18 C 162/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 608 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 4 668 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 30,69 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 4 668 Kč od 8. 3. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 11 940 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 78,51 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 11 940 Kč od 8. 3. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 608 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Uvedla, že dne 26. 1. 2022 s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Žalovaný vyplnil požadované údaje a po automatizovaném schvalovacím procesu byla žádost žalovaného schválena. Žalobkyně následně žalovanému zaslala podpisový SMS kód na telefonní číslo, které žalovaný uvedl ve své žádosti a na internetových stránkách se objevil text smlouvy. Smlouva byla uzavřena po zadání podpisového SMS kódu žalovaným do aplikace žalobkyně a žalovanému zaslána na e-mailovou adresu, kterou žalovaný uvedl v žádosti. Identita žalovaného byla ověřena pomocí tzv. bank ID. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla dne 26. 1. 2022 žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč převodem na bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě, tj. č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal k úhradě dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, a to v celkem 24 měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, vyúčtovala mu žalobkyně účelně vynaložené náklady spojené s prodlením v celkové výši 1 330 Kč. Rovněž žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného požadovala uhradit čtyři jednorázové smluvní pokuty po 500 Kč, tj. 2 000 Kč Celkem požadovala po žalovaném částku 16 608 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 109,2 Kč za období od 20. 2. 2023 do 7. 3. 2023 a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 16 608 Kč od 8. 3. 2023 do zaplacení. Žalobkyně pak žalovaného vyzvala k dobrovolnému splnění závazku před podáním žaloby, avšak ten již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (když tento svůj souhlas k dotazu soudu obsaženému v usnesení čj. 18 C 162/2023-10 neodvolala, za předpokladu, že se žalovaný sám ve věci nevyjádří), aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru označenou ID žádosti [číslo], na základě níž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu 24 měsíců se sazbou RPSN 49,10 %, a že žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč v 24 měsíčních splátkách. Součástí úvěrové smlouvy je i označení bankovního účtu, na který měl být úvěr žalobkyní žalovanému poskytnut. Smlouva je podepsána tak, že u jména žalovaného je připojeno datum 26. 1. 2022 9:32 spolu s IP adresou a kódem„ [číslo]“, který byl odeslán na telefonní [číslo] u věřitele pouze datum 26. 1. 2022 a připojen vlastnoruční podpis osob označené jako předseda představenstva žalobkyně. Z otisků obrazovky počítače z programu žalobkyně pro správu úvěrů má soud za prokázanou časovou souslednost mezi žádostí o úvěr, prověřením žádosti, odsouhlasením žádosti ze strany žalobkyně, oznámením o schválení úvěru žalovanému a následným zasláním SMS kódu žalovanému za účelem podpisu úvěrové smlouvy. Smlouva o úvěru, předložená soudu v elektronické podobě, je souborem ve formátu PDF, který byl dle údajů o vlastnostech dokumentu vytvořen dne 26. 1. 2022 a naposledy upraven 7. 3. 2023 v 12:01:

18. K dokumentu nejsou připojeny žádné elektronické podpisy. Z předsmluvních informací, které jsou součástí smlouvy, má soud za prokázané, že obsahují základní parametry poskytovaného úvěru.

5. Z opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne 26. 1. 2022 má soud za prokázané, že dne 26. 1. 2022 byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] poukázána částka 15 000 Kč, přičemž jde o účet označený v záhlaví smlouvy o úvěru jako účet žalovaného. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad pak soud zjistil, že žalobkyně eviduje úhradu ve výši 10 332 Kč na poskytnutý úvěr.

6. Z otisku obrazovky počítače s údaji vztahujícími se k úvěru žalovaného evidovaným žalobkyní v jejím počítačovém programu pro správu úvěrů má soud za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila osobu žalovaného v evidenci insolvenčních řízení, NRKI, SOLUS a CRIBIS. Dále, že od žalovaného obdržela za účelem ověření úvěruschopnosti údaj o jeho příjmu (28 000 Kč), počtu dětí (žádné) a výši příjmu ostatních členů domácnosti (30 000 Kč).

7. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 31. 10. 2022, z podacího archu ze dne 2. 11. 2022, z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 16. 12. 2022 a z podacího archu ze dne 19. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2023, včetně podacího archu ze dne 23. 1. 2023, vyplývá, že žalovaný byla vyzván k uhrazení svého dluhu před podáním žaloby.

9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud nemá za to, že žalobkyně dostatečným způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného, a že by tvrdila takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že úvěrovou smlouvu uzavřela právě s žalovaným, a že tvrzený prostý elektronický podpis byl na smlouvu připojen právě žalovaným, a to takovým způsobem, aby bylo možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat, a aby na osvědčení svých tvrzení předložila soudu příslušné listiny.

21. Pokud jde o úvěruschopnost žalované, uvedla žalobkyně, že tuto ověřila lustrací v registrech SOLUS, NRKI, CRIBIS a ISIR, a to s negativním výsledkem. Dotazy do evidencí pak žalobkyně prokázala otisky ze svého interního systému, z nějž vylívá i časová souslednost jednotlivých dotazů do insolvenčního rejstříku, SOLUS, NRKI a CRIBIS. Jiné dotazy doloženy nebyly, tedy k ostatním evidencím žalobkyně svá tvrzení neprokázala.

22. Pokud jde o žalovaného uvedla žalobkyně, že vycházel z čistého měsíčního příjmu žalovaného 28 000 Kč, aniž by tento příjem jakkoliv ověřila. Obdobně, i pokud jde o tvrzený příjem ostatních členů domácnosti ve výši 30 000 Kč, tento nijak neověřila, nezjistila, kolik osob tento příjem vytváří, tedy kolik osob z tohoto příjmu hradí své životní náklady.

23. Pokud jde o výdaje žalovaného, uvedla, že vycházela rovněž z tvrzení žalovaného, která korigovala statistickými údaji a ekonomickými modely. Z jakých premis však vycházela, nevyplynulo z žádného z předložených dokladů. Soudu tak není zjevné, jak mohla žalobkyně vytvořit jakýkoliv ekonomický model za situace, kdy neví, jak velká je domácnost žalovaného (kdo ji tvoří, kolik osob, kolik osob je závislých na příjmu výdělečně činných členů domácnosti), v jakém tipu nemovitosti má umístěnu svoji rodinou domácnost (byt, dům, nájem, ve svém vlastnictví…), jaké jsou nutné výdaje na zajištění příjmu domácnosti (např. zda musí vynakládat náklady na cestu do zaměstnání v jiné obci, než bydlí). Zároveň však žalobkyně žádný z žalovaným uvedených výdajů neověřila, např. z nájemní smlouvy, SIPO, vyúčtování energií apod.

24. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, tedy že s péčí řádného hospodáře neprověřila příjmy a výdaje žalovaného tak, aby měla za osvědčené, že je žalovaný schopen úvěr uhradit, když prověřovala pouze to, zda se žalovaný již dříve nedostal do platební neschopnosti. V důsledku této skutečnosti je v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná, neboť žalobkyně porušila v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem donucující ustanovení zákona.

25. Pro úplnost soud uvádí, že i pokud by měl za prokázané, že žalobkyně ověřila výši příjmů a výdajů žalovaného a ty porovnala a kriticky hodnotila, tedy řádně prověřila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost, nemá soud za prokázané v jaké konkrétní práva a povinnosti byly mezi žalobkyní a žalovaným sjednány. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovaným jednali, že si žalovaný zřídil u žalobkyně klientský účet, že požádal o úvěr, a že mu byl zaslán návrh smlouvy o úvěru. Rovněž soud nemá na základě předložených a provedených důkazů pochybnost o tom, že žalobkyně zaslala žalovanému SMS kód k potvrzení přijetí návrhu úvěrové smlouvy, avšak nemá již prokázáno, že žalovaný zaslaným kódem podepsal právě smlouvu předloženou žalobkyní. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Pokud jde o podpis smlouvy samotnou žalobkyní, není soudu zjevné, jak je možné do elektronického dokumentu pojmout vlastnoruční podpis, tedy opět může jíž pouze o grafickou podobu, tentokrát vlastnoručního podpisu, která byla vložena přímo do dat dokumentu, nikoliv k datům obsahujícím smlouvu připojený.

26. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, se může žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet dne 26. 1. 2022 částku 15 000 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Žalovaný na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně uhradil částku ve výši 10 332 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 4 668 Kč, včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 30,69 Kč a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 4 668 Kč od 8. 3. 2023 do zaplacení, jehož výše byla stanovena v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok I).

27. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy a tím i všech doprovodných ujednání včetně ujednání o výši poplatků za poskytnutí úvěru, o výši nákladů spojených s upomínáním a o smluvní pokutě (výrok II.).

28. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšný, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.