18 C 266/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 122 906,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 96 248 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 7. 3. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit 26 658,66 Kč s obchodním úrokem kapitalizovaným částkou 24 497,21 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 119 999,06 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 4 048,18 Kč a nadále běžícím ve výši 14,75 % ročně z částky 26 658,66 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení,se zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 20 620,07 Kč, a to k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27.5.2024 domáhala po žalovaném úhrady částky 122 906,66 Kč s příslušenstvím, jako nesplaceného úvěru. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 18.1.2023 komunikačními prostředky na dálku smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni částku vrátit spolu s výpůjčním úrokem ve výši 27,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši nejméně 3,06 % z uvěrového rámce, tj. ve splátkách nejméně 3 673 Kč. Na základě uvedené smlouvy za dobu jejího trvání žalovaný načerpal finanční prostředky v celkové výši 125 449 Kč a uhradil pouze 29 201 Kč. Protože však žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 21.2.2024 zesplatnila a požadovala uhradit celou do té doby nesplacenou jistinu ve výši 119 999,06 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Žalovaný v úvěrové smlouvě rovněž přistoupil k pojištění schopnosti splácet, přičemž neuhrazené pojištění do doby zesplatnění úvěru činí 1 307,60 Kč (tj. pojistné zahrnuté v 9. až 12. splátce úvěru po 326,90 Kč měsíčně). Vedle dlužných částek žalobkyně požadovala uhradit sjednaný obchodní úrok běžící z dlužné jistiny a následně snížení v souladu s omezujícím ustanovením § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru na částku 15 % ročně, kapitalizovaný do dne sepisu žaloby částkou 24 497,21 Kč a nadále běžící ode dne 28.5.2024 do zaplacení a úrok z prodlení z neuhrazených částek kapitalizovaný do dne sepisu žaloby částkou 4 048,18 Kč a nadále běžící ve výši 14,75 % ročně z částky 122 906,66 Kč ode dne 28.5.2024 do zaplacení2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba byla žalovanému doručena dne 10.11.2024 a předvolání k jednání soudu 24.4.2025, a to do vlastních rukou náhradním doručením (tj. 10-tého dne kdy byly pro něj zásilky uloženy na poště). Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl řádně obeslán bez omluvy nedostavil, proto soud jednal v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil níže uvedený skutkový stav.

5. Ze smlouvy Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne 18.1.2023, včetně příloh, soud zjistil, že žalobkyně měla uzavřít s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč s úrokovou sazbou úrokem ve výši 27,9% ročně, a že žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši nejméně 1 531Kč. Součástí smlouvy je i přistoupení žalovaného k pojistné smlouvě – pojištění schopnosti splácet, když výše měsíčného pojistného je stanovena jako 8,9 % z minimální měsíční splátky úvěru. Součástí úvěrové smlouvy je i označení bankovního účtu, na který měl být úvěr žalobkyní žalovanému poskytnut. Text předložené smlouvy obsahuje připojené podpisy, a to v části „Podpisy smluvních stran“, kdy v rubrice „Podpis klienta“ je připojeno číslo , hodnota, a u nadepsaného označení žalobkyně je připojen vlastnoruční podpis s vyznačením jména , tituly před jménem, , jméno FO, , přičemž není zjevné, kdo a kdy tyto údaje na smlouvu připojil.Soudu byla popsaná písemná smlouva předložená v elektronické podobě, jako soubor ve formátu PDF, který byl dle údajů o vlastnostech dokumentu vytvořen dne 18.1.2023 v 8:

54. K dokumentu není připojen žádný elektronický podpis.Z přehledu informací o činnosti klienta generovaného z interního systému žalobkyně dne 25.10.2024 vyplývá, že žalobkyně eviduje část elektronické komunikace s žalovaným, a to konkrétně časy odeslání SMS žalovanému k kódy k registraci do systému a s kódem pro odsouhlasení smlouvy a čas zpětného přijetí SMS kódu jako podpisu smlouvy. V přehledu není zaznamenáno podání žádosti o úvěr, kdy došlo k prověření úvěruschopnosti žalovaného, kdy došlo k vygenerování smlouvy ani jejímu vložení na webové rozhraní přístupné žalovanému. Mezi odeslán kódu pro registraci do systému a přijetím kódu, jímž měl žalovaný odsouhlasit úvěrovou smlouvu je jedna minuta.

6. Následně byl úvěrový rámec žalovanému zvýšen, a to na základě žádosti žalovaného o zvýšení úvěrového rámce. Částka navýšeného úvěrového rámce a minimální měsíční splátka byla zachycena v dodatcích úvěrové smlouvy, když ani tyto dodatky nejsou ze strany žalovaného podepsány, k dodatkům není připojen žádný elektronický podpis žalovaného. Dodatky měly být žalovaným odsouhlaseny rovněž odeslání SMS s jedinečným číselným kódem. Kdy a jak měl žalovaný SMS zprávy odeslat nebylo v řízení osvědčeno. Rovněž v řízení nebylo osvědčeno, kdy byly návrhy dodatků žalovanému předloženy a v jakém znění, když číselný kód nahrazující podpis žalovaného nemohl návrh úvěrové smlouvy ani dodatky obsahovat dříve, než ho žalovaný měl odeslat. Dodatkem k úvěrové smlouvě uzavřené dne 18.1.2023 byl úvěrový rámec zvýšen z 50 000 Kč dne 21.1.2023 na 64 000 Kč, dne 23.1.2023 na 70 000 Kč, dne 26.1.2023 na 78 000 Kč dne 28.1.2023 na 88 000 Kč, dne 30.1.2023 ne 98 000 Kč a téhož dne ještě n 114 000 Kč a konečně dne 6.2.2023 na 120 000 Kč. Tedy původní úvěrový limit ve výši 50 000 Kč byl během tří týdnů zvýšen na více než dvojnásobek.

7. Z kopie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně měla k dispozici kopie osobních dokladů žalovaného s údaji, které se shodují s údaji uvedenými v předložené smlouvě.

8. Z Potvrzení o prověření bonity klienta k úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 120 000 Kč schváleného dne 18.1.2023 ve spojení s úvěrovou zprávou má soud za prokázané, že žalobkyně o žalovaném vede záznamy, v nichž eviduje základní údaje týkající se úvěru a dále informace o dotazech do veřejných i neveřejných registrů. Žalobkyně eviduje výši příjmu žalovaného 24 000 Kč, příjem blíže nespecifikovaných dalších členů domácnosti 25 000 Kč a výdaje domácnosti ve výši 4 000 Kč. Zároveň žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je svobodný, nemá děti a bydlí u rodičů. Jeho příjem měl plynut ze zaměstnání. Z údajů uvedených na úvěrové smlouvě se podává, že žalovaný měl od března 2021 pracovat pro společnost , právnická osoba, v , obec, . Bydliště žalobce bylo na ohlašovně obecného úřadu v , obec, . Místo faktického bydliště ze smlouvy ani jiného soudu předloženého dokladu nevyplynulo. Zda měla žalobkyně k dispozici jakékoliv doklady osvědčující uvedené údaje v řízení nebylo zjištěné, žalobkyně pak žádné doklady soudu nepředložila ani na základě výzvy soudu.Z příložného výpisu z NRKI – úvěrová zpráva – vyplývá, že žalovaný měl k nezjištěnému datu celkem 5 existujících splátkových úvěrů se splátkami ve výši 16 041 Kč a nesplacenou jistinou ve výši přes 565 000 Kč. Zároveň mu bylo 10 úvěrových produktů odmítnuto a jedna žádost byla ve zpracování.

9. Z potvrzení o odchozí úhradě z účtu ve spojení se zprávami , právnická osoba, . ze dne 27.11.2024 a 20.2.2025 má soud za prokázané, že žalobkyně uhradila na bankovní účet žalovaného celkem částku 125 449 Kč.

10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad pak soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku ve výši 29 201 Kč a že se ocitl v prodlení s 8 splátkou úvěru splatnou dne 20.10.2023.

11. Z výzvy k zaplacení celého úvěru ze dne 21.2.2024, včetně podacího archu ze dne 22.2.2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého, do té doby nesplaceného, úvěru, neboť došlo k jeho zesplatnění, a to ve lhůtě 14 dnů ode dne sepsání výzvy. Z předžalobní výzvy ze dne 14.3.2024, včetně podacího archu ze dne 15.3.2024, vyplývá, že žalovaný byl vyzván k uhrazení svého dluhu před podáním žaloby.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné smlouvě o spotřebitelském úvěru Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne 18.1.2023 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným.

24. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného, a na základě lustrace žalovaného v registrech NRKI, CEE a ISIR. Žalobkyně však zcela pomíjí, že její zákonnou povinností ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je údaje si nejen vyžádat, ale i ověřit.

25. V projednávaném případě neměla žalobkyně ověřen ani příjem žalovaného, když jí nebyl předložen ani výpis z účtu žalovaného ani výplatní pásky či potvrzení zaměstnavatele o jeho výši. Jakým způsobem pak žalobně porovnala tvrzený příjem žalovaného s jeho výdaji není zjevné. Žalovaný měl sice bydlet u rodičů, což však neznamená, že jim ničím nepřispívá. Při běžném chodu věci lze předpokládat, že se podílí nejméně na nákladech spojených s provozem domu, tj. na nákladech spojených s dodávkou energií, tepla, vody, odvozu odpadu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezjistila nic o skutečném pobytu žalovaného ani o nemovitosti, v níž má žít, nemohla objektivně učinit žádný závěr o nákladech spojených s bydlením (bezpochyby budou i náklady na energie odlišné ve zrekonstruovaném bytě od nákladů v nezrekonstruovaném domě. Rozdílné budou náklady i v závislosti na počtu bydlících spolu.). Jak žalobkyně zohlednila, že žalovaný má své bydliště na ohlašovně v , obec, či že pracuje v jiné obci, než má své evidenční bydliště, tj. musí vynakládat prostředky na dopravu do zaměstnání, rovněž z ničeho nevyplynulo. Pokud žalobkyně při ověření úvěruschopnosti vycházela z tvrzených dalších příjmů členů domácnosti, nelze přehlédnout, že nijak neověřila ani existenci toho příjmu, tím méně aby zjistila, kolika osobám tento příjem slouží k obživě a uspokojování jejich potřeb ani jaké jsou závazky těchto osob. Bez takovýchto údajů nelze objektivně provést jakékoliv hodnocení úvěruschopnosti žadatele, a to ani matematickým či statistickým modelem. Z předložených listin pak nelze dovodit, zda žalobkyně zohlednila skutečnost, že žalovaný měl v té době již pět úvěrů se splátkou přesahující 66% jeho příjmu (tvrzený příjem 24 000 Kč a zjištěné splátky přes 16 000 Kč).

26. Z výše uvedeného má soud za to, že žalobkyně objektivně nemohla provést porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho domácnosti, tím méně, že by měla tyto příjmy a výdaje za osvědčené, čímž založila existenci důvodných pochybností o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva Flexibilní půjčka - revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne 18.1.2023 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná pro porušení donucujících povinností žalobkyně.

27. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, se může žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému v průběhu trvání smlouvy částku 125 449 Kč na jeho bankovní účet, a že žalovaný vrátil žalobkyni částku 29 201 Kč, tedy že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 96 248 Kč (125 449 Kč – 29 201 Kč), které je povinen vydat.

28. Soud se dále zabýval ve smyslu ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, jaké jsou možnosti žalovaného jako spotřebitele bezdůvodné obohacení splatit. Za situace, kdy žalovaný nereagovala ani na předžalobní výzvu, ani na výzvu soudu k vyjádření k žalobě, nemá soud možnost posoudit příjmové a majetkové poměry žalovaného. Z uvedených důvodů soud uzavírá, že za situace, kdy žalovaný měl od úhrady poslední splátky úvěru do dne podání žaloby více než 8 měsíců, měl dostatek času k řešení své situace a lhůtu k plnění určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů. Zároveň splatnost neuhrazené jistiny nastala již dnem doručení oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21.2.2024. Žalobkyně pak žalovanému stanovila lhůtu k plnění v trvání 14 dnů ode dne vyhotovení výzvy, která uplynula dne 6.3.2024, a od 7.3.2024 je žalovaný v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení a od tohoto dne přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně tj. ve výši sazby stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

29. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy a tím i všech doprovodných ujednání včetně ujednání o výši poplatků za poskytnutí úvěru, o výši nákladů spojených s upomínáním a o smluvní pokutě (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 620,07 Kč, přičemž tato částka představuje 56,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,31 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,69 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 917 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 122 906,66 Kč sestávající z částky 6 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 122 906,66 Kč sestávající z částky 6 020 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 5. 2025 náhrada 604,18 Kč za 40 ujetých km v částce 304,18 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,2 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 034,18 Kč ve výši 5 467,18 Kč.