18 C 256/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , adresa o zaplacení 10 885 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 29. 6. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od 29. 6. 2023 do 11. 12. 2024 a nadále běžícím z částky 2 800 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení a částky 1 085 Kč,se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 530,04 Kč k rukám zástupce žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne 16. 4. 2024 žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 885 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 23. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž mu poskytla bezhotovostně částku 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni rovněž smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně. Úrok přirostlý za uplynulé období se zavázal žalovaný splácet ve splátkách splatných vždy nejpozději k 25. dni v měsíci, jistinu byl oprávněn splatit kdykoliv. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru, na což byl opakovaně upomínán, kdy upomínkou ze dne 25. 6. 2023 žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni 28. 6. 2023. Žalovaná částka je představována jistinou ve výši 7 000 Kč, smluvním úrokem za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč a smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z jistiny od 29. 6. 2023 do 1. 12. 2023 ve výši 1 085 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 2. 2023 soud zjistil, že se dle ní měla žalobkyně zavázat žalovanému poskytnout revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 20 000 Kč, s obchodním úrokem 40 % měsíčně. Prostředky z úvěru mohl žalovaný čerpat opakovaně, a to až do celkové výše nesplacené jistiny rovnající se sjednanému úvěrovému limitu. Žalovaný se měl zavázat splácet úvěr tak, že obchodní úrok z načerpaného úvěru byla povinen hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za předcházející období, a to vždy k 25. dni v měsíci, jistinu byl oprávněn zaplatit kdykoliv v době trvání smlouvy, jinak na výzvu. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou.Soudu byla předložena smlouva v písemné formě, a to v elektronické podobě ve formátu PDF. Z vlastností elektronického dokumentu předloženého soudu bylo zjištěno, že byl vytvořen dne 9. 10. 2023, tj. přibližně 6 měsíců poté, kdy měla být smlouva účastníky uzavřena.Grafická podoba dokumentu obsahuje v místě podpisu žalobkyně vlastnoruční podpis osoby označené jako , jméno FO, , jednatel. V místě podpisu úvěrovaného je vytištěno jméno žalovaného. V čl. 10.9 předložené smlouvy je uvedeno následující: „Tato smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu Smluvními stranami či osobami, které jsou oprávněny za Smluvní strany Smlouvu podepsat. Podpisem smluvní strany se v případě Úvěrovaného rozumí také potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním SMS kódem , číslo, v žádosti o Úvěr“ a dále: „Tato smlouva byla uzavřena dne 23-02-2023“.

6. Z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného má soud za osvědčené, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy osvědčenu existenci a totožnost žalovaného.

7. Z potvrzení o platbě , právnická osoba, . ze dne 12. 7. 2023 ve spojení se zprávou , právnická osoba, . ze dne 4. 10. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně uhradila na účet patřící žalovanému dne 23. 2. 2023 částku 7 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , tj. pod symbolem shodným s rodným číslem žalovaného.

8. Z výpisů z účtu společnosti , právnická osoba, . za období listopad 2022 až leden 2023 soud zjistil, že žalovanému v tomto období přišla dvakrát platba od , právnická osoba, . ve výši 26 200 Kč a 21 000 Kč, další příjmy byly nepravidelné od různých subjektů a v různé výši. V listopadu přišly žalovanému finanční prostředky v celkové výši 37 030 Kč v prosinci ve výši 5 130 Kč a v lednu 40 376 Kč. Výdaje žalovaného jsou představovány spíše drobnými částkami za potraviny a různé služby, kdy například v měsíci prosinci byla jediným výdajem žalovaného platba bankovních poplatků. Z výpisů nelze zjistit žádnou platbu spojenou s bydlením (nájem, SIPO, energie a pod).

9. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 6. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému úvěr zesplatnila dne 25. 6. 2023 a vyzvala jej, aby úvěr zaplatil do 3 od doručení. Zda však bylo uvedené oznámení s výzvou k úhradě doručeno žalovanému, či alespoň jemu odesláno, nebylo v řízení prokázáno.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 12. 2023, včetně podacího lístku ze dne 1. 12. 2023, vyplývá, že žalovaný byl vyzván k uhrazení svého dluhu před podáním žaloby.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

14. Podle § 562 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 561 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

17. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

18. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

19. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

20. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

23. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

26. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

27. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

28. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

31. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným tvrzenou pohledávku mající právní základ v úvěrové smlouvě ze dne 23. 2. 2023, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že by s žalovaným uzavřela platnou úvěrovou smlouvu v jí tvrzeném znění.

32. Soud vyzval žalobkyni usnesením č.j. 18 C 256/2024-10 ze dne 11. 9. 2024, aby dotvrdila, zda a jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného a aby dotvrdila takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že úvěrovou smlouvu uzavřela právě s žalovaným, a že tvrzený prostý elektronický podpis byl na smlouvu připojen právě žalovaným, a to takovým způsobem, aby bylo možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat, a aby na osvědčení svých tvrzení předložila soudu příslušné listiny.

33. Pokud jde o úvěruschopnost žalovaného, uvedla žalobkyně, že ověřila úvěrové zatížení žalovaného a jeho platební historii lustrací v registrech ISIR, CEE, CRKI a BRKI, kdy lustrací nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Žalobkyně však ani přes výzvu nedoložila, že by lustraci žalovaného v těchto registrech prováděla.

34. Z předložených výpisů z běžného účtu žalovaného nelze ověřit výši příjmů žalovaného (příjmy žalované byly v nepravidelné výši, není zřejmé, z jakého právního titulu apod.) ani jakékoliv náklady žalovaného s bydlením (výše nájmu, nákladů na služby apod.). Je nepravděpodobné, že by v určitém měsíci neměl žalovaný žádné výdaje ani na tak základní věc, jakou je strava.

35. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru neprověřovala vůbec. Nezjistila jeho příjmy a výdaje, ani jeho úvěrovou angažovanost a platební historii. Žalobkyně vůbec nevysvětlila, jak pracovala s výpisy z účtu žalovaného. Tedy žalobkyně neprokázala, že by splnila svoji zákonnou povinnost před poskytnutím úvěru řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného, tj. řádně prověřit před poskytnutím úvěru, na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, schopnost spotřebitele poskytovaný úvěr splácet a úvěr poskytnou pouze tehdy, nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To vše za situace, kdy jí je ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru uložena povinnost uchovávat po dobu 5 let doklady, z nichž ověřovala úvěruschopnost žalované. V důsledku této skutečnosti je v souladu s ustanovením § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná, neboť žalobkyně porušila v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem donucující ustanovení zákona.

36. Soud rovněž nemá za prokázané, jaká konkrétní práva a povinnosti byly mezi žalobkyní a žalovaným sjednány, tj. jaký byl obsah smlouvy o úvěru.

37. Žalobkyně uvedla, že smlouvy o zápůjčce byly uzavřeny v písemné formě v elektronické podobě. Ve smyslu § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se vyžaduje u smlouvy o spotřebitelském úvěru písemná forma, přičemž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat, ve smyslu § 561 o.z.

38. V projednávané věci soudu byla předložena smluvní dokumentace ve formátu PDF, která obsahuje vlastnoruční podpis žalobkyně, nikoliv však žalovaného. Podle § 562 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

39. K platnosti písemné smlouvy (jejíž existenci žalobkyně tvrdí, a kterou předložila soudu) je ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je třeba, aby k ní účastníci připojili své popisy. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit rovněž zaručený elektronický podpis (= v české terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

40. Soudu předložená smluvní dokumentace – tj. soudu předložené PDF dokumenty neobsahují žádné elektronické podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě). Nemohou být podepsány ani prostým elektronickým podpisem, jak tvrdila žalobkyně, když žalovaný měl dokument dle tvrzení žalobkyně podepsat prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, tj. nepřipojila svá data (podpis) k jiným datum (dokumentu obsahujícímu smlouvu). Rovněž nelze přehlédnout, že předložený dokument obsahující text písemné úvěrové smlouvy vznikl až poté, co měl být žalovaným podepsán, tedy nemohl být dokumentem, k němuž měl žalovaný v úmyslu připojit svůj podpis.

41. Soud nemá uzavření smluv za prokázané ani elektronickými prostředky komunikace na dálku. Soud nemá pochybnosti o tom, že smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Podmínkou, aby taková komunikace naplňovala definici písemnosti jednání, je, aby byly v takovém systému prováděny záznamy systematicky, posloupně a byly chráněny proti změnám. Žalobkyně však neprokázala (ani přes výzvu soudu – viz. usnesení č. j. 18 C 256/2024-10 ze dne 11. 9. 2024), že by prováděné záznamy byly prováděny systematicky a posloupně, a že jsou chráněny proti změnám. Ostatně ani takové záznamy ze systémů k důkazu neoznačila a nepředložila.

42. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu žalobkyně prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.

43. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla dne 23. 2. 2023 na bankovní účet žalovaného částku 7 000 Kč, kterou byl povinen vrátit. Žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby neuhradil ničeho, tedy neuhrazené bezdůvodné obohacení činí 7 000 Kč. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinného uhradit úrok z prodlení v zákonné výši za dobu ode dne následujícího po uplynutí lhůty, v níž byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky. Výzvou k plnění byla Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 1. 12. 2023, odeslaná dne 1. 12. 2023. Žalovaný v ní byl vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů, kdy dle sledování zásilek České pošty se zásilka dostala do dispozice žalovaného dne 6. 12. 2023, lhůta mu tak uplynula dnem 11. 12. 2023 a od 12. 12. 2023 je žalovaný v prodlení (uplynutím lhůty dle § 607 o.z.), a to ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku již od 29. 6. 2023, kdy prodlení odvozovala od Zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 25. 6. 2023, avšak neprokázala, že by Zesplatnění žalovanému doručila či mu ho alespoň odeslala. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.)

44. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu obchodních úroků, smluvní pokuty a částečně rovněž v rozsahu zákonného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.).

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 530,04 Kč, přičemž tato částka představuje 28,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,31 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,69 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 885 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Třídenní lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.