 10. 2015 do 6. 12. 2019, s běžícím úrokem ve výši 20,98 % z částky 4.256,80 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s běžícím zákonným úrokem z prodlení ze stejné částky a za stejné období s tím, že právní předchůdce žalobkyně – právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které žalovaný čerpal částku 6.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i úrok ve výši 546 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.800 Kč. Úvěr měl být uhrazen v 43 týdenních splátkách po 222 Kč. Žalovaný však smlouvu porušil, kdy řádně a včas splátky nehradil, celkem zaplatil toliko 4.300 Kč, přičemž splatnost poslední splátky dle smlouvy měla nastat dne 15. 10. 2015. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Pohledávka k tomuto datu činila 5.246 Kč bez příslušenství. Naposledy byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou, na kterou však nereagoval. Právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., když zhodnotil informace od žalovaného dle vyplnění karty zákazníka, ověřené z dokladů doložených zákazníkem.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.

3. Soud nařídil jednání na den 19. 7. 2022, přičemž žalobkyně se z něj prostřednictvím svého právního zástupce řádně omluvila, žalovaný se k jednání nedostavil, a jednáno tak bylo v nepřítomnosti účastníků postupem dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.

4. Ze smlouvy o půjčce, z karty zákazníka, z přehledu splácení, ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, včetně dokladu o odeslání, z předžalobní upomínky ze dne 7. 5. 2020, včetně dokladu o odeslání, z usnesení OS v anonymizováno č. j. číslo jednací, z oznámení soudního exekutora o skončení exekuce ze dne datum a z pověření soudního exekutora ze dne datum soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalovaný dne datum požádal o poskytnutí půjčky, kdy ke své osobě uvedl, že bydlí v nájmu, nemá v současné době úvěr ani u právnická osoba anonymizováno, ani jinde, nevlastní vozidlo, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje u právnická osoba anonymizováno jako operátor v hlavním pracovním poměru se mzdou ve výši 10.630 Kč a za bydlení hradí 2.200 Kč, dále je uveden údaj za výdej domácnosti v částce 3.500 Kč a za telefon 200 Kč, celkem 5.900 Kč, částka použitelného příjmu by tak měla činit 4.730 Kč. K žádosti měl být předložen občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva a doklad o SIPU. právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 6.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli spolu s jistinou úvěru i úrok ve výši 546 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.800 Kč, celkem tedy 9.546 Kč, a to v pravidelných 43 týdenních splátkách ve výši 222 Kč, když první splátka byla splatná 7. den od uzavření smlouvy a každá následující vždy do týdne. Úrok dle smlouvy činil 20,98 %, RPSN pak 91,66 %. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil převzatí částky 6.000 Kč. Žalovaný provedl na půjčku celkem 6 úhrad v celkové výši 4.300 Kč, a to dne 18. 12. 2014 ve výši 900 Kč, dne 13. 3. 2015 ve výši 500 Kč, dne 22. 6. 2015 ve výši 1.000 Kč, dne 4. 3. 2016 ve výši 1.000 Kč, dne 15. 3. 2016 ve výši 500 Kč a dne 15. 8. 2016 ve výši 400 Kč právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení pohledávek z postupitele na postupníka, a sice pohledávek ze smluv o zápůjčce a úvěrových smluv specifikovaných v příloze č. 1 této smlouvy. Dle této přílohy zde byla uvedena i pohledávka za žalovaným, která byla specifikována číslem smlouvy, datem uzavření, jménem a příjmením a bydlištěm i výší pohledávky. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem věřitele z téhož dne, odeslaným dne 7. 1. 2020 a zároveň byl vyzván k uhrazení částky 5.246 Kč bez příslušenství do 10 dnů od doručení oznámení. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020, která byla dne 10. 5. 2020 odeslána na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě.

5. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací byla nařízena exekuce na majetek povinného podle vykonatelného výkazu nedoplatků, která vydala anonymizováno 5 slov a anonymizováno dne datum rozhodnutí pod č. j. číslo spisová značka k uspokojení pohledávky ve výši 17.280 Kč a 23.906 Kč, přičemž provedením exekuce byl pověřen anonymizováno jméno příjmení. K ukončení této exekuce došlo dle oznámení soudního exekutora dne datum. Další exekuce pak byla nařízena dne datum rozhodnutí pod č. j. číslo jednací ve prospěch oprávněné příjmení právnická osoba na základě vykonatelného rozhodnutí anonymizováno ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací. anonymizována dvě slova.

6. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, platného ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací i od spotřebitele a je-li to nezbytné nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se spotřebitelský úvěr sjednává, neplatná.

8. Podle ustanovení § 2993 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

9. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Soud se musel nejprve zabývat otázkou aktivní legitimace žalobkyně. Z předložených listin vyplynulo, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy uzavřené v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, byla řádně identifikována a postoupení bylo oznámeno žalovanému. Soud má proto tedy aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.

12. Na základě předložených listin má soud dále za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který byl účinný v okamžiku uzavření smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 6.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 9.546 Kč Smlouva je současně smlouvou spotřebitelskou, podléhající zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovatelům úvěru povinnost zkoumat, zda je úvěrovaný schopný úvěr řádně splácet, zda se nepředlužuje, čímž dochází k ochraně obou stran smlouvy. Nesplnění této povinnosti je pak stíháno sankcí absolutní neplatnosti.

13. Z provedeného dokazování sice vyplynulo, že se právní předchůdce žalobkyně pokusil zkoumat úvěruschopnost žalovaného, učinil tak však nedostatečně, když vycházel pouze z tvrzení žalovaného, která však byla neúplná, jak je známo soudu z jeho úřední činnosti, když je nepochybné, že v okamžiku uzavření předmětné smlouvy byla vůči žalovanému vedena exekuce, což by právní předchůdce žalobkyně zjistil nahlédnutím do centrální evidence exekucí a současně existoval další vykonatelný závazek vůči anonymizováno právnická osoba Ani tento závazek žalovaný nepřiznal a současně právní předchůdce žalobce svým přístupem, kdy plně důvěřoval žalovanému, tento závazek taktéž nezjistil. Nepochybně se však s ohledem na výši příjmu žalovaného jedná o položky, které jsou významné pro posouzení úvěruschopnosti a které nepochybně na splácení zápůjčky mají vliv, jak se ukázalo i následně, když z přehledu splácení jednoznačně vyplývá, že žalovaný po dobu 43 týdnů, které byly určeny smlouvou k úhradě poskytnuté částky, zaplatil pouze 2.400 Kč, když navíc první úhradu provedl již toho dne, kdy mu byla půjčka vyplacena. Další úhrada pak byla provedena až po třech měsících, ač mělo být hrazeno každý týden. Byť se to ukázalo až následně, je zřejmé, že majetkové poměry žalovaného již v okamžiku uzavření smlouvy byly stejné jako bezprostředně po uzavření smlouvy a tudíž vylučovaly řádné splácení. S ohledem na výše uvedené soud proto dovodil, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumal nedostatečně, když nenahlédl do dostupných databází, kterými by zjistil faktický stav. Za této situace tak soudu nezbylo, než dovodit absolutní neplatnost předložené smlouvy o půjčce ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/ 2010 Sb.

14. Proto soud nárok žalobkyně posoudil z pohledu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2993 občanského zákoníku, kdy účastníci jsou si povinni vrátit navzájem poskytnutá plnění. Bylo tak prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 6.000 Kč, na které zaplatil 4.300 Kč a má tak zaplatit 1.700 Kč, což je také částka, k jejímuž zaplacení byl žalovaný zavázán, jak plyne z výroku I. tohoto rozsudku. Tuto povinnost soud žalovanému stanovil včetně povinnosti platit úrok z prodlení v zákonné výši toliko částky 1.700 Kč, a to ode dne následující po postoupení pohledávky, když takto poskytnutou lhůtu soud považuje za dostatečnou a žalovaný byl teprve v rámci oznámení o postoupení pohledávky vyzván k zaplacení dlužné částky.

15. Ve zbývajících nárocích tak žalobě nemohlo být vyhověno s ohledem na neplatnost smlouvy a s ohledem na nároky mající právě původ v této předložené smlouvě. Tyto nároky jsou pak uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku.

16. O nákladech účastníků soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve větší míře se svou žalobou neúspěšná a žalovanému účelně vynaložené náklady nevznikly.

17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).