18 C 162/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 32 294,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku 22 727,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 7. 9. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradita) částku 7 139,53 Kč spolu s úrokem z prodlení s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročněo z částky 29 366,57 Kč od 22. 8. 2023 do 6. 9. 2023o z částky 7 139,53 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení.b) částku 1 585,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 22. 8. 2023 do zaplacení;c) částku 93,09 Kč ad) částku 1 250 Kč,se zamítá.

III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 560,18 Kč.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném úhrady částek uvedených ve výroku rozhodnutí. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 13.5.2016 Smlouvu o bankovních produktech ve znění dispozice ke smlouvě o bankovních produktech ze dne 8.4.2019. Na základě této smlouvy měl žalovaný u žalobkyně veden svůj běžný účet a zřízeno internetové bankovnictví –SmartBanka. Následně mohl prostřednictvím svého internetového bankovnictví uzavírat smlouvy o dalších bankovních produktech s žalobkyní. Žalobkyně žalovanému poskytla na základě Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka uzavřené ze dne 16.11.2021 prostřednictvím Smart Banky úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách po 697,06 Kč. Protože žalovaný následně porušil svůj závazek úvěr splácet, žalobkyně jej v souladu se smlouvu ke dni 13.6.2023 zesplatnila. Žalobkyně požadovala uhradit na nedoplatku úvěru částku 32 294,72 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 29 366,57 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru v částce 1 585,06 Kč, zákonného úroku z prodlení z jistiny a kapitalizovaného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru, tj. 13.6.2023, částkou 93,09 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 250 Kč (tj. z poplatku ze zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč, poplatku za odeslání upomínek 600 Kč a pěti neuhrazených splátek pojištění pro případ neschopnosti splácet úvěr do zesplatnění úvěru v celkové výši 350 Kč). Rovněž i úhradu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny a kapitalizovaného obchodního úroku do dne zesplatnění úvěru).Uvedla, že řádně před jeho poskytnutím prověřila úvěruschopnost žalovaného, že dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet, a proto mu ho poskytla.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 12.7.2024 náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) a předvolání k jednání ve věci bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou rovněž náhradním způsobem dne 6.9.2024. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila z důvodu kolize s jiným soudním jednáním. Ve věci bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.

4. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 13.5.2016 ve spojení s dispozicí ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 8.4.2019 má soud za prokázané, že žalovaný se stal klientem žalobkyně ke dni 13.5.2016, když k tomuto dni mu byl zřízen běžný účet a další bankovní služby. Zároveň bylo žalovanému umožněno nejpozději ke dni 8.4.2019 využívat internetové bankovnictví žalobkyně. Rovněž byl k běžnému účtu sjednán Flexikredit, tedy možnost žalovaného přečerpat běžný účet až do limitu 4 000 Kč při sjednané úrokové míře 21,99 % ročně. Smlouva byla uzavřena mezi účastníky písemně a byla podepsána ze strany obou účastníků za pomoci biometrického záznamového zařízení.

5. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 16.11.2021 má soud za prokázané, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit včetně obchodní úroku 12,7 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 767,06 Kč včetně pojistného ve výši 70 Kč měsíčně pro případ neschopnosti splácet sjednaný úvěr.Smlouva byla soudu předložena v elektronické podobě ve formátu PDF. Z vlastností dokumentu vyplývá, že byl vytvořen dne 16.11.2021 v 20:56:12 a naposledy upraven dne 16.11.2021 v 21:08:

26. K dokumentu je připojen 1 elektronický podpis, a to za žalobkyni kvalifikovaný podpis založený na kvalifikovaném prostředku datovaný dne 16.11.2021 v 20:56:

12. K dokumentu bylo rovněž připojeno dne 16.11.2021 v 21:08:27 časové razítko PostSignum, s tím, že jde výslovně o neviditelný podpis (tj. takový jehož grafická podoba není obsahem dokumentu). Po připojení elektronického podpisu a časového razítka nedošlo ke změně dokumentu.V textu předloženého dokumentu je pod textem smlouvy připojeny údaje týkající se uzavření smlouvy ze strany žalovaného, a to tak, že žalovaný odsouhlasit smlouvu prostřednictvím elektronického bankovnictví Smart Banka dne 16.11.2021 v 19:56:11, a to vložením PIN. Rovněž je zde uveden údaj o časovém razítku s datem 16.11.2021 v 19:51:11 (tento údaj však neodpovídá údajům z časového razítka – čas 21:08:27).

6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc srpen, září a říjen 2021 má soud za prokázané, že žalovaný měl u žalobkyně veden běžný účet, na nějž mu byla připisována mzda ve výši 30 až 35 tisíc korun. Z výpisů nelze identifikovat platby spojené s bydlením (nájem, SIPO, energii a pod). Z výpisů dále vyplývá, že žalovaný měl ke dni 2.11.2021 celou řadu nesplacených úvěrů, z toho 6 úvěrů přímo u žalobkyně (včetně Flexicreditu) v celkové nesplacené výši přesahující 791 000 Kč.

7. Z nepodepsané a nedatované žádosti o úvěr u niž není možné zjistit, kdo a na základě jakých údajů ji vyplnil, má soud ve spojení s prohlášením žalobkyně za osvědčené, že žalobkyně vycházela při ověření úvěruschopnosti žalovaného z následujících údajů. Žalovaný je ženatý nemá vyživované osoby, bydlí ve vlastním domě či bytě. Jeho čistý průměrný měsíční příjem činí 33 438 Kč a celkový příjem domácnosti je 65 000Kč. Údaj o výši nákladů na bydlení uveden není, žalovaný nemá mít žádné nezbytné měsíční výdaje (nejí zjevné, co je jimi myšleno) a nemá mít žádné závazky mimo žalobkyni. Z listiny nevyplývá (žalovaný nebyl na informaci dotazován) kolik osob tvoří domácnost, tedy k uspokojení životních potřeb kolika osob slouží tvrzený příjem ve výši 65 000 Kč.

8. Žalobkyně uvedla, že při prověřování úvěruschopnosti vycházela z toho, že žalovaný má jím deklarovaný příjem 33 438 Kč měsíčně. Dále uvedla, že zjistila z interních a externích zdrojů má žalovaný závazky vůči žalobkyni ve výši 658 144,28 Kč (což však nedopovídá částce uvedené na výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného žalobkyní, kde je výše úvěrů uvedena o více než 140 000 Kč vyšší). Žalovaný měl mít další úvěr ve výši 60 000 Kč poskytnutý třetí osobou odlišnou od žalobkyně (ten však v žádosti o úvěr uveden není). Nový úvěr pak měl činit 35 000 Kč.Žalobkyně uvedla, že při ověření úvěrschopnosti vycházela z metodiky České národní banky, když odečtením od výše měsíčního příjmu žalovaného 33 438 Kč výše měsíčních splátek závazků vůči žalobkyni 18 033,63 Kč a externím věřitelům 1 750 Kč a životních nákladů 7 626,84 Kč (součet životního minima a normativních nákladů na bydlení), mohla maximální výše splátky činit 4 219,27 Kč, tedy čárku vyšší než měla činit sjednaná splátka úvěru. Měla za to, že činí-li měsíční závazky z úvěrových vztahů žalovaného 61% jeho příjmu a zároveň součet jeho nesplacených závazků nepřesahuje 1,88 ročního příjmu jde o doklad schopnosti žalovaného úvěr řádně a včas splácet.

9. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný načerpal sjednaný úvěr dne 16.11.2021. Úvěr splácel až do března 2023, když poslední řádnou splátku úvěru uhradil dne 20.3.2023, s tím, že následně již na dlužný úvěr ničeho neuhradil. Celkem žalovaný žalobkyni na uvedený úvěru uhradil 17 splátek po 767,06 Kč, tj. celkem 12 272,96 Kč.

10. Z upomínek ze dne 25. 4. 2023, 26. 5. 2023, 13. 6. 2023 a 27. 7. 2023 ve spojení s přehledem odeslaných zásilek, má soud za prokázané, že žalovaný byl opakovaně upomínám o úhradu sjednaných splátek úvěru, když na svém běžném účtu vedeném u žalobkyně neměl dostatek prostředků k její úhradě. Z o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení s úhradou řádných splátek úvěru a příslušných poplatků, proto ke dni 21.8.2023 došlo k zesplatnění celé pohledávky ve výši 32 294,72 Kč, kterou požadovala uhradit do 6.9.2023. Uvedla, že pohledávka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 29 366,57 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru v částce 1 585,06 Kč, z úroku z prodlení ke dni zesplatnění úvěru ve výši 93,09 Kč, dlužných měsíčních poplatků za vedení úvěrového účtu a nákladů na upomínání ve výši 950 Kč a zároveň uplatnila nárok na úhradu poplatku za oznámení o zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč. Oznámení bylo odesláno doporučeně dne 23.8.2023 (viz. přehled odeslané pošt včetně identifikace doporučené zásilky).

11. Na základě shora uvřeného má soud za prokázané následující skutečnosti. Žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet, a to na základě smlouvy ze dne 13.5.2016. Zároveň poskytovala žalovanému i služby internetového bankovnictví, kdy jeho prostřednictvím mimo jiné mohl žalovaný požádat o poskytnutí různých úvěrových produktů poskytovaných bankou. Žalobkyně poskytla žalovanému před poskytnutím nyní projednávaného úvěru postupně šest nesplacených úvěrových produktů. Dále žalovanému poskytla nyní projednávaný úvěr ve výši 35 000 Kč, na nějž žalovaná uhradil částku 12 272,96 Kč.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.

22. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v jí tvrzené úvěrové smlouvě.

26. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 18 C 162/2024-10 ze dne 4.6.2024, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jím deklarovaných příjmů. Nutné výdaje žalovaného stanovila jako součet životního minima a normativních nákladů na bydlení stanovených příslušnými právními předpisy. Dále provedla šetření v externích databázích BRKI, NRKI, insolvenčním rejstříku a dalších databázích. Z výsledků šetření pak stanovila výši disponibilních příjmů žalovaného. Žalobkyně pak soudu předložila otisky obrazovky ze svého interního systému, v němž vede bankovní informace pro své jednotlivé klienty, z nichž zejména vyplynulo, že si před poskytnutím každého z úvěrů ověřovala úvěrovou angažovanost žalovaného u třetích subjektů, tedy, že před poskytnutím úvěru znala výši závazků zanášeních do klientských databází (BRKI či NRKI) o výši jeho úvěrové angažovanosti a platební morálce.

28. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že prověření úvěruschopnosti žalovaného neproběhla řádně v souladu se závazným pokynem zákona koumat nejen příjmy úvěrovaného, ale i jeho výdaje, a to nikoliv výdaje teoretické, ale jeho skutečné výdaje nevzbuzující pochybnost o své správnosti. Žalobkyně však zcela na zjištění výdajů žalovaného rezignovala. Tyto údaje nezjišťovala ani dotazem i žalovaného. Bez údajů sdělených žalovaným pak nemohla zajištěné informace podrobit kritickému ověření s příslušnými statistickými daty, popřípadě je korigovat životním minimem a normativními náklady na bydlení (jako korektivem nejnižších výdajů). Je sice pravdou, že žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet a měla tak možnost ověřit výdaje žalovaného z tohoto účtu, avšak z výpisu z účtu mandatorní výdaje (na bydlení, SIPO, energie, náklady na cestu do zaměstnání) žalovaného nelze zjistit. Nelze zároveň přehlédnout, že žalovaný již před poskytnutím nyní projednávaného úvěru měl závazky, jejichž měsíční splátky přesahovaly 61% jeho mzdy, tj. že k úhradě veškerých životních nákladů žalovaného (bydlení, strava ošacení, náklady na cestu do zaměstnání, ale i drogerie, léky, telefon, internet, zábavu či dovolenou a mimořádné výdaje např. na opravu domu, auta …) mu zbývala částka 13 654 Kč. Soud přitom ještě zdůrazňuje, že z této částky byl žalovaný povinen hradit i další náklady spojené s poskytnutými závazky (pojištění, poplatky apod.), které žalobkyně nezapočítává do splátek úvěrů, avšak žalovanému je z účtu sráží. Uvedené prostředky navíc žalovanému mají vystačit po dobu několika let. Pokud pak žalobkyně má za to, že náklady na živobytí v případě žalovaného budou hrazeny či se na nich bude podílet manželka žalovaného, nebyl její příjem a výdaje v řízení žádným způsobem osvědčeny, tím méně prokázány. Bez vědomosti o rozsah závazků osoby, s jejímž příjmy je počítáno, nelze uvažovat o tom, že příjem takové osoby vykryjí náklady úvěrovaného. Soud proto uzavírá, že žalobkyně zcela rezignovala alespoň na elementární zjištění individuální situace žalovaného, zjištění jeho reálných životních nákladů (jež teprve následně mohla korigovat parametrem životního minima a normativních náklady na bydlení, ve spojení se statistickými daty odpovídajícími osobě žalovaného, pokud by zjištěné údaje vykazovali zjevné pochybnosti o své správnosti). Za uvedené situace žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti poskytnout úvěr pouze tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

29. V neposlední řadě soud poukazuje na to, že ze soudu předložených smluv o úvěru nelze učinit závěr, že jde o smlouvy uzavřené žalovaným právě ve znění předloženém soudu. Dokument předložený soudu ve formátu PDF obsahující text smlouvy, který měl žalovaný přijmout akceptací v internetovém bankovnictví byl vytvořen dne 16.11.2021 ve 20:56:12, tedy až poté, kdy měly být žalovaným akceptován a podepsán – dne 16.11.2021 v 19:56:

11. Není tak zjevné, s jakou konkrétní smlouvou a o jakém obsahu žalovaný souhlasil.

30. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru ze dne 16.11.2021 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná pro rozpor se zákonem.

31. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smluv přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o. z., neboť měl za to, že § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce.

32. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

33. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR [číslo] s. 757), dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

34. V případě pohledávek žalobkyně z neplatných smluv o úvěru se může žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu byly prokazatelně na základě neplatných smluv poskytnuty, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z..

35. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 16.11.2021 částku 35 000 Kč. Do dne zesplatnění úvěru, tj. do 21.8.2023 žalovaný uhradil částku 12 272,96 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky zesplatněného úvěru do 6.9.2023 a ode dne následujícího, tj. ode dne 7.9.2023, je žalovaný v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 22 727,04 Kč (35 000 – 12 272,96). Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud v zákonné výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013. (výrok I.). Ve zbytku pak soud žalobu zamítl s ohledem na skutečnost, že jde o nároky, které mezi účastníky nebyl platně sjednány (výrok II.). Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř..

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 560,18 Kč, přičemž tato částka představuje 40,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,37 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29,63 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 175 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.