18 C 28/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 43 325 Kč s přísl.

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 35 958 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 958 Kč ve výši 8,25 % ročně od 23. 6. 2021 do 23. 8. 2021 ve výši 516,64 Kč; zákonným úrokem z prodlení z částky 35 958 Kč ve výši 8,25 % ročně od 24. 8. 2021 do zaplacení; pohledávkou ve výši 7 367,12 Kč; úrokem ve výši 64,61 % z částky 30 000 Kč od 23. 6. 2021 do 16. 7. 2021 ve výši 1 242,48 Kč; úrokem ve výši 8,25 % z částky 30 000 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 6. 2021 dosáhne částky 101 203 Kč, <b>se zamítá.</b>

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25.1.2022 domáhala zaplacení částky ve výši 43 325 Kč jako dlužného úvěru s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že, jako společnost s povolením České národní banky poskytovat spotřebitelské úvěry, uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] na základě níž poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. K vyplacení úvěru ze strany žalobkyně došlo dne 25.3.2021, a to na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit žalobkyni zpět spolu s úrokem 64,61 % ročně, a to v 48 měsíčních splátkách po 2 003 Kč, počínaje měsícem duben 2021. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru žalovanému ověřila jeho schopnost úvěr splácet, a to ověřením jeho předchozí úvěrové historie v databázích SOLUS a NRKI a dále vnitřním skóringem – hodnocením klienta. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 21.6.2021, neboť se žalovaný dostal do prodlení delšího než 65 dní se splátkou č. 1 splatnou k 17.4.2021. Ke dni zesplatnění vyčíslila žalobkyně dlužnou částku na 34 822,40 Kč. Žalovaný následně uhradil dne 23.8.2021 částku 1 000 Kč, proto se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 33 822,40 Kč představující dlužnou jistinu 30 000 Kč neuhrazené obchodní úroky do zesplatnění úvěru ve výši 4 822,40 Kč ponížený o platbu žalovaného ve výši 1 000 Kč ze dne 23.8.2021. Žalobkyně dále požadovala úhradu částky ve výši 998 Kč sestávající ze dvou smluvních pokut ve výši á 499 Kč za prodlení s úhradou splátky 1 a 2 splátky po dobu delší 30 dní. Žalobkyně rovněž požadovala uhradit náklady spojené s upomínáním ve výši 400 Kč, sestávající z částky 2 x 200 Kč za každou ze 2 splátek č. 1 a 2, s níž se žalovaný ocitl v prodlení po dobu delší 15 dní. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny a dlužného obchodního úroku od 24.6.2021 do 25.1.2022 v kapitalizované výši 7 367,12 Kč a obchodního úroku z nesplacené jistiny, tj. z částky 30 000 Kč, kapitalizovaného částkou 1 242,48 Kč ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 23.6.2021 do 16.7.2021 a nadále běžícího ve výši 8,25 % od 17.7.2021 do zaplacení, avšak maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 101 203 Kč. Žalobkyně se dále domáhala úhrady pojistného ve výši 738 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně uvedla, že před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k dobrovolnému plnění, žalovaný na ni nereagoval, a proto se obrátila na soud.

2. Žalovaný na svoji obranu uvedl, že žalobkyni uhradil na základě její předžalobní výzvy a na základě žalobkyní vyčíslené celkové částky dluhu dne 24.1.2022 částku 46 731 Kč. Měl tak za to, že pohledávka v celém rozsahu zanikla ještě před podáním žaloby. Popřel, že by mu byly žalobkyní předloženy doklady k podpisu a tyto výslovně odsouhlasoval. Uvedl, že vše bylo řešeno přes operátorku, které odpověděl na některé dotazy ohledně svých osobních poměrů, výše příjmu a nákladů.

3. Žalobkyně se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána prostřednictvím své právní zástupkyně, nedostavila, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo] soud zjistil, že uvedeným návrhem měl žalovaný dne 25.3.2021 v 14:20 požádat o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč a zavázat se žalobkyni vrátit částku ve výši 84 336 Kč v 48 měsíčních splátkách po 2 003 Kč. Návrh smlouvy byl ze strany žalobkyně akceptován dne 25.3.2021 prostým elektronickým podpisem. Uvedený návrh byl soudu předložen jako elektronický dokument ve formátu PDF. Z vlastností dokumentu bylo zjištěno, že byl vytvořen dne 11.11.2019 a upravený dne 25.3.2021 v 15:4 1:16 hod. K dokumentu jsou připojeny dva elektronické podpisy z jejichž vlastností lze zjisti, že oba byly připojeny žalobkyní. Po připojení každého z podpisů nedošlo ke změně podepsaných dat. Z vlastností podpisů vyplývá, že identita podepisující osoby není známa, certifikát není veden v sezamu důvěryhodných certifikátů a vystavitelem certifikátu je přímo žalobkyně. Tedy žádný z podpisů není založen na kvalifikovaném prostředku pro vytváření elektronických podpisů ani na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis. Podpis u osoby žalovaného připojila žalobkyně v čase 25.3.2021 v 15:20:41 s připojením (otiskem) jedinečného kódu [číslo]. V otisku podpisu na smlouvě je však uveden čas o jednu hodinu dříve než došlo k připojení podpisu. Nelze zároveň přehlédnout, že v textu samotné smlouvy (v zápatí) je uvedena datace verze smlouvy dnem 25.3.2021 v 14:20:54, tedy až po jejím tvrzeném podpisu žalovaným. K uvedenému kódu žalobkyně ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že kód vepsal žalovaný do SMS zprávy zaslané žalobkyni (spolu se svým jménem a příjmením), čímž se má za to, že vyjádřila souhlas se všemi dokumenty vloženými do klientské zóny žalovaného na webovém rozhraní žalobkyně, tedy i s návrhem smlouvy. Jedinečný kód vygenerovala žalobkyně a zaslala jej žalovanému jako variabilní symbol platby 1 Kč, kterou zaslala na účet žalovaného v průběhu ověřování jeho osobních údajů. Shodným způsobem měl být uzavřen i dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru, jímž žalovaný měl požádat o uzavření smlouvy popsaným způsobem, přičemž veškeré dokumenty, tedy i tento dodatek měl být odsouhlasen jedinou SMS zprávou. Uvedený dodatek byl soudu předložen rovněž jako dokument ve formátu PDF s připojenými elektronickými podpisy žalobkyně se shodnými vlastnostmi podpisů jako u návrhu smlouvy o úvěru, a to jak na pozici klienta, tak úvěrujícího. Oznámení o schválení úvěru (akceptace návrhu) byla žalovanému zasláno na adresu uvedenou v návrhu úvěrové smlouvy dne 26.3.2021 a do jeho dispozice bylo dodáno dne 29.3.2021 spolu se splátkovým kalendářem a sdělením účtu pro úhradu splátek (viz oznámení ze dne 26.3.2021 a dodejka ze dne 29.3.2021). Bezprostředně před tvrzeným podpisem návrhu úvěrové smlouvy byl vyhotoven i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – o tři sekundy (viz. Předsmluvní formulář z 25.3.2021).

6. Žalovaný k procesu uzavření smlouvy uvedl, že na internetu vyplnil poptávkový formulář, na základě něhož se mu telefonicky ozvala operátorka. Není si vědom toho, že by mu byla poskytnuta smlouva a že by tuto, shodně jako další dokumenty, výslovně odsouhlasoval zadáním nějakého kódu.

7. Z emailové zprávy zaslané žalobkyní žalovanému dne 25. 3. 2020 ve 21:00 hod., která je označena„ Schválení půjčky PROFI CREDIT – doklady“ má soud za prokázané, že žalobkyně informuje žalovaného o předschválení úvěru a požádala o zaslání kopie osobních dokladů žalovaného a dokladu o výši jeho příjmu. Tedy o doklady o příjmu požádal žalobkyně o více než 6 hodin později, než měla být smlouva o půjčce z její strany podepsána, tedy uzavřena.

8. Z emailové zprávy zaslané žalobkyní žalovanému dne 26. 3. 2021 označeného„ Smlouva o úvěru a oznámení o schválení úvěru [číslo] má soud za prokázané, že žalobkyně informuje žalovaného o schválení úvěru a zaslání veškeré smluvní dokumentace 9. Z prohlášení žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku 30 000 Kč na jeho účet. Z Interního dokladu žalobkyně o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že tato eviduje odeslání částky 30 000 Kč žalovanému dne 25.3.2021, tedy o den dříve, než mělo dojít ke schválení úvěru dle emailové zprávy pospané v předchozím odstavci.

10. Z listiny Hodnocení klienta, vyplývá, že žalovaný měl tuto podepsat shodným způsobem jako návrh smlouvy o úvěru a další dokumenty (tj. jedinou SMS zprávou zaslanou žalovaným žalobkyni k její výzvě), že jde o formulář žalobkyně, v němž jsou uvedeny příjmy a výdaje žalovaného. Konkrétně je uveden příjem žalovaného ze zaměstnání 37 268 Kč měsíčně, přičemž zaměstnavatel sídlí v jiné obci, než je faktické bydliště žalovaného. Výdaje na živobytí žalovaného ve výši 3 860 Kč (s poznámkou životné minimum) a náklady na bydlení ve vlastní nemovitosti 2 700 Kč, tedy celkové výdaje 6 560 Kč. Z formuláře vyplývá, že žalovaný je ženatý, nemá děti, nemá žádné spoření, jiné úvěry, výdaje na dopravu, výdaje na záliby apod. Z formuláře nevyplývá, jaké konkrétní doklady byly před poskytnutím úvěru žalovaným poskytnuty, či po něm požadovány.

11. Žalovaný popřel, že by údaje ve formuláři byly pravdivé, a že by je takto žalobkyni sdělil, a že by mu byl formulář předložen k odsouhlasení. Uvedl, že je pravdou, že po něm operátorka v průběhu jednání o úvěru chtěla informace o jeho osobních poměrech a příjmech a výdajích. Uvedl, že si je jistý, že sdělil, že je ženatý, má dvě nezaopatřené děti, že všichni bydli v pronajatém bytě a náklady na bydlení činí 12 000 Kč měsíčně. Uvedl, že na další výdaje dotazován nebyl. Následně po něm operátorka požadovala zaslání kopie osobních dokladů a dokladu o výši příjmu, což učinil. Listinu Hodnocení klienta uvedl, že u jednání vidí poprvé a její text neschvaloval.

12. Z částečných výpisů z bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného o příchozích platbách od [právnická osoba] za období od dubna 2020 do března 2021 vyplývá, že žalovanému byl vyplácen příjem v průměrné výši 35 355 Kč, tj. cca o 2 000 nižší než je uvedeno v kartě klienta.

13. Z karty klienta – bilance má soud za prokázané, že žalobkyně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalovanému, včetně záznamů o provedených platbách žalovaného, a že u žalovaného eviduje úhradu na úvěrovou smlouvu v celkové výši 1 000 Kč.

14. Z výzev k zaplacení ze dne 18.5.2021 a 17.6.2021 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila pro žalovaného výzvy s upozorněním na prodlení s úhradou konkrétních splátek úvěru, s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, včetně uplatnění nároku na poplatky za odeslání výzvy k úhradě dlužných splátek. Doklad o odeslání upomínek či jejich doručení soudu nebyl předložen.

15. Z oznámení ze dne 21.6.2021 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila oznámení o zesplatnění úvěru pro žalovaného a vyzvala ho k úhradě částky ve výši 36 958 Kč, avšak z výzvy ani jiného důkazu předloženého žalobkyní nevyplývá, že by bylo oznámení odesláno či doručeno žalovanému.

16. Z předžalobní výzvy ze dne 3.1.2022 ve spojení s podacím archem ze dne 3.1.2022 má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalovanému předžalobní výzvu.

17. Z emailu ze dne 6.1.2022 zaslaného žalobkyní žalovanému má soud za prokázané, že žalobkyně vyčíslila žalovanému dlužnou částku ke dni 6.1.2022 ve výši 46 730,72 Kč, přičemž součástí vyčísleného dluhu je i celé žalobou požadované příslušenství (když nejméně na smluvní pokutě požaduje částku vyšší než je předmětem řízení). Zároveň sdělila žalovanému i číslo účtu a variabilní symbol pro úhradu dlužné částky.

18. Z potvrzení o provedené platbě vydaného [právnická osoba] má soud za prokázané, že dne 24.1.2022 byla na účet žalobkyně pod variabilním symbolem sdělenými žalobkyní v emailu popsaném v předchozím odstavci uhrazena částka 46 731 Kč.

19. Z emailové korespondence mezi účastníky má soud za prokázané, že se žalovaný ze dne 4.7.2022 dotazoval žalobkyně, z jakého důvodu má hradit v žalobě uvedenou částku 43 000 Kč, když 20. v lednu uhradil na zesplatněný úvěr 46 731 Kč. Na tento dotaz mu žalobkyně odpověděla téhož dne tak, že požaduje úhradu částky 5 255,84 Kč, aniž by však uvedla, o jaký konkrétní nárok má jít.

21. Na základě provedených shora uvedených důkazů má soud za zjištěné, že žalovaný jednal s žalobkyní o poskytnutí úvěru, a že ta mu poskytla částku 30 000 Kč. Žalovaný před podáním žaloby uhradil žalobkyni celkem 47 731 Kč.

22. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

23. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

25. Podle § 562 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

26. Podle § 561 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

27. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst.

1. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

28. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

29. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

30. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

31. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

32. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

33. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 34. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

36. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

37. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

38. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

39. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

40. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

41. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně zanikl před podáním žaloby v důsledku úhrady dlužné částky žalovaným. Soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě [číslo] uzavřené mezi účastníky, neboť nemá za prokázané, že by žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru právě takového znění, jež byla předložena soudu a i pokud by uzavřel smlouvu v předloženém znění, má uvedenou smlouvu pro rozpor se zákonem za neplatnou.

42. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovaným jednali, že žalovaný poskytl žalobkyni některé své doklady (o příjmu, občanský průkaz, osvědčil existenci svého bankovního účtu). Zda byl žalovanému zřízen klientský účet na webovém rozhraní žalobkyně, soud za prokázané nemá. Soud rovněž nemá za prokázané, že žalovaný zaslanou SMS zprávou podepsal právě smluvní dokumentaci předloženou žalobkyní.

43. K platnosti písemné smlouvy (jejíž existenci žalobkyně tvrdí, a kterou předložila soudu) je ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je třeba, aby k ní účastníci připojili své popisy. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit rovněž zaručený elektronický podpis (= v české terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

44. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – obsahuje dva elektronické podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě). Oba popisy, tedy i podpis žalovaného byly připojeny žalobkyní. Z údajů o podpisu se podává, že má jít v obou případech o podpis osoby s neznámou identitou, jejíž certifikát není v seznamu důvěryhodných certifikátů. Nejde tedy o podpis, který by vyhovoval podmínkám článku 26 eIDAS, neboť není jednoznačně spojen s podepisující osobou (nejméně s žalovaným), neumožňuje její identifikaci a nejméně žalovaná svůj podpis k dokumentu nepřipojila. Může tak jít maximálně o prostý elektronický podpis, z něhož však nevyplývá identita podepisujícího. Zároveň z Dodatku č. 1 k návrhu úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že připojení podpisu nemohl učinit žalovaný, když ten měl, dle tvrzení uvedeného v dodatku smlouvu, odsouhlasit zasláním SMS zprávy k rukám žalobkyně texty smluvní dokumentace. Nemohl tak stejným způsobem podepsat i dodatek, jímž se měl s žalobkyní dohodnout na jiném způsobu podpisu dokumentů, než předvídá zákon. Tedy žalovaný nepřipojil svá data (podpis) k jiným datum (dokumentu obsahujícímu smlouvu). V důsledku shora uvedeného žalobkyně neprokázala, že soudu předložená smlouva je shodná se smlouvou, která měla být vložena do klientské zóny žalovaného a měla jím být odsouhlasena tvrzenou SMS zprávou. Naopak bylo prokázáno, že soudu předložená úvěrová smlouvy nebyla podepsána právě žalovaným. Soud tak nemá za prokázaný obsah úvěrové smlouvy, kterou měli účastníci uzavřít, tedy obsah smluvních podmínek, za nichž žalovaný prostředky od žalobkyně přijal.

45. Nelze ani přehlédnout, že jedinou SMS zprávou měl žalovaný odsouhlasit celou řadu dokumentů, aniž by bylo možné zpětně ověřit, které konkrétní dokumenty touto zprávou skutečně odsouhlasil.

46. V projednávané věci pak nelze opominout ani emailové zprávy zaslané žalobkyní žalovanému, z nichž ve spojení s časy tvrzených podpisů smlouvy ze strany žalobkyně, že úvěrová smlouva byla žalobkyní podepsána o několik hodin dříve než si opatřila podklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného, a že k odeslání částky úvěru došlo před tím, než měl být úvěr schválen. Naopak z žádného z předložených emailů nevyplývá, že by byl žalovaný vyzván k podpisu návrhu úvěrové smlouvy či odsouhlasení dokumentů a v jaké podobě mu byly takové dokumenty předloženy.

47. Provedenými důkazy nebylo rovněž prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně prověřila pouze a výlučně příjmovou stránku domácnosti žalovaného. Pokud jde o výdaje, spokojila se pouze s tvrzeními uvedenými v Hodnocení klienta, přičemž v řízení nebylo předloženými důkazy prokázáno, že by uvedené údaje vůbec sdělil žalobkyni žalovaný, nebo že by je sám autorizoval. Žalobkyně soudu rovněž neprokázala, že by v případě žalovaného prováděla lustrace v bankovních či nebankovních registrech klientských informací za účelem ověření výše úvěrové angažovanosti žalovaného a jeho předchozí platební morálky.

48. Za situace kdy je žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat nejen příjmy žalovaného, ale zejména jeho výdaje (např. i tím že by si vyžádala celé výpisy z účtu žalovaného, doložením inkasa, nákladů na bydlení, nákladů na dopravu do práce) a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. K takovému přezkoumání však nedošlo. Soud v této souvislosti poukazuje i na to, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že většina žalobkyní soudu předkládaných listin - Hodnocení klienta – obsahuje shodné náklady na živobytí i bydlení, přestože jde o zcela odlišné zájemce o úvěr, což samo o sobě vzbuzuje pochybnost o tom, kdo a na základě jakých informací přehled vyplňuje. Žalovaný zároveň výslovně v řízení popřel, že by údaje uvedené na hodnocení klienta byly pravdivé, a výslovně uvedl, že žalobkyni uváděl jiná tvrzení ohledně svých osobních poměrů a výdajích.

49. V souzené věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace a doklady týkající se pouze jeho příjmů, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.

50. Za této situace soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru (pokud by její uzavření měl za prokázané) je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

51. Pokud jde o argumentaci žalobkyně vztahující se k výkladu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované může zakládat pouze neplatnost relativní, která musí být žalovanou aktivně v řízení namítnuta, soud uvádí následující. Žalobkyni je z řízení, která vede s různými dlužníky, známa poměrně rozsáhlá judikatura ústavního soudu, převzatá i soudem nejvyšším a následně soudy obecnými, dle níž je nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr sankcionováno právě a jen absolutní neplatností celé úvěrové smlouvy např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III.ÚS 4129/18 (jež se týkalo přímo žalobkyně), jehož závěry dopadají i na výklad ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s účinností od 1.12.2016, neboť na jeho východiscích se nic nezměnilo, jak ostatně konstatuje i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí z 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018. Tento právní názor vyjádřený nadřízenými soudy našel svůj odraz i v rozhodovací praxi Krajského soudu v Praze např. rozhodnutí ze dne 4.3.2020 sp.zn. 21 Co 279/2019 či ze dne 12.12.2019 sp.zn. 27 Co 221/2019, která byla vydána ve sporech žalobkyně s jinými úvěrovanými.

52. Soud dále výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020, který uzavřel, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

53. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

54. Za situace, kdy nebyla prokázána existence písemné úvěrové smlouvy, ani její obsah a i pokud by prokázána byla, je úvěrová smlouva pro rozpor se zákonem neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., tedy úhrady částky 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný před podáním žaloby žalobkyni uhradil celkem 47 731 Kč, zanikl nárok žalobkyně ještě před podáním žaloby. Soud z uvedeného důvodu žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

55. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, když plně úspěšnému žalovanému vznikl nárok na náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., ten se jich však při jednání výslovně vzdal. Soud proto náhradu nákladů žádnému z účastníků nepřiznal.