18 C 149/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 57.729,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57.729,20 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.957,99 Kč, s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 57.729,20 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.694,27 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 57.729,20 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů po právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15.813,60 Kč do tří dnů po právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 23. 2. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 57.729,20 Kč s úrokem ve výši 10,9 % z této částky od 17. 2. 2021 do zaplacení, dále se zákonným úrokem ze stejné částky a za stejné období, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.957,99 Kč za období od 19. 3. 2019 do 16. 2. 2021 a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4. 694,27 Kč za období od 21. 2. 2020 do 16. 2. 2021 s tím, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se smluvenými úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek, a ač byl opakovaně žalobkyní vyzýván, dlužnou částku neuhradil, a proto žalobkyně všechny pohledávky související s úvěrem ke dni 20. 2. 2020 prohlásila za splatné. Dlužná částka ke dni 16. 2. 2021 činila 70.381,46 Kč a skládá se z dlužné jistiny 57.729,20 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 7.957,99 Kč a úroku z prodlení ve výši 4.694,27 Kč. Přes předžalobní upomínku ze dne 4. 2. 2021 žalovaný nezaplatil ničeho.

2. Okresní soud v Bruntále vydal dne datum rozhodnutí pod číslo jednací elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, zrušen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.

4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 16. 6. 2021 doplnila, že úvěr měl být uhrazen v 96 měsíčních splátkách po 940 Kč, vždy k 20. dni v měsíci. Součástí smlouvy bylo také sjednané pojištění, jehož výše činila 63 Kč měsíčně. Celkem tak výše měsíční splátky včetně pojištění činila 1.003 Kč a první splátka byla splatná dne 20. 4. 2019. Peněžní prostředky byly žalovanému proplaceny na jeho účet dne datum. K zesplatnění došlo v souladu s ustanovením článku 1.7 smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné dne 20. 9. 2019, na kterou provedl dílčí úhradu dne 16. 10. 2019 ve výši 281,08 Kč. Žalovaný za celou dobu účinnosti smlouvy uhradil pouze pět splátek a dále dne 16. 10. 2019 splátku ve výši 871,37 Kč a dne 15. 7. 2020 splátku v celkové výši 1.000 Kč, celkem tedy 6.886,37 Kč, z čehož bylo 2.270 použito na úhradu jistiny, 504 Kč na úhradu smluvních úroků a 4.111,57 Kč na úhradu pojistného. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tuto žalobkyně posuzovala s odbornou péčí. Iniciativa k uzavření smlouvy byla u samého počátku straně žalovaného, který dne datum požádal o poskytnutí úvěru. V éto žádosti žalovaný mimo jiné uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 14.000 Kč. Konsolidační spotřebitelský úvěr byl schválen ve standardním procesu bez nutnosti doložení tohoto příjmu a žalobkyně proto vycházela z informací poskytnutých přímo žalovaným. Žalobkyně však byla schopna výši příjmů ověřit z běžného účtu žalovaného, který mu vedla. Na základě žádosti žalovaného žalobkyně ověřila poskytnuté informace, vyhodnotila rizika jednak k osobě žalovaného, jednak ke konkrétnímu produktu, zkontrolovala i v minulosti učiněné odmítnuté žádosti či dříve uzavřené smlouvy a dle jejích výpočtů, tak s ohledem na výdaje žalovaného ve výši 4.953,65 Kč dospěla k závěru, že žalovaný má dostatečnou kapacitu pro splácení úvěru. Skóre ukazatele DSTI činilo u žalovaného nízkou hodnotu, což je druhý nejlepší výsledek. Žalovaný před schválením úvěru prošel kontrolou KO a také byl vylustrován v databázích NRKI, BRKI a SOLUS s negativním výsledkem. Po zhodnocení výše uvedeného dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný má dostatečnou bonitu na to předmětný úvěr splácet.

5. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému byla výzva doručena fikcí dne 11. 9. 2021. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaný proti takovému postupu nemají námitek.

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru, ze smlouvy o úvěru, z žádosti o změnu flexi, z předsmluvních informací, z obchodních podmínek, z informací k pojištění, z pojištění úvěru, z oznámení o zesplatnění úvěru, včetně dokladu o doručení, z výzvy k zaplacení dluhu, včetně dokladu o doručení, z výpisu z účtu, z posouzení úvěruschopnosti žalovaného, z přehledu úvěrového účtu, z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalovaný požádal dne datum o poskytnutí ČSOB spotřebitelského úvěru a úvěru ke kreditní kartě, kdy k úvěru uvedl, že žádá o úvěr ve výši 60.000 Kč, splatný v 96 měsíčních splátkách, přičemž žádal také o sjednání pojištění k tomuto spotřebitelskému úvěru. Ke své osobě kromě nacionálů uvedl, že pracuje jako zaměstnanec, je svobodný, žije ve dvoučlenné domácnosti bez vyživovaných dětí, dosáhl středního vzdělání s maturitou a bydlí u rodičů. U zaměstnavatele pracuje v manuální pozici s příjmem ve výši 14.000 Kč měsíčně čistého. Výplata je mu poskytována na účet vedený u žalobkyně. Smlouva o úvěru mezi žalovaným a žalobkyní pak byla uzavřena dne datum a na základě této smlouvy byl žalovanému jednak poskytnut spotřebitelský úvěr a jednak mu byla poskytnuta kreditní karta. Na základě smlouvy o ČSOB spotřebitelském úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60.000 Kč, který byl převeden na běžný účet žalovaného. Smlouvou byla sjednána úroková sazba ve výši 10,9 % ročně a RPSN ve výši 11,45 % Celkem tak měl žalovaný zaplatit při rádném splácení 90.175,23 Kč. Úvěr měl být uhrazen v 96 měsíčních splátkách, vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 4. 2019 a konče dnem 20. 3. 2027 v měsíční výši 940 Kč, která po zohlednění sjednaného pojištění činila 1.003 Kč měsíčně. Pro případ z prodlení byl sjednán zákonný úrok z prodlení, možnost zpoplatnit výzvy a upomínky a v neposlední řadě také byla banka oprávněna zesplatnit jistinu ke dni uvedenému v oznámení, pokud klient neuhradil dlužnou částku ve lhůtě 30 dnů od prvního upomenutí. Smlouvou bylo sjednáno také pojištění ve variantě„ Pro práci“. Měsíční výše pojistného činila 63 Kč. Pojištění bylo sjednáno do doby 65 let věku žalovaného. Součástí smlouvy byla také smlouva o kreditní kartě, na základě které byl žalovanému poskytnut neúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou do výše sjednaného limitu, který činil 30.000 Kč. Předmětem žaloby však tato část smlouvy není. Obdobné informace jako ve smlouvě byly také v předsmluvních podmínkách a v informacích o pojištění. Dopisem ze dne 29. 11. 2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 3.152,25 Kč s tím, že byl upozorněn, že jinak bude úvěr zesplatněn. Výzvu si žalovaný v úložní lhůtě nevyzvedl. Dopisem ze dne 22. 2. 2020 bylo žalovanému sděleno, že protože byl několikrát marně upomínán k zaplacení, došlo ke dni 20. 2. 2020 k zesplatnění úvěru, přičemž dlužná částka činila ke dni 21. 2. 2020 částku 61.585,35 Kč a má být uhrazena do 29. 2. 2020 Ani tento dopis si žalovaný v této úložní lhůtě nevyzvedl. Žalovanému byl úvěr poskytnut na jeho běžný účet dne 19. 3. 2019. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně hodnotila příjem žalovaného vyplývající z běžného účtu ve výši 14.203 Kč, výdaje ve výši 9.249,35 Kč, platební kapacita tak činila 4.953,65 Kč, což na úhradu splátky ve výši 940 Kč bylo dostatečné. Rizikovost klienta byla nízká, zadluženost nebyla zjištěna. Rizika KO kritérií byla splněna. Doložena byla informace z anonymizována dvě slova o lustraci žalovaného v rejstřících, stejně jako interní dokument hodnotící úvěruschopnost žalovaného. Z denního výpisu úvěrového účtu vyplývá, jakým způsobem byly započítávány splátky na úvěr ze strany žalovaného a kdy byly prováděny, přičemž zůstatek k datu 24. 1. 2021 na jistině činil 57.729,2 Kč, na úrocích 7.585,86 Kč a úrocích z prodlení 4.419,49 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 4. 2. 2021, odeslanou téhož dne, byl žalovaný naposledy vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 70.028,60 Kč nejpozději do 11. 2. 2021 s upozorněním na soudní řešení věci.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 60.000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 96 měsíčních splátkách, a to včetně pojištění, jež bylo sjednáno v rámci smlouvy. Vhledem k tomu, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou a současně podléhající zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, musel se soud nejprve zabývat tím, zda žalobkyně dostála svým povinnostem, plynoucím z ustanovení § 86 tohoto zákona a zda řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z listin předložených žalobkyní vyplynulo, že žalobkyně zkoumala jak příjmovou, tak výdajovou stránku a hodnotila osobu žalovaného v jí dostupných registrech, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný je schopný úvěr splácet. Soud tak má za to, že svou povinnost splnila. Své povinnosti však řádně neplnil žalovaný, když uhradil toliko prvních pět splátek úvěru, následně již další splátku zaplatil pouze dílčím způsobem a do dnešního dne pak zaplatil ještě jednu splátku v poměrné výši, jinak však nezaplatil ničeho. Jednak je jasné, že porušil hlavní povinnost vyplývající z pojistné smlouvy, a sice úvěr hradit řádně a včas a žalobkyně tak využila svého oprávnění daného přímo smlouvou a úvěr zesplatnila, kdy ze strany žalovaného nebylo plněno ani po předchozí výzvě. To, že si žalovaný tuto výzvu nevyzvedl na poště nelze klást k tíži nikomu jinému, než právě žalovanému. Pokud jde o výši jednotlivých nároků a jejich zákonů odporu, je nepochybné, že povinnost vrátit jistinu vyplývá přímo z ustanovení § 2395 občanského zákoníku, stejně jako povinnost platit úroky. Pokud jde o úroky z prodlení, pak nárok na jejich hrazení v případě prodlení, do něhož se žalovaný nepochybně dostal, vyplývá z ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a výše úkoru z prodlení z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jednotlivé nároky pak vyplývají z předložených listin, přičemž jsou zohledněny dílčí platby ze strany žalovaného.

12. S ohledem na výše uvedené soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky, tak jak je specifikována ve výroku I. tohoto rozsudku 13. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení žalobci. Výše náhrady nákladů řízení vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobci proto náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 2.310Kč a náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby po 3.420 Kč (převzetí věci, předžalobní upomínka a sepis žaloby) dle § 7 bod 5 téže vyhlášky a dvě náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky po 300 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, náleží mu i alikvótní část 21% DPH ve výši 2.343,60 Kč Náklady řízení celkem činí 15.813,60 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobce.

14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).