18 C 130/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 22.300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.500 Kč od 2. 3. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 10.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15.000 Kč od 10. 12. 2017 do 1. 3. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.500 Kč od 10. 12. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 16. 12. 2020, ve znění doplnění ze dne 11. 5. 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15.000 Kč od 10. 12. 2017 s tím, že žalovaný a společnost právnická osoba uzavřeli dne datum smlouvu o bezúčelovém hotovostním spotřebitelském úvěru na částku 15.000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 25,85 % ročně na dobu určitou, kdy se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkovém výši 25.350 Kč, a to v 13 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 9. 12. 2017. Původní věřitel svůj závazek splnil, když úvěrovanému poskytl úvěr dne 14. 11. 2016, což stvrdil svým podpisem. Žalovaný však svůj závazek neplnil včas řádně a ocitl se v prodlení nejpozději splatnosti celého úvěru, tj. od 10. 12. 2017. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel zjistil pravidelný a prokazatelný měsíční příjem, žalovaný dále musel předložit kopii občanského průkazu a další platné doklady i další dokumenty. Žalovaná částka 22.300 Kč se skládala z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč, z dlužného úroku ve výši 2.618 Kč a z dlužného poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 4.682 Kč. Žalovaný uhradil původnímu věřiteli celkem 3.500 Kč. V případě všech poplatků platí, že jejich struktura a výše je s dlužníkem v zásadě sjednávána individuálně, je určena dohodou smluvních stran. Výše poplatku není v textu úvěrové smlouvy předtištěna a sjednává se až na místě samém s ohledem na konkrétní okolnosti úvěrového případu. Poplatky jsou sjednány transparentně, jasně a srozumitelně. Na základě těchto zjištění pak bylo dovozeno, že žalovaný je schopný úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným se nejprve na základě smlouvy o převodu závodu stala součástí majetkové podstaty společnosti právnická osoba, následně tato společnost dne datum pohledávku postoupila žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Přes předžalobní upomínku ze dne 26. 2. 2020 žalovaný nezaplatil ničeho.

2. Okresní soud v Bruntále vydal dne datum rozhodnutí pod číslo jednací elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, zrušen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.

4. Soud nařídil jednání na den 8. 7. 2021, z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil a jednáno tak bylo v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.

5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, včetně příloh, z předpisu splátek, z přehledu splácení- transakční historie, ze smlouvy o prodeji části podniku, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek, předžalobní výzva ze dne 26. 2. 2020, včetně dokladu o odeslání, z žádost o poskytnutí úvěru, z pracovní smlouvy, ze smlouvy o ubytování včetně dodatků, z dokladu o úhradě nájemného, a z hodnocení klienta, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:

6. Žalovaný požádal původního věřitele o úvěr. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný uvedl, že pracuje v zaměstnanecké pozici na smlouvu na dobu určitou, žije na ubytovně a jeho příjem ze zaměstnání činí 9.900 Kč měsíčně. Za bydlení zaplatí 2.000 Kč a jeho průměrné měsíční výdaje činí 5.500 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaný předložil čestné prohlášení, z něhož vyplývá, že kontaktní osobou byl jeho kamarád, dále pracovní smlouvu, smlouvu o ubytování, včetně dodatků a doklad o úhradě nájemného. Dle finanční analýzy původního věřitele tak žalovaný mohl získat úvěr až do výše 70.000 Kč 7. právnická osoba jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které věřitel poskytl dlužníkovi bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč na dobu určitou do splatnosti poslední, tj. 13 splátky. Dlužník potvrdil převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti podpisem smlouvy. Dlužník se zavázal poskytnutou jistinu vrátit společně s úrokem, úplatou a s administrativním poplatkem. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 28 % za celé období, čemuž odpovídá úroková sazba 25,58 % ročně. Za uzavření smlouvy žalovaný zaplatil administrativní poplatek ve výši 450 Kč, odpovídající 3% jistiny. Úplata, administrativní poplatek a úroky tvořily dohromady celkové náklady spotřebitelského úvěru a činily 10.800 Kč Celkem tak žalovaný měl zaplatit 25.350 Kč bez poplatku za uzavření smlouvy ve 13 měsíčních splátkách po 1.950 Kč. Z předpisů splátek vyplývá, že v případě jistiny ve výši 15.000 Kč činí poplatek za uzavření smlouvy 450 Kč a výše splátky 1.950 Kč, přičemž z prvních pěti splátek mělo být 791 Kč použito na úrok a 1.159 Kč na úplatu, u šesté splátky pak 245 Kč a úrok, 355 Kč na úplatu a 1.350 Kč na jistinu a úhrada sedmé až třinácté splátky měla být použita výlučně na jistinu. Žalovaný uhradil při podpisu smlouvy 450 Kč a 1.950 Kč, dále dne 28. 2. 2017 300 Kč, dne 24. 7. 2017 500 Kč a dne 30. 10. 2017 300 Kč, celkem tedy zaplatil 3.500 Kč. 8. právnická osoba a právnická osoba uzavřely dne datum smlouvu o prodeji části podniku, přičemž přílohu této smlouvy tvoří i portfolio klientů, v němž je uveden i žalovaný a jeho pohledávka je identifikována rodným číslem, číslem smlouvy, jménem, příjmením, bydlištěm, datem uzavření smlouvy, celkovou výší jistiny úvěru, počtem splátek a výši měsíční splátky. právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky za dlužníky uvedené v příloze č.

1. Mezi těmito pohledávkami byla uvedena i pohledávka za žalovaným, specifikována číslem úvěrové smlouvy, jménem, příjmením a rodným číslem a bydlištěm žalované, dnem uzavření smlouvy, výši jistoty, výší aktuálně dlužné částky v částce 22.300 Kč a výší úplaty. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 2. 2020, odeslanou téhož dne, byl žalovaný informován o tom, že byla postoupena pohledávka za jeho osobou, z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní, a to na základě smlouvy ze dne datum s tím, že byl upozorněn na možnost soudního řešení.

9. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, platného ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací i od spotřebitele a je-li to nezbytné nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se spotřebitelský úvěr sjednává, neplatná.

10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2993 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Soud se nejprve musel zabývat otázkou aktivní legitimace žalobkyně. Z předložených smluv, a sice smlouvy o prodeji části podniku, včetně přílohy a ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně přílohy, soud dospěl k závěru, že postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni bylo žalovanému řádně prokázáno a nejpozději ke dni doručení žaloby se i o něm dozvěděl, když postoupení pohledávky žalovanému oznamoval právní zástupce žalobkyně, avšak sdělil ji jiného původního věřitele, než s jakým byla fakticky smlouva uzavřena. Datum uzavření smlouvy, jakož i výše jistiny však odpovídaly. To však dle názoru soudu nemá vliv na skutečnost, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena a že tato pohledávka byla i řádně identifikována v jednotlivých smlouvách, resp. v přílohách těchto smluv a že tak nejsou pochybnosti o tom, jaká pohledávka byla postoupena. Soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.

15. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, přičemž smlouva o úvěru je současně smlouvou spotřebitelskou podléhající zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěru povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele, přičemž v případě, že této své povinnosti nedostojí, je smlouva neplatná, a to absolutně. Z předložených listin pak vyplynulo, že žalovaný doložil pracovní smlouvu, obsahující výši mzdy, nájemní smlouvu a soud tak má zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné, když byla zkoumána jak výdajová, tak příjmová stránka.

16. Pokud jde o nárok na úhradu úplaty, s tímto se žalobkyně nijak v žalobě nevypořádává, ač tento nárok vyplývá z předloženého znění smlouvy a svou neúčastí u jednání se tak zbavila možnosti být v tomto směru poučena. Žalobkyně ve svých podáních opakovaně uvádí, že žalovaná částka se skládá z nezaplacené jistiny, úroku a neuhrazeného poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 4.682 Kč. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, smlouvou ale žádný takový poplatek, s výjimkou administrativního poplatku ve výši 3% - 450 Kč sjednán nebyl.

17. Nutno připomenout, že úplata byla právním institutem, s ním počítalo ustanovení § 499 obchodního zákoníku, platného do 31. 12. 2013, jejímž smyslem bylo sjednání platby za rezervaci finančních zdrojů. Nový občanský zákoník, tedy zákon č. 89/2012 Sb. S žádným takovým ani obdobným institutem nepočítá. Smlouvou tak byl sjednán nárok, který nevyplývá ze zákona a který dle názoru soudu představuje obcházení zákona, kdy se jedná o další náklad úvěru, ke kterému neexistuje žádná protihodnota, a to zvláště v situace, kdy úvěr byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy, tudíž ani k žádné rezervaci zdrojů nemohlo dojít. Z uvedeného tak vyplývá, že snahou původního věřitele bylo generalizovat zisk za každou cenu, a to způsobem, který by obcházel možnost přezkumu a současně způsobem, který rozloží zisk do více položek. Proto i RPSN činilo 187,6 %, ač úroková sazba je zdánlivě jen 25,85 % ročně. S ohledem na výše uvedené soud tedy dospěl k závěru, že předložená smlouva o úvěru je neplatná podle ustanovení § 580 občanského zákoníku. Smlouva je neplatná pro obcházení zákona, kdy původní věřitel z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využil svého postavení a nemožnosti aplikace ustanovení § 1814 občanského zákoníku přijatého za účelem ochrany spotřebitele.

18. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

19. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy od ostatního obsahu, soud se domnívá s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit jednotlivé poplatky od samotné zbývající části smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 3 Cdo 1248/96, dále sp. zn. 21 Cdo 2636/2008 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4036/05, kdy všechna tato rozhodnutí mají za to, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem generování zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o úvěru se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky úplaty smlouvy neuzavřela. Neplatnou je tedy celá smlouva o úvěru, nikoliv pouze část týkající se úplaty.

20. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, soud věc poté posuzoval jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého jsou strany povinny vrátit vzájemně poskytnutá plnění. Původní věřitel poskytl žalovanému částku 15.000 Kč, na kterou žalovaný zaplatil 3.500 Kč a žalovaný je tak povinen ještě zaplatit žalobkyni částku 11.500 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky počítané ode dne 2. 3. 2020, tedy ode dne, kdy mu byla v souladu s ustanovením § 573 občanského zákoníku doručena předžalobní upomínka, což je jediný dokument, který žalobkyně předložila, a který vypovídá o tom, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky. Je nepochybné, že žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, přičemž v okamžiku plnění činila výše úroku z prodlení právě 8,25 % v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu tak žalobě nemohlo být vyhověno a byla proto zamítnuta, co do úroku, poplatků a úroků z prodlení z částek, které žalobkyni nebyly přiznány.

21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla se svou žalobou ve větší části neúspěšná, náležela by náhrada nákladů řízení žalovanému. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).