18 C 253/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 38 630,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 14 916 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 078,95 Kč a nadále běžícím ve výši 14,75 % ročně z částky 14 916 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 23 714,34 Kč spolu s: kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 1 704,75 Kč a nadále běžícím ve výši 14,75% ročně z částky 16 350,13 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 088,89 Kč a nadále běžícím ve výši 0,25 % ročně z částky 14 916 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení; úrokem z prodlení běžícím ve výši 15 % ročně z částky 1 434,13 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení;se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21. 5. 2025, doplněnou podáním ze dne 30. 5. 2025 domáhala zaplacení pohledávky ve výši 38 630,34 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 23. 3. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým spotřebitelským úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 15 384 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 8 489 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 730 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 45týdenních (sedmidenních) splátkách po 787 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 2. 2024. Žalovaný však nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 14. 4. 2023. Ke dni 10. 9. 2023 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení, dlužná jistina činila 16 350,13 Kč a dlužný poplatek 12 280,21 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. V důsledku porušení smluvní povinnosti žalovaného řádně splácet dlužnou částku byl v souladu se Smlouvou žalovaný povinen platit také smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky ohledně níž se dostal do prodlení (tato povinnost žalovaného platit smluvní pokutu byla sjednána stranami přímo ve Smlouvě. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 5 084 Kč.Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Současně si z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako obsluha betonárny ve společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 22 460 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 29. 7. 2024 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 41 485,75 Kč. Její příslušenství pak tvoří smluvní pokuta, úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 41 485,75 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje.Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 38 630,34 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 12 280,21 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 12 280,21 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 704,75 Kč (úrok ve výši 14,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 16 350,13 Kč od 2. 2. 2024, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 29. 7. 2024), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 167,84 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 16 350,13 Kč od 22. 4. 2023, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 29. 7. 2024), úroků ve výši 14,75% ročně z dlužné jistiny ve výši 16 350,13 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 350,13 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.Dále žalobkyně uvádí, že uplatňuje smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, přičemž tato částka představuje součet postoupené smluvní pokuty 4 474,34 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 28 630,34 Kč ode dne následujícího po postoupení, tj. 30. 7. 2024, do dne 6. 2. 2025.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem zaslaným doporučeně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, a tak soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 23. 3. 2023, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se spotřebitelským úvěrem ve výši 13 719 Kč a pojištění schopnosti splácet 1 665 Kč. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 35 384 Kč v 45týdenních splátkách po 787 Kč, kdy poslední splátka činí 756 Kč. Dále smlouva obsahovala ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalovaného, pokud neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, ve výši 0,1% denně z dlužné částky ohledně níž je žalovaný v prodlení. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 3. 2023 včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Z tabulky umoření ze dne 5. 8. 2024 soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 5 084 Kč.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsané dne 23. 3. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně si vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje na plný úvazek jako obsluha betonárky, s čistým příjmem 22 460 Kč měsíčně, u společnosti , právnická osoba, se sídlem ve , adresa, (západočeský kraj). Jeho příjem měl být dle zákaznické karty ověřen podle předložené pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2021 a výplatních pásek za měsíce leden a únor 2023. Odhadované měsíční výdaje žalovaného měli činit 5 000 Kč, splácel spotřebitelský úvěr u jiné společnosti ve výši 1 236 Kč. Dále uvedl, že žije s rodiči, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Výdaje žalovaného nebyly doloženy žádným způsobem. Bydliště žalovaného (trvalý pobyt) je v , adresa, , adresa výběru a náhradní kontaktní adresa žalovaného se nachází v , adresa, .

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 ve spojení s přílohou č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024, zejména řádek 1625, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 7. 2024, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 16. 8. 2024.

8. Z výzvy k plnění ze dne 28. 2. 2025 a podacího lístku ze dne 28. 2. 2025 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že poskytne úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn toliko v rozsahu částky 14 916 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné úvěrové smlouvě č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky.

22. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 22. 8. 2025, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání splnění povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobkyně v reakci na výzvu uvedla, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet a za tím účelem provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného týkajících se jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů, kdy tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako obsluha betonárny ve společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 22 460 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání svých tvrzení žalobkyně navrhla pouze zákaznickou kartu podepsanou žalovaným, dále Smlouvu o spotřebitelském úvěru, Smluvní podmínky k této smlouvě a Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného. Uchazeči o půjčku, resp. zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Z této karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný sdělil údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti a úplnosti.

23. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše příjmů žalovaného, a to z jím předložené pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek, avšak tyto soudu nedoložila (ani po výzvě obsažené v usnesení čj. , spisová značka, ), ač k jejich uchování je ve smyslu ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinna. Pokud jde o výdaje žalovaného, ty nebyly doloženy žádným způsobem. Bydliště žalovaného je v , adresa, , jako náhradní adresa je uvedena , adresa, , kde tedy fakticky žil a hradil náklady spojené s bydlením není zjevné. Rovněž tak, skutečnost, že žalovaný měl bydlet u rodičů, sama o sobě neznamená, že neměl žádné výdaje spojené s bydlením, tj. že svým rodičům ničím na náklady spojené s bydlením nepřispíval, což není u zdravého 21letého muže pravděpodobné.Rovněž i údaj o nákladech žalovaného vzbuzuje pochybnost o své správnosti. V takovém případě by na veškeré životní náklady žalovaného (stravu, drogerii, ošacení, léky), ale i cestu do zaměstnání, které vykonával mimo své bydliště (viz adresa zaměstnavatele) částka 166 Kč na den. V této částce by navíc byly zahrnuty i náklady na mobilní telefon a na přístup k internetu (skutečnost, že žalovaný vynakládá prostředky i s telefonními a internetovými službami vyplývá již z identifikačních údajů žalovaného v zákaznické kartě sloužící pro vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele). Přesto právní předchůdkyně výši nákladů žalovaného nijak neověřovala. Rovněž nelze ani přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně neučinila pokus (či ho nebyla schopna doložit) o ověření rozsahu úvěrové zátěže žalovaného a jeho platební morálky z příslušných evidencí (insolvenční rejstřík, exekuční rejstřík či v evidencích klientských informací (SOLUS, NRKI apod.), tvrdila pouze, že byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku, aniž by tuto skutečnost nějak doložila. Vycházela pouze ze skutečnosti, že externí splátky dle žadatele činí 1 236 Kč a že žalovaný má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti.

24. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je poskytovateli úvěru uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

25. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 3. 2023 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná z důvodu jejího rozporu s donucujícími ustanoveními zákona.

26. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 5. 3. 2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

27. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 7. 2010.

28. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 23. 3. 2023 v hotovosti částku 20 000 Kč, k jejímuž vrácení se žalovaný zavázal nejpozději do 1. 2. 2024. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni částku 5 084 Kč, neuhradil zbývají částku 14 916 Kč, a je tak povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně bezdůvodné obohacení ve výši 14 916 Kč.

29. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 14 916 Kč z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne následujícího po splatnosti poskytnutého úvěru (1. 2. 2024), neboť žalovaný si musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni se zavázal k navrácení úvěru, a to ve výši 14,75 % ročně, tj. ve výši sazby stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok soud pak kapitalizoval v souladu s žalobním požadavkem od splatnosti bezdůvodného obohacení žalovaného (od 2. 2. 2024) do 29. 7. 2024 částkou 1 078,95 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.. (výrok I.)

30. Protože nebylo prokázáno, že by došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy ani k platnému sjednání obchodního úroku ani smluvní pokuty, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Shodně jako úrok z prodlení požadovaný před splatností bezdůvodného obohacení a v rozsahu neodpovídajícím sazbě úroku stanovené ke dni jeho splatnosti (výrok II.).

31. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byl sice úspěšnější žalovaný, avšak tomu žádné náklady nevznikly, proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.