18 C 14/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 52 912 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 52 912 Kč s obchodním úrokem kapitalizovaným částkou 8 871,60 Kč a nadále běžícím ve výši 5,99 % ročně z částky 51 412 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 51 412 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 912 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Žalobkyně uvedla, že dne 16.8.2017 uzavřela za pomoci prostředků elektronické komunikace na dálku s žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy a úvěrových podmínek následně poskytla žalovanému úvěr ve výši 390 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5 700 Kč počínaje 20.9.2017. Žalovaný hradil sjednané splátky až do 20.6.2024 avšak počínaje splátkou splatnou ke dni 20.7.2024 již ničeho neuhradil, a proto žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami zesplatnila ke dni 23.10.2024 a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Dluh žalovaného podle žalobkyně činí 52 912 Kč a sestává se z jistiny ve výši 51 412 Kč, dlužených obchodních úroků splatných do zesplatnění úvěru ve výši 8 871,60 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně dále požadovala obchodní úrok ve výši 5,99 % ročně z částky 51 412 Kč od 23.10.2024 (ode dne následujícího po zesplatnění) do zaplacení. A rovněž zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr posoudila na základě údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, normativních nákladů na bydlení a životního minima a z výpisů z účtu žalovaného. Žalobkyně také provedla kontrolu v registrech bankovních i nebankovních informací a dalších rejstřících.

2. Žalovaný uvedl, že si není vědom, že by s žalobkyní uzavřel jakýkoliv úvěr, shodně jako mu nic neříká Zonky.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

4. Smlouvou o úvěru ze dne 16.8.2017 s variabilním symbolem smlouvy , var. symbol, se měla žalobkyně (resp. společnost Zonky, s.r.o., která zanikla fúzí s žalobkyní – viz. veřejný obchodní rejstřík) zavázat poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 390 000 Kč s roční úrokovou sazbou 5,99 %. Celý úvěr se žalovaný zavázal hradit v 84měsíčních splátkách po 5 700 Kč.Soudu byl předložen elektronický dokument obsahující písemnou úvěrovou smlouvu ve formátu PDF. Z vlastností dokumentu vyplývá, že dokument byl vytvořen dne 16.8.2017 v 13:20:54 (tedy poté, kdy měla být smlouva žalovaným podepsána – viz odstavec 10 rozsudku). K dokumentu není připojen žádný elektronický podpis.Vlastní text smlouvy obsahuje v místě podpisu žalobkyně otisk vlastnoručního podpisu dvou jednatelů žalobkyně (společnosti Zonky s.r.o.). V místě podpisu žalovaného je uvedeno datum 16.8.2017 s poznámkou „Váš podpis smlouvy: SMS kód , hodnota, “ a uvedení jména a příjmení žalovaného.

5. Z listiny – Všechno podstatné o úvěru Zonky.cz má soud za osvědčené, že dne 16.8.2017 v 13:20:53 byl vyhotoven dokument pro blíže neurčenou osobu, který obsahuje údaje obsažené ve Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, a to v parametrech úvěru jenž měl být poskytnut žalovanému. Rovněž tato listina vznikla až po té, kdy měl žalovaný odsouhlasit a podepsat tvrzenou úvěrovou smlouvu.

6. Z listiny – Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, bylo soudem zjištěno, že listina byla vystavena jako interní dokument žalobkyně dne 24.10.2024, tj. až poté, kdy byla s žalovaným uzavřena tvrzená úvěrová smlouva a předmět úvěru mu byl uhrazen (viz. odstavec 4 a 11 tohoto rozsudku). Z listiny vyplývá, že žalovaný měl žalobkyni před sjednáním úvěrové smlouvy sdělit, že je samostatně výdělečnou osobou, a že má čistý měsíční příjem 25 000 Kč, je ženatý, bezdětný a žije u partnerky a jeho celkové měsíční výdaje na domácnost včetně stávajících splátek úvěrů činily 15 000 Kč. Ohledně příjmů a výdaj dalších členů domácnosti nebylo ničeho zjišťováno. Žalobkyně pak vycházela z příjmu žalovaného 18 280 Kč k němuž uvedla, že „Hlavní příjem: příjem nebyl ověřen a nevstoupil do disponibilního příjmu. Vedlejší příjem: Doklad o příjmu.“ Pokud jde o výdaje uvedla, že „výdaje domácnosti stanovené pomocí nezávisle ověřených údajů: 17 095 Kč.“. Dále prověřila úvěrovou angažovanost žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Na základě údajů z citovaných registrů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný není osobou, s identifikovaným rizikem exekuce, když zároveň zjistila, že žalovaný splácí 5 úvěrů s celkovým nesplaceným dluhem přes 450 000 Kč a celkovou měsíční splátkou přes 6 200 Kč, když zároveň u čerpaného kontokorentního úvěru a kreditní karty výši splátek nezjistila. Na základě shora uvedených údajů dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný má disponibilní zůstatek ve výši 8 236 Kč, tedy dostačený na úhradu splátky úvěru ve výši 5 700 Kč.

7. Z lustrace evidence klientských informací „cnbc“ ohledně žalované bylo soudem zjištěno, že žalobkyně ověřovala úvěrovou angažovanost žalovaného, a že z výstupu předmětného registru zjistila, že žalovaný má 5 aktivních úvěrů s dlužnou částkou a výší splátek odpovídajícími údajům přeneseným do potvrzení popsaného v odstavci 6. tohoto rozsudku.

8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, za období od 1.5.2017 do 31.7.2017 soud zjistil, že mu na uvedený účet chodí platby z jeho podnikání označené číslem faktury. Větší část kladných položek na účtu jsou hotovostní vklady bankomatem bez bližšího označení vkládající osoby a právního důvodu vkladu. Odchozí platby nejsou ve své většině identifikovány vůbec. Část plateb se odehrává mezi účtem žalovaného a účtem označeným Zahradní technika, k níž žalovaný u řízení uvedl, že to byla jedna ze přízněných společností, v níž on či jeho manželka byli či jsou jednateli. Dále soud zjistil, že z uvedeného účtu neodchází zákonné platby (zálohy) na sociální a zdravotní pojištění. Rovněž nelze identifikovat žádnou platbu spojenou s náklady na bydlení ani službami spojenými s bydlením, ale ani s nákupy potravin či provozem automobilu.

9. Z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný ve fázi sjednávání úvěru poskytl žalobkyni kopie svého osobního dokladu.

10. Žalobkyně předložila otisk pohybů na klientském účtu žalovaného u žalobkyně, vedeném v interním programu žalobkyně. Z tohoto otisku kroků soud zjistil, že žalobkyně eviduje, že dne 16.8.2017 v 13:20:20 uživateli „, e-mail, “ odeslala na telefon „, tel. číslo, “ zprávu ve znění „Jsme radi, ze vas nabídka oslovila. Zadejte potvrzujici kod:, hodnota, .Kod je paltny do 13:

30. Drzime palce, at se vam investori rychle sejdou.“ Dále eviduje pod číslem úvěrové smlouvy , hodnota, , email „, e-mail, “, telefonní číslo , tel. číslo, “ a datum podpisu „2017-08-16 13:20:51“. Když zároveň žalobkyně uvedla, že úvěrová smlouva byla žalovaným podepsána tak, že podpisový kód „, hodnota, “, který obdržel SMS zprávou, použil ve svém klientském účtu k potvrzení přijetí smluvních ujednání.Jaké dokumenty, kdy a v jakém znění žalobkyně vložila žalovanému na jeho klientský účet před tím, než ho vyzvala k jejich odsouhlasení v řízení nebylo prokázáno. Žalobkyně k tomu žádné důkazy nenavrhla.

11. Z interního potvrzení o vyplacení úvěru č. , hodnota, ve spojení s platební bilancí má soud za prokázané, že žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet částku 382 200 Kč, a to konkrétně na účet z nějž žalobkyni předložil výpis jako podklad k prokázání své úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru. Dále má soud za prokázané, že žalovaný do dne zesplatnění uhradil žalobkyni 428 000 Kč, když poslední splátku uhradil dne 27.6.2024.

12. Z výzvy k zaplacení půjčky č. , hodnota, ze dne 23.10.2024 má soud za osvědčené, že žalobkyně vyhotovila pro žalovaného sdělení o zesplatnění úvěru a požadovala po něm úhradu částky 61 783,60 Kč.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky formou úvěru ve výši 382 000 Kč. Žalovaný čerpal finanční prostředky převodem na svůj bankovní účet. Žalovaný postupně zaplatil žalobkyni částku ve výši 428 000 Kč.Soud má dále za prokázané, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy činila kroky k prověření úvěruschopnosti žalované.

14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

17. Podle § 562 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

18. Podle § 561 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst.

1. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

20. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

21. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

22. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

25. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

28. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

29. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

30. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

33. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v předložené platné úvěrové smlouvě ze dne 16.8.2017 č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky, neboť nemá za prokázané, že by žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru právě ve znění předloženém soudu a i pokud by uzavřel smlouvu v předloženém znění, má uvedenou smlouvu pro rozpor se zákonem za neplatnou.

34. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovaným jednali, že žalovaný poskytl žalobkyni některé své doklady (výpis z běžného účtu a občanský průkaz). Zda byl žalovanému zřízen klientský účet na webovém rozhraní žalobkyně v řízení prokázán nebylo. Soud z provedených důkazů však nemá za prokázané, že by byl žalovanému na jeho telefon ve formě SMS zprávy zaslán jedinečný kód, který následně vložil na webovém rozhraní žalobkyně (ve svém klientském účtu) jako elektronický podpis smlouvy k odsouhlasení smluvní dokumentace. Odeslání logů a čas jejich odeslání, resp. přijetí, soudu předloženo nebylo, tím méně doloženo, že záznamy o jednotlivých právních jednáních jsou evidována v elektronickém systému žalobkyně systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Samotný otisk interní databáze o dvou samostatných jednáních bez kontextu dalších evidovaných jednání není dokladem o učiněných právních jednáních.

35. K platnosti písemné smlouvy (jejíž existenci žalobkyně tvrdí, a kterou předložila soudu) ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je třeba, aby k ní účastníci připojili své popisy. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit rovněž zaručený elektronický podpis (= v české terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

36. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádný elektronický podpis (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňujícím zjistit jakákoliv následnou změnu dat), a to ani žalobkyně.

37. Nelze ani přehlédnout, že soudu předložený dokument, obsahující otisk vlastnoručních podpisů jednatelů žalobkyně a informaci o podpisu smlouvy žalovaným ve formě zadání SMS kódu, vznikl až poté, kdy měl být žalovaným podepsán kódem vyznačeným na smlouvě, jímž měl žalovaný odsouhlasit úvěrovou smlouvu, tj. později, než měl být text písemné smlouvy odsouhlasen vložením kódu žalovaným v jeho klientském účtu. Tedy objektivně nemůže jít o totožný dokument, jenž měl být dle tvrzení žalobkyně žalovanému předložen k odsouhlasení.

38. V důsledku shora uvedeného žalobkyně neprokázala, že soudu předložená smlouva je shodná se smlouvou, která měla být vložena do klientské zóny žalovaného a měla jím být odsouhlasena. Naopak bylo prokázáno, že soudu předložená úvěrová smlouvy nebyla podepsána ani odsouhlasena právě žalovaným. Soud tak nemá za prokázaný obsah úvěrové smlouvy, kterou měli účastníci uzavřít, tedy ani obsah smluvních podmínek, za nichž si žalovaný prostředky od žalobkyně zapůjčil.

39. Provedenými důkazy nebylo rovněž prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru. Žalovaný uvedl před poskytnutím úvěru, že jeho příjmy pocházejí ze samostatné výdělečné činnosti. Žalobkyně nebyla schopna v řízení sdělit, jak dospěla k příjmu žalovaného, když si nevyžádala jeho daňové přiznání, ani jiné účetní doklady, z nichž by šlo příjem zjistit, což objektivně v případě OSVČ z bankovního výpisu za 3 měsíce nelze. Rovněž nebyla schopna vysvětlit rozpor svých žalobních tvrzení obsažených v podání ze dne 4.4.2025, v němž uváděla zcela odlišné údaje oproti listině Potvrzení o prověření úvěruschopnosti (viz. odstavec 6 tohoto rozsudku). Soud však zejména poukazuje na to, že sama žalobkyně v citované listině uvedla, že příjem ověřen nebyl. I pokud by soud považoval údaj o zjištěném příjmu ve výši 18 280 Kč za ověřený, je nepochybné, že na dosažení svého podnikatelského příjmu musí vynakládat určité prostředky (náklady), jejichž výši žalobkyně žádném způsobem nezkoumala, a naopak s příjmem pracovala, jako by šlo o čistý příjem klienta. Zcela opomněla, že i pokud by žalovaný nemusel vynaložit jedinou korunu na dosažení svého příjmu, byl povinen hradit zákonné zdravotní pojištění nejméně ve výši 1 906 Kč a sociální pojištění ve výši nejméně 2 061 Kč měsíčně. Tedy, i pokud by příjem žalovaného činil žalobkyní tvrzených 18 280 Kč, jeho disponibilní příjem činil maximálně 14 313 Kč. Z uvedeného příjmu dále hradil 5 dříve poskytnutých půjček a úvěrů s měsíční splátkou nejméně 6 300 Kč (k nimž bezpochyby byl povinen hradit další stokorunové položky na pojištění, vedení účtu apod. a další splátky za vyčerpanou kreditní kartu a načerpaný kontokorent) a novou splátku úvěru od žalobkyně ve výši 5 700 Kč. Po úhradě závazků tak žalovanému zbývala k dispozici maximálně částka 2 313 Kč měsíčně. Z uvedené částky objektivně nemohl být schopen hradit své životní náklady, tj. náklady na bydlení, potraviny, léky, ošacení, ale i náklady na telefon a internet (které měl k dispozici, jak vyplývá již jen ze skutečnosti, jakým způsobem měl uzavírat úvěrovou smlouvu), a to po dobu nejméně 7 let. I pokud by uvedená částka postačovala k pokrytí všech životních nákladů žalovaného, bezpochyby by schopnost úvěr splácet byla nejméně podstatně ohrožena či zcela nemožná při jakékoliv výkyvu příjmu (např. v důsledku nemoci) či jiné nenadále události. Z uvedeného je zjevné, že žalobkyně nezjistila a tím méně ověřila příjem a výdaje žalovaného, a i pokud by jí uváděné příjmy byly ověřené, muselo být žalobkyni i při základní opatrnosti zřejmé, že je u žalovaného zjevně dána obava, že nebude schopen řádně a včas splátky hradit. Na toto závěru nic nemění ani to, že žalovaný úvěr splácel po dobu několika let, neboť není zjevné, zda tak činil ze svého příjmu či např. z příjmů společností v nichž podnikal (nelze ani přehlédnout, že sám žalovaný uváděl, že od roku 2010 měl finanční problémy, které řešil využíváním právě neobstavených účtů a převody mezi jím či jeho manželkou ovládaných společností). Žalobkyně tak poskytla úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 75 ve spojení s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

40. Za této situace soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru (pokud by její uzavření a obsah měl za prokázané) je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná pro rozpor s donucujícími ustanoveními zákona, tedy pro rozpor s veřejným pořádkem.

41. Za situace, kdy nebyla prokázána existence písemné úvěrové smlouvy, ani její obsah, a i pokud by prokázána byla, je úvěrová smlouva pro rozpor se zákonem neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., tedy úhrady částky 382 200 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný do dnešního dne žalobkyni uhradil dle jejího tvrzení 428 000 Kč, její nárok na vydání bezdůvodného obohacení splacením zanikl, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

42. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšnému žalovanému, kterému náleží nárok na náhradu vynaložených nákladů řízení, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly (výrok II.).