18 C 147/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10 080 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 20. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 080 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 080 Kč od 20. 1. 2022 do zaplacení, <b>se zamítá.</b>

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 393,2 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, Mgr. [jméno] [jméno].

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 20. 3. 2023 domáhala zaplacení částky 10 080 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 20. 12. 2021 se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na základě níž jí byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který se zavázala vrátit do 19. 1. 2022. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty na její bankovní účet. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že se žalovaná nejprve zaregistrovala na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně, a to zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace zaslala žalovaná žádost o poskytnutí úvěru. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy dotazem z dostupných databází z ISIR, CEE, CRKI a BRKI, avšak těmito důkazy žalobkyně nedisponuje, poté jí byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ neuznání nároku žalobkyně na úhradu dlužné částky z titulu úvěrové smlouvy, požaduje přiznání jistiny dluhu z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla právní předchůdkyní žalobkyně dlužná jistina převedena. Uvedla, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021, kdy toto bylo žalované oznámeno spolu s výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě nevyjádřila a dala tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s výše uvedeným postupem výslovně souhlasila již v podané žalobě.

4. Z dokumentu nazvaného„ Smlouva o úvěru [číslo]“, včetně smluvních podmínek, bylo zjištěno, že tento dokument obsahuje identifikační údaje právní předchůdkyně žalobkyně a žalované, podle něhož si smluvní strany mezi sebou měly dne 20.12.2021 sjednat bezúčelový úvěr ve výši 8 000 Kč, který bude žalované poskytnut bezhotovostně na účet žalované uvedený v článku I. dokumentu. Splatnost úvěru spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 1 840 Kč, byla nejprve stanovena na 19. 1. 2022 Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalované ani elektronický podpis žalované. Soudu byl popsaný dokument předložen v podobě PDF, přičemž z vlastností dokumentu bylo zjištěno, že dokument vznikl dne 20. 12. 2021 v 12:36:

39. K uvedenému dokumentu není připojen žádný elektronický podpis ani vlastnoruční podpis. Žalovaná dle předložené smlouvy měla tuto stvrdit odeslání potvrzovacího kódu dne 20.12.2021 v 11:36:25, tj. před tím, než soudu předložený dokument vznikl.

5. Z částečného výpisu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že tato dne 20. 12. 2021 poukázala na účet shodný s účtem uvedeným ve smlouvě o úvěru popsané v bodě 4. tohoto rozsudku částku 8 000 Kč, když bankou je uvedený účet označen jménem žalované.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2022, včetně podacího lístku z téhož dne, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku z úvěru za žalovanou na žalobkyni, o čemž žalovanou písemně informovala a zároveň ho vyzvala před podáním žaloby k úhradě dluhu (viz Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 8. 2022, podací lístek ze dne 15. 8. 2022).

7. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 20. 12. 2021 na účet žalované, uvedený v úvěrové smlouvě, peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření konkrétní smlouvy o spotřebitelském úvěru.

8. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož platí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

16. Podle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebylo prokázáno, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru právě ve znění předloženém soudu, když předložená smlouva neobsahuje elektronický ani vlastnoruční podpis žalované a ani z jiného důkazu předloženého soudu obsah smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nevyplynul. Prokázáno však bylo, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalované částku 8 000 Kč. Soud proto posoudil plnění poskytnuté žalované jako plnění bez právního důvodu, tedy jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, k jehož vrácení je žalovaná povinna v souladu s ustanovením § 2993 o. z. Žalovaná pak zůstala v řízení nečinnou, k žalobě se nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně v tomto směru jakkoliv zpochybnila. Žalobkyně má na základě uvedeného právo na uhrazení částky ve výši 8 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni, dle § 1879 o.z., kdy toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o.z.

18. Ze všech výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 20. 12. 2021 částku 8 000 Kč na bankovní účet žalované, který žalovaná uvedla v úvěrové smlouvě. Žalovaná na tento úvěr neuhradila ničeho, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 8 000 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 20. 1. 2022 do zaplacení (výrok I. rozsudku) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů.

19. I v případě, že by soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, má soud za to, že tato smlouva nebyla uzavřena platně. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru se při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě však uvedené žalobkyně neprokázala. Žalobkyní tvrzené dotazy z dostupných databází z ISIR, CEE, CRKI a BRKI žalované, které však nebyly žalobkyní soudu doloženy, neboť těmito nedisponuje, mohou prokázat výlučně způsob plnění dosavadních dluhů žalované, popřípadě rozsah její úvěrové angažovanosti, avšak nikoliv její příjmy a výdaje. Soud proto dospěl k závěru, že je úvěrová smlouva v důsledku nesplnění zákonných povinností ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, neplatná dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o. z.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 393,2 Kč, přičemž tato částka představuje 17,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,73 % u žalobkyně a úspěchu žalované v rozsahu 41,27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 080 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.