18 C 227/2020

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa a manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa, část obce a část obce o: rozvod manželství

I. Manželství manželů celé jméno manžela a celé jméno manželky, rozené příjmení, uzavřené dne datum před stát. instituce, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 1. 10. 2020 se manžel domáhal rozvodu jejich manželství uzavřeného dne datum před stát. instituce. Návrh odůvodnil tím, že v průběhu manželství se začala projevovat rozdílnost povah obou manželů, jakož i neshody v oblasti finančního hospodaření i trávení volného času. V jejich důsledku se manžel dne 10. 7. 2020 odstěhoval ze společné domácnosti. Manžel ztratil k manželce veškerý citový vztah a manželství je tak jen formálním svazkem a manžel za žádných okolností nechce obnovit manželské soužití. Z manželství se narodila dnes již zletilá dcera jméno (r. rok). Manželé se dále staly společnými pěstouny jméno příjmení (r. rok) a jeho bratra jméno příjmení (r. rok).

2. Manželka s návrhem na rozvod manželství nesouhlasila. Upřesnila, že některé skutečnosti tvrzené manželem v návrhu jsou nepravdivé a naopak uvedla, že to byl manžel, který se prakticky nevěnoval rodinnému životu a čas trávil v práci. V době, kdy bydleli v obec, byl apatický a nechtěl ani příliš komunikovat. Většina povinností tak byla, pokud jde o péči o rodinu a domácnost, na ni. Obdobně se z jejich vztahu vytratila intimita. Manželka měla zájem věc řešit např. návštěvou manželské poradny, ale k jejímu absolvování nedošlo. Ke konci vztahu se manžel zcela přestal podílet na úhradě nákladů domácnosti, po odchodu ze společné domácnosti přispíval na její výživu částkou 15.000 Kč měsíčně.

3. Z výpovědi účastníků, z jejich občanských průkazů, z oddacího listu, z rozsudku Okresního soudu v Bruntále, č. j. číslo jednací, ve znění opravného usnesení, z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, č. j. číslo jednací, z předžalobní výzvy, z výzvy k plnění ze dne 28. 8. 2020 a z rozhodnutí OSSZ v obec ze dne datum soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum před stát. instituce. U manžela se jednalo o manželství druhé, u manželky o manželství první. Oba manželé jsou občany ČR a poslední společné bydliště měli na adrese adresa manžela a manželky. Z manželství se v roce rok narodila dnes již zletilá dcera. Manželům byly v roce 2016 svěřeny do společné pěstounské péče dvě nezletilé děti, a sice jméno příjmení (r. rok) a jméno příjmení (r. rok). Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum, byla zrušena společná pěstounská péče k nezletilému jméno, a nově byl nezl. jméno svěřen do pěstounské péče celé jméno manželky. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum, byla zrušena společná pěstounská péče k nezletilému jméno příjmení, když žádný z pěstounů nebyl ochoten zabezpečit další pěstounskou péči o jméno, a současně bylo zahájeno řízení o ústavní výchově. Předběžným opatřením zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byl nezl. jméno na přechodnou dobu svěřen do pěstounské péče jméno příjmení. Výzvou ze dne 28. 8. 2020 byl manžel vyzván ze strany manželky k hrazení výživného a plnění na společné závazky v částce 20.000 Kč měsíčně. Rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení v obec ze dne datum bylo rozhodnuto o tom, že manželka je s účinností ode dne právní moci tohoto rozhodnutí osobou trvale zdravotně znevýhodněnou podle § 67 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

4. Manžel ve své výpovědi uvedl, že manželství nebylo nikdy úplně spokojené a po celou dobu měli finanční problémy, protože manželka nikdy nepracovala trvale, na plný úvazek, ale pouze brigádně. Manželé nejprve bydleli v bytě v obec, poté se přestěhovali k rodičům manžela a až našetřili, tak si pořídili rodinný dům v obec. Pořízení domu a především povinnosti kolem něj vztah manželů výrazně ovlivnily, protože manžel nestíhal zaměstnání a práci kolem domu. Ještě před pořízením domu se manželé rozhodli stát se pěstouny, přičemž následně, asi tři roky na to, jim dvě děti byly svěřeny. Z jejich manželství se narodila dcera jméno, která žije v místě trvalého bydliště s manželkou dosud a je bez zaměstnání. Důvodem odchodu manžela ze společné domácnosti v červenci 2020 byly každodenní hádky a rozpory kvůli téměř všemu. Z pohledu manžela manželka zanedbávala domácnost, když místo vaření jídlo objednávala a především utrácela peníze, které on vydělával, když jeho příjem byl podstatně vyšší než její odměna pěstouna. Právě finanční hospodaření se společnými penězi bylo častou příčinou hádek a konfliktů mezi manžely. Manžel byl přesvědčen o tom, že manželka odklání společné finanční prostředky na svou vkladní knížku. Od svého odchodu ze společné domácnosti v červenci 2020 nemá k dispozici klíče od domu, rodinu navštěvuje pouze v případě, že je osloven za účelem pomoci a přestože z počátku si na víkendy brával k sobě jméno, nyní tak již nečiní. Od ukončení společného soužití pravidelně hradí 15.000 Kč na účet nyní výlučně užívaný manželkou. Manžel v rámci své účastnické výpovědi potvrdil, že za žádných okolností není ochoten změnit názor na rozvod manželství, neboť povaha manželky se již nezmění a 20 let takového manželství mu stačilo.

5. Manželka ve své výpovědi uvedla, že manželství považovala za spokojené, minimálně do doby, když bydleli v bytě u otce. Z finančních důvodů se pak odstěhovali k rodičům manžela, kdy však nemovitost užívalo 9 osob a dvě svěřené děti. Někdy v roce 2013 se totiž rozhodli pomáhat dětem z dětských domovů, a proto požádali o svěření dětí do společné pěstounské péče. Po přípravě jim byli v roce 2016 svěřeni dva chlapci. Protože však rodičům manžela začalo vadit, že děti jsou romského původu, rozhodli se pořídit si bydlení v obec. Když se přestěhovali, manžel se úplně změnil, byl apatický, trávil ještě více času v zaměstnání, nevracel se domů, nestaral se o dům a vše měla na starosti manželka. Opakovaně jej žádala o pomoc, ale marně. Také na doporučení pracovnice OSPOD navrhla návštěvu rodinné terapie, ale manžel na to jen pokrčil rameny. Manželka má stále zájem o pokračování ve společném soužití, oslovila kvůli tomu několikrát manžela, protože i jméno se po něm stýská. Manželka potvrdila, že ji manžel měsíčně platí 15.000 Kč na výživném. Při odchodu ze společné domácnosti manžel vrátil manželce klíče s tím, že je ještě mladý a chce si užívat, že nechce děti a že dům ji nechává na starosti. Manžel v zásadě po celou dobu manželství méně komunikoval, nesvěřoval se, byl uzavřenější, ale zároveň vždy muselo být po něm, manželka je dle svého názoru nekonfliktní povahy. V souvislosti s výchovnými problémy s jméno jim byl doporučen důsledný výchovný přístup, který však manžel nedodržoval, a to se stávalo častou příčinou jejich hádek, které dle manželky probíhaly obden. Manžel neměl zájem řešit problémy, které vyvstaly s pěstounskou péčí, nechtěl absolvovat nezbytné pohovory a vyšetření a na všechno tak manželka zůstala sama. Manželka má dlouhodobé zdravotní problémy, které ji nedovolily ani dokončit střední vzdělání. Manželka pak zpravidla pracovala na poloviční úvazek, a to nejen kvůli svému zdravotnímu stavu, ale i kvůli zdravotnímu stavu dcery.

6. Podle ustanovení § 755 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, muže být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

7. Podle ustanovení § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

8. Podle ustanovení § 964 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství společných pěstounů, toto manželství nerozvede, dokud nebudou upraveny povinnosti a práva pěstounů pro dobu po rozvodu. Rozvodem manželství společná pěstounská péče manželů zaniká.

9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro to, aby manželství účastníků bylo rozvedeno, když bylo prokázáno, že manželství je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno, a nelze očekávat obnovení manželského soužití. Manželé dva roky nežijí ve společné domácnosti, což již evokuje trvalý stav, který byl navíc opakovaně potvrzen v průběhu jednání manželem, který odmítá obnovení manželského soužití za všech okolností. Manželství je dobrovolný svazek dvou osob, a pokud v něm jeden z manželů nemá zájem nadále setrvávat, nezbývá druhému z manželů než tento stav akceptovat. Současně manželka netvrdila žádné důvody, proč by chtěla obnovit vztah s manželem, s výjimkou péče o nezl. jméno. V případě obou dětí, které byly původně svěřeny do společné pěstounské péče manželům, již bylo pravomocně rozhodnuto o zrušení této společné pěstounské péče, a v případě jméno o jeho svěření do výlučné péče manželky, v případě jméno dosud nebylo rozhodnuto o trvalém svěření do péče pěstouna, když ani jeden z manželů neměl zájem o pokračování v jeho výchově, a nyní se tak stále hledá vhodný pěstoun. Tato rozhodnutí však lze považovat za rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 964 odst. 2 občanského zákoníku, když je jednoznačné, jak to bude s péčí o děti v době po rozvodu manželství účastníků. Pokud jde o příčiny rozvratu manželů, pak ani na nich se manželé nebyli schopni shodnout. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že manžel byl velmi pracovně vytížen, pracoval často přesčas, čímž sice dosáhl vyššího příjmu, z něhož živil celou rodinu, ale v důsledku toho se mu pak logicky nedostávalo času na rodinný život, což negativně ovlivnilo vztah manželů. Další rozpory pak byly v souvislosti s hospodařením s rodinným rozpočtem, do něhož manžel přispíval výrazně větším dílem, a proto měl zájem o to něm také rozhodovat, resp. chtěl, aby s ním bylo uvážlivě nakládáno. V neposlední řadě to pak byly v konečné fázi vztahu také pravidelné konflikty a hádky, které ovlivnily jejich vztah, což potvrdili oba manželé. Soud neshledal rozvod manželství v rozporu se zájmem některého z manželů, a proto manželství účastníků rozvedl.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soud v tomto případě totiž neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání práva na náhradu nákladů řízení manželce, když takovým důvodem nemůže být jen stav, že se manželka pokoušela o obnovení manželského soužití. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě. Účastníci jsou povinni po právní moci rozsudku o rozvodu manželství navštívit obecní (městský) úřad místa svého trvalého pobytu spolu s tímto rozsudkem s vyznačenou doložkou právní moci (vydá podepsaný soud) a občanským průkazem k vyznačení změn vyplývajících z tohoto rozhodnutí. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámit matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení, popřípadě že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího.