18 C 201/2023

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 20.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 13.800 Kč od 16. 8. 2015 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6.200 Kč, co do poplatku ve výši 7.720 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20.000 Kč od 2. 7. 2015 do 15. 8. 2015, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6.200 Kč od 16. 8. 2015 do 31. 12. 2015, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6.200 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6.200 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6.200 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6.200 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 6.200 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 0,45 % ročně z částky 13.800 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 6.200 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 0,95 % ročně z částky 13.800 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 6.200 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 1,70 % ročně z částky 13.800 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6.200 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 1,95 % ročně z částky 13.800 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6.200 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 1,95 % ročně z částky 13.800 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6.200 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 0,45 % ročně z částky 13.800 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6.200 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 0,20 % ročně z částky 13.800 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 6.200 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 0,45 % ročně z částky 13.800 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 6.200 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 3,7 % ročně z částky 13.800 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 6.200 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 6,95 % ročně z částky 13.800 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 6.200 Kč od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 6,95 % ročně z částky 13.800 Kč od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 6.200 Kč od 1. 7. 2023 do 7. 12. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 6,95 % ročně z částky 13.800 Kč od 1. 7. 2023 do 7. 12. 2023, a za dobu od 8. 12. 2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 6.200 Kč a s úrokem z prodlení ve výši rozdílu mezi výší repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů a hodnotou 7,05 % ročně z částky 13.800 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 26. 5. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20.000 Kč s běžícím zákonným úrokem z prodlení z částky 20.000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení a s nedoplatkem na souhrnném poplatku ve výši 7.720 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 13.920 Kč. Půjčka měla být uhrazena v 53 týdenních splátkách, když celková částka měla činit 33.920 Kč a měla být uhrazena do 9. 1. 2009. Žalovaný však smlouvu porušil, když řádně a včas splátky nehradil, a zaplatil pouze 6.200 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené části ve výši 20.000 Kč na jistině a 7.720 Kč na souhrnném poplatku. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], což bylo žalovanému dopisem ze dne 25. 6. 2015 oznámeno a dále na základě smlouvy ze dne [datum] na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 17. 9. 2018. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 26. 4. 2023, na kterou však nereagoval.

2. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.

4. Soud nařídil jednání na den 7. 12. 2023, z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a jednání tak proběhlo v nepřítomnosti účastníků postupem dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.

5. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], ze smluvních podmínek ke smlouvě o úvěru, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 včetně dokladu o odeslání, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018 včetně dokladu o odeslání, z předžalobní výzvy ze dne 26. 4. 2023 včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli spolu s půjčkou i souhrnný poplatek ve výši 13.920 Kč, aniž by tento byl jakkoli rozčleněn, celkem tedy 33.920 Kč, a to v pravidelných 53 týdenních splátkách ve výši 640 Kč, když první splátka byla splatná 7. den od uzavření smlouvy a každá následující vždy do týdne. Dle smluvních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, se zákazník zavázal platit [anonymizováno] týdenní splátky včas a dle pokynu. Strany se dohodly, že jakékoliv splátky budou započítávány nejprve na souhrnný poplatek a poté na vlastní půjčku. Dále bylo dohodnuto, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má [anonymizováno] právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky, včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. [právnická osoba] jako postupitel a [anonymizována dvě slova] jako postupník uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení pohledávek z postupitele na postupníka, a sice pohledávek ze smluv o půjčce specifikovaných v příloze č. 1 této smlouvy. Dle této přílohy zde byla uvedena i pohledávka za žalovaným, která byla specifikována číslem smlouvy, datem uzavření, jménem a příjmením a bydlištěm. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem věřitele ze dne 25. 6. 2015, odeslaným dne 31. 7. 2015 a zároveň byl vyzván k uhrazení částky 27.720 Kč bez příslušenství do 10 dnů od doručení oznámení. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi postupitelem [anonymizována dvě slova] a žalobkyní jako postupníkem, kdy i v tomto případě přílohou této smlouvy byl seznam postoupených pohledávek s uvedením pohledávky za žalovaným. O tomto postoupení byl žalovaný informován dopisem ze dne 17. 9. 2018, odeslaným dne 19. 9. 2018. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 26. 4. 2023, která byla dne 27. 4. 2023 odeslána na adresu žalovaného dle smlouvy.

6. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

8. Podle ustanovení § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

9. Soud se musel nejprve zabývat otázkou aktivní legitimace žalobkyně. Z předložených listin vyplynulo, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě dvou smluv o postoupení pohledávek uzavřených v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, byla řádně identifikována a postoupení bylo oznámeno žalovanému. Soud má proto tedy aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.

10. Na základě předložených listin má soud dále za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, který byl účinný v okamžiku uzavření smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 33.920 Kč, když tato částka zahrnuje souhrnný poplatek ve výši 13.920 Kč, aniž by tento byl ve smlouvě či obchodních podmínkách jakkoliv členěn a jakkoliv byla určena jeho faktická funkce. Soud se proto musel zabývat institutem souhrnného poplatku z pohledu právního hodnocení.

11. Pokud jde o právní hodnocení souhrnného poplatku, soudu je z jeho úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně - společnost [právnická osoba] je podnikatelkou, přičemž předmětem podnikání je finančnictví, konkrétně v nebankovní části. Za této situace uzavírané smlouvy o půjčce měly pro předchůdce žalobkyně generovat určitý zisk. Občanský zákoník, pokud jde o smlouvu o půjčce, připouštěl, že u tohoto smluvního typu mohou být sjednány úroky. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky pak představují cenu poskytnutého kapitálu, tedy cenu za užívání půjčených peněžních prostředků a tudíž zisk věřitele. V případě předchůdce žalobkyně však nebyly v rámci smlouvy o půjčce výslovně dohodnuty úroky z úvěru, ale pouze částka nazvaná souhrnným poplatkem, aniž by bylo dáno, jakým procentem půjčené částky souhrnný poplatek je.

12. Soud se dále musel zabývat otázkou, zda je možné podrobit přezkumu souhrnný poplatek, ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že nikoliv, a obdobně takto nejde úrok posuzovat korektivem dobrých mravů ve smyslu ustanovení § 3 občanského zákoníku, neboť výše úroku nebyla sjednána. Lze však dovodit, že souhrnný poplatek měl funkci generace zisku v rozsahu, ve kterém převyšují faktické náklady na běžné služby, které jsou z něj pravděpodobně hrazeny. Soud tak uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení na úkor spotřebitele a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů. Způsob, jakým tak právní předchůdce žalobkyně učinil, však nelze shledat zákonným. Soud proto právní úkon, tedy smlouvu o půjčce, musel vyhodnotit jako absolutně neplatnou podle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona.

13. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy týkající se souhrnného poplatku od ostatního obsahu, má soud za to, že v souladu s ustanovením § 41 občanského zákoníku, s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část souhrnného poplatku od samotné zbývající části smlouvy o půjčce. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3 Cdon 1248/96, sp. zn. 21 Cdo 2636/2008 či nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 4036/05, z nichž vyplývá, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahové, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem vytváření zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o půjčce se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky souhrnného poplatku smlouvy o půjčce neuzavřela. Neplatnou je tedy celá smlouva o půjčce, nikoliv pouze část týkající se souhrnného poplatku.

14. Vzhledem k tomu, že celá smlouva o půjčce je absolutně neplatná pro obcházení zákona podle § 39 občanského zákoníku, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 457 občanského zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění. Žalovanému byla poskytnuta částka 20.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, na kterou zaplatil dle tvrzení žalobkyně 6.200 Kč, zbývá tak zaplatit 13.800 Kč, což je také částka, která byla žalobkyni přiznána. Protože je nepochybné, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou této částky, náleží žalobkyni běžící zákonný úrok z prodlení z této částky v jí požadované výši od 16. 8. 2015 do zaplacení, když toto datum zohledňuje doručení první výzvy k zaplacení, kterou žalobkyně prokázala, konkrétně oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015. V tomto rozsahu soud shledal žalobu důvodnou, jak plyne z výroku I.

15. S ohledem na výše uvedené pak žaloba musela být ve zbývajícím rozsahu zamítnuta, a to včetně příslušenství tak, aby byl vyčerpán celý předmět žaloby (výrok II.).

16. O nákladech účastníků soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla se svým návrhem úspěšná, resp. poměr úspěchu a neúspěchu ji toto právo nezakládá, a úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu úspěšně vynaložené náklady nevznikly.

17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.