18 C 178/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 25 413,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 13 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 15.8.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni 11 713,09 Kč s obchodním úrokem ve výšio 19,99 % ročně z částky 23 660,09 Kč od 31. 1. 2024 do 23. 2. 2024o 15 % ročně z částky 23 660,09 Kč od 24. 2. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výšio 15 % ročně z částky 23 660,09 Kč od 24. 2. 2024 do 14. 8. 2024o 2,25 % ročně z částky 9 960,09 Kč od 15. 8. 2024 do zaplaceníse zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 413,09 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Žalobkyně uvedla, že dne 23.12.2022 uzavřela za pomoci prostředků elektronické komunikace na dálku s žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy a úvěrových podmínek následně poskytla žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 19 pravidelných měsíčních splátkách po 3 080 Kč počínaje 17.1.2023. Žalovaný uhradil devět splátek a počínaje desátou splátkou splatnou ke dni 25.11.2023 již ničeho neuhradil, a proto žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami zesplatnila ke dni 30.1.2024 a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Dluh žalovaného podle žalobkyně činí 24 413,09 Kč a sestává se z jistiny ve výši 23 660,09 Kč, dlužených obchodních úroků splatných do zesplatnění úvěru ve výši 1 122,31 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a pojistného ve výši 753 Kč. Žalobkyně dále požaduje také obchodní úrok ve výši 19,99 % ročně z částky 23 660,09 Kč od 31.1.2024 (ode dne následujícího po zesplatnění) do 23.2.2024 a nadále běžícím ve výši 15% ročně do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 660,09 Kč od 31.1.2024 (ode dne následujícího po zesplatnění) do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr posoudila na základě údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, normativních nákladů na bydlení a životního minima a z výpisů z účtu žalovaného. Žalobkyně také provedla kontrolu v registrech bankovních i nebankovních informací a dalších rejstřících.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalovanému doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 14.10.2024. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Smlouvou o úvěru ze dne 23.12.2022 s variabilním symbolem smlouvy , var. symbol, se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč s roční úrokovou sazbou 19,99 %. Celý úvěr se žalovaný zavázal hradit v 19měsíčních splátkách po 3 080 Kč.Soudu byl předložen elektronický dokument obsahující písemnou úvěrovou smlouvu ve formátu PDF. Z vlastností dokumentu vyplývá, že dokument byl vytvořen dne 23.12.2022 v 13:59:25 (tedy téměř jednu hodinu poté, kdy exspiroval jedinečný kód určený pro podpis smlouvy žalovaným – viz odstavec 11 rozsudku). K dokumentu není připojen žádný elektronický podpis.Vlastní text smlouvy obsahuje v místě podpisu žalobkyně otisk vlastnoručního podpisu ředitele péče o klienty žalobkyně. V místě podpisu žalovaného je uvedeno datum 23.12.2022 s poznámkou „Váš podpis smlouvy: SMS kód , číslo, “ a uvedení jména a příjmení žalovaného.

6. Z listiny – Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, bylo soudem zjištěno, že listina byla vystavena jako interní dokument žalobkyně dne 27.2.2024, tj. až poté, kdy byla s žalovaným uzavřena tvrzená úvěrová smlouva a předmět úměru mu byl uhrazen (viz. odstavec 5 a 12 tohoto rozsudku). Z listiny vyplývá, že žalovaný měl žalobkyni před sjednáním úvěrové smlouvy sdělit, že je samostatně výdělečnou osobou, měl čistý měsíční příjem 60 000 Kč, žil s partnerkou v nájemním bydlení a jeho celkové měsíční výdaje včetně stávajících splátek úvěrů činily 22 000 Kč. Ostatní členové domácnosti byli bez příjmu. Žalobkyně pak vycházela z příjmu žalovaného, který ověřila z bankovního výpisu s tím, že ověřený příjem činil 34 346 Kč. Dále prověřila úvěrovou angažovanost žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Doklad o výsledku prověřování (např. otisk výstupu z databází) není součástí předloženého potvrzení. Na základě údajů z citovaných registrů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný není osobou, s identifikovaným rizikem exekuce, když zároveň zjistila, že žalovaný splácí 12 úvěrů s celkovým nesplaceným dluhem před 364 000 Kč a celkovou měsíční splátkou 11 967 Kč, když všechny úvěry byly žalovanému poskytnuty v rozmezí 1,5 roku před nyní posuzovaným úvěrem. Na základě shora uvedených údajů dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný má disponibilní zůstatek ve výši 6 426 Kč, tedy dostačený na úhradu splátky úvěru ve výši 2 829 Kč.

7. Z lustrace evidence klientských informací „cnbc“ ohledně žalované bylo soudem zjištěno, že žalobkyně ověřovala úvěrovou angažovanost žalovaného, a že z výstupu předmětného registru zjistila, že žalovaný má 12 aktivních úvěrů s dlužnou částkou a výší splátek odpovídajícími údajům přeneseným do potvrzení popsaného v odstavci 6. tohoto rozsudku.

8. Z transakční historie běžného účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, za období od 1.9.2022 do 21.12.2022 soud zjistil, že mu na uvedený účet chodí platby z jeho podnikání. Odchozí platby nejsou ve své většině identifikovány, avšak lze zjistit, že v září 2022 žalovaný hradil nedoplatek svých povinností vůči státu. Dále, že z uvedeného účtu neodchází zákonné platby (zálohy) na sociální a zdravotní pojištění. Nelze identifikovat žádnou platbu spojenou s náklady na bydlení ani službami spojenými s bydlením. Naopak z výpisu je zjevné, že ke dni 21.12.2022 si žalovaný sjednal další úvěrový produkt od společnosti , právnická osoba, . Z výpisu rovněž vyplývá, že disponibilní zůstatek účtu byl záporný (- 12 428 Kč).

9. Z kopie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný ve fázi sjednávání úvěru poskytl žalobkyni kopie svého osobního dokladu.

10. Z výpisu z živnostenského rejstříku žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný získal ke dni 2.5.2022 živnostenské oprávnění na volnou živnost.

11. Žalobkyně předložila otisk pohybů na klientském účtu žalovaného u žalobkyně, vedeném v interním programu žalobkyně. Z tohoto otisku kroků soud zjistil, že žalobkyně eviduje, že dne 23.12.2022 v 12:59:00 uživateli „, e-mail, “ odeslala na telefon č. +, tel. číslo, zprávu ve znění „Kód , číslo, pro podpis smlouvy o úvěru na částku 45,000 Kč. Platí do 13:

4. Tento kód nikomu nesdělujte. , právnická osoba, .“. Dále eviduje pod číslem úvěrové smlouvy , číslo, , email „, e-mail, “, telefonní číslo „+, tel. číslo, “ a datum podpisu „2022-12-23 12:59:25“. Když zároveň žalobkyně uvedla, že úvěrová smlouva byla žalovaným podepsána tak, že podpisový kód „, číslo, “, který obdržel SMS zprávou, použil ve svém klientském účtu k potvrzení přijetí smluvních ujednání.

12. Z potvrzení , právnická osoba, . ze dne 19-6.2024 má soud za prokázané, že na běžný účet žalovaného vedený touto bankou byla dne 23.12.2022 připsána částka 45 000 Kč od žalobkyně s poznámkou „, právnická osoba, : půjčka pro , Jméno zainteresované osoby 0/0, “.

13. Z platební bilance k úvěru soud zjistil, že žalovaný uhradil 10 splátek úvěru, v celkové výši 31 300 Kč a počínaje splátkou splatnou 25.11.2023 přestal úvěr splácet.

14. Z oznámení o ztrátě výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne 31.1.2024 soud zjistil, že žalobkyně odstoupila v souladu s úvěrovými podmínkami od úvěrové smlouvy s tím, že úvěr se k uvedenému dni stal splatným pro prodlení žalovaného s úhradou splátek. V uvedeném dopise žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť jí vrátí poskytnuté finanční prostředky, a to do 10 dnů ode dne doručení předmětného dopisu. Zda tato zásilka byla žalovanému doručena, či alespoň odeslána nebylo žalobkyní doloženo.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně na základě žádosti poskytla žalovanému finanční prostředky formou úvěru ve výši 45 000 Kč. Žalovaný čerpal finanční prostředky převodem na svůj bankovní účet. Žalovaný postupně zaplatil žalobkyni částku ve výši 31 300 Kč.Soud má dále za prokázané, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy činila kroky k prověření úvěruschopnosti žalované.

16. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 562 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 561 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst.

1. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

22. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

23. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

24. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

27. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“28. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

30. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

31. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

32. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

33. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

35. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu částky 13 700 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v předložené platné úvěrové smlouvě ze dne 23.12.2022 č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky, neboť nemá za prokázané, že by žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru právě ve znění předloženém soudu a i pokud by uzavřel smlouvu v předloženém znění, má uvedenou smlouvu pro rozpor se zákonem za neplatnou.

36. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovaným jednali, že žalovaný poskytl žalobkyni některé své doklady (výpis z běžného účtu a občanský průkaz), a že byl žalovanému zřízen klientský účet na webovém rozhraní žalobkyně. Soud z provedených důkazů nemá za prokázané, že by byl žalovanému na jeho telefon ve formě SMS zprávy zaslán jedinečný kód, který následně vložil na webovém rozhraní žalobkyně (ve svém klientském účtu) jako elektronický podpis smlouvy k odsouhlasení smluvní dokumentace. Odeslání logů a čas jejich odeslání resp. přijetí soudu předloženo nebylo, tím méně doloženo, že záznamy o jednotlivých právních jednáních jsou evidována v elektronickém systému žalobkyně systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Samotný otisk interní databáze o dvou samostatných jednáních bez kontextu dalších evidovaných jednání není dokladem o učiněných právních jednáních.

37. K platnosti písemné smlouvy (jejíž existenci žalobkyně tvrdí, a kterou předložila soudu) ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je třeba, aby k ní účastníci připojili své popisy. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit rovněž zaručený elektronický podpis (= v české terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

38. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádný elektronický podpis (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňujícím zjistit jakákoliv následnou změnu dat), a to ani žalobkyně.

39. Nelze ani přehlédnout, že soudu předložený dokument, obsahující otisk vlastnoručního podpisu ředitele péče o klienty žalobkyně a informaci o podpisu smlouvy žalovaným ve formě zadání SMS kódu, vznikl až po vypršení platnosti žalobkyní zaslaného kódu, jímž měl žalovaný odsouhlasit úvěrovou smlouvu, tj. později, než měl být text písemné smlouvy odsouhlasen vložením kódu žalovaným v jeho klientském účtu. Tedy objektivně nemůže jít o totožný dokument, jenž měl být dle tvrzení žalobkyně žalovanému předložen k odsouhlasení.

40. V důsledku shora uvedeného žalobkyně neprokázala, že soudu předložená smlouva je shodná se smlouvou, která měla být vložena do klientské zóny žalovaného a měla jím být odsouhlasena. Naopak bylo prokázáno, že soudu předložená úvěrová smlouvy nebyla podepsána ani odsouhlasena právě žalovaným. Soud tak nemá za prokázaný obsah úvěrové smlouvy, kterou měli účastníci uzavřít, tedy obsah smluvních podmínek, za nichž si žalovaný prostředky od žalobkyně zapůjčil.

41. Provedenými důkazy nebylo rovněž prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného za období od 1.9.2022 do 21.12.2022. Žalovaný uvedl před poskytnutím úvěru, že jeho příjmy pocházejí ze samostatné výdělečné činnosti. Z výpisu z živnostenského rejstříku vyplývá, že tuto zahájil nejdříve dne 2.5.2022. Z tvrzení žalobkyně má pak soud za osvědčené, že za příjem žalovaného považovala platby připsané na jeho běžný účet. Na základě, jakých konkrétních údajů či myšlenkových pochodů k tomuto závěru dospěla, soud nezjistil, když pouze některé platby jsou označené číslem faktury a nelze tak rozlišit příjem z podnikání a příjem z jiného titulu (přijetí půjček, platby nesouvisející s výdělkem žalovaného, převod mezi vlastními účty žalovaného apod.). I pokud by se soud ztotožnil s úvahou žalobkyně, že veškeré příchozí platby na účet žalovaného jsou jeho příjmem, je nepochybné, že na dosažení svého podnikatelského příjmu musí vynakládat určité prostředky (náklady), jejichž výši žalobkyně žádném způsobem nezkoumala, a naopak s příjmem pracovala, jako by šlo o čistý příjem klienta. Zcela opomněla, že i pokud by žalovaný nemusel vynaložit jedinou korunu na dosažení svého příjmu, byl povinen hradit zákonné zdravotní pojištění nejméně ve výši 2 627 Kč a sociální pojištění ve výši nejméně 3 267 Kč měsíčně. Tedy, i pokud by příjem žalovaného činil žalobkyní tvrzených 34 346 Kč, jeho disponibilní příjem činil maximálně 27 452 Kč. Z uvedeného příjmu dále hradil 12 dříve poskytnutých půjček a úvěrů s měsíční splátkou nejméně 11 967 Kč (k nimž bezpochyby byl povinen hradit další stokorunové položky na pojištění, vedení účtu apod.) a novou splátku úvěru od žalobkyně ve výši 3080 Kč (neboť i splátka pojištění jako nutným výdajem žalovaného, s nímž měla žalobkyně pracovat). Po úhradě závazků tak žalovanému zbývala k dispozici maximálně částka 12 405 Kč měsíčně. Z uvedené částky měl hradit životní náklady dvou osob (žil s přítelkyní bez vlastního příjmu), tj. nájemné v nájemním bytě a služby spojené s nájmem, potraviny, léky, ošacení, ale i náklady na telefon a internet (které měl k dispozici, jak vyplývá již jen ze skutečnosti, jakým způsobem měl uzavírat úvěrovou smlouvu). V této souvislosti nelze ani přehlédnout, že žalovaný očividně dlouhodobě nebyl schopen vycházet se svým příjmem, když za 1,5 roku přijal postupně 12 úvěrů a další dva (od žalobkyně a od společnosti , právnická osoba, ) se chystal přijmout v prosinci 2022. Rovněž dle výpisu z účtu byl jeho disponibilní zůstatek záporný. I pokud by uvedená částka postačovala k pokrytí všech životních nákladů žalovaného, bezpochyby by schopnost úvěr splácet byla nejméně podstatně ohrožena či zcela nemožná při jakékoliv výkyvu příjmu (např. v důsledku nemoci) či jiné nenadále události. Z uvedeného je zjevné, že i při základní opatrnosti muselo být žalobkyni zřejmé, že je u žalovaného zjevně dána obava, že nebude schopen řádně a včas splátky hradit, tedy, že žalobkyně poskytla úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 75 ve spojení s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

42. Za této situace soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru (pokud by její uzavření měl za prokázané) je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná pro rozpor s donucujícími ustanoveními zákona.

43. Za situace, kdy nebyla prokázána existence písemné úvěrové smlouvy, ani její obsah, a i pokud by prokázána byla, je úvěrová smlouva pro rozpor se zákonem neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., tedy úhrady částky 45 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný do dnešního dne žalobkyni uhradil 31 300 Kč, je nárok žalobkyně oprávněný v rozsahu částky 13 700 Kč.

44. Bezdůvodné obohacení je dle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. splatné na výzvu věřitele. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení částky (neboť doložila pouze oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 31.1.2024, nikoliv však, že by tato výzva byla doručena či alespoň prokazatelně odeslána právě žalovanému). Za této situace soud vyšel z toho, že výzva k úhradě dlužné částky byla žalovanému doručena až doručením žaloby soudem dne 29.7.2024 (předžalobní výzva nebyla žalovanému odeslána, resp. byla součástí oznámení o zesplatnění úvěru). V žalobě byl vyjádřen požadavek na úhradu dlužné částky do 15 dnů, tj. lhůta k plnění žalovanému uplynula 14.8.2024 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s úhradou zbývajícího bezdůvodného obohacení a od tohoto dne soud rovněž přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

45. Protože nebylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované plnění na základě uzavřené Smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (obchodních úroků, smluvních pokut a poplatků) žalobu zamítl (výrok II.).

46. Vzhledem k tomu, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu je téměř stejný, nepřiznal soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.