18 C 144/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7 660 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 7 660 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,05 % ročně od [datum] do [datum], 7,50 % ročně od [datum] do [datum], 8,00 % ročně od [datum] do [datum], 8,75 % ročně od [datum] do [datum], 9,00 % ročně od [datum] do [datum] a za dobu od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 7 660 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný na uvedenou půjčku uhradil 17 300 Kč, když tuto částku započetla právní předchůdkyně žalobkyně na souhrnný poplatek. Žalovaný tak i nadále dlužil na úhradě půjčky na jistině 7 660 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a [právnická osoba] S.á.r.l., došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky za žalovaným na tuto společnost, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Následně tato postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil a žalobkyně proto požadovala též úrok z prodlení z neuhrazené jistiny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně obsaženým v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě písemných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o půjčce ve spojení se smluvními podmínkami má soud za prokázané, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO], [obec a číslo], [ulice a číslo], uzavřel se žalovaným jako dlužníkem dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě mu poskytl v hotovosti peněžní prostředky v částce 15 000 Kč. Převzetí tohoto obnosu žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce. V souvislosti s půjčkou se pak žalovaný zavázal zaplatit tomuto věřiteli celkovou částku 24 960 Kč, představovanou jistinou půjčky ve výši 15 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 9 960 Kč, a to v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 480 Kč s první splátkou splatnou 7. dne od data uzavření smlouvy. RPSN k takto sjednané půjčce činila 199,4 %. Z žalobních tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný uhradil její právní předchůdkyni částku 17 300 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], a poštovního podacího archu ze dne [datum] má soud za prokázané, že [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy půjčce [číslo] na [právnická osoba] S.a.r.l., která ji následně postoupila na žalobkyni (viz. smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně přehledu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum] (viz. přípis a podací arch z [datum]).

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky před podáním žaloby, a to výzvou ze dne [datum] odeslanou dne [datum] (viz. výzva a podací arch).

8. Na základě uvedených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož původní věřitel [právnická osoba], [IČO], [obec a číslo], [ulice a číslo], uzavřel se žalovaným jako dlužníkem dne [datum] smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu poskytl v hotovosti peněžní prostředky v částce 15 000 Kč. Převzetí tohoto obnosu žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce. V souvislosti s půjčkou se pak žalovaný zavázal zaplatit tomuto věřiteli celkovou částku 24 960 Kč, představovanou jistinou půjčky ve výši 15 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 9 960 Kč a RPSN 199,4 %. Následně smlouvami o postoupení pohledávky došlo k postoupení pohledávky na úhradu půjčky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobce na žalobkyni a žalovaný byl o této skutečnosti písemně vyrozuměn. Žalovaný na tuto skutečnost, jakož ani na následující výzvu zaslanou mu žalobcem nijak nereagoval.

9. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2004, dopadají na posuzovaný právní vztah o půjčce ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do [datum] (dále jen„ občanský zákoník“) s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle § 657 občanského zákoníku platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

10. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 je ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy neplatné. Podle § 41 vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

11. Ve smyslu ustanovení § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

12. S ohledem na skutečnost, že k postoupení pohledávky došlo dne [datum] a následně dne [datum] je na daný vztah nutno aplikovat ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, podle nějž platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

13. V projednávaném případě měl žalovaný a původní věřitel sjednat smlouvu o půjčce, kdy žalovaný měl v dohodnutém termínu vrátit jednak půjčku (částku 15 000 Kč) a dále poplatek 9 960 Kč. Obsah poplatku nebyl ve smlouvě sjednán a jde tak o odměnu za půjčení peněz, tedy úrokem z půjčky. Tomu ostatně nasvědčuje i stanovení RPSN pro daný případ ve výši 199,4 %. Občanský zákoník v rozhodné době přímo neupravoval limity výše úroku, tedy cenu peněz, který může věřitel po dlužníkovi požadovat. Limitem tak bylo zejména ustanovením § 3 občasného zákoníku, tedy, že ujednání o plnění spojená s poskytnutím půjčky nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Kdy již je úrok považován a nepřiměřený bylo judikováno mimo jiné rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 čj. 21 Cdo 1484/2004 (publikované ve sbírce rozhodnutí pod číslem C [číslo]) dle něhož„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Za účelem ověření úrokové míry půjček poskytovaných obyvatelům s dobou splatnosti do 1 roku soud ze systému [obec] národní banky - [příjmení] – Systém časových řad ze dne [datum] zjistil, že průměrná úroková sazba u korunových půjček a úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu domácností v ČR v listopadu 2004 činila 10,42 % ročně. Sjednaný úrok ve výši 199,4 % ročně pak je více než 20 krát vyšší než úrok obvykle poskytovaný bankami, tedy ujednání o výši úroku je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné. Soud pak má za to, že ujednání o výši úroku lze oddělit od zbytku smlouvy o půjčce, a proto neplatnost ujednání o úroku z půjčky nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy ve smyslu ustanovení § 41 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že však v daném případě byla sjednána smlouva o půjčce dle ustanovení občanského zákoníku a nikoliv smlouva o úvěru podle ustanovení obchodního zákoníku, kdy pojmovým znakem půjčky není sjednání úroku, není ani na místě, aby soud moderoval sjednaný úrok na úrok obvyklý, tak jak předpokládalo ustanovení § 497 ve spojení s § 502 odst. 1 obchodního zákoníku ve vztahu k úvěru.

14. Za situace, kdy je ujednání o výši úroku z půjčky – souhrnného poplatku - neplatné, vznikla žalovanému povinnost na základě uzavřené smlouvy o půjčce vrátit sopečnosti [anonymizována dvě slova] částku v rozsahu fakticky poskytnuté půjčky, tj. částku 15 000 Kč, do sjednaného data. Pokud žalovaný dle tvrzení žalobkyně na předmětnou půjčku uhradil částku 17 300 Kč (žalovaný vyšší úhradu netvrdil), pak uhradil celkovou dlužnou částku, kterou byl povinen uhradit poskytovateli půjčky ještě před jejím postoupením na žalobkyni, jeho závazek k vrácení půjčky zanikl ještě před tím, než měla na přejít pohledávka na žalobkyni na základě smluv o postoupení pohledávky. Žalobkyně tak nemá za žalovaným tvrzenou pohledávku a soud žalobu zamítl (výrok I.).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II.).