18 C 13/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 20. 4. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno].

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla dne 19. 2. 2019 žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru. Žalovaný měl úvěr vrátit do 19. 4. 2019, avšak tak neučinil. Následně pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 1. 2021, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný pohledávku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně požadovala uhradit pouze jistinu poskytnutého úvěru a úrok z prodlení běžící ode dne splatnosti úvěru, neboť jak výslovně uvedla, není schopna prokázat, jakým způsobem byla před poskytnutím úvěru prověřována úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání za souhlasu žalobkyně, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z žalobkyní předložených listin provedl následující skutková zjištění.

5. Z dokumentu nazvaného„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“, včetně formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že tento dokument obsahuje identifikační údaje právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného, podle něhož si smluvní strany mezi sebou měly sjednat bezúčelový úvěr ve výši 5 000 Kč, který bude žalovanému poskytnut bezhotovostně na účet žalovaného uvedený v článku I. dokumentu. Splatnost úvěru byla stanovena na 19. 4. 2019 Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného ani elektronický podpis žalovaného. Soudu byl popsaný dokument předložen v podobě PDF, přičemž z vlastností dokumentu bylo zjištěno, že dokument vznikl dne 19. 2. 2019 v 14:48:

25. K uvedenému dokumentu není připojen žádný elektronický podpis. Dokument dále obsahuje vlastnoruční podpis nad označením„ Zapůjčitel“, na straně klienta není smlouva podepsána.

6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 19. 2. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že tato dne 19. 2. 2019 poukázala na účet shodný s účtem uvedeným ve smlouvě o úvěru popsané v bodě 5. tohoto rozsudku částku 5 000 Kč. Z odpovědi [právnická osoba] na výzvu k součinnosti ze dne 26. 1. 2022 a ze dne 27. 1. 2022 vyplývá, že předmětný účet je veden pro žalovaného a že na tento byla dne 20. 2. 2019 připsána platba ve výši 5 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo].

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 1. 1. 2021, včetně seznamu postoupených pohledávek, vyplývá, že došlo k postoupení„ balíku“ pohledávek na žalobkyni, kdy předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2021, z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 5. 2021 a z podacího archu ze dne 16. 5. 2021 má soud za prokázané, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, a že zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky přípisem před podáním žaloby.

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 19. 2. 2019 na účet žalovaného, vedený u [právnická osoba], peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy platí, že se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

13. Ve smyslu ustanovení § 1698 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat ve smyslu § 1970 o. z. od dlužníka úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si účastníci nesjednali výši úroků rozdílně.

14. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 19. 2. 2019 částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 19. 4. 2019. Žalovaný řádně a včas neplnil svůj závazek k vrácení poskytnuté částky, a to i přes výzvu ze strany žalobkyně před podáním žaloby. Vzhledem k tomu že žalobkyně požadovala po žalovaném výlučně úhradu jistiny poskytnutého úvěru, nezkoumal v tomto řízení soud, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť k vrácení jistiny je povinen i v souladu s ustanovením § 2993 o. z. Žalovaný pak zůstal v řízení nečinným, k žalobě se nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně v tomto směru jakkoliv zpochybnil. Žalobkyně má na základě uvedeného právo na uhrazení částky ve výši 5 000 Kč s příslušenstvím. Soud tak vedle jistiny přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 5 000 Kč od 20. 4. 2019 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 1 489 Kč Částku 1 489 Kč představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč a odměnu za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky; dále 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 189 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).