18 C 20/2026

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 57.411,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57.411,10 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 22.193,26 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 57.411,10 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 17.348,10 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 14. 11. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 57.411,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 22.193,62 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení s tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o poskytnutí splátkového úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40.000 Kč, a to převodem na jeho běžný účet. Žalovaný byl povinen úvěr splatit nejpozději do tří let od uzavření smlouvy. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila osobu žalovaného a jeho schopnost úvěr splácet. Žalobkyně totiž již na základě rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb vedla pro žalovaného běžný účet. Vycházela tak primárně z pohybů na tomto běžném účtu a také z žádosti žalovaného. Ten uvedl, že má příjem 22.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit v 36měsíčních splátkách po 1.385 Kč při úrokové sazbě 14,88 % ročně. Pro případ prodlení byl sjednán zákonný úrok z prodlení, dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž byl žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení delšího než 90 dnů, se v souladu se zákonem úroková sazba obchodního úroku snižovala na zákonnou sazbu úroku z prodlení. Žalovaný úvěr čerpal jednorázově dne 6. 1. 2022, uhradil však řádně pouze první dvě splátky. Žalovaný s mírným zpožděním hradil splátky až do července 2023. Poslední úhrada z jeho strany byla provedena dne 6. 8. 2023 ve výši 0,86 Kč a celkem žalovaný zaplatil 25.026,37 Kč. Protože žalovaný dlouhodobě porušoval smlouvu, přistoupila žalobkyně k využití svého práva dle článku VI. odst. 3 obchodních podmínek a úvěr prohlásila za splatný ke dni 8. 2. 2024, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 26. 1. 2024. Celkový dluh ke dni 31. 10. 2025 tak činil 57.411,10 Kč a skládal se z jistiny ve výši 22.193,62 Kč, úroku ve výši 6.556,71 Kč, úroku z prodlení ve výši 8.660,77 Kč a smluvní pokuty ve výši 20.000 Kč. Přes předžalobní upomínku ze dne 7. 3. 2024 žalovaný nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.

3. Soud nařídil jednání na den 14. 5. 2026, k němuž se žalobkyně řádně dostavila, žalovaný se bez omluvy nedostavil a jednáno tak bylo v jeho nepřítomnosti postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Z rámcové smlouvy ze dne , datum, , z žádosti o splátkový úvěr, z přehledu pohybu na účtu za období od 5. 7. 2021 do 4. 1. 2022, z tabulky posuzování, z registru BRKI, z předsmluvních informací ke smlouvě, ze smlouvy o úvěru, z printscreenů autorizace, z výpisu z účtu, z přehledu splacení vč. printsc., z výpočtové tabulky, z obchodních podmínek, z oznámení zesplatnění, z výzvy k plnění, žadatele soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb, na základě které žalobkyně mimo jiné vedla pro žalovaného běžný účet. Žádostí ze dne 5. 1. 2022 požádal žalovaný o poskytnutí úvěru ve výši 40.000 Kč. Ke své osobě uvedl, že jeho příjem od zaměstnavatele činí 22.000 Kč, přičemž tímto zaměstnavatelem je , právnická osoba, Pohoda, že nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho nezbytné výdaje činí 10.000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala příjmy a výdaje žalovaného, kdy kromě nyní žádaného úvěru, posuzovala i splátkový úvěr ve výši 30.000 Kč se splátkou 1.998 Kč, zohlednila výdaje na bydlení ve výši 8.560 Kč, dále příjmy žalovaného, tak jak vyplývaly z jeho běžného účtu za období od srpna 2021 do prosince 2021. Z těchto vyplývalo mimo jiné, že nájemné skutečně činilo 8.200 Kč měsíčně, tvrzen byl i zaměstnavatel žalovaného, viditelná je i půjčka ze dne 17. 8. 2021 ve výši 30.000 Kč, kterou žalovaný splácel splátkou 1.998 Kč, což žalobkyně taktéž zohlednila. Z výpisu současně nejsou patrné žádné nestandardní odchozí platby. Obdobné informace vyplývají i z registru BRKI, dle kterého měl žalovaný do té doby jeden existující úvěr se splátkou 1.998 Kč. Tento úvěr byl řádně splácen. K uzavření smlouvy o splátkovém úvěru došlo prostředky komunikace na dálku dne , datum, , kdy návrh smlouvy byl autorizován žalovaným. Dle této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 40.000 Kč, kdy za toto období při řádném splácení měl žalovaný zaplatit 49.826,83 Kč. Úroková sazba činila 14,88 % ročně, RPSN 15,95 %. Pro případ opožděných plateb byl sjednán zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky prodlení. Úvěr byl splatný v 36měsíčních splátkách po 1.385 Kč. Dle článku VI. odst. 2 písm. a) úvěrových podmínek nastalo porušení smlouvy v případě, že došlo k porušení jakékoliv povinnosti klienta. Pro tento případ byla dle článku VI. odst. 3 banka oprávněna prohlásit úvěr včetně příslušenství a všech dalších pohledávek banky vyplývajících ze smlouvy za předčasně splatný. V takovém případě by byl klient povinen okamžitě úvěr včetně příslušenství a všech dalších pohledávek banky vyplývajících ze smlouvy zcela splatit. K vyplacení úvěru došlo dne 6. 1. 2022 převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný provedl řádně úhradu únorové a březnové splátky, posléze byly splátky placeny nepravidelně ve více splátkách, a to až do července 2023 a poslední úhrada z jeho strany formou stržení z běžného účtu, byla provedena dne 6. 8. 2023 ve výši 0,86 Kč. Dopisem ze dne 26. 1. 2024 bylo žalovanému sděleno, že dlouhodobě a opakovaně porušuje povinnosti stanovené smlouvou, především nesplácí úvěr, když k datu dopisu byl v prodlení s jistinou ve výši 6.868,68 Kč a banka proto využila svého oprávnění, stanoveného v článku VI. odst. 3 obchodních podmínek a prohlásila úvěr včetně úroku z předčasně splatným ke dni 8. 2. 2024. Současně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 24.594,62 Kč. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 7. 3. 2024, kterou si v úložní lhůtě nevyzvedl. Z výpočtové tabulky pak plyne, že dlužná jistina činila 22.193,62 Kč a dlužné příslušenství 35.217,48 Kč, když v sobě zahrnovalo dlužný úrok ve výši 6.556,71 Kč, dlužný zákonný úrok z prodlení ve výši 8.660,77 Kč a dlužnou smluvní pokutu ve výši 20.000 Kč, která byla účtována do 30. 6. 2025, kdy dosáhla zákonného maxima.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od 23. 4. 2020, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, z jehož plnění je spotřebitel v prodlení delším než 30 dnů vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li úrok nižší.

8. Podle ustanovení § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od 23. 4. 2020, se ustanovení odstavců 1, 2, a 4 použije obdobně na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.

9. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li si strany pro případ porušené smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

10. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 a následující, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40.000 Kč, který se zavázal vrátit v 36měsíčních splátkách. Žalovaný však této základní povinnosti úvěr řádně splácet nedostál, když počínaje třetí splátkou se ocital postupně v prodlení a určitým způsobem úvěr splácel až do července 2023, následně však již nezaplatil ničeho. Před poskytnutím úvěru však žalobkyně zkoumala ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť poskytnutý úvěr byl úvěrem spotřebitelským. Žalobkyně řádně zkoumala jak příjmovou stránku, kdy zohledňovala posledních 6měsíčních příjmů žalovaného, tak stránku výdajovou, kde řádně zohlednila výdaje na bydlení a taktéž splátky jiného úvěru, přičemž současně zohlednila i nové splátkové zatížení. Současně z výpisu z běžného účtu žalovaného nevyplynulo, že by zde byly nějaké pochybnosti o nemožnosti žalovaného úvěr splácet a lze tak pouze předpokládat, že tyto nastaly až později. Soud tedy shledal zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet za souladné s výše citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Jak bylo uvedeno výše, žalovaný porušil své smluvní povinnosti a žalobkyně tak využila svého oprávnění daného úvěrovými podmínkami a úvěr z důvodu dlouhodobého prodlení žalovaného zesplatnila. Zohlednila řádně, že namísto sjednaného úroku ve výši 14,88 % ročně, může v souladu s ustanovením § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, žádat toliko úrok ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení, zároveň v duchu téhož ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, řádně zohlednila maximální výši smluvní pokuty, která činí 50 % z výše jistiny úvěru, tedy 20.000 Kč. Je nepochybné, že žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou žalované částky, a to jednak s úhradou jednotlivých splátek, jednak s úhradou zesplatněného úvěru a důvodným je tak tedy požadavek na zaplacení smluvní pokuty, která byla sjednána ve smyslu ustanovení § 2048 občanského zákoník., pro případ porušení právní povinnosti, kterou nepochybně povinnost řádně platit splátky je, a také v podobě zákonného úroku z prodlení stanoveného nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který v okamžiku prodlení činil 11,75 % ročně. Jak bylo uvedeno, touto sazbou je počínaje 91. dnem prodlení také úročena jistina spotřebitelského úvěru.

14. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky, jak je specifikována ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobkyni se podařilo řádně prokázat jak základ nároku, tak jeho jednotlivé výše.

15. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni. Výše náhrady nákladů řízení vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobkyni proto náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 2.297 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 3.420 Kč (převzetí věci, předžalobní upomínka a sepis žaloby) dle § 7 bod 5 téže vyhlášky a tři náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky po 300 Kč za převzetí věci a předžalobní upomínku a po 450 Kč za sepis žaloby. Za cestu k jednání soudu veřejnou dopravou na trase Praha – Bruntál, které se zúčastnila přímo žalobkyni, ji náleží náhrada jízdného v doložené výši 1.066 Kč. Za účast u soudu žalobkyni náleží i náhrada ve výši 300 Kč za účast u jednání, kde nebyla zastoupena dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, náleží mu i alikvótní část 21 % DPH ve výši 2.375,10 Kč. Náklady řízení celkem činí 17.348,10 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.

16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.