18 C 272/2025

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 52.340 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18.360 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.446,37 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18.360 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 33.980 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.410,88 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 21.569,37 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.234 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4.155,43 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 26. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 52.340 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.680,37 Kč za období od prodlení do 20. 2. 2025, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.410,88 Kč za období od 16. 10. 2024 do 20. 2. 2025, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22.515,43 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 21.569,37 Kč od téhož data s tím, že právní předchůdce žalobkyně – , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splácet dle předpisu splátek do 15. 10. 2024 a zaplatit úrok v pevné výši 1.268 Kč za celou dobu, odpovídající úrokové sazbě 8 % ročně. Žalovaný se dále zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12.250 Kč a úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3.462 Kč a dále úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 4.500 Kč. Celkem tak měl žalovaný vrátit 45.480 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 3.320 Kč nejpozději do 15. 10. 2024. Žalovaný však porušil povinnost platit splátky, když poslední úhrada z jeho strany byla provedena dne 19. 12. 2023 ve výši 3.320 Kč a dnem následujícím po marném uplynutí lhůty splatnosti další splátky tak žalobkyni vzniklo právo na uhrazení celé dosud zbývající neuhrazené částky, která se skládala z dlužné jistiny ve výši 21.569,37 Kč, z dlužného úroku ve výši 946,06 Kč, z dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10.500 Kč, z dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 2.967,43 Kč a také z dluhu na úhradě za odložení splátek v bydlišti ve výši 3.857,14 Kč. Následně již žalovaný nezaplatil ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 došlo s účinností ke dni 25. 3. 2025 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Ani poté žalovaným nebylo ničeho zaplaceno. Žalobkyně dále žádala úhradu smluvní pokuty ve výši 12.500 Kč, která byla sjednána přímo ve smlouvě. Přes předžalobní upomínku žalovaný nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.

3. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 30. 12. 2025 upřesnila, že v rámci zkoumání úvěruschopnosti byly získány informace od žalovaného před uzavřením smlouvy a tyto byly ověřeny doklady vyžádanými taktéž od žalovaného a dále v dostupných rejstřících. Údaje od žalovaného byly uvedeny v žádosti o úvěr. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu určitou do konce prosince 2023, s měsíčním příjmem ve výši 53.341 Kč a jeho měsíční výdaje činily 18.984 Kč. Měsíční použitelný příjem proto činil 34.357 Kč. Žalovaný byl rozvedený, bydlel u rodičů, měl střední vzdělání a neměl žádnou vyživovací povinnost. Příjmy žalovaného i jeho výdaje byly zkoumány z jeho běžného účtu. Po ověření právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že žalovaný je schopen splácet úvěr se splátkou ve výši 3.320 Kč měsíčně. Žalovaný však uhradil pouze 2 splátky v celkové výši 6.640 Kč, a to dne 16. 8. 2023 a dne 19. 12. 2023, které právní předchůdce žalobkyně započetl na jednotlivé nároky. Nejpozději dne 15. 10. 2024 se žalovaný ocitl v prodlení se všemi splátkami a žalobkyni vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené částky. Smluvní pokuta pak byla smlouvou sjednána ve výši 0,1 % denně pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas. Smluvní pokuta byla splatná dnem následujícím po dni prodlení a žalobkyně ji vyčíslila ke dni 20. 2. 2025 ve výši 11.995,16 Kč. Žalobkyni dále náleží smluvní pokuta za oznámení o zesplatnění ve výši 1.500 Kč, skládající se z účelně vynaložených nákladů spojených se zasláním oznámení ve výši 250 Kč, účelně vynaložených nákladů za činnost inkasního pracovníka ve výši 750 Kč a dále ze smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Celkem by tak smluvní pokuty a poplatky spojené s prodlením činily 13.495,16 Kč, avšak s ohledem na znění ustanovení § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně žádala toliko úhradu částky 12.500 Kč.

4. Soud nařídil jednání na den 25. 2. 2026, k němuž se dostavil zástupce žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil, jednáno tak bylo v nepřítomnosti žalovaného postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.

5. Z žádosti o úvěr, z vrácené zásilky, z oznámení o předání k vymáhání, z fotek telefonu a aplikace, z části pracovní smlouvy, ze smlouvy o úvěru s přílohou (předpis splátek), z opatrovnického rozsudku dcery žalovaného, z výpisu čerpání, splátek a úhrad ve věci žalovaného sp. zn. , spisová značka, z výpisu transakcí, ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení o zaplacení, z oznámení o postoupení pohledávky, z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:

6. Žalovaný požádal o úvěr ve výši 30.000 Kč, kdy ke své osobě uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, a jeho příjem činí 53.341 Kč. Jeho náklady na bydlení činily 10.000 Kč, za jídlo a dopravu platil 5.000 Kč a splátky jiných úvěrů dosahovaly částky 3.984 Kč. Žalovaný bydlel u rodičů, byl rozvedený, neměl žádnou vyživovací povinnost a měl střední vzdělání. K žádosti doložil občanský průkaz, pracovní smlouvu a výpis z bankovního účtu. Pokud jde o pracovní smlouvu, doložena byla pouze poslední strana této pracovní smlouvy, z níž toliko plyne, že byla uzavřena mezi žalovaným a zaměstnavatelem , právnická osoba, . dne 1. 3. 2023. Žádné jiné relevantní údaje z ní neplynou. Obdobně z uváděných výpisů z účtu plyne, že se taktéž nejedná o výpisy z účtu, ale toliko o printy internetového bankovnictví, zřejmě žalovaného, když jde o 3 fotky displeje mobilu žalovaného, na nichž je viditelná příchozí mzda od zaměstnavatele dne 6. 6. 2023 ve výši 58.666 Kč, a dále 2 odchozí položky z téhož dne převyšující 12.000 Kč, dále příchozí mzda ze dne 7. 7. 2023 ve výši 48.038 Kč, kdy znovu ze stejného obrázku vyplývají odchozí položky, a to jednak výběr z bankomatu ve výši 20.000 Kč a dále dvě odchozí platby převyšující 12.000 Kč, zřejmě na jiný účet žalovaného a z posledního výpisu pak plyne příchozí částka ze dne 4. 8. 2023 od zaměstnavatele ve výši 53.320 Kč, a znovu jsou zde viditelné odchozí položky na jiný účet žalovaného, stejně jako údaj o nepovoleném debetu tohoto účtu.

7. V souvislosti s údaji sdělenými žalovaným je soudu z jeho činnosti známo (viz opatrovnický rozsudek), že žalovaný má vyživovací povinnost a v době poskytnutí také měl, a to ke své nezletilé dceři , jméno FO, , vůči níž se zavázal hradit výživné ve výši 5.000 Kč měsíčně od 1. 6. 2020, když tato dohoda byla schválena v rámci opatrovnického řízení vedeného u zdejšího soudu.

8. K uzavření smlouvy o úvěru došlo dne , datum, , přičemž smlouva byla uzavřena mezi společnosti , právnická osoba, . a žalovaným na částku 25.000 Kč, kdy se dlužník zavázal vrátit věřiteli úrok ve výši 1.268 Kč, odpovídající úrokové sazbě 8 % ročně a RPSN 272,44 %, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12.250 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 3.462 Kč, a inkasní poplatek za výběr v hotovosti ve výši 4.500 Kč. Celkem tak měl žalovaný zaplatit 46.480 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3.320 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu této smlouvy a každá další až do úplného zaplacení byla vždy splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou pak bylo možné uložit smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč. Upomínky byly dle smlouvy zpoplatněny taktéž. Pokud dlužník neuhradil aspoň jednu řádnou splátku ve lhůtě splatnosti, mělo mu být zasláno oznámení, kterým jej věřitel informoval o postoupení jeho úvěru inkasnímu pracovníkovi vymáhání a současně mu byla stanovena 30 denní lhůta k uhrazení dlužných částek s tím, že nedojde-li k úhradě v této lhůtě, bude celková dlužná částka zcela zesplatněna. Zaslání oznámení bylo zpoplatněno částkou 1.500 Kč, která se skládala z účelně vynaložených nákladů spojených se zasláním oznámení ve výši 250 Kč, účelně vynaložených nákladů za činnosti inkasního pracovníka ve výši 750 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Smlouva obsahovala také prohlášení dlužníka o tom, že mu byl úvěr vyplacen od věřitele v místě bydliště.

9. Žalovaný provedl na smlouvu toliko 2 úhrady, a sice dne 16. 8. 2023 ve výši 3.220 Kč, tedy dnem následujícího po vyplacení úvěru a poté dne 19. 12. 2023. Dopisem ze dne 30. 6. 2024 bylo žalovanému oznámeno předání k vymáhání, kdy dlužná částka k tomuto dni činila 46.079,50 Kč. Oznámení si žalovaný v úložní lhůtě nevyzvedl.10. , právnická osoba, . jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postupitel postoupil postupníkovi své pohledávky za dlužníky uvedené v příloze č.

1. Mezi těmito pohledávkami je uvedena i pohledávka za žalovaným, která je specifikována číslem případu, číslem smlouvy, jménem, příjmením a rodným číslem dlužníka a výší dlužné částky, jež v případě žalovaného činila 39.840 Kč. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne 2. 4. 2025. Na posledy byl žalovaný vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025, odeslanou téhož dne, na adresu trvalého pobytu žalovaného.

11. Soudu je dále z jeho činnosti známo, že žalovaný měl další úvěr u společnosti , právnická osoba, , a to od července 2021 s měsíční splátkou 3.234 Kč, kterou i žalovaný v žádosti uvedl. Co však neuvedl, že v okamžiku poskytnutí úvěru byl již v prodlení s úhradou tohoto úvěru, když splátku splatnou dne 20. 6. 2023 uhradil až dne 23. 7. 2023 a splátku splatnou dne 20. 7. 2023 uhradil až dne 8. 10. 2023, což také byla jeho poslední úhrada na tento závazek, a i v této věci došlo k zesplatnění ke dni 11. 12. 2023.

12. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Soud se musel zabývat nejprve aktivní legitimací žalobkyně. Bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka za žalovaným byla řádně identifikována, žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.

18. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 14 měsíčních splátkách spolu se sjednanými poplatky, jež výrazně převyšovaly sjednaný úrok. Smlouva je zároveň smlouvou spotřebitelskou podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat schopnost dlužníka úvěr splácet, a to jak k ochraně dlužníka, tak i k ochraně věřitele, tak i k ochraně samotné společnosti proti předlužování. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, právní předchůdce žalobkyně možná měl snahu zkoumat schopnost dlužníka úvěr splácet, ale učinil tak minimálně zvláštním způsobem, když z doložené pracovní smlouvy nelze zjistit prakticky ničeho, s výjimkou její existence, a obdobně z fotek displeje mobilního telefonu zobrazujícího mobilní bankovnictví žalovaného, lze zjistit toliko jeho příjem od tohoto zaměstnavatele. Zcela opominuta zůstává výdajová stránka, byť žalovaný tvrdil některé výdaje, tyto očividně nebyly ověřovány a ze všech dalších okolností vyplývá, že tyto údaje také žalovaný v žádosti o úvěr uvedl nepřesně, minimálně ke své vyživovací povinnosti, o níž musel jednoznačně vědět.

19. Obdobně musel vědět, že je v prodlení s úhradou jiného úvěru, což však měl také zjistit původní věřitel, neboť tato skutečnost by se měla projevit v rejstřících nebankovních společností. O tom, že finanční situace žalovaného nebyla dobrá vypovídá i jeho splácení a splácení druhé souběžné věci, když žalovaný v podstatě zaplatil toliko jednu splátku, když lze předpokládat, že splátka zaplacená dnem po vyplacení byla zaplacena zřejmě již při vyplacení úvěru, a tudíž na ni byly použity peníze z poskytnutého úvěru. Za této situace soud dovodil, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, a proto byla předložena úvěrová smlouva vyhodnocená jako neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona.

20. Na základě tohoto ustanovení pak žalobkyni náleží toliko rozdíl mezi poskytnutou částkou úvěru, tj. 25.000 Kč a splátkami zaplacenými žalovaným, tj. částkou 6.640 Kč. Žalobkyni proto náleží částka 18.360 Kč, a to včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.446,37 Kč, který odpovídá zákonnému úroku z prodlení z přiznané částky do 20. 2. 2025 a dále běžící úrok z prodlení z částky přiznané ode dne následujícího po kapitalizaci, tedy od 21. 2. 2025 do zaplacení.

21. Vzhledem k tomu, že předložená smlouva byla shledána neplatnou, musel soud zamítnout nároky mající původ v této neplatné smlouvě, tedy veškeré příslušenství, smluvní úroky, poplatky, smluvní pokutu i zákonný úrok z prodlení, a to včetně částek převyšující přiznaný nárok.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšnému žalovanému účelně vynaložené náklady dle obsahu spisu nevznikly.

23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.