18 C 264/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k pozemku parc.č číslo v k.ú. obec

I. Žaloba na určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Beroun, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení 16 819 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám zástupce žalobce, advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19.8.2021 ve znění podání ze dne 3.11.2022 domáhá určení vlastnictví k pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále jen jako„ Pozemek“) s odůvodněním, že uvedený pozemek byl žalovanému vydán jako náhradní pozemek za nevydané pozemky oprávněným osobám na základě rozhodnutí zdejšího soudu čj. 18 C 59/2020 - 144 ze dne 21.9.2012. Uvedla, že uvedený pozemek byl však žalovanému vydán nad rámec jeho restitučního nároku, a to v důsledku spáchání nedbalostního trestného činu zaměstnanců Pozemkového úřadu České republiky při vydání správních rozhodnutí, ve kterých byl žalovaný (resp. další osoby, s nimiž žalovaný svůj restituční nárok spojil) uvedeny jako osoby oprávněné s nárokem na vydání náhradních pozemků. Vydáním náhradního pozemku, jehož určení vlastnictví se žalobkyně domáhá, došlo k přečerpání restitučního nároku, čímž se žalovaný obohatil, neboť jeho restituční nárok byl maximálně ve výši 33 859 000 Kč. K přečerpání nároku mělo dojít v důsledku činnosti žalobce, který se v návaznosti na správní rozhodnutí o nevydání částí pozemků obrátil s nárokem na vydání náhradních pozemků na celou řadu soudů s žalobou proti Pozemkovému fondu České republiky (dále jen„ Pozemkový fond“) na nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy k bezúplatnému převodu náhradních pozemků. Na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci sp. zn. 7 C 166/2010 a ve věci sp.zn. 7 C 56/2012, Obvodního soudu pro Prahu 7 ve věci sp.zn. 4 C 117/2010, Obvodního soudu pro Prahu 10 ve věci sp. zn. 23 C 182/2010, včetně rozhodnutí Okresního soudu v Berouně ve věci sp.zn. 18 C 59/2020, která se týká Pozemku, které je předmětem žaloby a řady dalších rozsudků, byly oprávněným osobám vydány náhradní pozemky v celkové hodnotě 69 122 893, 22 Kč (včetně Pozemku v administrativní hodnotě 421 642,50 Kč). Žalobkyně měla za to, že již před rozhodnutím zdejšího soudu ve věci sp.zn. 18 C 59/2020, které bylo podkladem pro katastrální úřad pro vklad vlastnického práva k pozemku, který je předmětem této žaloby, došlo k přečerpání restitučního nároku žalovaného ve výši 33 859 000 Kč a tím vzniku bezdůvodného obohacení, které je reprezentováno právě Pozemkem jako plněním bez právního důvodu.

2. Žalovaný předně namítal, že jeho vlastnické právo k Pozemku, jehož vydání se žalobkyně domáhá, bylo založeno pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 21.9.2012, čj. 18 C 59/2010-144, když tento rozsudek nebyl napaden ani odvoláním ani mimořádným opravným prostředkem či žalobou na obnovu řízení. Měl tak za to, že již samotná existence pravomocného soudního rozhodnutí znemožňuje žalobě vyhovět. Dále žalovaný vznesl námitku promlčení v žalobě tvrzeného bezdůvodného obohacení, které mělo nastat na jeho straně. Měl za to, že žalobkyni již uplynula subjektivní i objektivní promlčecí lhůta pro domáhání se nároku před soudem. Uvedl, že žalobkyně se o tvrzeném bezdůvodném obohacení musela vědět nejpozději dne 31.7.2014, kdy se svým podáním připojila jako poškozená k trestnímu řízení vedenému se zaměstnanci Pozemkového úřadu České republiky. Žalovaný rovněž poukazoval na zamítavé rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 v řízení vedeném pod sp.zn. 23 C 101/2021, a zamítavé rozhodnutí Okresního soudu v Benešove vedené pod sp.z. 12 C 174/2022, která byla vedena mezi týmiž účastníky na témže skutkovém základě, jen o vydání jiných pozemkových parcel.

3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 5. 2022, č.j. 28 C 348/2021-41, ve spojení s usnesením ze dne 14.6.2022 čj. 28 C 188/2002-15 byla vyloučena část řízení, jímž se žalobkyně domáhala určení vlastnictví k Pozemku, k samostatnému projednání a následně byla vyslovena místní nepříslušnost a rozhodnuto, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Berouně jako soudu místně příslušnému. Předmětem řízení vedeného v nadepsané věci je tedy určení vlastnictví k Pozemku, tj. pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Beroun.

4. Skutkový stav nebyl mezi účastníky sporný, vyplýval z jejich tvrzení, předložených listin a rozhodnutí soudů.

5. Je nesporné a vyplývá z předložených listin žalobce, že [celé jméno žalovaného] a dalším oprávněným osobám byl přiznán nárok na vydání náhradních pozemků jako oprávněným osobám dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a to na základě správních rozhodnutí vydaných Ministerstvem zemědělství – Pozemkovým úřadem Praha, a to rozhodnutím ze dne 4. 9. 2009 [číslo jednací], ze dne 5. 10. 2009 [číslo jednací], ze dne 24. 11. 2009 [číslo jednací] a ze dne 21. 9. 2010 [číslo jednací]. Nárok v nich uvedených oprávněných osob byl uspokojen náhradními pozemky, které byly na oprávněné osoby převedeny na základě civilních rozsudků o nahrazení projevu vůle státu při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků. Žalovaný, jakožto oprávněná osoba, získal Pozemek na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Berouně ze 21.9.2012, č.j. 18 C 59/2010-144, který nabyl právní moci dne 3.1.2013. Předmětným rozhodnutím byla Pozemkovému fondu uložena povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku s žalovaným uzavřít smlouvu o převodu Pozemku. Soudu je známo z úřední činnosti (z rejstříku vedeného soudem), že v tomto řízení nebyl podán žádný z mimořádných opravných prostředků. Součástí výroku rozhodnutí je odkaz na znalecké posudky, jimiž byl restituční nárok ze čtyř shoda uvedených správních rozhodnutí žalobce ohodnocen v celkové výši 84 036 387,35 Kč. Uvedená výše restitučního nároku byla účastníky v řízení výslovně učiněna nespornou.

6. Mezi účastníky je rovněž nesporné, že správní rozhodnutí, na jejichž základě došlo ke vzniku nároku na vydání náhradních pozemků oprávněným osobám, byla vydána v důsledku nedbalostního trestného činu zaměstnanců Pozemkového fondu. Trestní řízení vůči zaměstnancům Pozemkového fondu je vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka].

7. Rozsah vadnosti jednotlivých rozhodnutí je však mezi účastníky sporným. Účastníci nejsou ve sporu pokud jde o skutečnost uvedenou již ve správním rozhodnutí ze dne 21. 9. 2010, [číslo jednací], že oprávněné osoby, [celé jméno žalovaného], [jméno] [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], nejsou oprávněné osoby k majetku, který dříve vlastnil [jméno] [jméno] [příjmení], neboť se jednalo pouze o závětní dědice po [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a nikoliv o oprávněné osoby dle § 4 odst. 2 písm. e) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Sporné mezi účastníky však je, jaký konkrétní vliv má tato skutečnost na rozsah restitučních nároků oprávněných osob, a to v návaznosti na různá data přechodu jednotlivých pozemkových parcel a jejich částí na stát, tj. zda pan [jméno] [jméno] [příjmení] byl ke dni přechodu pozemků na stát jejich vlastníkem, či zda k přechodu na stát došlo již za života jeho právního předchůdce ([jméno] [příjmení]) či až po smrti pana [jméno] [jméno] [příjmení], a tím i v jiné dědické posloupnosti a od toho odvozeného jiného okruhu oprávněných osob.

8. Soud dále provedl důkaz rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 2. 2022, č.j. 23 C 101/2021-86, kde byla projednávána žaloba žalobkyně proti žalované [právnická osoba] vycházející ze stejných tvrzení a skutkového stavu jako žaloba v projednávané věci. Obvodní soud pro Prahu 10 žalobu zamítl s odůvodněním, že došlo-li k zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Soud nemůže určit neplatnost, nicotnost nebo jiným způsobem odklidit toto pravomocné rozhodnutí, které je závazné jak pro účastníky řízení, tak pro jiné osoby. Dle shodné prohlášení účastníků byl citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 potvrzen dne 8.11.2022 Městským soudem v Praze. Shodný právní i skutkový závěr učinil rovněž Okresní soud v Benešově v předloženém rozhodnutí ze dne 2.8.2022, čj. 12 C 174/2022-81.

9. Další listiny předložené žalobkyní (rodný list paní [jméno] [příjmení] [datum narození], potvrzení o uzavření manželství pana [jméno] [příjmení] [datum], rodný list pana [jméno] [příjmení] z [datum], rodný list pana [jméno] [celé jméno žalovaného] z [datum], smlouva o sdružení nároků ze dne 16. 12. 2010, znalecký posudek Vysokého učení technického v [obec] ze dne 10. 7. 2017, č. C [číslo], odevzdací listina Státního notářství sp.zn. [spisová značka] – odevzdání pozůstalosti po [jméno] [příjmení], a to ve vztahu k dětem paní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], každému 1/3, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 7 C 56/2012-40, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 7 C 166/2010-179, rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 58 Co 378/2012-346, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 č.j. 4 C 117/2010-162, znalecký posudek Vysokého učení technického v [obec] z 25. 8. 2016, [číslo], rozsudek Okresního soudu v Kolíně, č.j. 7 C 366/2010-180, znalecký posudek Vysokého učení technického v [obec] ze dne 22. 8. 2017, [číslo], rozsudek Okresního soudu v Berouně, č.j. 18 C 59/2010-144, rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi, č.j. 7 C 408/2010-149, rozsudek Krajského soudu v Praze, č.j. 23 C 61/2013-175, rozsudek Okresního soudu v Nymburce, č.j. 9 C 399/2010-254, rozsudek Krajského soudu v Praze, č.j. 23 C 153/2013-300, rozsudek Okresního soudu v Rakovníku, č.j. 6 C 39/2011-125, rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 19 Co 138/2013-166, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, č.j. 18 C 187/2010-520, rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 69 Co 381/2013-556, rozsudek Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ve vztahu k obžalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 9.7.2020, rozsudek Vrchního soudu v Praze [spisová značka], rozsudek Vrchního soudu v Praze sp.zn. [spisová značka] ve vztahu k paní [příjmení] [jméno] [příjmení], protokol o výslechu svědka, - paní [jméno] [příjmení] ze dne 24. 7. 2014, protokol o hlavním líčení před Městským soudem v Praze v období od 20. 1. 2020 24. 1. 2020, smlouva o převodu nemovitostí podle rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi z 19.11.2012 sp.zn. 7 C 408/2010 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze z 26.3.2013, sp.zn. 23 Co 61/2013), soud neprováděl, resp. z nich neučinil žádný závěr pro rozhodnutí v části žaloby týkající se Pozemku, neboť pro rozhodnutí samotné nejsou podstatné. Skutkový stav byl dostatečně zjištěn tak, aby bylo ve věci možné rozhodnout a další provádění důkazů soud vyhodnotil jako nadbytečné a nehospodárné. Pokud tedy soud provedl důkaz některými ze shora uvedených listin, pak z těchto listin nebyly zjištěny pro rozhodnutí ve věci žádné podstatné informace (jejich obsah by byl podstatný pouze za situace, kdy by soud vyhodnotil jinak otázku právní závaznosti pravomocného rozhodnutí soudu a bylo by tak třeba zkoumat, zda a pokud ano, k jakému okamžiku vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení, které by bylo možné zhojit vydáním Pozemku).

10. Mezi účastníky zůstalo tedy sporné právní posouzení věci, resp. to, zda jsou dány podmínky pro určení toho, že vlastníkem v žalobě označeného Pozemku je žalobce, tedy stát.

11. Pro posouzení nároku žalobkyně je podstatný tento skutkový stav: Žalovaný nabyl Pozemek na základě pravomocného rozsudku o nahrazení projevu vůle žalobkyně (státu) vydaného Okresním soudem v Berouně dne 21.9.2012, č.j. 18 C 59/2010-144, jež nabyl právní moci dne 3.1.2013 a na jehož základě byl proveden vklad vlastnického práva žalovaného k Pozemku do katastru nemovitostí. K vydání Pozemku žalovanému došlo v důsledku nedbalostních trestných činů, resp. v důsledku nesprávných správních rozhodnutí, neboť byť je tak v nich nesprávně uvedeno, nejednalo se v rozsahu nároků po [jméno] [jméno] [příjmení] o oprávněné osoby dle zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

12. Na daný vztah účastníků soud aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ obč. zák.“), neboť k tvrzenému bezdůvodnému obohacení žalovaného i k převodu Pozemku mělo dojít za účinnosti tohoto právního předpisu, tj. v roce 2012 resp. 2013.

13. Dle ustanovení § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

14. Dle § 100 odst. 2 obč. zák. se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

15. Dle § 132 obč. zák. lze vlastnictví věci nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem odst. 1). Nabývá-li se vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, nabývá se vlastnictví dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí (odst. 2).

16. Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 10. 4. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2541/2006 uvedl, že: „ 1. Pravomocný rozsudek, jímž soud vyhověl žalobě o uložení povinnosti organizaci (povinné osobě) uzavřít s oprávněnou osobou dohodu o vydání věci ve smyslu zákona č. 403/1990 Sb., nebo zákona č. 87/1991 Sb., nahrazuje projev vůle povinné osoby směřující k uzavření této dohody v navrženém znění (§ 161 odst. 3 o. s. ř.). <i>2. Pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení (§ 161 odst. 3 o. s. ř.), že účinkem rozsudku ukládajícího prohlášení vůle je nahrazení projevu vůle žalovaného a že rozsudek ukládající povinnost uzavřít přesně označenou smlouvu má za následek, že dnem právní moci rozsudku je smlouva uzavřena.</i> 3. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitostí, nemá nahrazení vůle žalovaného soudním rozhodnutím za následek převod vlastnického práva; k takovému přechodu je třeba vkladu práva do katastru nemovitostí.“ 17. Dále soud vycházel z ustanovení § 159a o. s. ř., dle kterého nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (odst. 1). V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (odst. 2).

18. Z právního hlediska se soud zabýval nejprve námitkou promlčení, kterou vznesl žalovaný. Promlčení představuje významný občanskoprávní institut, který využívá účinky uplynutí času jako objektivní právní skutečnosti. Jeho účelem je odstranění nejistoty v existenci dlouhotrvajících právních vztahů, v nichž oprávněný neprojevuje zájem o realizaci svých práv. Námitku promlčení vznesl žalovaný ve vztahu k žalobkyní uváděnému bezdůvodnému obohacení při přečerpání restitučního nároku oprávněnými osobami. Je však nutné zdůraznit, že předmětem žaloby je určení vlastnického práva k nemovitosti. Podle § 100 odst. 2 obč. zák. se vlastnické právo nepromlčuje a námitka žalovaného tak nemohla obstát. Byť nepochybně samotné právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčení podléhá a promočeno by bylo.

19. Soud se tedy dále zabýval samotným vlastnickým právem k Pozemku a shodně jako Obvodní soud pro Prahu 10 v řízení vedeném pod spisovou značkou 23 C 101/2021, a Okresní soud v Benešově v řízení vedeném pod sp.zn. 12 C 174/2012 s jejichž názorem se plně ztotožňuje, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. K zápisu vlastnického práva žalovaného k Pozemku do katastru nemovitostí došlo na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které je nabývacím titulem a jedná se tak o specifický, originární způsob nabytí vlastnického práva. Soud se neztotožnil s argumentací žalobce, že je to smlouva, která je obsahem soudního rozhodnutí, a která je tedy podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí, neboť v daném případě nelze přehlédnout, že je tato smlouva inkorporována do pravomocného soudního rozhodnutí. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu přitom platí, že rozsudek ukládající povinnost uzavřít přesně označenou smlouvu má za následek, že dnem právní moci rozsudku je smlouva uzavřena. Nabývacím titulem a podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí proto není smlouva, ale již samotné pravomocné rozhodnutí soudu. V řízení o určení vlastnictví však soudu nepřísluší takovýto nabývací titul, pravomocné rozhodnutí soudu, jakkoli přezkoumávat, posuzovat jeho platnost či neplatnost a dovozovat, že žalovaný i přes existenci pravomocného rozhodnutí vlastnické právo nenabyl a nemá. V daném případě je jedinou možností, jak nabývací titul odklidit a tedy zpochybnit vlastnické právo žalovaného, postupovat cestou řádných či mimořádných opravných prostředků, nikoli však v probíhajícím řízení, ale v původním řízení vedeném zdejším soudem pod spisovou značkou 18 C 59/2010. Pravomocné rozhodnutí soud v probíhajícím řízení nemůže určit neplatným, nicotným či jinak odklidit. Pokud existuje tento titul, nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o převodu Pozemku, v podobě pravomocného rozsudku, pak provádět přezkum takového pravomocného rozhodnutí jsou oprávněny pouze soudy vyšších stupňů v rámci daného řízení. Zdejší soud revidovat rozhodnutí ze dne 21.9.2012, č.j. 18 C 59/2010-144, které nabylo právní moci dne 3.1.2013, oprávněn není – naopak, je jím dle ustanovení § 159a odst.3 o. s. ř. vázán, a to bez ohledu na vývoj událostí, tj. zjištění, že rozhodnutí bylo vydáno na podkladě nesprávných správních rozhodnutí vydaných v důsledku trestných činů zaměstnanců Pozemkového fondu. Ani přes to není možné z pozice soudu prvního stupně pravomocné rozhodnutí rušit, měnit či jinak revidovat, případně je překonat tím, že by nyní bylo žalobě vyhověno.

20. Soud má tak za to, že pravomocným rozsudkem, kterým soud vyhověl žalobě žalovaného o nahrazení projevu vůle Pozemkového fondu uzavřít s ním smlouvu o převodu Pozemku, je nahrazením projevu vůle státu a rozsudek ukládající tuto povinnost na základě pravomocného rozhodnutí, které bylo právním titulem pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí. Nyní známá skutečnost, že správní rozhodnutí, na jejichž základě došlo k bezdůvodnému bohacení oprávněných osob, byla chybná, nemůže sama o sobě vést ke zrušení (zneplatnění či ignorování) pravomocného rozsudku, který byl na základě těchto správních rozhodnutí vydán.

21. Na základě výše uvedeného soud žalobu výrokem I. zamítl, neboť dospěl k závěru, že nejsou dány zákonné podmínky pro určení, že žalobkyně je vlastníkem žalovaného Pozemku. Hlavním důvodem pro zamítnutí žaloby je skutečnost, že k převodu vlastnického práva na žalovaného došlo na základě pravomocného rozhodnutí nahrazujícího projev vůle státu a tento právní titul nebyl odklizen. Zdejší soud není oprávněn tento titul k převodu nemovitostí rušit, měnit či přezkoumávat, k tomu by mohly sloužit pouze jiné procesní nástroje v příslušném řízení o nahrazení projevu vůle.

22. Z uvedených důvodů pak měl soud za to, že by bylo neúčelné a nehospodárné v tomto řízení zkoumat, jaká byla skutečná výše restitučního nároku žalobkyně ke dni rozhodnutí zdejšího soudu ve věci vedené pod sp.zn. 18 C 59/2010 (resp. ke dni vkladu vlastnického práva žalovaného k Pozemku do katastru nemovitostí), a zda tedy byl nárok žalovaného ještě před rozhodnutím zdejšího soudu přečerpán či nikoliv.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 819 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, podání ve věci samé a účast u jednání soudu) a z částky 1 550 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (vyjádření k postoupení věci v důsledku místní nepříslušnosti soudu a vyjádření k návrhu žalobkyně na delegaci vhodnou) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 900 Kč ve výši 2 919 Kč.