18 C 146/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 192 961 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 130 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 5.1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni 62 961 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 455,56 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 777,88 Kč, úrokem ve výši 18,87 % ročně z částky 130 000 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 130 000 Kč od 17. 7. 2020 do 4.1.2021 a úrokem z prodlení ve výši 1,5 % od 5.1. 2021 z částky 130 000 Kč do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15 826,31 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 192 961 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 2.5.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, po předchozím prověření úvěruschopnosti žalované, peněžní prostředky ve výši 130 000 Kč na bankovní účet žalované. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 56,71 % ročně, tj. částku 142 952 Kč a administrativní poplatek ve výši 18 000 Kč. Celkovou částku 290 952 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit ve 36 měsíčních splátkách po 8 082 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18.5.2022. Žalovaná nesplácela řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a celý úvěr zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.7.2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 16.7.2020. Žalobkyně se proto domáhala úhrady částky 192 961 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 130 000 Kč, dlužného obchodního úroku naběhlého do zesplatnění úvěru ve výši 57 961 Kč a dlužného poplatku za administrativní činnost do doby zesplatnění ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala úhradu sjednaného obchodního úroku z dlužné jistiny 130 000 Kč, který počínaje zesplatněním úvěru ponížila ze sjednané sazby 56,71 % na 18,87 % ročně, kapitalizovaný částkou 6 677,88 Kč (ode dne zesplatnění 10.4.2020 do data postoupení pohledávky, tj. do 16.7.2020) a nadále běžící v uvedené sazbě od 17.7.2020 do zaplacení. Rovněž požadovala úhradu zákonného úroku z prodlení z neuhrazené jistiny 130 000 Kč ve výši 10% ročně, kapitalizovaný částkou 2 455,56 Kč (ode dne uplynutí dodatečné lhůty k plnění po zesplatnění, tj. od 10.5.2020 do data postoupení pohledávky, tj. do 16.7.2020) a nadále běžící v uvedené sazbě od 17.7.2020 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalované doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 18.10.2021. Žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů, soud proto jednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 2.5.2019 má soud za prokázané, že žalovaná podepsala uvedenou smlouvu dne 30.4.2019 a právní předchůdkyně žalobkyně dne 2.5.2019. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostním převodem na její bankovní účet částku 130 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 56,71% a administrativním poplatkem ve výši 18 000 Kč v 36 měsíčních splátkách po 8 082 Kč. Skutečnost, že byl úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně schválen byla žalované oznámena přípisem ze dne 2.5.0 2019, jehož součástí byl i splátkový kalendář.

5. Z potvrzení o provedení transakce vystaveného ČSOB má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne 2.5.2019 částku úvěru na bankovní účet uvedený ve Smlouvě o spotřebitelském úvěru jako účet žalované, na nějž má být úvěr poskytnut.

6. Z Karty zákazníka zpracované pro žalovanou a jí podepsanou dne 30.4.2019 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že je rozvedená a má vyživovací povinnost k jednomu nezaopatřenému dítěti. Je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s příjmem 21 500 Kč měsíčně, jiné příjmy nemá. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v nájmu, přičemž náklady na nájem a inkaso (včetně energií) měly činit 4 000 Kč, náklady na výživu žalované měly činit 3 410 Kč a na nezaopatřené dítě 2 000 Kč měsíčně. Ostatní pravidelné výdaje (doprava, telefon apod.) 1 000 Kč. V době poskytnutí úvěru neměla mít jiné půjčky, úvěry, neměla mít žádné spoření apod. Celkové životní náklady žalované a jejího potomka měly činit 10 410 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně tak měla za to, že použitelný měsíční příjem žalované je 11 090 Kč měsíčně.

7. Z výplatních pásek žalované za období leden až březen 2019 má soud za prokázané, že základní hrubá měsíční mzda žalované činila 24 300 Kč, žalované bylo dále přiznáváno osobní ohodnocení ve výši mírně přesahující 2 000 Kč měsíčně. Pouze v měsíci lednu 2019 byla žalované přiznána jednorázová odměna ve výši 23 329 Kč. Pravidelný čistý měsíční příjem žalované tak činil 17 210 Kč a pouze v měsíci lednu 2019 byl čistý měsíční příjem přes 26 000 Kč. Zároveň zaměstnavatel prováděl z uvedené mzdy srážky nad srážky zákonné ve výši od 6 477 Kč do 11 875 Kč měsíčně. Částka, která tak byla žalovaná fakticky vyplacena v měsíci lednu 2019 činila 26 048 Kč, ale v měsíci únor 2019 jen 14 903 Kč a v měsíci březen 2019 pouze 10 680 Kč.

8. Z výstupu z interního systému právní předchůdkyně - REPI Credit Report + má soud za zjištěné, že ke dni 17.4.201 nebyla u žalované evidována žádná platební historie. Z jakých zdrojů je REPI sestavováno však z listiny nevyplývá.

9. Z výzvy k úhradě spotřebitelského úvěru před zesplatněním ze dne 26.2.2020 má soud za prokázané, že žalovaná byla upozorněna na nedoplatky na svém úvěrovém účtu a zároveň byla upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. O zesplatnění úvěru byla žalovaná informována oznámením ze dne 9.4.2020. Doklad o odeslání či doručení výzev nebyl soudu předložen.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.7.2020, ve spojení s její přílohou obsahující seznam postupovaných pohledávek, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 27.8.2020, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 27.8.2020.

11. Z výzvy k plnění ze dne 20.12.2020 a podacího lístku ze dne 21.12.2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splněné své povinnosti k čemuž jí byla poskytnuta lhůta do 4.1.2021.

12. Z provedených důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 2.5.2019 písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě níž žalovaná obdržela částku 130 000 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalovaná na poskytnutý úvěr čehokoliv plnila.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „občanský zákoník“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, neboť má tuto smlouvu za neplatnou.

25. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu kartu zákazníka podepsanou žalovanou, výplatní pásky žalované a závěr REPI kredit report.

26. Z karty zákazníka má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované. Již jen porovnáním údajů zaznamenaných v kartě zákazníka a žalovanou předložených výplatních pásek je zjevné, že jsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Je zjevné, že příjem 21 500 Kč je příjmem, kterého žalovaná fakticky nedosahovala. Průměrný příjem získala jen díky jednorázové odměně v měsíci lednu 2019, která však není nárokovou částku mzdy a nelze se spoléhat, že ji žalovaná dostávala od svého zaměstnavatele pravidelně a pokud ano, není zjevné, v jakých periodách. Naopak je zcela zjevné, že žalovaná v měsíci únoru a březnu 2019 nedostala fakticky do své dispozice prostředky přesahující částku 10 500 Kč respektive 15 000 Kč. Za situace, kdy měla splátka sjednávaného úvěru činit 8 082 Kč, je zjevné, že žalovaná by nezbývali po její úhradě ani prostředky na úhradu tvrzených nákladů na bydlení ve výši 4 000 Kč (o jejichž faktické výši lze mít oprávněné pochybnosti – nájem, elektřina, spotřeba tepla a vody … pro dvě osoby). Rovněž tak i náklady na základní obživu, tj. jídlo, drogerii, ošacení a školní náklady pro nezaopatřené dítě, ve výši 5 410 Kč měsíčně, tj. 180 Kč denně pro dvě osoby, je pod hranicí chudoby. Nelze ani přehlédnout, že dle výplatních pásek žalovaná pracovala n a středisku zaměstnavatele anonymizováno obec, přičemž bydlela v obec. Je proto nepochybné, že musela rovněž vynakládat prostředky na svoji dopravu do zaměstnání z místa svého bydliště. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že k ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

27. Pro úplnost soud uvádí, že ač žalobkyně tvrdila, že součástí prověřování úvěruschopnosti žalované bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací, toto svoje tvrzení ani přes poučení soudu neprokázala. Pokud se odkazovala na REPI kredit report, z něho nelze zjistit, jaké konkrétní úkony byly při jeho sestavování činěny ani jaké evidence sloužili pro získání informací, jaké informace byly zjištěny a jak s nimi bylo naloženo.

28. Na základě shora uvedeného lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, čehož důsledkem je fakt, že žalovaná neuhradila, a pravděpodobně ani nebyla schopna uhradit, ani první pravidelnou splátku úvěru. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje úvěrovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

29. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 2.5.2019 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

30. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

31. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

32. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 2.5.2019 na účet označený žalovanou 130 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby ničeho neuhradila, její bezdůvodné obohacení tak činí 130 000 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne 20.12.2020, v níž byla žalované stanovena lhůta plnění do 4.1.2021. Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od 5.1.2021 do zaplacení (výrok I.).

33. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a části zákonného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 826,31 Kč, přičemž tato částka představuje 35 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 32,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 719 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 192 961 Kč sestávající z částky 8 820 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na jednání soudu dne 2.11.2021) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 11. 2021 náhrada 739,32 Kč za 56 ujetých km v částce 339,32 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 6,1 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 219,32 Kč ve výši 7 816,06 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu za náklady spojené se sepisem podání ze dne 19.8.2021, dne 4.10.2021 a dne 23.7.2021, když tyto náklady neměl za účelně vynaložené, neboť uvedenými podáními byl zejména odstraňován deficit žalobních tvrzení). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.