18 C 211/2023

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 5.193,01 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 5.193,01 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 15. 3. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3.576,45 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 376,46 Kč za období od 19. 7. 2021 do 14. 10. 2022, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.373,89 Kč, který zahrnuje součet částek více nároků, a sice nesplacený úrok ve výši 130,07 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru v částce 1.656,70 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru v částce 314,19 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 608,59 Kč a smluvní úrok za období od 19. 7. 2021 do 14. 10. 2022 v částce 664,34 Kč. Dále žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 1.616,56 Kč, dále také zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč za jednu osobní návštěvu u dlužnice a běžící úrok z prodlení z žalované částky za období od 28. 10. 2022 do zaplacení. Žalobkyně se domáhala úhrady těchto nároků z titulu porušení smlouvy o úvěru číslo kterou žalovaná uzavřela se společností právnická osoba dne datum. Předmětem smlouvy o úvěru bylo poskytnutí částky 10.000 Kč v hotovosti v místě bydliště žalované, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve 14měsíčních splátkách po 1.328 Kč, celkem 18.592 Kč, které v sobě zahrnují související nároky ve výši 8.592 Kč, tvořené kapitalizovaným smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem. Před poskytnutím úvěru původní věřitel dle žádosti vyhodnotil úvěruschopnost žalované a s ohledem na výši příjmů upravil výši úvěru tak, aby ji žalovaná byla schopna platit. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, když na svůj závazek zaplatila pouze 12.306 Kč, odpovídajícím 9 splátkám. Tato úhrada pak byla alokována v částce 6.423,55 Kč na jistinu a v částce 5.882,45 Kč na příslušenství. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 6.286 Kč, tvořené jistinou ve výši 3.576,45 Kč a příslušenstvím ve výši 2.795,55 Kč. Přes předžalobní upomínku ze dne 1. 3. 2023 žalovaná nezaplatila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla žádné právní ani skutkové námitky.

3. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 27. 10. 2023 upřesnila, že schopnost žalované splácet úvěr byla ověřena na základě žádosti vyplněné samotnou žalovanou, ve které uvedla údaje ke své osobě, k výši úvěru, své příjmy, výdaje a zaměstnání, a měla tak učinit pravdivě. Původní věřitel tuto žádost posoudil s odbornou péči s ohledem na výši příjmu a výši úvěru vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splacení úvěru, a proto ji byla poskytnuta částka 10.000 Kč. Dle údajů uvedených žalovanou jí zbývalo na úhradu ostatních závazků 7.028 Kč, přičemž tato částka umožňuje splácet měsíční splátky ve výši 1.328 Kč a poté i tak žalované zůstávala částka 5.700 Kč. Právní předchůdce žalobkyně aktivně zjišťoval finanční poměry žalované, když získal doklady o výši invalidního důchodu, výplatní pásky, mzdový výměr a pracovní smlouvu, které předložil.

4. Soud nařídil jednání na den 19. 12. 2023, z něhož se žalobkyně řádně omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila a jednáno tak bylo v nepřítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Z žádosti o úvěr, ze smlouvy o úvěru, z pracovní smlouvy žalované, z mzdového výměru žalované, z výplatních listů žalované za období leden, únor a březen 2020, z oznámení a z rozhodnutí ČSSZ o výši důchodu žalované, z rozsudku č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, z formuláře pro standardní informace o úvěru, z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek včetně dodatku, z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, včetně dokladu o odeslání, z oznámení o postoupení pohledávky, z žádosti o úhradu dlužné částky a z předžalobní výzvy, včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:

6. Žalobkyně požádala dne datum o poskytnutí úvěru ve výši 10.000 Kč, který by byl splatný v 14. měsíčních splátkách. Ke své osobě uvedla, že je od listopadu 2019 zaměstnaná u právnická osoba anonymizována dvě slova s r.o. a současně je v invalidním důchodu. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 10. 2020. Její příjem ze zaměstnání činil 8.521 Kč, příjem z invalidního důchodu 6.507 Kč, celkem 15.028 Kč, výdaje pak tvořily náklady za bydlení v částce 2.500 Kč a 5.500 Kč za dopravu, celkově 8.000 Kč. Žalovaná dle žádosti neměla žádnou vyživovací povinnost, bydlela u rodičů, měla základní vzdělání, naopak neměla bankovní účet. K žádosti žalovaná doložila pracovní smlouvu ze dne 1. 11. 2019 se zaměstnavatelem anonymizována dvě slova anonymizováno s anonymizováno, která byla uzavřena na dobu určitou do 31. 10. 2020, kdy žalovaná pracovala na pozici distributora s týdenní pracovní dobou 25 hodin. Dle mzdového výměru ji náležela základní měsíční mzda ve výši 8.344 Kč. Její výplata pak za měsíc leden 2020 činila 8.476 Kč, za únor taktéž 8.476 Kč a za březen 8.611 Kč. Žalovaná byla dále poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu 1. stupně, který jí byl přiznán rozhodnutím ze dne datum ve výši 5.994 kč, a který měl s účinností od ledna 2020 činit 6.507 Kč.

7. K uzavření smlouvy o úvěru mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem došlo téhož dne, jako k sepisu žádosti. Na základě smlouvy o úvěru byl žalované poskytnut hotovostní, neúčelový úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 963 Kč, s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 4.900 Kč, s náklady na vyhodnocení svého úvěrového případu ve výši 929 Kč a s poplatkem za inkaso v hotovosti ve výši 1.800 Kč Celkem se tak zavázala zaplatit 18.592 Kč ve 14měsíčních splátkách po 1.328 Kč Smlouvou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále byly zpoplatněny upomínky částkou 750 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 15 % ročně a RPSN 272,44 % právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne datum rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly upraveny práva a povinnosti při budoucím postupování pohledávek. Dílčí smlouva o postoupení pohledávek mezi týmiž účastníky byla uzavřena dne datum. Příloha č. 1 pak tvořila seznam těchto postoupených pohledávek. Mezi těmito pohledávkami je uvedena i pohledávka za žalovanou, specifikována jejím jménem a příjmením, rodným číslem, číslem smlouvy a výší řádné pohledávky, která činila 6.286 Kč O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem původního věřitele ze dne 10. 11. 2022, odeslaným dne 11. 11. 2022 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě jako adresa trvalého pobytu, což však nebyla adresa výběru. Dopisem ze dne 27. 11. 2022 bylo žalované na adresu trvalého pobytu sděleno, že došlo k postoupení pohledávky, která k tomuto dni činila 14.883,04 Kč a žalovaná byla požádána o její úhradu a současně byla upozorněna na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání, přičemž za osobní návštěvu činila tato položka 217 Kč. Dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky byla žalovaná navštívena terénním pracovníkem věřitele na kontaktní adrese dne 17. 1. 2023. Naposledy byla žalovaná vyzvána k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 1. 3. 2023, odeslanou dne 3. 3. 2023 znovu na adresu trvalého pobytu žalované.

8. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací byla žalovaná zavázána k zaplacení částky 7.500 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky od 24. 11. 2022 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť žalobkyně stejná jako v této věci se domáhala po žalované zaplacení dlužné částky z titulu porušení smlouvy, kterou žalovaná uzavřela shodou okolností taktéž se právnická osoba anonymizována dvě slova, a to dne datum. Žalovaná se pak zavázala za úvěr ve výši 15.000 Kč zaplatit celkem 27.888 Kč. Žalobě bylo vyhověno pouze částečně, a to z důvodu, že soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když právní předchůdce žalobkyně neprověřil úvěruschopnost žalované v dostatečné míře.

9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Soud se musel zabývat nejprve aktivní legitimací žalobkyně. Bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla řádně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka za žalovanou byla řádně identifikována, žalovaná byla o postoupení pohledávky informována a soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.

15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku, na základě které byla žalované poskytnuta částka 10.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit spolu s jistinou úvěru i další poplatky a úrok. K předání finančních prostředků došlo v hotovosti při podpisu smlouvy. Smlouva je zároveň smlouvou spotřebitelskou podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., který ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníků, tedy jejich schopnost úvěr řádně a včas splácet. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně v rámci žádosti o půjčku žádal od žalované informace o její příjmové a výdajové stránce, ve vztahu k příjmům byly tyto údaje ověřeny i listinami, jak od zaměstnavatele, tak od České správy sociálního zabezpečení. Výdajové poměry žalované však nebyly nijak ověřeny a následně ani soudu doloženy, přičemž žalobkyně se svou nečastí u jednání zbavila možnosti být v tomto směru poučena. Současně je zřejmé, že příjem z obou zdrojů žalované, ve svém součtu atakoval výši minimální mzdy platné pro dané období, což samo o sobě vyvolává pochybnosti o schopnosti splácet jakékoliv závazky, navíc v kombinaci s tím, že v případě příjemce invalidního důchodu nelze vyloučit častější nemocnost, příp. další zdravotní problémy, což se může odrazit ve výpadku příjmu.

16. Z uvedeného tak plyne, že právní předchůdce žalobkyně nedostál svým povinnostem daným tímto ustanovením, resp. údaje získané od žalované nedostatečně vyhodnotil a smlouva je tak ve smyslu § 87 odstavec 1 tohoto zákona neplatná. K neplatnosti soud přihlédl bez návrhu, z úřední povinnosti. Žalobkyni by proto náležela toliko jistina úvěru. Po zohlednění plateb provedených žalovanou v částce 12.306 Kč však soud dospěl k závěru, že tato částka přesahuje výši jistiny a žalobu je tak nutné v celém rozsahu zamítnout.

17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla se svou žalobou zcela neúspěšná, náležela by náhrada nákladů řízení žalované. S ohledem na obsah spisu, z něhož plyne, že žalované žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).