18 C 239/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 773,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 926,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% od 13.8.2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 846,62 Kč s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 1 130,10 Kč a nadále běžícím ve výši 12,75 % ročně z částky 13 773,30 Kč od 11.3.2025 do zaplacení; úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 773,30 Kč od 3.8.2024 do 12.8.2024; úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 846,62 Kč od13.8.2024 do zaplacení;se zamítáIII. Žalovaný je povinen žalobkyni uhradit na náhradě nákladů řízení 2 615 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokátky , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 13 773,30 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 16. 1. 2024 Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. , č. účtu, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr na sporožirovém účtu, dále jen,, kontokorent“ až do sjednaného limitu ve výši 12 000 Kč. Za poskytnutý kontokorent se žalovaný dle Smlouvy zavázal platit úrok ve výši 18,90 % ročně s poplatky. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil, na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který byla banka oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen bance neprodleně uhradit, avšak neučinil tak ani na výzvu banky ze dne 1. 8. 2024, v níž banka současně vypověděla Smlouvu o sporožirovém účtu a dlužnou pohledávku z tohoto účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost, vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a také kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, posuzovala schopnost žalovaného splácet na základě svých automatizovaných modelů, které vycházejí z disponibilní částky, vycházela z částky životního minima a dále počítala s částkou normativních nákladů na bydlení. Žalobkyně požadovala po žalovaném uhradit částku 13 773,30 Kč na jistině dluhu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet (výpovědi smlouvy o vedení účtu), částku 1 130 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 12,75 % p.a. počítaného z jistiny kontokorentu za období od 2. 8. 2024 do 10. 3. 2025, částku ve výši 1 118,73 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od 3. 8. 2024, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do 10. 3. 2025 a dále smluvní úrok 12,75% p.a. z částky 13 773,30 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 12, 75 % p.a. z částky 13 773,30 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný nereagoval ani poté, co mu byla zaslána předžalobní výzva.Žalobkyně sdělila dne 26. 9. 2025, že souhlasí s úhradou dlužné částky v pravidelných měsíčních platbách ve výši 2 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným již v podané žalobě, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 16. 1. 2024, z výpisů z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 2. 2024 do 30. 6. 2024 ve spojení s platební bilancí soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení ve formě kontokorentního úvěru (kontokorentu) s úvěrovým limitem 12 000 Kč, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. , č. účtu, . Z uvedené smlouvy má soud rovněž za prokázané, že se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit i s obchodním úrokem ve výši 18,90 % ročně a úvěr splatit nejpozději do 1 roku od čerpání úvěru, tak aby nebyl nejpozději v den této lhůty na účtu žalovaného záporný zůstatek. Výši poplatků spojených s úvěrem soud zjistil z ceníku žalobkyně. Z výpisů z úvěrového účtu má soud za prokázané, že mu byl měsíčně vystavován výpis z běžného účtu na němž byl evidován i poskytnutý kontokorent, a že byl informován o zůstatku nesplaceného úvěru. Dále, že žalovaný prováděl ze svého běžného účtu platby, čímž se dostal do záporného zůstatku, a to již první měsíc poskytnutého úvěrového limitu, kdy k 31.1.2024 byl zůstatek na běžném účtu žalovaného -12 198,02 Kč. Záporný zůstatek žalovaný nevyrovnal ani v žádném z následujících měsíců ke dni 1. 6. 2024 činil –12 584,30 Kč. Konečný zůstatek na účtu činil ke dni 30. 6. 2024 - 13 773,30 Kč (náklady spojené s prodlením z toho činily 900 Kč, cena za vedení účtu činí 100 Kč, debetní úrok za přečerpaný kontokorent činil 189 Kč)Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na dálku. Soudu byla předložena uvedená smlouva ve formátu PDF, přičemž z vlastností dokumentu vyplývá, že dokument byl vytvořen dne 16. 1. 2024 v 13:31:21 a že byl naposledy upraven dne 16. 1. 2024 v 14:24:

2. Dokument je opatřen kvalifikovaným časovým razítkem osvědčujícím, že po dni 16. 1. 2024 14:24:02 nedošlo ke změně předkládaného dokumentu. K dokumentu jsou připojeny dva elektronické podpisy. První elektronický podpis byl připojen žalobkyní (resp. pověřeným zaměstnancem žalobkyně) dne 16. 1. 2024 v 13:31:27, a to kvalifikovaný elektronický podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem. Druhý podpis byl připojen dne 16. 1. 2024 v 14:24:02 žalovaným za využití aplikace George klíč vytvářející soubor dat připojených k dokumentu (smlouvě) v systému elektronického bankovnictví žalobkyně, přičemž aplikace George klíč je jednoznačně spojena s podepisující osobou.

6. Z žádosti o úvěrový produkt zpracované v elektronických systémech žalobkyně soud zjistil že žalovaný požádal v prostředí elektronického bankovnictví žalobkyně George dne 16. 1. 2024 v 9:00:08 hod o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč a téhož dne v 9:00:18 hod o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, dále bylo komunikováno pouze o žádosti o úvěr ve výši 10 000 Kč. V 9:01:19 bylo dokončeno sjednání předmětného úvěru a následně mu byla do internetového bankovnictví vložena smlouva o úvěru určená k autorizaci žalovaným (tj. k jeho podpisu). Na základě žádosti žalovaného realizované v elektronickém bankovnictví žalované George o podpis smlouvy, byly žalovanému zaslány na jeho mobilní telefon autorizační údaje a v 14:24:05 žalovaný smlouvu elektronicky za pomoci údajů v aplikace George klíč podepsal, čímž došlo k ukončení kontraktačního procesu (viz. detaily operací inertního elektronického systému žalobkyně a časové posloupnosti logů evidovaných v elektronickém systému elektronického bankovnictví).

7. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za měsíc říjen, listopad a prosinec 2023 vedeného žalobkyní pro žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru podklady osvědčující výši příjmů a výdajů žalovaného, a to ve strukturalizované podobě, a že znala jeho platební historii. Příjem žalovaného ze zaměstnání evidovaný na jeho běžném účtu v roce 2023 činil v říjnu 20 569 Kč, v listopadu 21 715 Kč a v prosinci 21 943 Kč. Zůstatek na běžném účtu činil k poslednímu dni měsíce října 1 Kč, listopadu 0,10 Kč a v prosinci 2023 1,83 Kč. (Zároveň v každém z uvedených měsíců je evidováno odmítnutí inkasa společnosti , právnická osoba, , neboť na účtu žalovaného nebyl nastaven souhlas s inkasem).

8. Z prohlášení žalobkyně ve spojení s výsledným reportu systému CCB má soud za prokázané, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z příjmu žalovaného ze zaměstnání evidované ve výpisech z běžného účtu v průměrné výši 21 939 Kč a statistických normativních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení v celkové výši 10 000 Kč, když tyto náklady žalovaný nesdělil a zároveň z obratové historie žalovaného na běžném účtu nebyly zjistitelné. Žalobkyně tvrdila, že rovněž před poskytnutím úvěru nahlédla do bankovních i nebankovních registrů vždy s negativním nálezem, výsledek lustrace soudu nepředložila. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného zohlednila, že žalovaný má u žalobkyně další úvěrový produkt (revolvingový úvěr v ČS s limitem 8 000 Kč a orientační splátkou 240 Kč (poskytnutý 15. 1. 2024), tj. o jeden den dříve než nyní projednávaný úvěr. Orientační splátka nového úvěru činila 360 Kč a nové splátkové zatížení činilo 600 Kč. Měla tak za to, že navýšení závazků o 360 Kč u žalovaného nezpůsobí jeho platební neschopnost či nevzbuzuje pochybnost o jeho schopnosti splácet své závazky.

9. Z připomenutí informace o dluhu na účtu blokovaném exekucí ze dne 4. 6. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného, že účet žalovaného je blokován exekucí, zároveň že na účtu žalovaného evidují dluh po splatnosti ve výši 585 Kč, který vznikl přečerpáním limitu kontokorentu. Žalobkyně doporučila vyřešit exekuci co nejdříve a poté uhradit dluh na účtu. Pokud žalovaný exekuci nevyřeší a ke dni 31. 7. 2024 bude mít stále dluh na svém účtu, žalobkyně bude požadovat okamžité splacení celého kontokorentu, jehož výše ke dni 4. 6. 2024 činí 12 585 Kč. V případě nevyřešení exekuce a nesplacení dlužné částky bude dne 1. 8. 2024 vypovězena smlouva o poskytnutí kontokorentu.

10. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 8. 2024 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 7. 8. 2024 má soud za prokázané, že žalovaný byl žalobkyní písemně informován o prodlení s vyrovnáním nepovoleného přečerpání na účtu žalovaného a o převedení pohledávky dne 2. 8. 2024 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků.

11. Před podáním žaloby vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění závazku předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2025, kterou téhož dne i odeslal (viz. předžalobní výzva a poštovní podací arch).

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Podle § 562 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

16. Podle § 561 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst.

1. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

18. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

19. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

20. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

23. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

26. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Podle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena písemná smlouva v elektronické podobě ve smyslu ustanovení § 532 o.z. a právě ve znění předloženém soudu. K předložené smlouvě (PDF dokument) je připojeno kvalifikované časové razítko osvědčující čas vzniku dokumentu i skutečnost, že dokument nebyl následně měněn. Žalobkyně připojila ke smlouvě kvalifikované elektronické razítko (tedy „podpis právnické osoby vytvořený kvalifikovaným prostředkem“). Žalovaného podpis je pak zaručeným elektronický podpisem, tedy kryptografický podpis založený na osobním klíči umožňujícím jednoznačnou identifikaci podepisujícího. Identifikace žalovaného pro používání aplikace George klíč zajistila při vydání této aplikace žalovanému žalobkyně v rámci bankovní identity žalovaného. Z údajů obsažených u obou podpisů pak vyplynulo, že dokument nebyl po připojení podpisů měněn.

30. Po zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena řádná úvěrová smlouva soud posuzoval, zda jde o smlouvu platnou, resp. zda z důvodu nedodržení předsmluvních povinností úvěrujícího není uzavřená smlouva neplatná.

31. Provedenými důkazy bylo zjištěno, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného ještě před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného, měla k dispozici výpisy z jeho účtu, z nichž osvědčila výši příjmu žalovaného. Pokud však jde o výdaje žalovaného, tam se spokojila se statistickým modelem, který však neindividualizovala a neporovnala je se skutečnými výdaji žalovaného, když se tyto od žalovaného ani nepokusila zjistit. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě životního a existenčního minima a normativních nákladů na bydlení v celkové výši 10 000 Kč. Na základě jakých informací k této částce došla, pokud nezjistila osobní statut žalovaného, tj. jak velká je jeho rodinná domácnost, zda má děti a v jakém věku, kde skutečně bydlí, kde pracuje, zda má náklady na dojíždění do práce atd. Žalobkyně nezohlednila náklady žalovaného na telefon, internet, když jejich vlastnictví a užívání je zjevné již jen ze samotné skutečnosti, že žalovaný využívá internetoví a mobilní bankovnictví žalobkyně. Nelze rovněž přehlédnout, že z výpisů z účtu žalovaného vedeného žalobkyní nelze zjisti žádný výdaj vztahující se k nákladům za bydlení, k cestovnému do zaměstnání (až z výpisu je možné ověřit, že zaměstnaní vykonává žalovaný v obci , adresa, , ale jeho bydliště je v jiné obci), shodně jako náklady na telefon či internet. Naopak z výpisů je zjevné, že nejméně tři měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy je zůstatek na účtu nepřesahující dvě koruny, a že v každém z uvedených měsíců se společnost PROFICREDIT CZECH, tedy poskytovatel nebankovních úvěrů snaží inkasovat splátky jí poskytnutého úvěru. Tedy při elementární opatrnosti žalobkyně bylo zjevné, že žalovaný nemá volné finanční prostředky, že má nejméně nesplácený úvěr poskytnutý společností , právnická osoba, , a že bez dalšího ověření reálné finanční situace žalovaného nelze uzavřít, že žalovaný je úvěruschopný. Soud nezpochybňuje právo Banky korigovat či ověřit výdaje spotřebitele za pomoci ekonomických modelů vycházejících ze statistických údajů. Takový model však bez dalších údajů jako je např. druh a velikost obývané nemovitosti, není možné hodnověrně sestavit (zcela jiná výše nájmu bude u garsonky a bytu o velikosti 3+1 či dokonce domu, obdobně budou zcela rozdílné náklady na dodávky energií apod.). Soud tak má za to, že žalobkyně sice prověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, nicméně tuto vyhodnotila zcela nedostatečně, bez dostatečné míry pečlivosti a tedy nesprávně, když z jí zjištěných údajů vznikla pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva o kontokorentním úvěru ze dne 16. 1. 2024 je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o.z. neplatná, neboť byla uzavřena v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona, tedy v rozporu s veřejným pořádkem.

32. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč formou kontokorentního úvěru, a že smlouva zanikla k 1.8.2024. K uvedenému dni žalobkyně evidovala na účtu žalovaného záporný ve výši 13 773 Kč, která byla v rozsahu částky 946,62 Kč tvořena obchodními úroky z vyčerpaného úvěru a částkou 900 Kč představující žalobkyní uplatněné náklady spojené s prodlením s úhradu úvěru. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy však žalobkyni nevznikl nárok na úhradu těchto částek, tj. částky 1 846,62 Kč. Vyčerpaná jistina úvěru z evidovaného záporného zůstatku činí 11 926,38 Kč, když tato částka je bezdůvodným obohacením, které je žalovaný povinen ve smyslu § 2991 o.z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni dlužnou částku dosud nezaplatil, je povinen žalobkyni kromě takto poskytnuté jistiny uhradit i zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12,75 % ročně běžícím od doručení výzvy k úhradě ze dne 3.8.2024 (odeslané 7.8.2024), tj. od 13.8.2024. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

33. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná, další nároky nad rámec přiznaného zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 773,30 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.