18 C 263/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Veroniky Sekerové a přísedících Mgr. Jiřiny Jenčíkové a Ing. Josefa Setničky ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 64 718 Kč s příslušenstvím

I. Řízení, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni 11 232,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 29. 7. 2023, se zastavuje.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni 53 485,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 29. 7. 2023, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení 38 720 Kč k rukám zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, .

IV. Žalobkyně je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku uhradit České republice – Okresnímu soudu v Berouně na náhradě nákladu státu 1 579,86 Kč.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném, jako svém bývalém zaměstnanci úhrady částky 64 718 Kč s příslušenstvím, jako náhrady škody způsobené zaměstnavateli. Uvedla, že žalovaný jako její zaměstnanec dne 24.3.2023 řídil služební vozidlo, kdy jeho zaviněním došlo k dopravní nehodě, při níž byla na služebním vozidle způsobena škoda ve výši žalované částky, když výše škody odpovídá částce, kterou žalobkyně uhradila za opravu vozidla.Zavinění žalobkyně spatřovala v porušení povinnosti žalovaného vyplývající ze zákoníku práce, a to chovat se tak, aby nezpůsobil škodu zaměstnavateli, a dále v porušení pravidel silničního provozu chovat se tak, aby nedošlo k ohrožení dalších účastníků dopravního provozu, přizpůsobit svoji jízdu podmínkám a svým schopnostem. Konkrétní porušení předpisů spatřovala v tom, že žalovaný uvedeného dne řídil služební vozidlo žalobkyně po , Anonymizováno, ulici v , adresa, směrem od , Anonymizováno, na , Anonymizováno, , kde v místech před novou budovou , Anonymizováno, přejížděl z levého odbočovacího pruhu do průběžného jízdního pruhu vpravo od vozidla, přičemž si nepočínal tak, aby při přejíždění neohrozil ostatní vozidla. Zejména při přejíždění nedal signalizací na vědomí, že má v úmyslu provedení tohoto manévru, nedal dostatečnou přednost projíždějícím vozidlům, a proto nemohl za ním jedoucí řidič v průběžném jízdním pruhu dostatečně včas reagovat a zabránit srážce.Po provedeném dokazování vzala žalobkyně svoji žalobu v rozsahu uhrazené daně z přidané hodnoty ve výši 11 232,05 Kč včetně k ní náležejícího úroku z prodlení zpět.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznával. Uvedl, že je pravdou, že řídil služební vozidlo, a že došlo k dopravní nehodě. Výslovně popřel, že by před změnou směru jízdy nedal světelné znamení. K průběhu nehody uvedl, že jel po , Anonymizováno, ulici, a to v pruhu určeném pro odbočení do leva na , adresa, . Vzhledem k tomu, že potřeboval pokračovat v jízdě rovně, řešil přejetí do vedlejšího pruhu. V té době byla na předmětné komunikaci souvislá kolona pohybující se průměrnou rychlostí 10 - 15 km/hod. S ohledem na to dal žalovaný světelné znamení, že má v úmyslu odbočit doprava, kontroloval ve zpětném zrcátku dobu, kdy mu bude vozidly za ním umožněn bezpečný přejezd. V době, kdy se vytvořila dostatečná mezera a měl za to, že vozidlo za ním ho bezpečně vidí, přejel do tohoto pravého pruhu. Své vozidlo srovnal ve směru jízdy, v té době zároveň padla na křižovatce na Václavském náměstí červená, vozidla před ním zastavila, rovněž on zastavil a v době, kdy již vozidlo jím řízené stálo, ucítil náraz. Měl tak za to, že neporušil žádnou povinnost, že není odpovědný za vznik dopravní nehody a tím ani za škodu vzniklou na vozidle. Žalovaný rovněž rozporoval výši tvrzené škody, když měl za to, že poškození vozidla neodpovídá rozsahu vyúčtovaných prací a náhradních dílů a dále namítal, že žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, a že tuto si určitě uplatnila v daňovém přiznání.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil níže uvedený skutkový stav.

4. Ze záznamu o dopravní nehodě soud zjistil, že tento byl sepsán žalovaným, jako řidičem vozidla , jméno FO, , jméno FO, , rok výroby 2010, RZ , SPZ, a , jméno FO, , jako řidičem vozidla , Anonymizováno, , rok výroby 2018, RZ , SPZ, . Řidiči uvedli, že k nehodě došlo dne 24.3.2023 v 10:45 hod na , adresa, . K okolnostem nehody účastníci uvedli, že vozidlo , jméno FO, měnilo jízdní pruh a vozidlo , Anonymizováno, do něj na jeho zezadu při jízdě stejným směrem ve stejném pruhu. Popsali konečné postavení vozidel při nehodě, a to tak, že vozidlo , jméno FO, je zařazeno před vozidlem , Anonymizováno, , a to tak, že vozidlo , jméno FO, je v pruhu umístěno mírně šikmo, tak že jeho levá zadní strana směřuje, či mírně zasahuje do levého jízdního pruhu. V Záznamu je dále popsáno poškození vozidla , jméno FO, , a u vozidla , Anonymizováno, je uvedeno bez poškození.

5. Z faktury č. , Anonymizováno, vystavené společností , právnická osoba, , právnická osoba, soud zjistil, že tato provedla v dubnu 2023 opravu vozidla , jméno FO, , za níž si vyúčtovala částku 64 718 Kč včetně DPH ve výši 11 232,05 Kč. Faktura byla vystavena na vlastníka vozidla pana , jméno FO, (viz. Osvědčení o registraci vozidla). Součástí faktury je rozpis jednotlivých dodaných náhradních dílů i rozsah práce na opravě. Náklady za opravu uhradila žalobkyně přímo na účet společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, dne 16.6.2023 (viz. potvrzení o provedení platby vystavené , právnická osoba, .). Důvodem úhrady měla být Smlouva o výpůjčce automobilu zavřená mezi , jméno FO, jako vlastníkem vozu a žalobkyní zastoupenou týmž , jméno FO, jako jejím jednatelem (viz. Smlouva o výpůjčce vozidla ze dne 2.1.2023).

6. Z pracovní smlouvy ze dne 12.12.2022 ve spojení s Dohodou o rozvázání pracovního poměru má soud za prokázané, že žalovaný byl zaměstnancem žalobkyně na pozici stavební mistr se sjednanou mzdou 18 500 Kč měsíčně, a to od 2.1.2023 do 31.3.2023.

7. Z oznámení zaslaného , Anonymizováno, pojišťovna, a.s. , jméno FO, ze dne 31.5.2023 soud zjistil, že tato pojišťovna uzavřela šetření pojistné události z povinného ručení vozidla , Anonymizováno, tak, že odškodnění nevyplácí, neboť nebylo jednoznačně a hodnověrně prokázáno zavinění ze strany řidiče vozidla , Anonymizováno, .

8. Z likvidačního spisu , Anonymizováno, pojišťovny, a.s. soud zjistil, že tato pojišťovna řešila předmětnou nehodu jak zástupce slovenské pojišťovny, u níž bylo pojištěno vozidlo , Anonymizováno, pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla (povinné ručení). Pojišťovna si vyžádala pro účely likvidace popis nehody od žalovaného a od , jméno FO, . , jméno FO, , řidič vozidla , Anonymizováno, však na emaily nereagoval, resp. zareagoval až poté, kdy pojišťovna plnění odmítla. , jméno FO, pojišťovně emailem ze dne 13.6.2023 sdělil, že k nehodě došlo při zařazování poškozeného vozidla do jízdního pruhu z leva do pruhu, v němž jel. Byl hustý provoz a větší počet vozidel využívalo odbočovací pruh k předjetí kolony, kdy tato vozidla využívala každý volný prostor vzniklý při pohybu kolony k zařazení do pruhu, v němž jel pan , jméno FO, . Nehoda se tak stala při popsaném manévru poškozeného vozidla při zapnutém světelném ukazateli změny směru jízdy v momentě rozjezdu vozidla , Anonymizováno, v koloně.

9. Ze svědecké výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že je rovněž zaměstnancem žalobkyně, později upřesnil, že pro žalobkyni pracuje nikoliv jako její zaměstnanec, ale jako její smluvní partner. V den nehody jel spolu s žalovaným služebním vozem. Dopravní situaci se nevěnoval, neboť cestou v autě pracoval. Uvedl, že před nehodou vnímal prudký manévr vozidla a bezprostředně poté pocítil náraz zezadu. Řešení nehody se rovněž nevěnoval, neboť jeli na pracovní schůzku, proto z místa nehody odjel hromadnou dopravou. Uvedl, že si není schopen vybavit, zda před nehodou jeli plynule, či zda „skákali v koloně, má však za to, že těsně před nehodou jeli svižně a udělali „myšku“. Neví, zda auta v době změny pruhu stála, jela či se rozjížděla, situaci v okolí nevnímal, ale má za to, že čekal ránu, proč to nebyl schopen vysvětlit, ale bylo tam hodně aut. Přesto, že uvedl, že čekal náraz, ač okolí nevnímal, není si vědom toho, že by učinil nějaké opatření (chytil se madla, zapředl se nohama), rovněž má za to, že v důsledku brždění a následného nárazu v autě nic nespadlo, včetně sešitu a tužky, které měl na klíně, když pracoval. Měl za to, že jejich vozidlo začalo brzdit ještě před zahájeném změny směru jízdního pruhu. Měl za to, že jich vozidlo se pohybovalo rychlostí okolo 50 km/h, neboť to dokáže odhadnout z pohybu okolí vozidla. Později upřesnil, že má za to, že po změně směru jízdy žalovaný začal prudce brzdit, neboť před nimi bylo vozidlo, to už svědek viděl, neboť se přestal věnovat práci po provedení manévru změny směru jízdy. Nebyl schopen říct, jaký časový úsek uplynul mezi změnou směru jízdy a nárazem, ani zda jejich vozidlo v době nárazu stálo či se pohybovalo. Uvedl, že od okamžiku změny směru jízdy a počátku brždění se jejich vozidlo mohlo pohybovat tak 10 či 5 metrů.Když byl svědek konfrontován s jím psanou SMS zprávou ze dne 9.6.2023, v níž uvedl, že pojišťovně sdělil, že situaci nevěnoval pozornost, sdělil, že skutečně situaci pozornost nevěnoval, a že pod tlakem podrobných otázek v rámci své výpovědi u soudu se snaží vybavit podrobnosti.

10. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že je řidičem vozidla , Anonymizováno, , které narazilo do služebního vozidla žalobkyně. Uvedl, že před jednáním soudu se podíval do záznamů a listin, které měl ohledně nehody k dispozici. Vybaví si proto, kdy k dohodě došlo. Uvedl, že do Prahy jezdí poměrně často, že zná situaci u Václavského náměstí, kdy jde o místo, kde je pravidelně kolona. Tak tomu bylo i v den nehody. Svědek jsem jel v pruhu, který pokračuje rovně přes Václavské náměstí na Nuselský most. Pruhu po jeho levé straně je odbočovací a byl využit celou řadou vozidel k tomu, aby se v rámci dopravní zácpy pohybovala rychleji a před křižovatkou na Václavském náměstí se tato auta postupně přeřazovala do pruhu, který pokračoval rovně. Jedním z těchto vozidel bylo i vozidlo žalovaného. V době nehody se kolona opět začala pohybovat, vytvořila se přede ním mezera, do níž se p. , jméno FO, zařadil v době, když se již svědek se svým vozidlem rovněž začal pohybovat vpřed a narazil do pravé zadní části jeho vozidla. Svědek uvedl, že před přeřazením svědek užil světelného znamení o změně směru jízdy a upřesnil, že blikal skoro celý levý jízdní pruh a byl si tak vědom toho, že se vozidla z tohoto pruhu snaží zařadit do jeho jízdního pruhu. Uvedl, že před nehodou kolona v jeho jízdním pruhu stála a on reagoval na její rozjíždění rovněž rozjížděním v době, kdy se kolona před ním již pohybovala a vozidlo před ním se od něj již vzdalovalo, do takto vzniklé mezery se žalovaný zařazoval. Svědek uvedl, že se určitě v té době teprve začal rozjíždět, že jeho rychlost mohla být v jednotkách km/h. Žalovaný pak dle svědka jel o něco rychleji než svědek, avšak nemohl rozhodně jet rychlostí okolo 50 km/h, to by přijíždění do pruhu do vzniklé mezery bylo velmi riskantní. Manévr žalovaného svědek považoval za běžný (odpovídající dopravní situaci v místě), nikoliv riskantní, či úmyslně ohrožující. Zda v době nehody byla na semaforu na Václavské náměstí červená svědek nevěděl, avšak zdůraznil, že místo nehody je od křižovatky nejméně 150 m a při souvislé koloně se její pohyb přenáší s časovým odstupem, proto svědek sledoval pohyb kolony před ním a nikoliv světelnou signalizaci. Pokud byl svědek přímo dotazován na svůj pohled na nehodu a její zavinění uvedl, že je přesvědčen, že žalovaný dával světelnou signalizaci změny směru jízdy před tím, než změnil jízdní směr. Není schopen hodnotit, zda měl žalovaný v době zahájení manévru dostačený prostor na jeho provedení či nikoliv. Svědek rovněž uvedl, že u nehody zastavil svědek z vozidla, které původně jelo před ním, pan , jméno FO, , který mu řekl že „když někdo jezdí na prasáka, je třeba to umět“ a dal mu na sebe spojení, pokud by potřeboval a odjel.

11. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že svědek v den nehody řídil automobil , jméno FO, , Anonymizováno, . V místě nehody jel po , adresa, směrem k Václavskému náměstí v průběžném pruhu a po jeho levé straně byl odbočovací pruh. Za ním jelo vozidlo , Anonymizováno, . Svědek uvedl, že jde o místo, kde se hodně řidičů snaží o předjetí kolony a on to nesnáší, proto dělá vše, aby případné mezery „uzamkl“ a nikdo ho neobral o jeho čas, proto i sleduje provoz okolo něj. Uvedl, že si všiml vozidla žalovaného a nabyl přesvědčení, že žalovaný je jedním z řidičů, které se snaží předjet kolonu. Uvedl, že viděl, když se za ním vytvořila mezera, že žalovaný udělal myšku a začal prudce brzdit, aby nenarazil do svědka, na což řidič , Anonymizováno, nestihl zareagovat. Uvedl, že k nehodě došlo v situaci, že se kolona před ním začala rozjíždět, proto se rozjel i on, asi 10-20 km rychlostí, protož ví, že se v daném místě kolona rovněž zcela nečekaně zastavuje. Po chvíli auto před ním začalo brzdit, proto začal brzdit i on, bylo mu jasné, že se před něj již žádné auto z odbočovacího pruhu nenacpe. Podíval se do zpětného zrcátka a viděl, že mezi ním a , Anonymizováno, , je mezera, do níž najíždí žalovaný. Uvedl, že je schopen v jeden okamžik i v takto náročných situacích sledovat jak pohyb před jeho vozem, tak zároveň ve zpětném zrcátku, čímž kontroluje pohyb kolem celého vozu. Kdy se vozidlo , Anonymizováno, rozjelo svědek nevěděl, když kontroloval zpětné zrcátko, viděl v něm celou masku tohoto vozidla, ta je poměrně veliká, proto se domnívá, že v určitém okamžiku mezi nimi mohlo být místo tak na jeden a půl běžného vozidla. , Anonymizováno, se dle svědka rozjelo trochu vyšší rychlostí než on, proto se mezera mezi nimi začala poměrně rychle uzavírat. Měl za to, že vozidlo žalovaného se pohybovalo o cca 10-20 km/h rychleji, než se pohybovala vozidla svědka a , Anonymizováno, . Upřesnil, že celá kolona stála, když se vozidlo před ním začalo rozjíždět, neprodleně na to reagoval, rozjel se tak v podstatě souběžně, plynule. Následně zaregistroval na semaforu před nimi červenou, vyhodnotil to tak, že celá kolona bude zastavovat, a proto reagoval pravděpodobně sundáním nohy z plynu a následně, jak brzdilo auto před ním, brzdil rovnoměrně s ním. Měl za to, že se takto pohybovali asi 6 až 10 sekund. Mezera mezi ním a předním jedoucím vozidlem mohla být po celou dobu jízdy tak okolo 2 m. Pokud jde o směrové světelné znamení uvedl, že má za to, že ho žalovaný nepoužil, a že v daný čas v odbočovacím pruhu jiné vozidlo nebylo. Pokud byl konfrontován s výpovědí svědka , jméno FO, , že v odbočovacím pruhu byla celá řada vozidel a většina blikala, uvedl, že si myslí, že si je svědek spletl se zaparkovanými vozidly. K dotazu, co měl svědek na mysli, když hovořil o uzamykání mezer, svědek uvedl, že „má za to, že nejcennějším, co člověk má, je jeho čas. Pokud stojíte v koloně 10 min. a vedle toho Vás jiní objíždějí, někdo je třeba pustí, považuji to za něco, co je přinejmenším nemorální. Snažím se tak obdobným situacím předcházet. Jezdím natolik dlouho, že dokážu odhadnout podle různých symptomů, způsobů jízdy, SPZ , SPZ, . jednotlivé typy řidičů. Mám-li pak za to, že některý řidič vykazuje symptomy toho, že míní zneužít slušnosti jiných a ostatní „ochcat“, jsem připraven tomu přiměřeně zabránit, jsem však přesvědčen, že při takových úkonech si počínám tak, abych nikoho ani neomezil, ani neohrozil. Prostě mi velmi vadí, pokud někdo zalomí někam něco „na prase“. V případě, je-li přede mnou mezera, která by umožňovala takové vjetí, upravím rychlost tak, abych tuto mezeru natolik zkrátil, aby již podobný manévr neumožňovala. Tedy např. zvýším svoji rychlost.“ K výpovědi svědka soud poznamenává, že ta se v průběhu výslechu měnila v návaznosti na dodatečně kladené dotazy svědkovi, kterému v průběhu výpovědi došlo, že by za nehodu mohl být odpovědný i on svým chováním změrně znemožňujícím přejetí „předbíhajících“ řidičů.

12. Soudu byla předložena fotodokumentace z místa nehody pořízená žalovaným, fotodokumentace vozu , Anonymizováno, pořízená svědkem , jméno FO, a dále fotodokumentace pořízená v autoservisu pro potřeby likvidace pojistné události. Předložená dokumentace byla předložena znalci, který ji využil při zpracování znaleckého posudku o průběhu nehodového děje a rozsahu poškození služebního vozidla žalobkyně a stanovení, zda rozsah provedené opravy odpovídá průběhu nehodového děje a zadokumentovanému rozsahu poškození vozidla.

13. Soudu dále byla žalobkyní předložena kalkulace nákladů na opravu zpracovaná společností , právnická osoba, pro potřeby pojistného plnění. I tato kalkulace byla předložena znalci, jako podklad pro jeho znalecký posudek.

14. S ohledem na časový odstup od dopravní nehody se soudu k žádosti účastníků nepodařilo zajisti kamerové záznamy z místa nehody, neboť jak státní tak městská policii již uplynula doba pop níž mohou být záznamy uchovávány.

15. Ve věci byl dále vypracován znalecký posudek znalcem ing. , jméno FO, č. , č. účtu, ze dne 14.5.2024. Znalec uvedl., že při posuzované událost vznikl jen omezený počet stop, což znamenalo nutnost mnohé parametry pohybů nebo poloh jen odborně odhadovat. I z existujících stop lze s dostatečnou přesností usuzovat jen na vzájemnou polohu vozidel při kontaktu, rozdíl rychlostí při něm je možné jen odhadovat. Na základě stop a numerických výpočtů znalec uvedl, že z diagramu dráha-čas reálné varianty nehodového děje je nápadné, že řidič automobilu , jméno FO, a následně i , Anonymizováno, začali intenzivně brzdit krátce poté, co došlo k jejich míjení (u automobilu , Anonymizováno, krátce po rozjezdu). To z technického hlediska souvisí se změnou pohybu automobilu řízeného svědkem , jméno FO, – zpomalování. Tvrzení svědka, že brzdil kvůli rozsvícení červeného signálu na SSZ není technicky přijatelné. Oblast nehody je ve vzdálenosti cca 100 m od SSZ a v takovém případě řidiči na signalizaci reagují se „zpožděním“. Zda , jméno FO, reagoval zpomalením jen na pohyb automobilu před ním nebo se pokusil zmenšit vznikající mezeru mezi jeho automobilem a automobilem , Anonymizováno, nelze spolehlivě určit. Z technického hlediska nelze vyloučit, že nehodovou situaci vyvolalo úmyslné brždění svědka , jméno FO, , které mohl řidič automobilu , jméno FO, stěží předvídat. Pozornost řidiče , Anonymizováno, byla bezpochyby připoutána automobilem , jméno FO, , a přestože na jeho brždění reagoval s dobou situaci přiměřenou, nedokázal již střetu zabránit.

16. Ohledně průběhu nehodového děje znalec uvedl, že automobil , jméno FO, přijížděl rychlostí rovnou nebo blízkou 25 km/h k úrovni stojícího nebo velmi nízkou rychlostí se pohybujícímu automobilu AUDI, který se nacházel v jízdním pruhu vpravo. Před automobilem , Anonymizováno, se v kritickou dobu začala zvětšovat mezera mez ním a automobilem řízeným svědkem , jméno FO, . Toho chtěl řidič automobilu , jméno FO, využít k přemístění vpravo. V průběhu manévru začal nečekaně brzdit automobil svědka , jméno FO, , na což reagoval řidič vozidla , jméno FO, rovněž bržděním. Přemístění z pruhu do pruhu vpravo nedokončil. V pozici, kdy levá zadní část automobilu , jméno FO, byla ještě v původním pruhu měl rychlost cca 5 km/h, do jeho pravé rohové partie narazil levou přední rohovou partiií automobil , Anonymizováno, , rychlostí cca 12 km/h. Brždění automobilu , jméno FO, a , Anonymizováno, jistě souvisí se změnou pohybu automobilu řízeného svědkem , jméno FO, – zpomalováním. Zda p. , jméno FO, zpomalováním reagoval jen na pohyb automobilu před ním nebo se pokusil zmenšit mezeru mezi jeho automobilem a automobilem , Anonymizováno, , nelze spolehlivě určit. Z technického hlediska pal nelze vyloučit, že nehodovou situaci vyvolala úmyslné brždění svědka , jméno FO, , které řidič automobilu , jméno FO, mohl stěží předvídat. Pozornost řidiče automobilu , Anonymizováno, byla bez pochyb „připoutána“ automobilem , jméno FO, , a přestože na jeho brždění reagoval s dobou situaci přiměřenou, nedokázal již střetu zabránit. Rozjezd vozidla , Anonymizováno, se děl z klidu nebo velmi nízké rychlosti, během rozjezdu dosáhl rychlosti cca 20 km/h, v čase střetu měl rychlost cca 12 km/h.Znalec za nepřijatelnou označil výpověď svědka , jméno FO, , když zcela vyloučil, že by rychlost vozidla , jméno FO, při níž byl zahájen manévr mohla dosahovat 50 km/h, neboť by v takovém případě musel začít brzdit ještě před úrovní automobilu , Anonymizováno, .Znalec se vyjádřil i k rozsahu poškození vozidla , jméno FO, a nákladům na jeho opravu tak, že je má za odpovídající s výjimkou nutnosti výměny výztuhy zadního nárazníku, měl tak za to, že hodnota opravy včetně DPH vyvolaná nehodou činila 62 905 Kč.

17. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě částky 64 718 Kč, přičemž mu k dobrovolnému splnění výzvy poskytla lhůtu do 28.7.2023.

18. Po právní stránce soud věc hodnotil v souladu s ustanovením § 250 odst. 1 a 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, účinného v době nehody, dle něhož je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zavinění zaměstnance je povinen prokázat zaměstnavatel s výjimkou odpovědnosti zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách dle § 252 a za ztrátu svěřených věcí dle § 255.

19. Žalobkyně vzala po provedeném dokazování svoji žalobu v rozsahu uhrazené daně z přidané hodnoty ve výši 11 232,05 Kč včetně k ní náležejícího úroku z prodlení zpět, proto soud za souhlasu žalovaného řízení v tomto rozsahu částečně zastavil dle ustanovení § 96 odst. 1, 2, 3 a 4 o.s.ř. (výrok I.).

20. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance za škodu je porušení pracovních povinností zaměstnancem při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody (tzv. kauzální nexus) a zavinění ze strany zaměstnance. Všechny předpoklady musí být splněny zároveň, není-li splněn jediný z nich, odpovědnost zaměstnance za škodu nenastává. Povinnost tvrzení a důkazní k prokázání existence všech předpokladů pro vznik škody stíhá zaměstnavatele, tj. zde žalobkyni.

21. Žalovaný se v řízení bránil zejména tím, že zaviněně neporušil žádnou povinnost, jež by byla příčinou dopravní nehody, od níž žalobkyně odvozuje svůj nárok na náhradu škody. Žalobkyně vymezila povinnosti, jež měl žalovaný porušit tak, že žalovaný uvedeného dne řídil vozidlo po Wilsonově ulici v , adresa, směrem od Holešovic na Pankrác, kde v místech před novou budovou Národního muzea přejížděl z levého odbočovacího pruhu do průběžného jízdního pruhu vpravo od vozidla, přičemž si nepočínal tak, aby při přejíždění neohrozil ostatní vozidla. Zejména při přejíždění nedal signalizací na vědomí, že má v úmyslu provedení tohoto manévru, nedal dostatečnou přednost projíždějícím vozidlům, a proto nemohl za ním jedoucí řidič v průběžném jízdním pruhu dostatečně včas reagovat a zabránit srážce.

22. Pokud jde o tvrzení, že žalovaný nedal před změnou jízdního pruhu světelnou signalizací najevo svůj úmysl, to bylo v řízení vyvráceno zejména výpovědí svědka , jméno FO, , tj. řidiče vozidla AUDI, které zezadu narazilo do služebního vozidla žalobkyně, který výslovně uvedl, že si byl vědom toho, že žalovaný má v úmyslu zařadit se do jeho jízdního pruhu, přičemž nebyl jediným řidičem jedoucím v odbočovacím pruhu, kteří to měli v úmyslu, když téměř všechna auta v odbočovacím pruhu blikala. Je nepochybné, že pokud by žalovaný nepoužil světelnou směrovou signalizaci, byl by to prvořadě svědek , jméno FO, , který by takovou informaci použil. Pokud svědek , jméno FO, popřel, že by žalovaný blikal, soud jeho tvrzení neuvěřil. Jednak svědek připustil, že si to nemusel uvědomit, že si jasně vybavuje obrysová světla, ale nikoliv blinkr. Zároveň uvedl, že má za to, že v odbočovacím pruhu jel jen žalovaný a žádné další vozidlo, a když byl konfrontován s výpovědí svědka , jméno FO, , o koloně aut snažících se zařadit, uvedl, že si je svědek asi spletl s parkujícími vozidly. V této souvislosti nelze přehlédnout, že parkující vozidla zpravidla neblikají (zvláště za situace, kdy v místě nehody jsou vyznačena legální parkovací místa při levém okraji vozovky). Soud rovněž poukazuje na celé vyznění výpovědi tohoto svědka, z níž jednoznačně vyplynulo, že nemá rád, pokud se někdo snaží získat v koloně výhodu, když ji objede např. odbočovacím pruhem, jako v tomto případě.

23. Pokud jde o druhou povinnost konkretizovanou žalobkyní, a to že žalovaný nedal dostatečnou přednost projíždějícím vozidlům, a proto nemohl za ním jedoucí řidič v průběžném jízdním pruhu dostatečně včas reagovat a zabránit srážce. V řízení bylo prokázáno, a mezi účastníky to ani nebylo sporné, že k nehodě, od níž žalobkyně odvozuje svůj nárok došlo v situaci, kdy se žalovaný přeřazoval do jiného jízdního pruhu a v důsledku zabrzdění kolony předním, byl i žalovaný nucen brzdit či zastavit v důsledku čehož do něj zezadu narazilo vozidlo AUDI před které se žalovaný zařazoval. Soud proto posuzoval, zda na straně žalovaného došlo k zaviněnému porušení tvrzené povinnosti.

24. Zaviněním se rozumí vnitřní vztah zaměstnance k jeho jednání a případným následkům tohoto jednání. Občanský zákoník ani zákoník práce neobsahuje definici zavinění, nicméně judikatura přebrala definici zavinění z ustanovení § 16 a 17 trestního zákoníku. Zavinění ve formě úmyslu (úmyslné zavinění) je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, a chtěl škodu způsobit (úmysl přímý), nebo tehdy, když jednající věděl, že škodu může způsobit, a pro případ, že ji způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý). Zavinění ve formě nedbalosti (nedbalostní zavinění) je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí (nedbalost vědomá), nebo tehdy, jestliže jednající nevěděl, že škodu může způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nedbalost nevědomá). Při vědomé nedbalosti zaměstnanec ví, že může způsobit škodlivý následek, avšak nechce ho způsobit, ani s jeho způsobením není srozuměn; naopak, spoléhá na to, že ho nezpůsobí. Z uvedeného vyplývá, že i když se zaměstnanec objektivně dopustil porušení právní povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a i když v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda, nebude přesto dána jeho odpovědnost, jestliže zaměstnanec nevěděl, že může škodu způsobit a že o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět nemusel a nemohl, neboť za těchto okolností není dáno zavinění ani ve formě nevědomé nedbalosti. (srovnej PTÁČEK, Lubomír. § 250 [Povinnost zaměstnance nahradit škodu]. In: BĚLINA, , adresa, , DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2023, s. 1098–1099, marg. č. , hodnota, –18.).

25. Ze svědeckých výpovědí nebylo možné s ohledem na jejich rozdílný obsah učinit závěr o průběhu nehodového děje. Výpovědi se rozcházeli v popisu jízdy žalovaného před tím, než začal měnit jízdní pruh, jeho rychlosti, způsobu manévru i v tom co se dělo poté, kdy zahájil manévr změny jízdního pruhu a co vedlo k nutnosti jeho vůz zastavit. Od jasně předvídatelného počínání žalovaného (svědek , jméno FO, ), přes „Když jezdí někdo na prasáka, je třeba to umět“ (svědek , jméno FO, ), až po hazardní rychlost, nečekanou prudkou změnu jízdního pruhu s prudkým bržděním, a dokonce očekávaným nárazem (svědek , jméno FO, ). Soud proto nechal v řízení vypracovat znalecký posudek na průběh nehodového děje.

26. Znaleckým posudkem byla jako nevěrohodná vyloučena výpověď svědka , jméno FO, , a to zejména co do rychlosti jedoucích vozidel, a tím i prudkosti změny směru jízdy a agresivního brždění. Výpověď svědka se nejevila pravděpodobná ani soudu, když svědek sice opakovaně uvedl, že nic nevnímal, protože pracoval, ale zároveň byl schopen odhadovat rychlost vozu v němž jel. Zároveň měl náraz vozidel za velký, přesto mu nespadl ani blok s tužkou položený na klíně (ani nic jiného co bylo ve voze). Velkému nárazu neodpovídá ani poškození vozidel zejména za situace, kdy na vozidle AUDI není žádné poškození, jak bylo uvedeno nejen v záznamu o nehodě, ale i ve výpovědi svědka , jméno FO, .

27. Dále ze znaleckého posudku vyplynulo, že rychlost obou vozidel nepřekročila v případě vozidla , adresa, km/h a v případě vozidla AUDI 20 km/h, přičemž v okamžiku střetu se vozidlo , jméno FO, pohybovalo rychlostí 5 km/h a vozidlo AUDI cca 12 km/h. Brždění obou vozidle bylo vyvoláno změnou pohybu vozidla řízeného svědkem , jméno FO, . Ohledně důvodu jeho brždění nemohl znalec cokoliv určit, jako možné vysvětlení uvedl i úmyslné jednání svědka , jméno FO, , který se snažil zmenšit mezeru mezi jeho vozidlem a vozidlem AUDI, tak, aby se žalovaný nemohl přeřadit do pruhu.

28. Jak soud uvedl shora, důkazní břemeno zavinění, byť v rozsahu vědomé nedbalosti leží na žalobkyni. V řízení však bylo zpochybněno, že by žalovaný věděl, že porušuje dopravní předpisy, tedy snaží se změnit jízdní pruh, aniž by k tomu měl dostatečný prostor, avšak spoléhal na to, že se nic nestane. Svědek , jméno FO, , jako řidič vozidla AUDI uvedl, že měl manévr za běžný, věděl, že žalovaný má v úmyslu změnit jízdní pruh a poté, co se kolona před svědkem začala rozjíždět žalovaný situace očekávaně využil. Naopak ze znaleckého posudku vyplývá, že důvodem neočekávaného brždění obou automobilů bylo chování vozidla řízeného svědkem , jméno FO, , který neočekávaně začal brzdit. Jako důvod brždění znalec vyloučil tvrzení svědka, že tak učinil proto, že na křižovatce cca 100 m před ním začala svítit červená na semaforu. Zdůraznil, že změna světelní signalizace na semaforu se v koloně projeví se zpožděním. Naopak jako přijatelné vysvětlení uvedl, že svědek brzdil úmyslně ve snaze znemožnit žalovanému přejetí do pruhu. Soud v této souvislosti opakovaně zdůrazňuje, že tato motivace se mu zdá být z obsahu projevu svědka , jméno FO, vysoce pravděpodobná. Svědek se netajil svým až nenávistným postojem vůči všem řidičům, kteří se dle jeho názoru chovají vypočítavě. Zdůrazňoval své řidičské schopnosti oproti schopnostem celého okolí a zejména „vesničanům, co neumí v Praze jezdit“, schopnost vnímat souběžně (v jednom okamžiku) celý prostor okolo vozu, tj. nikoliv jen pohyb před ním, ale i za ním a v okolních pruzích. Projev svědka by se dal v některých částech označit až za militantní, přičemž se částečně změnil v okamžiku, kdy mu z otázek soudu došlo, že by mohl být považován za „vybržďovače“.

29. I když by se zaměstnanec objektivně dopustil porušení právní povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a i když v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda, nebude dána jeho odpovědnost, jestliže zaměstnanec nevěděl, že může škodu způsobit a že o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět nemusel a nemohl, neboť za těchto okolností není dáno zavinění ani ve formě nevědomé nedbalosti. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný věděl, že manévr, při němž se přeřazoval do pravého jízdního pruhu provádí tak, že nemá dostatečný bezpečný prostor na jeho provedení. Naopak bylo prokázáno, že prostor pro bezpečné zařazení do pravého jízdního pruhu byl zmenšen pohybem vozu svědka , jméno FO, , přičemž zároveň bylo prokázáno, že je dána více než teoretická možnost, že svědek , jméno FO, začal brzdit záměrně, a to nikoliv v rekci na dopravní situaci před ním, ale proto, aby žalovanému znemožnil změnu jízdního pruhu. Je-li zde dána důvodná pochybnost o důvodu brždění vozu řízeného svědkem , jméno FO, , jež nemohl žalovaný při běžné opatrnosti předpokládat, není prokázáno, že by žalovaný věděl či měl vědět, že může svým manévrem způsobit dopravní nehodu a tím i škodu na vozidle. Soud je zároveň tohoto názoru, že nelze paušálně přijmout tvrzení, že řidič má předvídat i veškeré nestandartní chování ostatních účastníků silničního provozu, včetně porušení předpisů ze strany ostatních účastníků.

30. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně se shora uvedených důvodů neprokázala zaviněné porušení předpisů žalovaným, nebyl v řízení prokázán jeden z předpokladů odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobnou zaměstnavateli a soud proto žalobu zamítl, aniž by zkoumal další předpoklady vzniku odpovědnosti zaměstnance za škodu (výrok II.).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšnému žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 720 Kč. Tyto náklady soud určil z obsahu spisu, když žalovaný svůj nárok do dne písemného vyhotovení rozhodnutí soudu nevyčíslil, a sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 64 718 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za každý z osmi úkonů právní pomoci (1x převzetí a přípravu zastoupení, 1x sepis odporu proti platebnímu rozkazu, 5x za účast na čtyřech ústních jednání soudu (jednání soudu dne 14.12.2024 trvalo přes dvě hodiny) a 1x vyjádření ve věci samé ze dne 30. 10. 2023) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 000 Kč ve výši 6 720 Kč (výrok III.).

32. Výrokem IV. soud uložil neúspěšné žalobkyni nahradit státu náklady řízení, které mu vznikly v souvislosti s úhradou svědčeného svědkovi , jméno FO, ve výši 1 579,86 Kč, přiznaného usnesením zdejšího soudu čj. , spisová značka, ze dne 2.1.2024, a to v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř.