18 C 217/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 31 614,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 28 148 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 876 Kč a nadále běžícím ve výši 10% ročně z částky 28 148 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 3 466,91 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 7 393,80 Kč a nadále běžícím ve výši 16,9 % ročně z částky 28 551,91 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 363,60 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 3 466,91 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozhodnutí uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení 2 687,61 Kč, a to k rukám právního zástupce JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 31 614,91 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, uzavřela dne 30.7.2019 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž mu poskytla úvěrový limit 30 000 Kč se sjednaným obchodním úrokem 16,9 % ročně z poskytnuté částky. Žalovaný se zavázala úvěr včetně úroků a poplatků splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil, proto žalobkyně využila své právo pro případ prodlení žalovaného s úhradou více než dvou splátek prohlásit úvěr za splatný, k čemuž došlo dne 25.12.2019. Žalobkyně požadovala po žalovaném uhradit částku 31 614,91 Kč skládající se z neuhrazené jistiny 28 551,91 Kč a neuhrazených poplatků ve výši 3 063 Kč. Žalobkyně dále požadovala úhradu obchodního úroku ve výši 16,9 % z nesplacené jistiny v kapitalizované výši 7 393,80 Kč a nadále běžící od 2.2.2021 a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z neuhrazené jistiny a neuhrazených poplatků v kapitalizované výši 3 239,60 Kč a nadále běžící od 2.2.2021. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28.1.2021 s účinností ke dni 1.2.2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, současně se nejedná po věc uvedenou v § 120 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), soud ve smyslu § 115a o.s.ř. vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně svůj souhlas vyjádřila v podání ze dne 22. 11. 2021 a žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 30. 7. 2019, z výpisů z úvěrového účtu č. bankovní účet za období od 30. 7. 2019 do 30. 11. 2019 (čl. 39 – 42 spisu) ve spojení s platební bilancí soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr, tedy úvěr s možností opakovaného čerpání do maximální výše úvěru 30 000 Kč. Z uvedené smlouvy má soud za prokázané rovněž, že se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit i s obchodním úrokem ve výši 16,9 % ročně a s poplatky spojenými s vedením úvěrového účtu, poplatkem za každé čerpání úvěru či poplatky pro případ prodlení s jeho splácením, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč přímým inkasem z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet. Zároveň žalovaný přistoupil k rámcové pojistné smlouvě - pojištění vyčerpané částky - pro případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti a zavázal se hradit pojistné. Z výpisů z úvěrového účtu má soud za prokázané, že žalovaný celý úvěrový rámec vyčerpal během dvou dnů od 30.7.2019 do 31.7.2019, když celou částku převedl na svůj účet vedený v České spořitelně č.ú. bankovní účet (tj. účet z nějž následně měli být inkasovány splátky úvěru). Zároveň mu byl vyúčtován úrok z poskytnutého úvěru a poplatky za čerpání úvěru a pojistné v celkové výši 352 Kč. Žalovaný dále čerpal úvěr ve výši 1 148 Kč měsíci září 2019 Celkem tak čerpal částku 31 148 Kč. Na úvěr uhradil pouze částku 3 000 Kč (a to ve dvou splátkách po 1 500 Kč v měsíci srpen a září 2019).

6. Z výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet (čl. 44 spisu), vedeného u České spořitelny tj. účtu z nějž následně měli být inkasovány splátky úvěru, za období od 30. 7. 2019 do 31.7.2019 soud zjistil, že uvedený účet byl pro žalovaného založen až dne 30.7.2019. Na uvedený účet žalovaný poukázal dne 30. 7. 2019 částku 150 000 Kč ze svého spotřebitelského úvěru poskytnutého právnická osoba a dále částku 30 000 Kč ze sjednaného revolvingového úvěru, který je předmětem tohoto řízení. Jiný příjem na účet připsán nebyl. Celou částku 180 000 Kč z poskytnutých úvěrů a částku sjednaného kontokorentu k předmětnému účtu ve výši 4 814,52 Kč vyčerpal žalovaný ještě v červenci 2019. Část této částky zaslal na další svůj běžný účet založený rovněž ke dni 30. 7. 2019 č. bankovní účet (čl. 45) a z něj téhož dne shodnou částku 145 000 Kč vybral v hotovosti. K žádosti soudu, aby právnická osoba poskytla soudu výpisy ze všech běžných účtů vedených pro žalovaného v období od 1. 5. 2019 do 30. 7. 2019, zaslala tato výpisy pouze se shora uvedených účtů. Soud tak má za prokázané, že u právnická osoba nebyl pro žalovaného veden žádný běžný účet, na nějž by žalovanému chodila mzda či jiný příjem a z nějž by bylo možné ověřit platební historii žalovaného.

7. K výzvě soudu adresované právní předchůdkyni žalobkyně, aby sdělila, jak posuzovala úvěruschopnost žalovaného a doložila příslušné podklady tato zaslala dokument nazvaný Posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 30.7.2019 (čl. 37) z nějž vyplynulo, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má příjmem 21 138 Kč. Příjem byl doložen soudu pouze výpočtem provedeným na formuláři České spořitelny – výpočet příjmu OSVČ (čl. 38). Zda k uvedenému výpočtu měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici daňové přiznání žalovaného, či zda vycházela výlučně z tvrzení žalovaného, z listiny nevyplývá, soudu žádný doklad o příjmu žalovaného (tedy ani daňové přiznání žalovaného) nepředložila. Zda byl příjem žalovaného ponížen o zákonné náklady žalovaného hrazené z čistého příjmu (tedy nezohledněné v daňových výdajích) představované povinností hradit alespoň minimální zálohy na zdravotní a sociální pojištění z žádného z předložených dokladů nevyplývá. Žalovaný měl dále uvést, že jeho výdaje jsou 1 600 Kč, přičemž banka vycházela ze statistických a normativních životních nákladů a nákladů na bydlení ve výši 7 868 Kč. Z jakých údajů vycházela při stanovení normativních nákladů žalovaného, z žádných listin nevyplývá (osobní stav žalovaného, počet vyživovacích povinností, způsob bydlení). Žalovaný měl dále uvést, že nemá žádný úvěr od třetích osob, tuto skutečnost měla Česká spořitelna ověřit dotazem do databáze bankovních údajů CCB. Dotazy do uvedené dotazy a své interní databáze zjistila, že žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr v neuvedené výši (avšak z výpisů ze shora uvedených účtů vyplývá, že šlo o částku 150 000 Kč) se splátkou 2 351 Kč a kontokorent ve výši 5 000 Kč se splátkou 417 Kč měsíčně. Česká spořitelna, jako právní předchůdce žalobkyně měla na základě shora uvedeného za prokázanou úvěruschopnost žalovaného při příjmu 21 138 Kč, normativních výdajích na živobytí a bydlení 7 868 Kč a sjednaných splátkách v celkové výši všech tří úvěrů 4 268 Kč.

8. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky, ze dne 22.11.2019, má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek úvěru v celkové výši 5 412 Kč a zároveň byl upozorněn na možnost okamžitého zesplatnění úvěru, pokud dlužné částky neuhradí v dodatečné lhůtě k tomu žalovanému poskytnuté. Z Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 25.12.2019 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s řádným splácením úvěru zesplatnila ke dni 25.12.2019 celou dlužnou částku ve výši 33 651 Kč.

9. Soudu byly rovněž předloženy ceníky a všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, z nichž soud žádná skutková zjištění potřebná pro své rozhodnutí neučinil 10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021 uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní, včetně potvrzení o úplatě a seznamu postoupených pohledávek, má soud za prokázané, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 19. 2. 2021 (viz. oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2021 a podací lístek).

11. Z předžalobní upomínky ze dne 4. 3. 2021 ve spojení s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění jeho závazku před podáním žaloby.

12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 30.7.2019 úvěrovou smlouvu (a to po té, co téhož dne prověřovala jeho úvěruschopnost), na základě níž mu poskytla úvěrový rámce ve výši 30 000 Kč. Žalovaný v rámci úvěrového rámce načerpal celkovou částku 31 148 Kč a na úvěr uhradil 3 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, a to již od první splátky splatné srpnu 2019, proto byl úvěr ke dni 25. 12. 2019 zesplatněn a následně postoupen úvěrující na žalobkyni. Před poskytnutím úvěru (resp. úvěrů – zde projednávaného úvěru dále spotřebitelského úvěru a kontokorentního úvěru) právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovaného nevedla žádný běžný účet.

13. N základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.

24. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

27. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

28. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 28 148 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru ze dne 30.7.2019 uzavřené mezi právnická osoba a žalovaným.

29. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

30. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 18 C 217/2021-12 ze dne 13.10.2021, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného v žádosti o poskytnutí úvěru, kde měl uvést, že je svobodný, žije u rodičů, má příjem z pracovního poměru uzavřeného na dobu neurčitou. Dále navrhla, aby si soud vyžádal vyjádření od právnická osoba k podrobnostem průběhu ověřování úvěruschopnosti žalovaného, což soud učinil a z poskytnutého vyjádření a listin učinil shora uvedená skutková zjištění.

31. Soudu nebyla předložena tvrzená žádost o poskytnutí úvěru, a to ani žalobkyní ani její právní předchůdkyní. Z dokladů předložených právní předchůdkyní se pak podává, že žalovaný má příjem nikoliv z pracovního poměru (jak tvrdila žalobkyně), ale z podnikání. Zda byla jeho tvrzená výše ověřena, a zda mezi jeho výdaje byla zahrnuta i alespoň zákonná minimální platba na zdravotní pojištění ve výši 2 208 Kč a sociální pojištění ve výši 2 388 Kč nebylo v řízení prokázáno. V řízení nebylo prokázáno jaké konkrétní údaje o svém osobním stavu, vyživovacích povinnostech, bydlení apod. žalovaný právní předchůdkyni sdělil, ani zda a v jakém rozsahu byly případně ověřovány. Bez těchto údajů nelze uvažovat ani o právním stanovení normativních výdajů žalovaného na jeho obživu, obživu případně dalších osob na něm závislých a výdajů na bydlení. Shodně nebylo prokázáno, zda právní předchůdkyně žalobkyně ověřila platební historii žalovaného, např. nahlédnutím do exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku, do databází nebankovních informací (např. SOLUS, NRKI).

32. Za situace, kdy je úvěrujícímu uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a důkazů.

33. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru ze dne 30. 7. 2019 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

34. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5. 3. 2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

35. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 7. 2010.

36. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, se žalobkyně může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 31 148 Kč. Do dne zesplatnění úvěru, tj. do 25. 12. 2019, žalovaný uhradil částku 3 000 Kč a ode dne následujícího, tj. ode dne 26.12.2019, je v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 28 148 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ust. § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 28 148 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne 26. 12. 2019 do 31. 1. 2021 v kapitalizované výši 2 876 Kč a nadále běžící ve výši 10% ročně z částky 28 148 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, tj. ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I.)

37. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud žalobu ve zbývajícím rozsahu (obchodního úroku, poplatků, smluvních pokut, nákladů na vymáhání) zamítl (výrok II.).

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 687,61 Kč, přičemž tato částka představuje 78,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,03 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 10,97 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 265 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 614,91 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.