18 C 22/2020

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. anonymizována dvě slova , IČO sídlem adresa žalované 2. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované o 76 228 Kč s příslušenstvím a 35 998 Kč

I. Žaloba na zaplacení částky 76.228 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 1. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 35.998 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 1) na nákladech řízení částku 5.419 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 2) na nákladech řízení částku 6.580 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 7. 1. 2020 se původní žalobce [celé jméno původního účastníka] starší domáhal po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 46.228 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 1. 2020 do zaplacení spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 23.347,21 Kč s tím, že žaloba byla původně zdůvodněna tím, že dle usnesení policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zaměstnanec žalované 1) [příjmení] [příjmení] neoprávněně pod záminkou správy financí na účtu klienta [celé jméno původního účastníka] (ročník [rok]) číslo [bankovní účet], vedeného u [právnická osoba], provedl v rámci jednání na přepážce pošty, kde od klienta dostal přístup k účtu prostřednictvím elektronického bankovnictví, bezdůvodně ve prospěch svého účtu číslo [bankovní účet] dne [datum] převod částky 20.000 Kč a dále dne [datum] provedl cestou přístupu k účtu č. [bankovní účet] prostřednictvím elektronického bankovnictví zadaného klientem, převod částky 50.000 Kč, pod záminkou jejího převodu na spořící účet klienta, kde do příkazu k platbě vepsal namísto čísla účtu penzijního spoření klienta své číslo účtu, dále dne [datum] provedl prostřednictvím přístupu klienta pomocí platební karty a zadání [příjmení] kódu klientem převod částky 10.000 Kč na svůj účet číslo [bankovní účet], pod záminkou jejího vkladu na účet penzijního spoření, kde do příkazu k platbě vepsal namísto čísla účtu penzijního spoření klienta své číslo účtu a částku v celkové výši 80.000 Kč tak užil ve svůj prospěch a poškozenému [celé jméno původního účastníka], [datum narození], způsobil škodu ve výši 80.000 Kč, ze které uhradil 33.772 Kč Částku 44.228 Kč tak dluží pachatel podvodného jednání a stejné částky se žalobce domáhal i po obou žalovaných. Žalobce vyzval žalované k náhradě škody dopisem ze dne 3. 12. 2019, ty však ji písemně odmítly, když namítaly, že původní žalobce předal [jméno] [příjmení] přístupové údaje k elektronickému bankovnictví, na základě kterých byly převody provedeny. Původní žalobce však s internetem nikdy nepracoval, sám počítač nevlastní. Internetové bankovnictví doporučil původnímu žalobci [příjmení] [příjmení], který jej zřídil buď na počítači pošty, nebo na svém počítači, kdy sám zvolil přístupové údaje. Původní žalobce pak na svém mobilním telefonu potvrzoval příchozí SMS zprávy dle instrukcí pana [příjmení]. Z jeho strany se tak jednalo o důmyslně naplánované jednání, které vylučuje spoluzavinění žalobce, a naopak zakládá odpovědnost obou žalovaných. Původní žalobce dosáhl v době útoků věku převyšujícího 60 let, byl vyučený podlahář, avšak pracoval jako řidič či údržbář. Nepovažoval se za finančně gramotného. Odpovědnost žalované 1) byla žalobou dovozována ze skutečnosti, že se jedná o jejího zaměstnance.

2. Podáním ze dne 8. 2. 2020 původní žalobce rozšířil žalobu o částku 30.000 Kč na jistině, když tak celkem požadoval 76.228 Kč na jistině a 35.998 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení. Rozšíření žaloby bylo odůvodněno tím, že z korespondence s žalovanou 2) bylo zjištěno, že [příjmení] [příjmení] z účtu žalobce na svůj účet neoprávněně odeslal dne [datum] další částku 30.000 Kč.

3. Podáním ze dne 8. 3. 2020 původní žalobce upřesnil, že podstata sporu spočívá ve vyřešení otázky, komu patřily peněžní prostředky na účtech klientů, které pracovník [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] převáděl na svůj účet s následným výběrem a využitím pro svou osobu. Policejní orgán, stejně jako obě žalované, vycházel v usnesení o zahájení trestního stíhání, z nesprávného právního názoru, že peněžní prostředky na účtech fyzických osob jsou ve vlastnictví těchto osob. V této souvislosti proto žalobce odkázal na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, která uvádí, že prostředky na účtu vedeném peněžním ústavem, na základě smlouvy o běžném nebo vkladovém účtu, nejsou ve vlastnictví majitele účtu, nýbrž ve vlastnictví peněžního ústavu. Oprávnění majitele účtu spočívá v tom, aby byly v souladu s jeho příkazem peněžní prostředky z účtu vyplaceny, což proto představuje pouhou pohledávku vůči peněžnímu ústavu. Žalobce v této souvislosti citoval několik rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, z nichž dovodil, že zmocnění se prostředků evidovaných na účtech klientů převodem na účet pachatele a následným výběrem poškozuje výhradně peněžní prostředky ve vlastnictví peněžního ústavu. Z uvedeného tak žalobce dovodil, že poškozenými jsou peněžní ústavy, které by měly vystupovat jako poškození v trestním stíhání, a těmto institucím by měl [příjmení] [příjmení] hradit škodu vzniklou jeho zpronevěrou. Majitelé účtu nemohli své transakce autorizovat, neboť jednali v omylu o rozhodujících okolnostech, kam peníze směřují a jak budou použity, tedy že budou spotřebovány k osobnímu prospěchu a užitku [jméno] [příjmení]. Autorizaci tvrzenou žalovanými je nutno považovat za neplatnou ve smyslu ustanovení § 583 občanského zákoníku. Je dle žalobce nesporné, že klienti byli uvedeni v omyl bankou, když jejich jednání vyvolal zaměstnanec [anonymizováno], který zprostředkovával peněžní služby pro banku a ke kterému měli klienti zvýšenou důvěru.

4. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 3. 2020, č. j. 18C 222020-38, byla připuštěna změna žaloby.

5. Žalovaná 1) k žalobě uvedla, že nevystupovala jako poškozená v trestním řízení a nemá tak podstatné informace k této věci. V době podání vyjádření nebyl najisto postaven průběh realizace transakce mezi [jméno] [příjmení] a žalobcem a nebylo tak možné vyhodnotit případnou odpovědnost žalované 1). Z usnesení o zahájení trestního oznámení však vyplynulo, že žalobce v rozporu s podmínkami banky předal své přístupové údaje třetí osobě, která pak provedla převody. Transakce nebyly reklamovány, naopak byly žalobcem autorizovány. Žalovaná 1) navrhla zamítnutí žaloby, když také vznesla námitku promlčení k celému nároku, především pak k transakcím ze dne [datum] a ze dne [datum]. Podrobně se k žalobě žalovaná 1) vyjádřila v podání ze dne 19. 11. 2021, v němž znovu vznesla námitku promlčení k transakcím z let 2013 -2014, kdy svědek [celé jméno původního účastníka a žalobce] v rámci výslechu na policii uvedl, že dostával výpisy z účtu každý měsíc, a o odčerpání částek se tak svědek musel dozvědět nejpozději dne 31. 12. 2013, resp. 30. 5. 2014 u druhé transakce, a tyto nároky jsou tak promlčeny. Žalovaná 1) považovala jednání svého bývalého zaměstnance za exces, kdy v této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2777/2004, z něhož plyne, že se o exces jedná, jestliže škoda byla způsobena při takové činnosti, jíž škůdce sledoval vlastní zájmy či potřeby, popř. zájmy jiných osob. Škodou způsobenou právnickou osobou ve smyslu ustanovení § 420 odst. 2 starého občanského zákoníku tedy není, jestliže její zaměstnanec škodu způsobil při činnosti, kterou sledoval výlučně uspokojování svých zájmů, byť k ní došlo v pracovní době na pracovišti, a v takovém případě odpovídá přímý škůdce. [příjmení] [příjmení] pak dle žalované 1) nesledoval plnění úkolů svého zaměstnavatele, ale jednal výlučně za účelem uspokojování svých vlastních potřeb. Žalovaná 1) upozornila, že vůči ní není civilní soud vázán trestním rozsudkem, neboť nebyla účastníkem tohoto řízení a není tak vyloučeno provádění dokazování k těm okolnostem, které jsou významné i pro civilněprávní posouzení věci. S ohledem na výpovědi poškozeného [celé jméno původního účastníka a žalobce] v trestním řízení však měl tento možnost platby SMS nepotvrdit, vždy je však autorizoval. Povinností žalované 2) pak bylo tyto platby provést. Poškozený si nepočítal dostatečně obezřetně, pokud potvrdil platbu na účet, který ve skutečnosti neznal. Navíc z dřívějších výpisů mohl znát číslo účtu M. [příjmení]. Žalované nemohly nikdy předvídat, že žalobce bude autorizovat platby, které vlastně provést nechce. Bez jeho autorizace by k převodům nikdy nedošlo, žalobce tedy porušil prevenční povinnost, kterou anuloval kontrolní mechanismy vytvořené žalovanými. Žalovaná 1) tak v souladu s pokynem právního předchůdce žalobce byla povinna předat příkaz k převodu žalované 2) a žalovaná 2) jej byla povinna provést. V této souvislosti žalovaná 1) odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3510/2019, dle kterého by každý bez výjimky měl odpovídat za své konání, tedy jednání, jímž aktivně ovlivňuje okolí a může zasáhnout do sféry jiného. Tím spíše pak může-li ovlivnit zásah do své sféry, jako to učinil autorizací plateb původní žalobce. Byl to právě on, kdo mohl zamezit vzniku škody, ale neučinil tak. V neposlední řadě žalovaná 1) zpochybnila počátek prodlení, jak byl určen žalobcem, když tento je vázán na výzvu.

6. Žalovaná 2) taktéž navrhla zamítnutí žaloby, neboť nárok žalobce odmítla. Žalovaná 2) upozornila na to, že z žaloby vůbec nevyplývá, z čeho právní předchůdce žalobce dovozuje její odpovědnost, když žalobce pouze uvádí, že žalovaná 2) ručí za vklady na účtech svých klientů a navíc zřejmě nepřijala nezbytná opatření k zabránění škod. Ani žalovaná 2) není účastníkem trestního řízení, nemá proto o něm relevantní informace a z přeloženého usnesení o zahájení trestního stíhání nelze zjistit ucelený skutkový stav, informace zde uvedené nelze v této fázi ani považovat za potvrzené. Naopak je ale evidentní, že příkazy k úhradě byly autorizované bezpečnostními prvky vydanými právnímu předchůdce žalobce do vlastních rukou a žalovaná 2) tak považovala všechny transakce za řádně autorizované touto osobou. Majitel platební karty je povinen přijmout veškerá opatření, nezbytná k ochraně karty, případně k přístupu do internetového bankovnictví. Sám právní předchůdce žalobce přiznával porušení těchto zásad pro bezpečné používání platebních prostředků. Již z toho plyne zcela evidentní absence porušení povinností žalované 2) jako jednoho z předpokladů náhrady škody. Není ani jasné, proč se žalobce obrací na žalovanou po 7 letech od uskutečnění první transakce, když se o ztrátě mohl dozvědět minimálně z pravidelných výpisů z účtů a tyto nesrovnalosti bez zbytečného odkladu reklamovat. Původní žalobce navíc žalované nepředložil podklady, aby mohla celou věc náležitě posoudit.

7. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 7. 2020, č. j. 18 C 22/2020-70, bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. 11. 2020, č. j. 18 C 22/2020-87, bylo s ohledem na ukončení trestního řízení rozhodnuto o pokračování v tomto řízení. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. 12. 2020, č. j. 18 C 22/2020-88, bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka] řešícího dědické řízení po zůstaviteli – původním žalobci. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 2. 2021, č. j. 18 C 22/2020-95, byla rozhodnuto o tom, že v řízení bude pokračováno na straně žalobce s [celé jméno původního účastníka], [datum narození].

8. O návrhu žalobce na přerušení řízení do skončení dalších věcí vedených u zdejšího soudu a týkajících se skutkově podobných věcí bylo rozhodnuto usnesením ze dne 30. 9. 2021, č. j. 18C22/2020-104 tak, že byl zamítnut.

9. Soud nařídil jednání na den 1. 12. 2020, které proběhlo za účasti zástupců všech tří účastníků. Žalobce zde prezentoval teorii, že nejen zaměstnanci žalované 1), ale i žalované 2) věděli o protiprávním jednání [jméno] [příjmení], když z výpisů z účtu [jméno] [příjmení] by mělo vyplynout, že tu byly další osoby, kterým [příjmení] [příjmení] zhodnocoval peníze a kterým jejich zhodnocené peníze vrátil. Zatím však svědek [příjmení] odmítl tyto osoby označit, měl by však být vyslechnut a vyzván po poučení o křivé výpovědi k odpovědi. Svůj závěr žalobce dovozuje i ze skutečnosti, že žalovaná 2) nepožadovala okamžité propuštění [jméno] [příjmení] poté, co v listopadu 2017 požádalo [stát. instituce] žalovanou 2) o poskytnutí informací k trestnímu stíhání [anonymizováno]. [příjmení], a ten tak měl možnost vybraným jedincům částky vrátit. Odpovědnost žalovaných žalobce dovozoval také z porušení zákona o ochraně spotřebitele, konkrétně ustanovení § 9 tohoto zákona, dle kterého je podnikatel povinen poskytovat spotřebiteli pravdivé informace. Pan [anonymizováno] spotřebitelům neposkytoval pravdivé informace v tom směru, kam jejich peníze půjdou a dle žalobce tak lze mít za to, že tyto informace poskytla jak [anonymizováno] z pozice zaměstnavatele, tak i banka, kterou při konkrétní činnosti zastupoval. Žalobce popřel, že by se v projednávaném případě jednalo o exces, neboť žádný z poškozených nevěděl, že M. [příjmení] dělá něco protiprávního a postupuje v rozporu s předpisy. Naopak [anonymizováno]. [příjmení] byl ostatními pracovníky doporučován jako člověk, který dokáže zhodnotit peníze, navíc jednání probíhala na specializovaných přepážkách [anonymizováno].

10. K výzvě a po poučení soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, kdy žalobci nebyla poskytnuta dodatečná lhůta, neboť se v projednávaném případě jednalo o v pořadí páté řízení, která je vedeno u zdejšího soudu a vychází z protiprávního jednání [jméno] [příjmení] vůči různým poškozeným, žalobce upřesnil, že žalovaná 2) se dozvěděla o možném protiprávním jednání [anonymizováno]. [příjmení] od [jméno] [příjmení] před tím, než [jméno] [příjmení] emailově korespondoval s [jméno] [příjmení] koncem dubna 2017, tedy asi dva až tři dny před prvním emailem. Stejný den proběhla i návštěva [anonymizováno]. Neprodleně po sdělení [anonymizováno]. [příjmení] o finančních ztrátách z účtů, tak mělo dojít k úkonům vedoucí k zabránění vzniku další škody. Postup policie žalobce označil za selektivní, jeho snahou je však analýza veškerých plateb na účtu [anonymizováno]. [příjmení] a oslovení jejich adresátů či příjemců. Zároveň dojde k podání trestního oznámení na [jméno] [příjmení] pro podezření ze spáchání 3 trestných činů, a sice křivé výpovědi, když u civilního řízení odmítl sdělit jména osob, se kterými uzavřel své interní dohody a dále proto, že si vzal v roce 2020 hypoteční úvěr, přestože byl předlužený, bance zatajil své závazky pramenící z trestné činnosti a svým jednáním do důsledků zamezil tomu, aby klienti [anonymizováno] [příjmení] a poškození v trestní věci byli z jeho strany uspokojeni. Obě žalované dle žalobce nesplnily také prevenční povinnosti, tedy nepředcházely škodám, neboť věděly o první insolvenci [anonymizováno]. [příjmení], a že se tedy jedná o člověka, který dělá dluhy a neumí hospodařit s penězi. K protiprávnímu jednání [anonymizováno]. [příjmení] docházelo už v době, kdy byl v insolvenci. Právní předchůdce žalobce byl uveden v omyl, a k jeho jednání by se tak nemělo přihlížet. Žalobce navrhl učinit dotaz na ošetřujícího lékaře [celé jméno původního účastníka] staršího, zda netrpěl demencí. Příčinnou souvislost žalobce shledával v tom, že obě žalované nevěnovaly dostatečnou pozornost tomu, koho pro hospodaření s penězi zaměstnávají nebo budou používat a způsobenou škodu považoval za jednoznačnou. Kdyby byla plněna povinnost dle ustanovení § 9 zákona o ochraně spotřebitele, nemohlo by nikdy dojít ke škodě. Žalobce odkázal na nejmenované správní rozhodnutí [anonymizována dvě slova] úřadu, který zavázal [anonymizováno] k úplné náhradě škody, vzniklé ztrátou zaslaného zlatého prstenu, kdy se jednalo o nedbalostní jednání spočívající v tom, že zaměstnanec [anonymizováno] nepoučil odesílatele, že jím zvoleným způsobem nelze zlatý prsten zasílat.

11. U jednání žalovaná č. 1) za nedůvodnou označila námitku týkající se porušení zákona o ochraně spotřebitele, když tento zákon řeší smluvní odpovědnost, avšak projednávaný případ dopadá na deliktní odpovědnost a tudíž se nemůže na uvedené vztahovat. Žalovaná 1) dále připomněla, že i v případě [celé jméno původního účastníka] došlo k částečnému plnění ze strany [jméno] [příjmení], a to mnohem dříve, než došlo k zahájení vyšetřování, stejně jako v případě další poškozené [příjmení]. [příjmení] bylo v minulosti [anonymizováno]. [příjmení] řádně plněno slíbené zhodnocení. Žalovaná 1) označila jednání [anonymizováno]. [příjmení] za exces, když jednal výhradně za účelem uspokojování svých potřeb. [celé jméno původního účastníka] operace v rámci SMS zpráv, věděl proto, na jaký účet byly platby provedeny. Ze strany žalovaných nedošlo k porušení prevenční povinnosti, když k transakcím došlo před žalobcem uvedeným rozhodným datem, kdy se o podvodech mohly teoreticky dozvědět. Insolvenční řízení formou splátkového kalendáře umožňuje disponovat s majetkem dlužníkovi, nebrání současně nijak výkonu jeho zaměstnání. Rozhodnutí zmiňované žalobcem se vztahuje k ustanovení § 13 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, které představuje speciální úpravu ohledně náhrady za ztrátu, zničení nebo poškození zásilky, řešení v rámci námitkového řízení dle zákona poštovních službách.

12. I žalovaná 2) odmítla jakékoliv porušení svých povinností, a to včetně prevenčních, kdy naopak žalovaná č. 2) postupovala řádně, když policii poskytla informace o majiteli účtu, aniž by bylo zřejmé, že se jedná o zaměstnance žalované 1). Teorii žalobce považovala žalovaná 2) za absurdní.

13. Z usnesení PČR o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], z předžalobní upomínky ze dne 3. 12. 2019, včetně dokladu o doručení, ze sdělení žalovaných k předžalobní výzvě, z vyčíslení úroků, z dopisu ze dne 6. 2. 2020 od [anonymizováno], z dopisu zmocněnce poškozených ze dne 3. 3. 2020 [anonymizováno], z obchodních podmínek žalované č. 2), z výpisu z účtu původního žalobce, z rozsudku OS Bruntál č. j. [číslo jednací], z protokolu o výslechu svědka ze dne [datum], ze spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: [obsah usnesení Policie ČR]

15. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 12. 2019, odeslanou žalované 1) téhož dne a žalované 2) následujícího dne, zástupce žalobce vyzval obě žalované k zaplacení částky 46.228 Kč s příslušenstvím.

16. Dopisem ze dne 10. 12. 2019 sdělila žalovaná 1) právnímu zástupci žalobce, že je pouze poskytovatelem bankovních služeb pro [anonymizována tři slova], nemá žádná data k dispozici a není oprávněna poskytovat jakékoliv informace o klientech a nemůže proto vyhovět žádné výzvě.

17. Dopisem ze dne 16. 12. 2019 sdělila žalovaná 2) právnímu zástupci žalobce, že prověřením transakcí bylo zjištěno, že z účtu [celé jméno původního účastníka] v prospěch účtu č. [bankovní účet] byly provedeny tyto transakce: dne [datum] na pobočce [anonymizováno] v [anonymizováno] prostřednictvím platební karty za použití [příjmení] příkaz k úhradě částky ve výši 10.000 Kč; dne [datum] prostřednictvím služeb elektronického bankovnictví příkaz k úhradě částky ve výši 50.000 Kč a dne [datum] prostřednictvím služeb elektronického bankovnictví příkaz k úhradě částky ve výši 20.000 Kč. Kromě těchto transakcí byly identifikovány i další transakce prostřednictvím služeb elektronického bankovnictví [celé jméno původního účastníka] ve prospěch účtu č. [bankovní účet]. Všechny transakce byly autorizovány majitelem účtu, nejednalo se tedy o neautorizované transakce, když byly použity bezpečnostní prvky vydané do vlastních rukou klienta. [celé jméno původního účastníka] dle usnesení PČR zásadně porušil zásady bezpečného používání platebních prostředků. O provedených transakcích byl informován prostřednictvím výpisů z účtu, z nichž je zjevné, že peníze byly poukázány na účet [jméno] [příjmení], nikoliv na účet [právnická osoba] Majitel účtu je povinen neprodleně na výpise zkontrolovat návaznost zúčtování a jeho správnost. V této souvislosti žalovaná 2) odkázala na ustanovení § 188 zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku a možnosti reklamace v 13-ti měsíční prekluzivní lhůtě. Žalovaná 2) dále sdělila, že na jméno [celé jméno původního účastníka] je vedena smlouva [číslo] v [právnická osoba], uzavřená dne [datum], na kterou bylo pravidelně od [datum] měsíčně přispíváno 1.000 Kč O stavu penzijního účtu je klient informován jednou ročně. Žádná reklamace není evidována. Závěrem žalovaná 2) uvedla, že bez absence dokumentů není schopna blíže ničeho sdělit. Dopisem ze dne 6. 2. 2020 sdělila žalovaná 2) zástupci žalobce, že [celé jméno původního účastníka] ze svého účtu kromě uvedených transakcí ještě dne [datum] prostřednictvím elektronického bankovnictví příkaz k úhradě částky ve výši 30.000 Kč ve prospěch účtu [bankovní účet]. Transakce byla řádně autorizována majitelem účtu.

18. Dle vyčíslení úroky byly úroky z prodlení počítány v zákonné sazbě vždy ode dne následujícího po provedení předmětné transakce do 17. 1. 2020, tedy do dne předcházejícího podání žaloby. Šlo tedy o součet úroků z částky 20.000 od 19. 11. 2013 ve výši 9.929,07 Kč, z částky 50.000 Kč od 8. 4. 2017 ve výši 11.192,81 Kč, z částky 10.000 Kč od 14. 4, 2017 ve výši 2.225,33 Kč a z částky 30.000 Kč od 23. 10. 2014 ve výši 12.650,63 Kč, celkem 35.997,84 Kč.

19. Dopisem ze dne 3. 3. 2020 upozornil právní zástupce žalobce policejní orgán, že v trestní věci obviněného [jméno] [příjmení] je nutné změnit právní kvalifikaci, a to vzhledem k posouzení vlastnictví peněžních prostředků na účtu, které jsou majetkem peněžního ústavu a proto by věc měla být posuzována jako zpronevěra ve smyslu ustanovení § 206 odst. 4 písm. b) a d) trestního zákoníku.

20. Z výpisu z účtu [celé jméno původního účastníka] vyplynulo, že dne [datum] byla v jeho prospěch přijata platba ve výši 500 Kč z účtu [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet], obdobně dne [datum], dne [datum] a dne [datum], celkem tedy 2.000 Kč. [Obsah trestního rozsudku]

22. Ze stěžejních listin založených v trestním spise soud dále zjistil následující: Trestní stíhání bylo zahájeno z podnětu [jméno] [příjmení], který dne [datum] podal trestní oznámení na [jméno] [příjmení], a to s ohledem na převod částky 570.000 Kč z účtu jeho zesnulého otce právě na účet [jméno] [příjmení]. Podatel uvedl, jak po vyřizování pozůstalosti zjistil zůstatek na účtu svého otce v částce 78,75 Kč, který jej velmi překvapil, proto nejprve navštívil pobočku [anonymizováno] v [anonymizováno] a protože byl produkt sjednáván na pobočce [anonymizováno] v [anonymizováno], tak i tuto pobočku. Podatel si nechal zavolat vedoucí [anonymizováno], vysvětlil ji svůj problém, a protože se zde p. [příjmení] nenacházel, když měl dovolenou, odjel s tím, že došlo k předání telefonních čísel. Podatel podrobně popsal svá podezření, jakož i jednání s [anonymizováno]. [příjmení] po svých zjištěních, kdy nakonec na předjednanou dohodu nepřistoupil. Předložil emailovou komunikaci s [jméno] [příjmení] z období od [datum] do [datum]. V rámci komunikace se řešilo uzavření dohody týkající se vrácení finančních prostředků ze strany [jméno] [příjmení]. K uzavření dohody nakonec nedošlo. Dle výpisu z insolvenčního rejstříku [jméno] [příjmení] vyplývá, že podal návrh na oddlužení dne [datum] a řízení bylo vedeno pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] u [název soudu]. Žalovaná 2) přihlásila svou pohledávku vůči dlužníkovi emailem ze dne [datum] [příjmení] [příjmení] a žalovaná 1) uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu, která byla postupně měněna dohodami. Naposledy [anonymizováno]. [příjmení] pracoval na pozici [anonymizováno] prodeje produktů. 23. [celé jméno původního účastníka] na úřední záznam o podaném vysvětlení dne [datum] uvedl, že má u [anonymizováno] veden běžný účet č. [bankovní účet], dále již zrušené červené konto č. [bankovní účet], založené dle žádosti ze dne [datum]. Současně bylo zřízení i elektronické bankovnictví. Na žádosti je rukou psaná poznámka, že se bude vracet 1.050 /24 měsíců= 20.000 Kč. Krátce po založení chtěl červené konto i bankovnictví zrušit, měl i za to, že je to zrušené, ale v březnu 2016 mu přišel dopis, že se červené konto ruší a tomu nerozuměl. Svědek nebyl schopen vysvětlit, co mělo být spláceno dle uvedené poznámky. Svědek si vzpomněl, že když chodíval za [anonymizováno]. [příjmení], tak on v rámci provádění transakcí vše nachystal, a pak mu dal jenom tu malou klávesnici a on tam zadal PIN nebo heslo, ale přístupy dělal přímo svědek sám. [anonymizováno]. [příjmení] plně důvěřoval, ani to nekontroloval. U penzijního spoření svědek převedl na účet [anonymizováno]. [příjmení] dvě platby v celkové výši 60.000 Kč, které nejsou vidět na účtu penzijního spoření. Potvrzovacím klíčem svědek potvrdil tyto platby, nevěděl ale, že se jedná o soukromý účet. [anonymizováno]. [příjmení]. Od května 2017 do července 2017, dále pak od října 2017 do března 2018 [anonymizováno]. [příjmení] posílal na účet svědka měsíčně 1.000 Kč, v září 2017 zaslal 2.230 Kč, v květnu 2018 taktéž 2.230 Kč a v červnu 2018 pak 500 Kč. 24. [celé jméno původního účastníka] v procesním postavení svědka dne [datum] před policejním orgánem uvedl, že zhruba jednou měsíčně navštěvoval pobočku [anonymizováno] [číslo] v [anonymizováno] za účelem výběrů z účtu. Výběry prováděl přes přepážku v hotovosti, většinou se zaměstnancem [příjmení]. Ten vždy vše nachystal, svědek zadal PIN a dostal své peníze. Tatáž osoba mu nabídla zřízení červeného konta a penzijního připojištění. K zřízení červeného konta došlo, svědek však nevěděl, zda bylo i k jeho žádosti zrušeno či nikoliv. Pokud jde o penzijní spoření, byl mu nabídnut výhodný úrok. Bylo žádáno poskytnutí 60.000 Kč na penzijní spoření. Částka 60.000 Kč byla převedena z účtu, a to nadvakrát, nejprve 50.000 Kč a za pár dní 10.000 Kč. Bylo dohodnuto, že svědek bude [anonymizováno]. [příjmení] posílat 1.000 Kč na jeho účet a on je pak bude posílat zpět na jeho účet. Na výpise z běžného účtu byly vidět jak odchozí částky, tak i příchozí od pana [příjmení]. Uvedl, že výpis z penzijního spoření nedostává, platby na tento účet stále odchází tak, jak to [anonymizováno]. [příjmení] zařídil. K částce 20.000 Kč převedených na účet [anonymizováno]. [příjmení] se svědek nebyl schopen vyjádřit, připustil, že se mohlo jednat o transakci týkající se červeného konta. Svědek připustil, že zadával PIN, když vybíral peníze nebo je převáděl na penzijní spoření.

25. Soud zamítl důkazní návrhy výslechem účastníků, dotazem na insolvenční správkyni [jméno] [příjmení], dotazem na ošetřujícího lékaře právního nástupce žalobce a výslechem [jméno] [příjmení] a správním rozhodnutím ve věci týkající se [anonymizována dvě slova], a to z důvodu, že překračují potřebný rozsah dokazovaní, když [příjmení] [příjmení] byl opakovaně vyslechnut v průběhu trestního řízení, jakož i v jednom souběžně probíhajícím řízení, kde uvedl, že se s ohledem na odstup času nemůže podrobně vyjádřit. Navíc skutkový stav zjištěný v trestním řízení soud považuje za dostatečný. Z výslechů [celé jméno původního účastníka] v trestním řízení nijak neplyne, že by jeho zdravotní stav po psychické stránce zakládal jakékoliv pochybnosti o jeho svéprávnosti, a to i s přihlédnutím k jeho věku, kdy mu v roce 2013 bylo necelých 60 let. Z jeho výpovědí sice vyplývá omezená znalost finančních institutů, to však nemá žádný vliv na jeho svéprávnost. Výslech žalobce, který je fakticky jen procesním nástupcem, nikoliv přímým účastníkem jednání soud považoval za nadbytečný, ve vztahy k žalovaným nebyly žádné konkrétní osoby navrženy. Pokud jde o zmiňované správní rozhodnutí, není dle názoru soudu relevantní, jakož i jakkoliv způsobilé změnit právní postoj soudu.

26. Podle ustanovení § 167 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.

27. Podle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

28. Podle ustanovení § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

29. Podle ustanovení § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

30. Podle ustanovení § 2901 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.

31. Předně soud považuje za vhodné zmínit, že u Okresního soudu v Bruntále bylo podáno celkem 6 žalob, které vycházejí ze skutkového stavu zjištěného v trestním řízení vedeném proti [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. Tři z těchto věcí jsou již pravomocně skončeny, z toho dvě věci již byly posouzeny odvolacím soudem v rámci řízení vedených pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Vzhledem k podobnostem všech souvisejících případů tak okresní soud nemá žádný důvod odchýlit se od právních závěrů zde učiněných.

32. Na základě provedeného dokazování, jehož základ vycházel ze skutkového stavu pečlivě zdokumentovaného v trestním řízení, který žádná z žalovaných v zásadě nijak fakticky nezpochybňovala, soud dospěl k závěru, že [příjmení] [příjmení], jako zaměstnanec žalované 1) na pozici specialista prodeje produktů, poskytoval jako zaměstnanec [anonymizováno] nejenom služby [anonymizováno], ale také služby [anonymizováno] a dalších partnerů, tedy finanční služby, které poskytuje [anonymizováno] pro své partnery, a to na základě uzavřené smlouvy, kterou má uzavřenou [anonymizováno] s [anonymizováno] Tyto služby poskytoval i právnímu předchůdci žalobce. V rámci trestního řízení pak byly řešeny pouze ty úkony, které poškozený v trestním řízení a současně právní předchůdce žalobce zpochybnil, resp. které byly směřovány vůči účtu obviněného bez jakéhokoliv právního i jiného důvodu. V rámci trestního stíhání [jméno] [příjmení] tak bylo projednáváno celkem 20 skutků, při kterých celkem 15 poškozeným vznikla škoda převyšující 2.250.000 Kč, z níž bylo obviněným uhrazeno necelých 330.000 Kč.

33. Stěžejní otázkou tohoto řízení tak bylo určení, zda se některá z žalovaných, případně obě dopustily jednání, které by zakládalo jejich odpovědnost za škodu.

34. Předpoklady pro dovození odpovědnosti zaměstnavatele (právnické osoby) za škodu způsobenou zaměstnancem třetí osobě (viz § 167 občanského zákoníku) jsou shodné s předpoklady odpovědnosti za pomocníka dle § 2914 občanského zákoníku; jsou jimi závislost pomocníka (zaměstnance) na pokynech zaměstnavatele a zařazení do jeho organizační struktury, způsobení škody při výkonu svěřené činnosti a protiprávní a zaviněné jednání samotného pomocníka, případně jeho odpovědnost z důvodu naplnění deliktní skutkové podstaty, která zavinění nevyžaduje. Pro dovození povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu způsobenou třetí osobě jeho zaměstnancem je důležité posouzení okolností konkrétního případu. Nejvyšší soud ve své praxi v poměrech občanského zákoníku používá jako kritérium to, zda zaměstnanec sledoval z objektivního i subjektivního hlediska plnění svých pracovních úkolů. Nejvyšší soud opakovaně zastává názor, že rozhodující je věcný vztah činnosti, při níž pracovník škodu způsobil, k úkolům jeho zaměstnavatele, tedy, zda při činnosti, jíž byla škoda způsobena, sledoval pracovník z objektivního i subjektivního hlediska plnění svých pracovních úkolů, nebo zda škodu způsobil při činnosti, kterou sledoval jen uspokojování svých zájmů, popřípadě zájmů jiných osob, byť k ní došlo při plnění jeho pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2269/2006, sp. zn. 25 Cdo 796/2017).

35. V daném případě bylo především trestním rozsudkem prokázáno, že [příjmení] [příjmení] na pozici specialisty produktů pod různými záminkami převodů, ať již správy účtu, či převodu na penzijní spoření nebo červené konto, na místo účtu právního předchůdce žalobce celkem ve 4 případech uvedl svůj soukromý účet, a to zcela bez vědomí žalobce a proti jeho vůli, na tento účet zaslal si finanční prostředky původního žalobce v celkové výši 110.000 Kč (20.000 Kč + 30.000 Kč + 50.000 Kč + 10.000 Kč). Je nepochybné, že jednal s cílem bezdůvodně se obohatit, tedy tímto postupem sledoval výlučně vlastní zájmy, a svého postavení u žalované 1) zneužil. Nejednalo se o žádné nevědomé pochybení ze strany [jméno] [příjmení], které by právnímu předchůdci žalobce způsobilo škodu, ale cílené jednání, jehož účelem bylo získání finančních prostředků od žalobce, tedy tzv. exces. Jedná-li se o exces, pak žalovaná 1) za škodu způsobenou zaměstnancem neodpovídá. Žalovaná 1) tedy není odpovědná za to, že [příjmení] [příjmení] předmětné finanční prostředky právního předchůdce žalobce převedl z jeho účtu a použil pro svoji potřebu.

36. Soud současně neshledal odpovědnost žalované 2) za způsobenou škodu. Žalobce dovozoval odpovědnost žalované 2) z ustanovení § 2914 občanského zákoníku, které řeší odpovědnost osoby, která použila zaměstnance či zmocněnce, odpovídá jako by škodu způsobila sama. Nebylo však prokázáno, že by žalovaná 2) jakkoliv pochybila, porušila jakékoliv právní povinnosti, včetně prevenční, jak bude uvedeno dále, když nebylo shledáno pochybení na straně jakéhokoliv zaměstnance žalované 2), včetně pracovnice, která měla podávat informace svědkovi [příjmení]. Žalovaná 2) neměla možnost jakkoliv rozpoznat protiprávnost jednání ze strany [jméno] [příjmení]. Navíc žalovaná 2) byla ve smluvním vztahu s žalovanou 1), nikoliv přímo s [jméno] [příjmení], toho nijak nevybírala, ani se na jeho výběru nemohla podílet, nelze proto dovozovat její odpovědnost ve smyslu ustanovení § 2914 občanského zákoníku, jak naznačuje žalobce. Naopak v daném případě žalovaná 2) postupovala přesně tak, jak měla, když vyžadovala autorizaci těchto platebních operací, kterou provedl právní předchůdce žalobce. Soud tedy neshledal žádné pochybení na straně banky, pokud tyto převody z účtu právního předchůdce žalobce byly učiněny.

37. Soud neshledal důvodnou námitku žalobce týkající se porušení povinností vycházejících ze zákona o ochraně spotřebitele, když v tomto směru souhlasí s žalovanou 1). Deliktní odpovědnost nelze k tomuto zákonu vztahovat.

38. Vzhledem k námitce žalobce, že byla žalovanými porušena prevenční povinnost, poučil nejprve soud žalobce v smyslu ustanovení § 118 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, aby doplnil skutková tvrzení o tom, kdy se žalované dozvěděly o protiprávním jednání [jméno] [příjmení]. Žalobce k výzvě soudu uvedl, že žalované se o podezřelém jednání dozvěděly při návštěvě [jméno] [příjmení] na pobočkách obou žalovaných, což bylo 2 až 3 dny před tím, že [příjmení] [příjmení] s [jméno] [příjmení] začali komunikovat elektronicky (v trestním spisu je založena tato komunikace, počínající dnem [datum]). Tvrzení žalobce tak odpovídá datum nejdříve [datum]. S ohledem na skutečnost, že uvedené datum následuje až po všech projednávaných případech, nemusel být tento termín dokazován, neboť již z tohoto tvrzení je zřejmé, že žalované č. 1) a 2) svou prevenční povinnost porušit nemohly, neboť o nestandardním jednání [jméno] [příjmení] se dozvěděly nejdříve dne 20. 4. 2017, přičemž k převodu finančních prostředků právního předchůdce žalobce na účet [jméno] [příjmení] docházelo v období od 18. 11. 2013 do 13. 4. 2017, kdy došlo k poslednímu převodu. Nelze tedy uzavřít, že žalované č. 1) a č. 2) mohly protiprávnímu jednání [jméno] [příjmení] ve vztahu k právnímu předchůdci žalobce zabránit.

39. Pokud jde o námitku žalobce, že žalovaná 1) pochybila, pokud vůbec [jméno] [příjmení] zaměstnala na pozici, při které měl přístup k finančním prostředkům dalších osob, pak z jeho tvrzení nelze dovodit, že by důvody, které označil (tzn. jeho insolvenční řízení) mohly vést zaměstnavatele k tomu, aby ho nepřijal do pracovního poměru z tohoto důvodu nebo s ním z tohoto důvodu rozvázal pracovní poměr. Současně insolvenční zákon s žádným takovým následkem nepočítá.

40. Nad rámec uvedeného soud považuje za vhodné zmínit, že žalobce nijak nedisponoval s žalobou, pokud jde o částku 2.000 Kč, která již byla v mezidobí ze strany [jméno] [příjmení] uhrazena, a v tomto rozsahu by tak žaloba byla nedůvodná i z tohoto důvodu, stejně jako vzhledem k vznesené námitce promlčení u převodů z let 2013 -2014.

41. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když právo na náhradu nákladů řízení náleží ve věci zcela úspěšným žalovaným.

42. Náklady žalované 1) jsou tvořeny 4 úkony nezastoupeného účastníka po 300 Kč za vyjádření ze dne 25. 3. 2020, ze dne 19. 11. 2021, za přípravu k jednání a účast u jednání dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 1.200 Kč a cestovními výdaji za účast u soudu na trase [obec] [obec] a zpět o délce 674 km, při průměrné spotřebě 5,5 l /100 km a vyhláškové ceně naturalu 95 ve výši 33,80 Kč a základní sazbě 4,40 Kč/km ve výši 2.219 Kč Celkem tak činí náklady 5.419 Kč.

43. Náklady žalované 2) jsou pak tvořeny paušálními náklady dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a náklady hotových výdajů, a to za cestovné a nocležné. Žalovaná č. 2) účtovala celkem 4 úkony po 300 Kč, a to sepis podání, přípravu na jednání a 2 úkony za účast u jednání přesahující 2 hodiny, tedy 1.200 Kč, dále nocležné ze dne 30. 11. 2021 ve výši 1.105 Kč a cestovné vozem Volvo, [registrační značka], o průměrné spotřebě 6,8 l /100 km nafty, k soudu na trase [obec] – [obec] a zpět v délce 684 km a účtované vyhláškové ceně motorové nafty ve výši 27,20 Kč/km a základní sazbě 4,40 Kč/km, ve výši 4.275 Kč Celkem tak náklady řízení činí 6.580 Kč.

44. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.