18 C 135/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 58 566 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 650 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 338,33 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 7 650 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 16 480 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 10 524,33 Kč a nadále běžícím ve výši 26,43 % ročně z částky 18 520,77 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 946,79 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 10 870,77 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 156 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 911,52 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 15 156 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 19 280 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 6 429,4 Kč a nadále běžícím ve výši 20,74 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 645,98 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 4 844 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 58 566 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě úvěrové smlouvy. První Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 26. 7. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 16 000 Kč a dále poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 480 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 608 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 9. 2020. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 21. 4. 2022. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 18 520,77 Kč na jistině, na dlužných poplatcích 5 609,23 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 10 524,33 Kč a nadále běžícího ve výši 26,43 % ročně z částky 18 520,77 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 3 285,12 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 18 520,77 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. Druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřela žalovaná dne 10. 10. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 18 800 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 480 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 80 týdenních splátkách po 491 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 4. 2021. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 21. 4. 2022. Žalobkyně se tak domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 20 000 Kč na jistině, na dlužných poplatcích celkem 14 436 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 6 429,40 Kč a nadále běžícího ve výši 20,74% ročně z částky 20 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 557,50 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 26. 7. 2019, na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 16 000 Kč a poplatek za pojištění Credit Life ve výši 480 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 36 480 Kč v 60 týdenních splátkách po 608 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o úvěru ze dne 26. 7. 2019, včetně smluvních podmínek smlouvy o úvěru a zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 26. 7. 2019). Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr celkem 12 350 Kč, kdy poslední platba byla ze strany žalované uhrazena dne 21. 4. 2022.

6. Z karty zákazníka zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 26. 7. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr jako kontrolorka kvality u společnosti [právnická osoba], její čistý měsíční příjem činí 9 300 Kč a jako další příjem uvedla 6 943 Kč s poznámkou„ maminka“. Bydlí v nájmu s dalším rodinným příslušníkem. Je svobodná a nemá žádné nezaopatřené dítě. Její výdaje na bydlení činí celkem 3 000 Kč, osobní výdaje 7 000 Kč měsíčně a splátky úvěru celkem 2 700 Kč měsíčně, přičemž u právní předchůdkyně žalobkyně má již jeden úvěr ve výši 10 000 Kč s výší měsíční splátky 1 350 Kč.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 10. 10. 2019, má soud za prokázané, že žalované byla poskytnuta po třech měsících od uzavření první smlouvy částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 18 800 Kč a poplatek za pojištění Credit Life ve výši 480 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 39 280 Kč v 80 týdenních splátkách po 491 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 10. 2019, včetně smluvních podmínek a zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 10. 10. 2019). Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr částku ve výši 4 844 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 21. 4. 2022.

8. Z karty zákazníka zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 10. 10. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] a její čistý měsíční příjem činí 11 000 Kč. Bydlí v nájmu s dalším rodinným příslušníkem, je svobodná a nemá žádné nezaopatřené dítě. Její měsíční výdaje na bydlení činí částku ve výši 1 000 Kč, její osobní výdaje částku 4 500 Kč měsíčně a splátky úvěru, poskytnutého u právní předchůdkyně žalobkyně s výší jistiny 20 000 Kč, částku ve výši 2 700 Kč měsíčně.

9. Žalovaná tak měla právní předchůdkyni žalobkyně hradit na základě první smlouvy o úvěru částku cca 2 600 Kč měsíčně a po uzavření druhé smlouvy celkem cca 2 100 Kč měsíčně. Celkem tak měla žalovaná hradit po uzavření druhé smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně částku cca ve výši 4 396 Kč měsíčně.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou, a to s účinností ke dni 1. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 24. 11. 2022, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 24. 11. 2022.

11. Z výzvy k plnění ze dne 12. 1. 2023 a podacího lístku ze dne 12. 1. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splněné své povinnosti.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

17. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. a III. rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, která by měly svůj právní základ v platné smlouvě o úvěru [číslo] [číslo] uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.

19. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, a to před poskytnutím každého z úvěrů. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvách, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně karty zákazníka podepsané žalovanou. Z těchto karet zákazníka má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. Rovněž z žádného soudu doloženého důkazu nevyplynulo, jakým způsobem bylo vyhodnoceno, že v rozmezí třech měsíců jsou uváděny žalovanou zcela rozdílné údaje, na základě nichž mělo dojít k vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, a to zejména za situace, kdy mělo dojít k podstatnému snížení jejích výdajů. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

20. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalované byla ověřena výše jejího příjmu, a to v každém jednotlivém případě z výplatních pásek, pracovní smlouvy a z výměru důchodu (viz. Karty zákazníka), avšak soudu tyto dokumenty nepředložila. Zarážející je i to, že na kartě klienta je zatrženo, že příjem žalované měl být kontrolován dokladem o výměře důchodu, ač tato poživatelem žádného důchodu není, či to v kartě uvedeno není. Pokud mělo jít o důchod maminky, jako další příjem rodiny, pak nutně při posuzování úvěruschopnosti nemůže být krácen výdaj na bydlení. Není možné připustit, že je započítán celý příjem dalšího člena domácnosti, ale zároveň nejsou zohledněny jeho výdaje, tj. jeho podíl na nákladech na bydlení, jeho náklady na výživu, jeho závazky atd. Z karet zákazníka dále vyplývá, že odhadované měsíční výdaje žalované na bydlení v měsíci červenci 2019 činily 3 000 Kč měsíčně, zatím co v měsíci říjnu, tj. o tři měsíce později, již jen 1 000 Kč (skutečnou výši nájemného, nákladů na dodávky energií a další služby spojené s bydlením přitom žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ničím nedokládala), přičemž tento výdaj má představovat 1/3 z vynaložených nákladů (na základě jakých skutečností z karty nevyplývá). Obdobně jako snížení osobních výdajů ze 7 000 Kč na 4 500 Kč. Jakým způsobem tyto rozdíly právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyhodnotila, není soudu zcela zřejmé.

21. Jak právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila, že žalovaná žádá o další úvěry, ač již má úvěry jak u právní předchůdkyně žalobkyně tak i jinde, to vše při příjmu 9 300 Kč resp. 11 000 Kč měsíčně, z nichž je patrné, že po úhradě sjednaných splátek žalované nezůstane k dispozici částka, z niž je schopna uhradit náklady na bydlení, vlastní životní náklady, nemluvě o nákladech na cestu do zaměstnání (žalovaná pracoval v jiné obci, než v které bydlela. I pokud by soud vzal za prokázané, že žalovaná měla skutečně pouze výdaje uvedené v kartě klienta, budí tyto sami o sobě pochybnost, že by byla žalovaná schopna dostát svým závazků i při krátkodobém výpadku části příjmu (např., nemoc) o potřebě tvořit rezervu na nenadále události soud ani neuvažuje. Přehlédnout pak nelze, že ze samotné skutečnosti, že žalovaná si jen u právní předchůdkyně žalobkyně půjčovala opakovaně dříve, než splatila závazky předchozí, svědčí o tom, že dlouhodobě nebyla schopna ze svého příjmu hradit své potřeby a řešilo to pouze přijímáním závazků dalších.

22. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalované i bez dalšího přezkoumání jí uvedených údajů, lze mít za to, že jsou u ní dány oprávněné obavy z toho, že nebude schopna oba dva úvěry řádně splácet. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěrů, a zejména pak před poskytnutím druhého úvěru, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěrů dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] ze dne 26. 7. 2019 a smlouva o úvěru [číslo] ze dne 10. 10. 2019 jsou ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatné.

23. Za situace, kdy jsou smlouvy neplatné, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 26. 7. 2019 v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila celkem 12 350 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 7 650 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 338,33 Kč a nadále běžícího ve výši 8,25 % ročně z částky 7 650 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení (výrok I.).

24. Soud má rovněž za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 10. 10. 2019 v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr uhradila před postoupením pohledávky na žalobkyni celkem 4 844 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 15 156 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 911,52 Kč a nadále běžícího ve výši 8,25 % ročně z částky 15 156 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení (výrok III.).

25. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření dvou shora uvedených smluv, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II. a výrok IV.).

26. Výrokem V. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.