18 C 214/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 144 407 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 84 407 Kč spolu s obchodním úrokem 11,75 % ročně z částky 60 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 3 788,84 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 144 407 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o půjčce. Tvrdila, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalované řádně a včas hradit sjednané splátky, a to zejména na základě informací vyžádaných od žalované ohledně jejích příjmů a osobních a majetkových poměrech. Smlouva o zápůjčce [číslo] byla uzavřena dne 26.7.2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 57 487 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 5 025 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26.7.2021. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když na dluh neuhradila žádnou splátku. Dlužná neuhrazená jistina tak činí 60 000 Kč a dlužný poplatek požadovaný žalobkyní činí 51 607 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022, uzavřené mezi právní.předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke dní 1.2.2022 k postoupení pohledávky za žalovanou ze shora uvedené Smlouvy o zápůjčce na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek, ta však na dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požadovala též smluvní úrok z poskytnutých a neuhrazených prostředků (jistiny) ve výši 11,75 % ročně, smluvní pokutu ve výši 30 000 Kč a zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalované doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro ní byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 11.9.2023. Žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), Smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 26.7.2019, na základě které byla žalované poskytnuta částka 60 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 57 487 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 120 581 Kč (včetně pojistného za pojištění schopnosti splácet ve výši 3 096 Kč) ve 24 měsíčních splátkách po 5 025 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 26.7.2019 včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce).

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovanou a jí podepsanou dne [číslo] má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že žádá o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč (tj. o polovinu méně, než jí byla následně zápůjčka poskytnuta), že je zaměstnána jako ostraha s příjmem 12 333 Kč, a že má jediný zdroj příjmů. Ostatní příjmy domácnosti mají být ve výši 20 000 Kč, zdroj příjmů v kartě uveden není. Dále uvedla, že je svobodná nemá vyživované osoby a žije v nemovitosti, která je v jejím vlastnictví. Pokud jde o výdaje uvedla, že její měsíční výdaje čin asi 4 000 Kč. Z karty rovněž vyplývá, že žalovaná má mobilní telefon, a že žije v jiné obci než je obec výběru finančních prostředků ze zápůjčky ([obec] x [obec]). Žalovaná měla předložit na dotvrzení jí uváděných údajů pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky za měsíc květen a červan a dva výpisy z bankovního účtu za měsíc červen a červenec.

7. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za rok 2018 včetně potvrzení o zaměstnání za rok 2018 má soud za prokázané, že v roce 2018 pracovala žalovaná na dohodu o provedení práce u tří různých zaměstnavatelů, u nichž si průměrně vydělala 11 265 Kč měsíčně dohromady. Žádný za zaměstnavatelů za ní neodváděl pojistné, tedy žalovaná byla povinna si hradit z uvedeného příjmu minimální zdravotní a sociální pojištění, neboť z žádného z dokladů předložených soudu nevyplývá, že by od jejich úhrady byla zproštěna na základě některé ze zákonných výjimek, či že by tyto platby za žalovanou platila třetí osoba.

8. Výpisy z bankovního účtu žalované nebyly soudu předloženy shodně jako jakýkoliv doklad o dalším příjmu domácnosti žalované či o výdajích žalované.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 a její přílohy (zejména str. 37 přílohy, řádek 3213) má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 1.2.2022 ve spojení s výzvou k okamžité úhradě dlužné částky ze dne 10.2.2022, když jejich odeslání má soud za prokázané z podací lístku ze dne 11.2.2022.

10. Z výzvy k plnění ze dne 28.4.2023 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splněné své povinnosti.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné smlouvě o zápůjčce uzavřených mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně.

24. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalované byla ověřena výše jejích příjmů, a to z jí předložených dokladů, avšak tyto soudu nedoložila, resp. z doložených dokladů byl osvědčen příjem žalované pouze za období o více než ½ roku předcházející poskytnutí zápůjčky, a to ve výši podstatně nižší, než s jakým právní předchůdkyně žalobkyně počítala při prověřování úvěruschopnosti žalované. Osvědčení výše výdajů nebylo po žalované, jak vyplývá zejména ze zákaznické karty ani požadováno, a to přesto, že náklady na živobytí ve výši 4 000 Kč měsíčně na první pohled vzbuzují pochybnost o své správnosti, neboť z uvedené částky nelze očekávat, že by žalovaná byla schopna uspokojit po dobu dvou let veškeré životní náklady (bydlení, strava, drogerie, ošacení, léky) a náklady sice možná zbytné, ale přesto vynakládané na telefon či internetové připojení. Soud jen pro úplnost uvádí, že je ze zákaznické karty ve spojení s potvrzeními o přijmu zjevné, že žalovaná navíc nad běžné náklady musí hradit i dopravu z místa svého bydliště do zaměstnání, když každé z míst je v jiné obci. Rovněž nelze ani přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně neučinila pokus o ověření rozsahu úvěrové zátěže žalované a její platební morálky z příslušných evidencí (insolvenční rejstřík, exekuční rejstřík či v evidencích klientských informací (SOLUS, NRKI apod.), či taková činnost nebyla soudu osvědčena. Za situace, kdy má soud za osvědčené, že příjem žalované činil maximálně 11 265 Kč měsíčně, přičemž z tohoto příjmu byla povinna hradit minimální zdravotní a sociální pojištění, dále sjednanou splátku úvěru ve výši 5 025 Kč měsíčně, je zjevné, že ze zbývající částka objektivně nemohla dostačovat k zajištění jejích základních potřeb po dobu dvou let, na něž byla splatnost poskytnutého úvěru sjednána. Tedy, že je zde dána důvodná obava, že žalovaná nebude schopna úvěr splácet.

25. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované.

26. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o zápůjčce ze dne 26.7.2019 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatné.

27. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

28. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

29. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, která jí byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z..

30. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 26.7.2021 v hotovosti částku 60 000 Kč, k jejímuž vrácení byla žalovaná vyzvána přípisem žalobkyně ze dne 10.2.2022 nejpozději do 17.3.2022. Ode dne následujícího, tj. ode dne 18.3.2022 tedy žalovaná v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 60 000 Kč, neboť na tento závazek žalovaná ničeho neuhradila ani žalobkyni ani její právní předchůdkyni.

31. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ust. § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaná dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatila, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 60 000 Kč z neplatné smlouvy o zápůjčce. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě stanovené ve výzvě ze dne 10. 2. 2022, a to ve výši 11,75 % ročně, tj. ve výši sazby stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.)

32. Protože nebylo prokázáno, že by došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce, tedy ani k platnému sjednání obchodního úroku či smluvních pokut, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

33. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.