18 C 268/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 42 705,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 500 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 790,13 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 9 500 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 13 667,90 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 3 447,95 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 15 286,46 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 710,48 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 5 786,46 Kč od 19.12.2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 300 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 603,89 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 10 300 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 9 237,92 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 1 775,61 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 10 300 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 134,02 Kč se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 42 705,82 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě smlouvy o půjčce. Tvrdila, že její právní předchůdkyně vždy před uzavřením každé ze smluv řádně prověřila schopnost žalované řádně a včas hradit sjednané splátky, a to zejména na základě informací vyžádaných od žalované ohledně jejích příjmů a osobních a majetkových poměrech. a) První Smlouvu o zápůjčce číslo dne 13.9.2018. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 14 643 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 925 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13.3.2020. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku hradila dne 25.3.2019 a na dlužnou částku uhradila pouze 10 500 Kč. Dlužná neuhrazená jistina tak činí 15 286,46 Kč a dlužný poplatek 7 881,44 Kč. b) Druhou Smlouvu o zápůjčce měla žalovaná uzavřít dne 25.3.2019 pod číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 10 600 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18.5.2020. Žalovaná nesplácela řádně a včas, jedinou splátku uhradila dne 29.3.2019 a na dlužnou částku uhradila celkem 1 700 Kč. Dlužná neuhrazená jistina dle žalobkyně činí 10 300 Kč a dlužný poplatek 9 237,92 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke dní 5.1.2021 k postoupení obou pohledávek za žalovanou ze shora uvedených Smluv o zápůjčce na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek z obou Smluv o zápůjčce, ta však na dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požadovala též smluvní úrok z poskytnutých a neuhrazených prostředků (jistiny) ve výši 29 % ročně, a to ode dne splatnosti každé zápůjčky. Rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny běžící ode dne následujícího po splatnosti první dlužné splátky zápůjčky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu a své stanovisko nezměnila ani ve svém následném písemném doplnění žaloby. Žalovaná na výzvu soudu žádným způsobem nereagovala. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), Smlouvu o zápůjčce číslo dne 13.9.2018, na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 14 643 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 34 643 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 925 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 13.9.2018 včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni do dne splatnosti zápůjčky, tj. do 13.3.2020, částku 10 500 Kč, a že splátku splatnou ke dni 13.2.2019 uhradila pouze v rozsahu 500 Kč.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovanou a jí podepsanou dne 13.9.2018 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána jako vrátná ve firmě v obec s příjmem 15 855 Kč, a že má jeden zdroj příjmů. Pokud jde o výdaje, měla odhadovaná výše výdajů činit 8 000 Kč. Měla uvést, že je rozvedená, neposkytuje výživu žádné osobě a žije v nájmu. Z karty rovněž vyplývá, že žalovaná má mobilní telefon, a že žije v jiné obci než je její pracoviště. Žalovaná měla předložit na dotvrzení jí uváděných údajů pracovní smlouvu.

7. Žalovaná dále po šesti měsících uzavřela se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 25.3.2019 Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč, která byla vyplacena žalované v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 10 600 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 22 600 Kč v 60 týdenních splátkách po 377 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 25.3.2019 včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni do dne splatnosti půjčky, tj. do 18.5.2020, částku 1 700 Kč, přičemž šlo o jedinou úhradu na předmětnou zápůjčku.

8. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovanou a jí podepsanou dne 25.3.2019 má soud za prokázané, že žalobkyně opětovně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána u téhož zaměstnavatele avšak na nové pracovní pozici strážný s příjmem 14 855 Kč, tj. o 1 000 Kč nižším než před 6 měsíci. Dále uvedla, že má i nadále jediný zdroj příjmů. Ostatní příjmy domácnosti měli činit 5 000 Kč, zdroj příjmů ani počet členů domácnosti v kartě uveden není. Pokud jde o výdaje, měla splácet 2 000 Kč měsíčně na předchozí zápůjčky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně a na její měsíční výdaje jí postačovala částka 3 000 Kč, tj. částka o 5 000 Kč nižší než před půl rokem. Měla uvést, že je rozvedená a bydlí u rodičů. Z karty rovněž vyplývá, že žalovaná má mobilní telefon, a že žije v jiné obci než je její pracoviště. Žalovaná měl předložit na dotvrzení jí uváděných údajů pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 a její přílohy (zejména str. 5 6 přílohy) má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 18.12.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 6.1.2021, když jeho odeslání má soud za prokázané z podací lístku ze dne 25.1.2021.

10. Z výzvy k plnění ze dne 28.6.2021 a podacího lístku ze dne 28.6.2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. a III. rozsudku, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, která by měly svůj právní základ v platných smlouvách o zápůjčce uzavřených mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně.

24. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 18 C 268/2021-13 ze dne 2.12.2021, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně karty klienta podepsané žalovanou ke každé z uzavřených smluv o zápůjčce. Z těchto karet klienta má soud za prokázané, že žalovaná sdělila údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti a úplnosti.

25. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše příjmů žalované, a to z jí předložené pracovní smlouvy a v případě druhé smlouvy i z výplatních pásek, avšak tyto soudu nedoložila (ani po výzvě obsažené v usnesení čj. 18 C 268/2021-13), ač k jejich uchování je ve smyslu ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinna. I pokud by soud vzal výši příjmu žalované za prokázanou, ta měla činit necelých 16 000 Kč, resp. u druhé smlouvy 15 000 Kč měsíčně. V případě druhé smlouvy pak nelze do příjmu žalované bez dalšího zahrnout jí tvrzený avšak jak vyplývá i z karty klienta, ničím nedoložený příjem 5 000 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje žalované, ty nebyly, s výjimkou výdajů na úhradu dluhů žalované u právní předchůdkyně žalobkyně, doloženy žádným způsobem. Jak právní předchůdkyně hodnotila, že se životní náklady žalované (na bydlení, energie, stravu, ošacení, drogerii), tvrdila-li žalovaná, že žije v nájmu a zároveň a její veškeré životní náklady postačuje částka 8 000 Kč měsíčně, z žádného soudu předloženého dokladu nevyplývá. Za situace, kdy uvedená částka má pokrýt veškeré náklady žalované, má soud za to, že uvedená částka vzbuzuje oprávněnou pochybnost o své správnosti. Soud jen pro úplnost uvádí, že je z karty zjevné, že žalovaná navíc nad běžné náklady musí hradit i dopravu z místa svého bydliště do zaměstnání, když každé z míst je v jiné obci. Rovněž nelze ani přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně neučinila pokus o ověření rozsahu úvěrové zátěže žalované a její platební morálky z příslušných evidencí (insolvenční rejstřík, exekuční rejstřík či v evidencích klientských informací (SOLUS, NRKI apod.). Zda se v úvaze o úvěruschopnosti žalované projevila skutečnost, že měsíc před poskytnutím druhé zápůjčky byla žalovaná v prolení s úhradou pravidelné splátky první zápůjčky z žádného z žalobních tvrzení ani důkazů nevyplynulo.

26. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

27. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 9. 2018 a 25.3.2019 jsou ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatné.

28. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5. 3. 2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

29. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

30. Za situace, kdy jsou smlouvy o zápůjčce neplatné, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z..

31. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 13.9.2018 v hotovosti částku 20 000 Kč, k jejímuž vrácení se žalovaná zavázala nejpozději do 13.3.2020. Do dne splatnosti zápůjčky žalovaná uhradila částku 10 500 Kč a ode dne následujícího, tj. ode dne 14.3.2020, byla v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 9 500 Kč (výrok I.).

32. V případě druhé smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že žalovaná obdržela částku 12 000 Kč, k jejímuž vrácení se zavázala nejpozději do 18.5.2020, přičemž do doby splatnosti zápůjčky uhradila 1 700 Kč a ode dne následujícího, tj. ode dne 18.5.2020, byla v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 10 300 Kč (výrok III).

33. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

34. Za situace, kdy žalobkyně prokázala, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky na ní přešly pohledávky její právní předchůdkyně za žalovanou mající svůj právní základ v předložených smlouvách, přešlo na ni i právo na vydání bezdůvodného obohacení za žalovanou z každé jednotlivé smlouvy.

35. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne následujícího po splatnosti každé z poskytnutých zápůjček, neboť žalovaný si musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni se zavázal k navrácení zápůjček, a to ve výši 9,75 % ročně, tj. ve výši, kterou požadovala žalobkyně, která je zároveň nižší než sazba stanovená v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013, přičemž úroky v souladu s požadavkem žalobkyně kapitalizoval za období ode dne splatnosti zápůjčky do 18.12.2020 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř..

36. Protože nebylo prokázáno, že by došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce, tedy ani k platnému sjednání obchodního úroku, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II. a IV.).

37. Výrokem V. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala v tomto řízení úhrady částky 42 705,82 Kč, avšak byla úspěšná pouze v rozsahu 19 800 Kč. Úspěšnější žalované by tak náleželo právo na poměrnou úhrada nákladů řízení, avšak této žádné náklady nevznikly. Proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.