18 C 157/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 66 163,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 7 201 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 107,71 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 7 201 Kč od 21.1.2020 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 21 959,52 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 804,86 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 17 841,67 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 569,04 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 10 640,67 Kč od 21.1.2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 1 354 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 75,95 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 1 354 Kč od 21.1.2020 do zaplacení.

IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 8 509,35 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 1 275,75 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 5 887,32 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 514,01 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 4 533,32 Kč od 21.1.2020 do zaplacení se zamítá.

V. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 13 285 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 621,02 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 13 285 Kč od 21.1.2020 do zaplacení.

VI. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 13 855 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 2 335,87 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 16 569,75 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 039,41 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 3 284,75 Kč od 21.1.2020 do zaplacení se zamítá.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 66 163,87 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně tři Smlouvu o zápůjčce, na základě kterých mu byly právní předchůdkyní žalobkyně v hotovosti poskytnuty finanční prostředky, které však, za podmínek uvedených v jednotlivých smlouvách, nevrátil. Tvrdila, že před poskytnutím každé ze zápůjček byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to na základě vyžádaných informací od žalovaného a jím předložených dokladů o jeho osobních a majetkových poměrech. a) První Smlouvu o zápůjčce číslo uzavřel žalovaný dne 25.11.2017. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 24 083 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 2 046 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25.11.2019. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku hradil dne 14.1.2019 a na dlužnou částku uhradil pouze 17 799 Kč. Dlužná neuhrazená jistina tak činí 17 841,67 Kč a dlužný poplatek 11 318,85 Kč. b) Druhá Smlouva o zápůjčce číslo byla uzavřena žalovaným dne 2.3.2018. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24.6.2019. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku hradil dne 14.1.2019 a na dlužnou částku uhradil pouze 8 648 Kč. Dlužná neuhrazená jistina tak činí 5 887,32 Kč a dlužný poplatek 3 976,03 Kč. c) Poslední Smlouvu o zápůjčce číslo byla uzavřena dne 4.6.2018. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 13 855 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 565 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29.7.2019. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku hradil dne 14.1.2019 a na dlužnou částku uhradil pouze 6 715 Kč. Dlužná neuhrazená jistina tak činí 16 569,75 Kč a dlužný poplatek 10 570 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení všech tří pohledávek ze shora uvedených Smluv o zápůjčce za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 20.1.2020. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek ze všech tří Smluv o zápůjčce, ten však na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požadovala též smluvní úrok ve výši 29 % ročně z neuhrazené jistiny každé ze zápůjček ode dne splatnosti každé zápůjčky. Rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny běžící ode dne následujícího po splatnosti první dlužné splátky zápůjčky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, současně se nejedná po věc uvedenou v § 120 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), soud ve smyslu § 115a o.s.ř. vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žádný z účastníků se k výzvě nevyjádřil, a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) postupně několik smluv o zápůjčce, přičemž předmětem tohoto řízení jsou tři z nich.

5. Dne 25.11.2017 byla uzavřena Smlouva o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 24 083 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 49 083 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 2 046 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 25.11.2017 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření ze dne 27.1.2020 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do dne splatnosti zápůjčky 17 799 Kč.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 25.11.2017 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje jako skladník ve firmě v obec s příjmem 8 273 Kč měsíčně, má jeden zdroj příjmů, přesto je v přehledu uvedeno, že má další příjem 5 000 Kč, jehož zdroj není uveden. Další příjmy domácnosti mají činit 17 000 Kč, ani jejich zdroj není uveden shodně jako počet členů domácnosti. K výdajům je uvedeno, že žalovaný splácí přímo právní předchůdkyni žalobkyně částku 1 900 Kč měsíčně a výdaje žalovaného mají činit 4 000 Kč. Je svobodný, neposkytuje nikomu výživu a žije u rodičů. Z karty rovněž vyplývá, že má mobilní telefon, fakticky žije na jiné adrese než je místo jeho trvalého bydliště a zároveň v jiné obci než je jeho pracoviště. Žalovaný měl předložit na dotvrzení jím uváděných údajů pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíc srpen až říjen 2017.

7. Dne 2.3.2018 uzavřel žalovaný druhou žalovanou Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 8 917 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 18 917 Kč v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 2.3.2018 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření ze dne 27.1.2020 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do dne splatnosti zápůjčky 8 648 Kč, přičemž dohodnuté splátky plnil žalovaný nikoliv ve sjednaných týdenních splátkách. Ale v různě vysokých měsíčních splátkách v termínech shodných s úhradou splátek dle prvé žalované smlouvy o zápůjčce.

8. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 2.3.2018 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně si opětovně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že i nadále pracuje jako skladník ve firmě v obec s příjmem, který poklesl na 7 786 Kč měsíčné, tj. o 500 Kč měsíčně, má jeden zdroj příjmů, přesto je v přehledu uvedeno, že má další příjem 6 000 Kč, jehož zdroj není uveden. Další příjmy domácnosti mají činit 16 000 Kč, ani jejich zdroj není opět uveden shodně jako počet členů domácnosti. K výdajům je uvedeno, že splácí přímo právní předchůdkyni žalobkyně částku 4 000 Kč měsíčně a výdaje žalovaného mají činit 3 500 Kč, tj. o 500 Kč méně než před 3 měsíci. Je svobodný, neposkytuje nikomu výživu a žije u rodičů. Z karty rovněž vyplývá, že má mobilní telefon, fakticky žije na jiné adrese než je místo jeho trvalého bydliště a zároveň v jiné obci než je jeho pracoviště. Zároveň měl opětovně předložit pracovní smlouvu.

9. Třetí žalovanou smlouvou je Smlouva o zápůjčce číslo ze dne 4.6.2018, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, a to tak, že v rozsahu 9 743 Kč byla použita na uhrazení dříve poskytnuté zápůjčky téhož věřitele a v rozsahu 10 257 Kč měla být vyplacena žalovanému v hotovosti. Žalovaný se uvedenou zápůjčku zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem v souvislosti se zápůjčkou ve výši 13 855 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 33 855 Kč v 60 týdenních splátkách po 565Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 4.6.2018 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření ze dne 27.1.2020 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do dne splatnosti zápůjčky 6 715 Kč, přičemž je zjevné, že žalovaný byl v prodlení s úhradou již první sjednané splátky a splátky hradil nikoliv v týdenních, ale měsíčních splátkách v termínu úhrady splátek první žalované smlouvy o zápůjčce a zároveň v částkách nižších, než by odpovídalo součtu sjednaných týdenních splátek za období.

10. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 4.6.2018 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně si opětovně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že i nadále pracuje jako skladník ve firmě v obec s příjmem shodným jako v březnu 2018, tj. v době uzavření předchozí smlouvy o zápůjčce, má i nadále jeden zdroj příjmů, přesto je v přehledu uvedeno, že má další příjem 6 000 Kč, jehož zdroj není uveden. Další příjmy domácnosti mají činit 20 000 Kč, ani jejich zdroj není opět uveden shodně jako počet členů domácnosti. K výdajům je uvedeno, že splácí přímo právní předchůdkyni žalobkyně částku 6 000 Kč měsíčně a výdaje žalovaného mají činit 3 000 Kč, tj. o 500 Kč méně než před 3 měsíci. Je svobodný, neposkytuje nikomu výživu a žije u rodičů. Z karty rovněž vyplývá, že má mobilní telefon, fakticky žije na jiné adrese než je místo jeho trvalého bydliště a zároveň v jiné obci než je jeho pracoviště. Zároveň měl předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíc březen a duben 2018.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 a její přílohy má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 20.1.2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20.1.2020, když jeho odeslání má soud za prokázané z podací lístku ze dne 14.2.2020.

12. Z výzvy k plnění ze dne 28.1.2021 a podacího lístku ze dne 29.1.2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

22. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I., III. a V. rozsudku, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, která by měly svůj právní základ v žalovaných smlouvách o zápůjčce uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně.

26. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 18 C 157/2021-15 ze dne 18.8.2021, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně karty klienta podepsané žalovaným v den uzavření každé ze smluv o zápůjčce. Z těchto karet klienta má soud za prokázané, že žalovaný sdělil údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti a úplnosti.

27. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmů z jím předložené pracovní smlouvy a v případě první a třetí smlouvy o zápůjčce i z výplatních pásek, avšak tyto soudu nedoložila (ani po výzvě obsažené v usnesení čj. 18 C 157/2021 -15), ač k jejich uchování je ve smyslu ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinna. I pokud by soud vzal výši příjmu žalovaného za prokázanou, ta činila pouze 8 300 Kč resp. 7 800 Kč měsíčně. Jde tedy na první pohled o příjem, který sám o sobě vzbuzuje závažné pochybnosti o tom, zda bude žalovaný schopen celkové sjednané splátky v rozsahu 4 000 Kč resp. 6 000 Kč hradit. Do příjmu žalovaného nelze bez dalšího zahrnout jím tvrzený avšak jak vyplývá i z karty klienta, ničím nedoložený příjem 6 00 Kč měsíčně (zvláště uvede-li, že má pouze jeden zdroj příjmů) a další příjem domácnosti 16 res. 20 000 Kč měsíčně, když ani u tohoto příjmu není zjevný ani zdroj příjmu ani počet členů domácnosti, kterým složí k úhradě nákladů na obživu a bydlení. Pokud jde o výdaje žalovaného, ty nebyly, s výjimkou výdajů na úhradu dluhů žalovaného u právní předchůdkyně žalobkyně, doloženy žádným způsobem. Jak právní předchůdkyně hodnotila, že se životní náklady žalovaného každé tři měsíce sníží o 500 Kč měsíčně, ze 4 000 Kč na 3 000 Kč měsíčně z žádného soudu předloženého dokladu nevyplývá. Zda a v jakém rozsahu byly výdaje podrobeny kritickému posouzení, rovněž z žádného z předložených důkazu nevyplývá. V této souvislosti nelze přehlédnout, že žalovaný byl v době poskytnutí zápůjček mladý 34 letý muž. I pokud by v této době stále bydlel u rodičů, není běžným pořadem, že by ničím nepřispíval na náklady společného bydlení, otop, spotřebu energií, náklady na údržbu apod. I pokud by tomu tak bylo, z uváděné výše měsíčních výdajů žalovaného by tomuto musela dlouhodobě postačovat částka 133 Kč resp. 116 Kč, resp. 100 Kč denně na úhradu veškerých ostatních životních nákladů žalovaného na stravu, hygienu, ošacení, cestu do práce ze obec do obec, náklady na mobilní telefon. Soud se s takovou úvahou neztotožňuje. Nelze ani přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně neučinila pokus o ověření rozsahu úvěrové zátěže žalovaného a platební morálky z příslušných evidencí (insolvenční rejstřík, exekuční rejstřík či v evidencích klientských informací (SOLUS, NRKI apod.).

28. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

29. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o zápůjčce ze dne 25.11.2017, 2.3.2018 a 4.6.2018 jsou ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

30. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

31. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

32. Za situace, kdy jsou smlouvy o zápůjčce neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z..

33. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 25.11.2017 v hotovosti částku 25 000 Kč, k jejímuž vrácení se žalovaný zavázal nejpozději do 25.11.2019. Do dne splatnosti zápůjčky žalovaný uhradil částku 17 799 Kč a ode dne následujícího, tj. ode dne 26.11.2019 pak byl v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 7 201 Kč.

34. V případě druhé smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že žalovaný obdržel částku 10 000 Kč, k jejímuž vrácení se zavázal nejpozději do 24.6.2019, přičemž do doby splatnosti zápůjčky uhradil 8 648 Kč a ode dne následujícího, tj. ode dne 25.6.2019, byl v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 1 354 Kč.

35. V případě třetí smlouvy o zápůjčce obdržel žalovaný částku 20 000 Kč, kterou se zavázal vrátit do 29.7.2019, přičemž do doby splatnosti zápůjčky uhradil 6 715 Kč a ode dne následujícího, tj. ode dne 30.7.2019, byl v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 13 285 Kč.

36. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ust. § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do shora uvedených částek bezdůvodného obohacení. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne následujícího po splatnosti každé z poskytnutých zápůjček, neboť žalovaný si musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni se zavázal k navrácení zápůjček, a to ve výši 9,75 % ročně, tj. ve výši, kterou požadovala žalobkyně, která je zároveň nižší než sazba stanovená v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013, přičemž úroky v souladu s požadavkem žalobkyně kapitalizoval za období ode dne splatnosti zápůjčky do 20.1.2020 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.)

37. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce, tedy ani k platnému sjednání obchodního úroku, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

38. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala v tomto řízení úhrady částky 66 163,87 Kč, avšak byla úspěšná pouze v rozsahu 21 840 Kč. Úspěšnějšímu žalobci by tak náleží právo na poměrnou úhrada nákladů řízení, avšak tomuto žádné náklady nevznikly. Proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.