18 C 225/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 615,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, zaplatit žalobkyni 5 615,85 Kč společně s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 5 615,85 Kč od 2. 11. 2018 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 5 615,85 Kč od 2. 11. 2018 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 5 615,85 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 13. 2. 2018 Smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku běžného účtu až do limitu 1 000 Kč a následně od 6.4.2018 do 5 000 Kč. Debetní zůstatku běžného účtu byl úročen sazbou 18,9% ročně, s tím, že se úrok započítával do výše kontokorentu (jistiny). Žalovaný však povolený debet přečerpal, čímž mu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který byl povinen vyrovnat s tím, že ode dne vzniku debetního zůstatku až do doby jeho vyrovnání byl žalovaný povinen hradit právní předchůdkyni vedle dohodnutého úroku i úrok z prodlení v zákonné výši. Ani přes upomínky právní předchůdkyně žalobkyně však debetní zůstatek ze strany žalovaného vyrovnán nebyl, přičemž v důsledku tohoto právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku dne 1. 11. 2018 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, přičemž k tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 5 615,85 Kč a úrok z prodlení 7,51 Kč (nenárokováno). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem odeslaným dne 9. 10. 2019. Ode dne převedení pohledávky na evidenční účet, tj. od 1. 11. 2018 do dne postoupení pohledávky, tj. do dne 25. 9. 2019, nebylo na pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho ze strany žalovaného. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným 5 615,85 Kč s příslušenstvím specifikovaným pod výrokem č. I. tohoto rozsudku, žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky dne 24. 1. 2020, a přesto žalovaný neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 11. 2017 Rámcovou smlouvu o finančních službách, na základě které mu byl zřízen účet č. [bankovní účet] a dne 13. 2. 2018 i smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě níž byl žalovaný oprávněn přečerpat zůstatek na běžném účtu o 1 000 Kč, s tím, že záporný zůstatek bude úročen sazbou 18. 9% ročně a uhradit ho nejpozději do 1 roku (viz. Rámcová smlouva o finančních službách ze dne 20. 11. 2017, včetně příloh, Smlouva o kontokorentním úvěru ze dne 13. 2. 2018, Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]). Následně žalovaný prostřednictvím aplikace Servis24 pomocí komunikačních prostředků na dálku dne 6.4.2018 uzavřel smlouvu s Českou spořitelnou, na základě níž mu bylo umožněno přečerpat zůstatek běžného účtu o 5000 Kč (viz. Výpis z účtu za období od 1.4. do 30.4.2018 – plůožka s datem 6.4.2018). Na uvedeném účtu žalovanému vznikl tzv. nepovolený debetní zůstatek na účtu, který byl žalovaný povinen vyrovnat, a který narůstal o úrok z prodlení. Jelikož žalovaný neuhrazenou debetní částku neuhradil, zesplatnila právní předchůdkyně žalobkyně celou pohledávku přípisem ze dne 1. 11. 2018 a vyzvala žalovaného k její neprodlené úhradě a zároveň celá pohledávka ve výši 5 615,85 Kč, včetně úroku z prodlení, byla téhož dne převedena na evidenční účet pohledávek č. [bankovní účet] (viz. Poslední výzva před podáním žaloby ze dne 1. 11. 2018). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena, na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2019, s účinností od 1. 10. 2019, na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne 8. 10. 2019 (viz. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2019, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, Dohoda o úplatě ze dne 30. 9. 2019, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 10. 2019, včetně podacího lístku ze dne 9. 10. 2019). Ke dni postoupení pohledávky, tj. ke dni 25. 9. 2019 činila pohledávka za žalovaným celkem částku ve výši 5 615,85 Kč, která představovala jistinu pohledávky (viz. Obratová historie evidenčního účtu pohledávky ze dne 1. 10. 2019). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání (viz. Předžalobní výzva k plnění ze dne 24. 1. 2020, včetně poštovního podacího archu ze dne 24. 1. 2020), avšak žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho.

6. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Podle ustanovení § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanského zákoníku“) se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

7. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Ve smyslu ustanovení § 1698 věta prvá občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat ve smyslu § 1970 občanského zákoníku od dlužníka úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně uzavřela se žalovaným dne 20. 11. 2017 Rámcovou smlouvu o finančních službách a dne 13. 2. 2018 Smlouvu o kontokorentním úvěru, dle které se mu zavázala zřídit osobní účet a k němu měl sjednán povolený debet s limitem do výše 5 000 Kč s úrokem z čerpaného debetu ve výši 18,9% ročně. Žalovaný stav konta nevyrovnal, banka tak oprávněně a v souladu s obchodními podmínkami smlouvu vypověděla, pohledávku převedla na svůj evidenční účet a dluh úročila úrokem z prodlení. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2019 pak byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný pak zůstal v řízení nečinným, k žalobě se nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně v tomto směru jakkoliv zpochybnil. Žalobkyně má na základě uvedeného právo na uhrazení částky ve výši 5 615,85 Kč, úroku z úvěru a úroku z prodlení. Soud tak vedle jistiny přiznal žalobkyni úrok ve výši 18,9% ročně z částky 5 615,85 Kč od 2. 11. 2018 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 615,85 Kč od 2. 11. 2018 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

11. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 1 489 Kč Částku 1 489 Kč představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč a odměnu za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky; dále 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 189 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).