18 C 149/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 51 587 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 19 976 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 11. 5. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni 23 483 Kč se smluvní pokutou 8 128,96 Kč, úrokem ve výši 43,28 % ročně z částky 40 765,10 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do částky 108 000 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 459 Kč od 1. 11. 2020 do 10. 5. 2021 a úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 23 483 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady v záhlaví označené částky s tím, že jde o nedoplatek poskytnutého úvěru. Uvedla že dne 19.7.2019 uzavřela s žalovaným elektronickou smlouvu o úvěru pod obchodním názvem„ Razdva půjčka“ pomocí prostředků komunikace na dálku [číslo] který ji uvedeného dne podepsal elektronickým podpisem. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 50 000 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal vrátit spolu s efektivní úrokovou sazbou 52,98 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 2 502 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru žalovanému ověřila jeho schopnost úvěr splácet, a to ověřením jeho předchozí úvěrové historie v databázích SOLUS a NRKI, v databázích společnosti [právnická osoba] a dále vnitřním skóringem – hodnocením klienta. Žalovaný svůj závazek k úhradě úvěru řádně a včas nesplnil, proto žalobkyně přistoupila dne 13.9.2020 po předchozím upozornění k zesplatnění celé neuhrazené části úvěru. Žalovaný uhradil do zesplatnění na předmětný úvěr pouze 27 522 Kč a po zesplatnění ještě částku 2 502 Kč, tedy celkem uhradil 30 024 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky ve výši 51 587 Kč představující dlužnou jistinu 40 765,10 Kč a dlužný obchodní úrok do zesplatnění ve výši 4 297,34 Kč, a dále smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou splátky číslo 8 po dobu delší 30 dní. Žalobkyně rovněž požadovala uhradit náklady spojené s upomínáním ve výši 400 Kč, sestávající z částky 2 x 200 Kč za každou ze 2 splátek č. 8 a 9, s níž se žalovaný ocitl v prodlení po dobu delší 15 dní. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 42 560,44 Kč od 1.11.2020 do 10.5.2021 v kapitalizované výši 8 126,96 Kč. Žalobkyni rovněž požadovala úhradu obchodního úroku ve výši 43,28 % z nesplacené jistiny, tj. z částky 40 765,10 Kč ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 15.9.2020, avšak maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částku 108 086 Kč. Žalobkyně požadovala uhradit i zákonný úrok z prodlení běžící od 1.11.2020 do zaplacení z částky 43 459 Kč (tj. z jistiny, obchodního úroku naběhlého do dne zesplatnění a smluvních pokut naběhlých do zesplatnění). Žalobkyně uvedla, že před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k dobrovolnému plnění, žalovaný na ni nereagoval, a proto se obrátila na soud.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalovanému doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka dodána do jeho datové schránky) dne 4.11.2021. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru soud zjistil, že uvedený návrh měl podle texu žalovaný podepsat 18.7.2019 v 14:38:04, kdy je v textu vypsáno jméno žalovaného a vyznačen Jedinečný kód [číslo]. Pod takto vyznačeným podpisem je uveden text„ Klient podepisuje a činí Nabídku (a zároveň tedy podepisuje Smlouvu) tak, že na své osobní stránce v Klientské zóně vyplní do příslušného podpisového okna vztahující se k této Nabídce (Smlouvě) své jméno, příjmení a jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla za tímto účelem zaslána Poskytovatelem na Bankovní spojení Klienta.“. Za žalobkyni je smlouva akceptována textem„ Akceptační doložka. Tato Nabídka (smlouva) byla ze strany Poskytovatele akceptována dne“ s uvedením data 19.7.2019 za [právnická osoba] a ručně vyvedený podpis bez označení osoby podepisujícího. Smlouva byla soudu předložena s tvrzením, že byla uzavřena jako elektronická prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Dokument obsahující smlouvu byl předložen ve formátu PDF a neobsahuje žádný elektronický podpis. Uvedený dokument měl být podle vlastností vytvořen 25. 1. 2018, tj. rok a půl před vznikem tvrzené smlouvy. Změněn byl dne 19. 7. 2019 ve 13:37 hod. Na základě uvedené smlouvy měl žalovaný požádat o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, oproti svému závazku vrátit částku ve výši 90 072 Kč v 36 měsíčních splátkách po 2 502 Kč. Oznámení o schválení úvěru bylo vyhotoveno rovněž jako samostatný dokument obsahující základní parametry úvěru s datem 19.7.2019, číslem účtu pro splátky (viz oznámení ze dne 19.7.2019). K předmětnému úvěru žalobkyně vypracovala i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (viz. Předsmluvní formulář).

6. Z výpisu interního informačního systému žalobkyně soud zjistil, že návrh úvěrové smlouvy včetně předsmluvní informace byl vložen do webového rozhraní klientské zóny dne 19.7.2019 v 14:30 hod, smlouva o úvěru téhož dne v 14:35 a oznámení o schválení úvěru rovněž téhož dne v 14:37, o čemž byl žalovaný zároveň informován emailem na emailovou adresu, kterou registroval ve svém osobním profilu u žalobkyně (viz. odeslané emaily ze dne 19.7.2019).

7. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 19.7.2019 má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému částku ve výši 50 000 Kč, a to na účet shodný s účtem vedeným na jméno žalovaného u [právnická osoba] (viz. bod 10 tohoto rozsudku).

8. Z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně měla prokázánu totožnost žalovaného. Z kopie emailu ze dne 18.7.2019 má soud za prokázané, že v průběhu zadávání klientských informací žalovaným do systému žalobkyně a vytváření klientského účtu byl ověřen email žalovaného.

9. Z dokladu o odeslání 1 Kč žalobkyní dne 19.7.2019 na účet žalovaného vedený u [právnická osoba] (viz. bod 10 rozsudku) má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala uvedeného dne v 14:28 žalovanému 1 Kč, přičemž součástí identifikace platy je variabilní symbol shodný s unikátním kódem uvedeným u tvrzeného podpisu žalovaného na úvěrové smlouvě. K odeslání platby došlo dříve, než byl vložen návrh úvěrové smlouvy a předsmluvní informace do klientského účtu žalovaného na webovém rozhraní žalobkyně.

10. Z výpisu z bankovního účtu vedeného [právnická osoba] za měsíc červen 2019 má soud za prokázané, že na jméno žalovaného je u této banky veden účet, na nějž byla žalobkyní poukázána částka 50 000 Kč. Zároveň z tohoto výpisu má soud za prokázané, že žalovaný měl nejméně ke konci měsíce květen 2019 a červen 2019 záporný zůstatek na tomto účtu. Rovněž má za prokázané, že k tíži uvedeného účty byly provedeny splátky úvěru vedeného u [právnická osoba]„ peníze na klik“ dále, že ke dni 26.6. 2019 přijal žalovaný od třetí osoby úvěr ve výši 4 000 Kč.

11. Z karty klienta – bilance má soud za prokázané, že žalobkyně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalovanému, včetně záznamů o provedených platbách žalovaného, a že u žalovaného eviduje úhradu na úvěrovou smlouvu [číslo] ve výši 30 024 Kč.

12. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že žalobkyně učinila dotaz na uvedenou evidenci s výsledkem, že u žalovaného jsou uvedeny dva úvěrové produkty, které již byly splaceny.

13. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že tato společnost provedla vyhodnocení kredibility žalovaného podle údajů zjistitelných o žalovaném na internetu v návaznosti na jeho chování na internetu s výsledkem nezjištění negativních informací, neboť jde o nového klienta, u nějž je však pravděpodobnost selhání vyšší než 24,2 %, tedy mimo sledované pozitivní scóre.

14. Z výzev k zaplacení ze dne 13.7.2020, 10.8.2020 a 10.9.2020 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila pro žalovaného výzvy s upozorněním na prodlení s úhradou konkrétních splátek úvěru, s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, včetně uplatnění nároku na poplatky za odeslání výzvy k úhradě dlužných splátek. Doklad o odeslání upomínek či jejich doručení soudu nebyl předložen.

15. Z oznámení ze dne 13.9.2020 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila oznámení o zesplatnění úvěru pro žalovaného a vyzvala ho k úhradě částky ve výši 45 961 Kč, avšak již z výzvy ani jiného důkazu předloženého žalobkyní nevyplývá, že by bylo oznámení odesláno či doručeno žalovanému.

16. Z předžalobní výzvy ze dne 21.4.2021 ve spojení s podacím archem ze dne 21.4.2021 má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalovanému předžalobní výzvu.

17. Na základě provedených shora uvedených důkazů má soud za zjištěné, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, po té, co ověřila jeho identitu a po té, co si žalovaný u žalované zřídil na jejím webovém rozhraní klientský účet. Zároveň má soud za prokázané, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 30 024 Kč.

18. Po právní stránce soud věc hodnotil podle níže uvedených zákonných ustanovení.

19. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

20. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

22. Podle § 562 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

23. Podle § 561 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

24. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst.

1. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

25. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

26. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

27. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

28. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

29. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

30. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 31. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

33. Podle §122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 24.4.2020 vzniká věřiteli u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

34. Podle § 2991 odst. 1 o.z. podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

36. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

37. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu právě ve znění předloženém soudu, tj. smlouvu datovanou podpisem žalovaného dne 18.7.2019 a akceptované s datem 19.7.2019.

38. Žalobkyně v žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, přičemž smlouva nebyla uzavřena v listinné podobě, ale podobě elektronické. K platnosti smlouvy je ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je třeba, aby k ní účastníci připojili své popisy. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v české terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

39. Z provedeného dokazování však soud nemá za prokázané, že by žalovaný smlouvu v předloženém znění uzavřel, neboť soudu předložená smlouva – elektronický dokument ve formátu PDF neobsahuje žádný elektronický podpis žádného z účastníků. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

40. Smlouva obsahuje sice písemný záznam o podpisu smlouvy žalovaným jedinečným číselným kódem. Ze smlouvy však není možné zjistit, kdy a kdo tento kód do textu smlouvy vložil (nelze ani přehlédnout, že žalobkyní tvrzený jedinečný kód byl žalobkyní žalovanému vygenerován a odeslán dříve, než byl návrh úvěrové smlouvy vložen do klientského účtu žalovaného na webovém rozhraní žalobkyně, tedy kód mohl být do smlouvy vložen i žalobkyní, neboť nejde o data, jejichž užití by měl v dispozici pouze žalovaný. O tom, že kód mohl být do smlouvy vložen dříve než byl návrh smlouvy zpřístupněn žalovanému svědčí i to, že smlouva je datována dnem 18.7.2019, tedy o den dříve, než byl návrh dle tvrzení žalobkyně pro žalovaného vytvořen a vložen do klientského účtu žalovaného. V každém případě číselný jedinečný kód generovaný žalobkyní není elektronickými daty. Kód byl zasán jako variabilní symbol platby provedené žalobkyní ve prospěch účtu žalovaného, soudu nebyl předložen žádný důkaz o tom, kdy a kým byl tento kód využit. Ze smlouvy předložené žalobkyní nevyplývá, kdy a jak k ní byl kód připojen, a že po té, kdy k ní byl tento kód připojen, je možné zjistit jakoukoliv dodatečnou změnu smlouvy. I pokud by bylo prokázáno, že kód skutečně použil žalovaný k podpisu úvěrové smlouvy, není z předloženého dokumentu zjistitelné, že jím podepsal právě předložený dokument právě v předloženém znění. Obdobně v případě žalobkyně smlouva vůbec elektronicky podepsána nebyla, na místě podpisu žalobkyně je vložen vlastnoruční podpis blíže neidentifikované osoby, přičemž jak a kým byl na smlouvu připojen, není zjistitelné. Soud tak nemá za prokázané, že by účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu ve znění předloženém soudu. Tedy žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovaným vznikl úvěrový vztah s jí tvrzeným obsahem.

41. Na okraj soud uvádí, že i pokud by měl existenci úvěrové smlouvy za prokázanou, neprokázala žalobkyně, že před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když neprokázala, že by měla pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného k dispozici alespoň základní údaje o jeho příjmech a pravidelných výdajích, které by mohla porovnat. Nelze zároveň přehlédnout, že žalovaný v posouzení kredibility provedeného společností [právnická osoba], byl ustanoven jako osoba s poměrně vysokým rizikem neschopnosti splácet. Rovněž není zjevné, jak žalobkyně vyhodnotila, že z žalovaným předloženého výpisu z účtu vyplývá, že splácí úvěr a další přijal, ač o nich nebyl veden záznam v evidenci SOLUS. Soud zdůrazňuje, že žalobkyně je povinna uchovávat záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, tedy měla by být schopna tvrdit a prokázat z jakých konkrétních ověřených údajů vycházela při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného a rovněž jakými konkrétními úvahami byla při posouzení úvěruschopnosti vedena. Z tvrzení a listin předložených žalobkyní má pak soud za prokázané, že před poskytnutím úvěru žalovanému si tato nezjistila výši příjmů a výdajů žalovaného a neprovedla jejich řádné posouzení, tedy nedošlo ze strany žalobkyně k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, což by mělo v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku za následek absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy.

42. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že nemá za prokázané uzavření úvěrové smlouvy tvrzené žalobkyní, posuzoval soud, zda se žalovanému od žalobkyně dostalo nějakého plnění, které by byl povinen vrátit. Soud má za prokázané, že žalobkyně poukázala žalovanému na jeho bankovní účet částku 50 000 Kč. Za situace, kdy není prokázán právní důvod této platby, má soud za prokázané, že ze strany žalobkyně šlo o plnění bez právního důvodu, popřípadě o plnění na základě neplatné smlouvy a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 50 000 Kč ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., které je povinen vrátit. Žalovaný dle karty klienta vedené žalobkyní uhradil žalobkyni v souvislosti s tvrzeným úvěrem částku 30 024 Kč. Úhradu jiné částky žalovaný v řízení netvrdil. Ke dni podání tak žalovaný byl i nadále povinen vrátit žalobkyni částku 19 976 Kč (50 000 - 30 024).

43. Splatnost bezdůvodného obohacení vzniká na základě výzvy věřitele adresované dlužníkovi. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení částky (neboť doložila pouze oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 13.9.2020, nikoliv však, že by tato výzva byla doručena či alespoň prokazatelně odeslána žalovanému). Za této situace soud vyšel z toho, že výzva k úhradě dlužné částky byla žalovanému doručena až předžalobní výzvou ze dne 21.4.2021 (doručenou ve smyslu ustanovení § 573 o.z. dne 26.4.2021) v níž byla žalovanému stanovena lhůta k plnění v délce 15 dnů, která uplynula dne 10.5.2021 Ode dne následujícího je pak žalovaný v prodlení i s úhradou bezdůvodného a od tohoto dne soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení, a to ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. výrok I.).

44. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, když neměl za prokázanou existenci úvěrové smlouvy, tj. ani dohod o výši obchodního úroku z úvěru ani smluvní ujednání o smluvních pokutách či nákladech spojených s prodlením se splácením úvěru (výrok II).

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.