18 C 267/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 41 676,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 617,58 Kč s úrokem z prodlení 7,05 % ročně od 1. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 36 059 Kč s úrokem z prodlení 7,05 % ročně z částky 21 242,58 Kč od 1. 3. 2013 do 31. 8. 2022 a z částky 15 625 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, <b>se zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 41 676,58 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela dne 23.2.2012 s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] [rok] [číslo] na základě níž poskytla žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 25 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit žalobkyni na nákladech poskytnutého úvěru 15 625 Kč (úrok 5 000 Kč, úplata ve výši 10 625 Kč). Celkovou částku ve výši 40 625 Kč se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni ve 13 měsíčních splátkách po 3 125 Kč. Žalovaná na svůj závazek do dne podání žaloby uhradila 19 382,42 Kč, přičemž do prodlení s úhradou dlužné částky se dostala do prodlení s úhradou 7. splátky splatnou dne 31.8.2012. Žalobkyně dále požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 1 202 Kč za každý započatý měsíc prodlení žalované počínaje měsícem srpen 2012, s tím, že výslovně v žalobě uplatnila pouze částku 20 434 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala úhradu úroku z prodlení od 1.3.2013.

2. Žalovaná uvedla, žer je pravdou, že jí žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč, že tento splácela, avšak neví, kolik uhradila. Dále uvedla, že při žádosti o úvěr špatně vyhodnotila rozsah svých a manželových závazků v důsledku čehož nebyli schopni úvěr řádně a včas splatit. Měla za to, že žalobkyně řádně nezkoumala její úvěruschopnost.

3. První jednání ve věci bylo nařízen na den 9.1.2024. Předvoláním k jednání ve věci bylo žalované doručeno do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 14.12.2023. Žalobkyně se z jednání omluvila a výslovně uvedla, aby soud jednal v její nepřítomnosti, žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné další rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti obou účastníků.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 23.2.2012 smlouvu o úvěru [číslo] [rok] [číslo], na základě které byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s půjčkou ve výši 15 625 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 40 625 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 3 125 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o úvěru ze dne 23.2.2012 včetně smluvních podmínek a předpisu splátek). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná do dne podání žaloby uhradila žalobkyni částku 19 382,42 Kč.

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta má sodu za osvědčené, že žalobkyně si před poskytnutím úvěru vyžádala od žalované údaje týkají se její osoby, příjmů a výdajů Žalovaná uvedla, že žije u rodičů, je na mateřské dovolené, má tří vyživovaní povinnosti, její průměrný měsíční příjem činí 11 000 Kč a příjem celé domácnosti činí 27 000 Kč. Blíže nespecifikované výdaje celé domácnosti měly činit průměrně 15 000 Kč měsíčně. Ze scóringové karty pak má soud za osvědčené, že žalobkyně vyhodnotila žalovanou jako úvěruschopnou, neboť jí již dříve poskytla úvěr, který žalovaná splatila, je jí více než 25let a méně než 60 let, a její příjem hradí stát.

7. Z výzvy k plnění ze dne 12.8.2022 a podacího archu ze dne 19.8.2022 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splněné své povinnosti.

8. Na základě uvedených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou jako dlužníkem dne 23.2.2012 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Převzetí tohoto obnosu žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru. V souvislosti s úvěrem se pak žalovaná zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku 40 625 Kč, představovanou jistinou půjčky ve výši 25 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 15 625 Kč, s RPSN 200,4 %.

9. Soud věc posoudil vzhledem k tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena v roce 2012, jako úvěr uzavřený podle ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obchodní zákoník“), ve znění účinném do 31. 12. 2013, a podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do 31.12.2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

10. Podle § 497 obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 platí, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 je ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy neplatné. Podle § 41 vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

12. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného od 1.1.2011 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném do 24.2.2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

14. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

15. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle §§ 5, 7 a 9 nesplnil.

16. Soud ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 přihlédne ze zákonné povinnosti k neplatnosti právního úkonu, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

17. Podle § 451 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

18. Po zhodnocení obsahu listin provedených k důkazu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí.

19. Pokud jde o smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 23.2.2012, je nárok žalobkyně oprávněný pouze částečně, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné smlouvě o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.

20. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, a to před poskytnutím úvěru. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně doložila výlučně žádost o úvěr podepsanou žalovanou. Z této žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena její úvěruschopnost, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje, zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření poskytnutých údajů a nahlédnutí do systémů klientských informací byla žalobkyně povinna, tím spíše že z údajů sdělených žalovanou lze dovodit pochybnosti o její schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná byla na mateřské dovolené a její příjem měl být 11 000 Kč měsíčně. Na uvedenou výši rodičovského příspěvku však fakticky dosáhli pouze rodiče s vyššími příjmy a zároveň při krátké době pobírání toho příspěvku (maximálně po dobu 20 měsíců, kdy by byla částka maximálního rodičovského příspěvku vyčerpána). Již samotná výše příjmu žalované tak měla být ze strany žalobkyně ověřena, a to včetně délky období, po nějž již příspěvek pobírala před poskytnutím úvěru. Obdobně údaj o výši měsíčních výdajů domácnosti 15 000 Kč, zbuduje pochybnosti o své správnosti. I pokud soud připustí, že žalovaná hradila náklady s bydlením pouze v rozsahu podílu na spotřebách a službách, nelze přehlédnout, že domácnost muselo při třech vyživovaných osobách tvořit nejméně pět osob. Zda je tak částka 15 000 Kč určena na výživu těchto osob či i na úhradu nákladů spojených s bydlení, nelze z předložené žádosti zjistit. I pokud by šlo pouze o částku určenou na běžnou stravu a základní drogerii, šlo by o částku reprezentující náklady ve výši 100 Kč na osobu a den, což ani v roce 2012 nebyla částka dostačující na dlouhodobé krytí potřeb rodiny, tj. i na ošacení, drogerii, ale i základní kulturní či sportovní potřeby. Nelze přehlédnout, že měla-li být žalovaná na mateřské dovolené, je třeba mezi základní potřeby připočíst i nákup plen, výživy pro batole, zvýšené náklady na oblečení spojené s rychlým růstem apod. V jakém věku byly další vyživované osoby, není zjevné a není tak možné ani usuzovat na další nutné náklady, jako je např. školka, náklady na dopravu do školy, náklady na stravu ve školce či škole, kroužky. Obdobně jako nelze zjistit, zda a jaké závazky je povinna hradit osoba, jejíž příjmy jsou započítány do příjmu domácnosti. Za situace, kdy žalobkyně v době posuzování úvěruschopnosti nevěděla kolik osob tvoří domácnost, neměla ověřeno, jaké jsou příjmy domácnosti, jaké jsou její mandatorní výdaje shodně, jako neměla ověřeno, zda i další výdělečně činné osoby, jejichž příjem byl užit k ověření úvěruschopnosti, nemají závazky a pokud ano v jaké výši, nemohla řádně ověřit úvěruschopnost žalované. Rovněž tak usuzovat na úvěruschopnost spotřebitele a výši možného úvěru na základě typu bydlení a tipu přijmu (tj. bez návaznosti na skutečný příjem a skutečné výdaje a další reálie jako počet členů domácnosti, věk členů domácnosti a od toho odvozovaný předpoklad vývoje výdajů) nemůže osvědčit schopnost spotřebitele úvěr splátce.

21. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. Tedy ve smyslu ustanovení § 22 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru byla uzavřena v rozporu s donucujícím ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatná (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10).

22. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 457 občanského zákoníku. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 23.2.2012 v hotovosti částku 25 000 Kč, a že žalovaná na tento úvěr uhradila celkem 19 382,42 Kč. Výše neuhrazeného bezdůvodného obohacení na straně žalovaného činí 5 617,58 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v před žalobní výzvě, kterou vyzvala žalovanou k plnění (dřívější výzva k úhradě dluhu nebyla žalobkyní tvrzena ani doložena) ze dne 12.8.2022, odeslané 19.8.2022, tj. Od 1.9.2022 ve výši požadované žalobkyní, tj. 7, 05% ročně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

23. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a smluvní pokutě) žalobu zamítl (výrok II.).

24. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.