18 C 284/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 89 365,13 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 89 365,13 Kč spolu s:- zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 94 514 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení,- kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 5 948,87 Kč z částky 88 565,13 Kč od 16. 12. 2024 do 21. 3. 2025,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 5. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 89 365,13 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 10. 2022. Tvrdila, že na základě této smlouvy, sjednané elektronicky prostřednictvím klientské zóny, se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč. Úroky pak měl žalovaný hradit v měsíčních splátkách ve výši 4 758 Kč. Jelikož však žalovaný těmto svým smluvním závazkům nedostál, neboť řádně a včas neuhradil splátku splatnou dne 15. 12. 2024 a adekvátně nereagoval ani na zasílané upomínky, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě neuhrazené úvěrové jistiny a nákladů právního zastoupení. Ke dni sepisu žaloby (tj. k 21. 5. 2025) žalovaný neuhradil na jistinu pohledávky ničeho. Žalobkyně požadovala částku ve výši 88 565,13 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 5 948,87 Kč vypočtený jako 25,55%, tj. sjednaného smluvního úroku ve smlouvě o úvěru z částky 88 565,13 Kč, tj. zbývající výše jistiny ke dni zesplatnění od 16. 12. 2024, tj. den následující po dni splatnosti neuhrazené splátky, do 21. 3. 2025, tj. den odeslání zesplatnění a výzvy k úhradě, náklady na upomínkování v celkové výši 800 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2, zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů soudního řízení.Žalobkyně tvrdila, že posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a plnění dosavadních dluhů a žalovaným předložených dokladů a nahlédnutím do veřejných i klientských databází. Žalobkyně uvedla, že žalovaný je svobodný, nemá žádné vyživované děti, je zaměstnaný u , právnická osoba, ., s průměrnou mzdou 27 405 Kč, náklady na bydlení spotřebitele činí 3 000 Kč - pravidelná částka, pravidelné finanční závazky činí 1 250 Kč, sázky činí 133 Kč, spotřebitel má mikro úvěry, finanční zůstatek spotřebitele činí 18 624 Kč. Tímto pravidelným finančním závazkem je úvěr u spol. , právnická osoba, , dále jsou u spotřebitele evidovány jednorázové finanční závazky u spol. , právnická osoba, ve výši 2 x 20 000 Kč a u spol. , právnická osoba, ve výši 7 000 Kč. U výsledků lustrací (centrální evidence exekucí, AML a AML/CFT, insolvenční rejstřík a databáze odcizených dokladů bylo uvedeno: bez záznamů, výsledek interní databáze poskytovatele byl: úvěrovatelný. Skóring spotřebitele byl označen jako pozitivní ve všech parametrech, vyjma jednorázových závazků, které byly označeny jako negativní, výsledné skóre bylo průměrná bonita. Výše úvěru byla stanovena na základně skóre a finančního zůstatku spotřebitele.Ohledně uzavírání smlouvy žalobkyně odkázala na autorizační doložku, která je neoddělitelně spjata s vyhotovením smlouvy o úvěru a předsmluvních informací ve formátu PDF, tedy způsobem zásadně neumožňujícím jakékoliv narušení integrity podepsaného dokumentu. Verifikační platbu ve výši 1 Kč provedl žalovaný.Žalovaný uhradil 25 splátek ve výši 4 758 Kč (tj. 118 950 Kč). Z této částky byla v souladu s tabulkou umoření, která tvoří součást předsmluvních informací, částka 21 434,88 Kč započtena na jistinu úvěru. Žalovaná částka 88 565,12 Kč tak odpovídá pouze zbývající neuhrazené jistině úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že se právní žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč, když částka 39 338 Kč bude vyplacena na účet Spotřebitele č. , č. účtu, , částka 52 162 Kč bude užita na úhradu předchozího závazku žalovaného u žalobkyně (z úvěrové smlouvy ze dne 5. 10. 2022 č. , hodnota, ), částka 18 500 Kč bude započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8 Smlouvy. Úvěr byl sjednán na dobu určitou 72 měsíců a byl splatný ke dni 15. 9. 2028, když k uvedenému dni měl být uhrazen i sjednaný úrok ve výši 106 000 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku 216 000 Kč (tj. jistinu spolu se sjednaným úrokem) hradit v měsíčních splátkách po 3 000 Kč spolu s částkou 1 758 Kč měsíčně za doplňkové služby.Z tabulky umoření soud zjistil, že každou z měsíčních splátek úvěru ve výši 4 758 Kč je splácena část jistiny úvěru, naběhlé úroky z úvěru a poplatek doplňkové služby PODPORA.Smlouva dále obsahuje přílohy, jejichž obsahem je Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA.Z odeslaných emailů žalobkyní žalovanému se podává, že žalobkyně dne 10.10.2022 před 12:39:21 nahrála do klientské zóny žalovaného smluvní dokumentaci k uzavírané smlouvě, a to včetně návrhu úvěrové smlouvy č. , hodnota, . V emailu je pokyn, že smlouvu může žalovaný uzavřít v klientské zóně a následně má zaslat potvrzení o zřízení inkasa a potvrzení o provedení verifikační platby. Následně žalobkyně dne 10.10.2022 v 14:11:39 odeslala žalovanému email v němž mu sděluje, že děkuje za podpis smlouvy, a že žádá o zaslání verifikační platby. Zároveň byla do klientské zóny uložena podepsaná smlouva s autentizačními identifikátory a časovým klíčem.Soudu byla smlouva předložena v elektronické podobě ve formátu PDF. K dokumentu není připojen žádný elektronický podpis. U vlastností dokumentu soud zjistil, že byl vytvořen dne 10. 10. 2022 ve 13:11:38 a nebyl později upravován. Tedy již v okamžiku vzniku soudu předloženého dokumentu byly do textu vloženy údajů o autorizaci smlouvy žalovaným (do záhlaví smlouvy) z nichž vyplývá, že smlouva měla být žalovaným odsouhlasena dne 10.10.2022 ve 14:11:32 z identifikované IP adresy, prostřednictvím SMS kódu zaslaného na tam uvedené telefonní číslo. Soud však poukazuje na to, že uvedené údaje o podpisu (odsouhlasení návrhu smlouvy) nemohly být objektivně v okamžiku vytvoření předloženého dokumentu známy (měl-li žalovaný odsouhlasit text smlouvy hodinu poté, co smlouva včetně doložky o autorizaci vznikla za situace, kdy později nebyla měněna). Zda, popřípadě jaký text smlouvy, a jaké podmínky úvěru žalovaný odsouhlasil nelze z uvedeného důvodu z předloženého dokumentu zjistit.

6. Příloha č. 1 – Dotazník k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ke smlouvě č. , hodnota, je součástí úvěrové smlouvy, tj. elektronického dokumentu popsaného v předchozím odstavci. Žalobkyně dle této přílohy vycházela z toho, že měsíční příjem žalovaného činit 27 405 Kč, žalovaný byl svobodný a neměl žádné vyživované děti. Jako svého zaměstnavatele měl uvést , právnická osoba, . Žalovaný měl mít účet č. , č. účtu, . Náklady na bydlení žalované měly činit 3 000 Kč (pravidelná částka) s tím, že měl sázet měsíčně 133 Kč. Finanční zůstatek žalovaného měl činit 18 264 Kč. V příloze byl uveden soupis finančních závazků spotřebitele, které činí úvěr u spol. , právnická osoba, . Dále zde byl uveden soupis jednorázových finančních závazků spotřebitele, v částce 20 000 Kč a 20 000 Kč u spol. , právnická osoba, a částka 7 000 Kč u spol. , právnická osoba, . Lustrace v databázích byla negativní v případě jednorázových závazků, jinak byla pozitivní. Výsledné scóre žalovaného bylo vyhodnoceno s průměrnou bonitou.

7. Z výpisu Fio banky – detailu pohybu – okamžité příchozí platby ze dne 9. 12. 2022, že žalovaný zaslal dne 10. 10. 2022 na účet žalobkyně platby ve výši 1 Kč, a to ze svého účtu vedeného u , právnická osoba, . s poznámkou „, jméno FO, “, což však neodpovídá pokynu, jenž žalovaný k verifikační platbě obdržel (který měl znít „Tímto souhlasím s návrhem smlouvy č. , hodnota, )

8. Z výpisu Fio banky - detailu pohybu – platby převodem uvnitř banky ze dne 9. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně uvnitř banky převedla dne 11.10.2022 pod variabilním symbolem , var. symbol, částku 52 162 Kč, a to na protiúčet č. , č. účtu, .

9. Z výpisu Fio banky - detailu pohybu – bezhotovostní platby ze dne 9. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 11. 10. 2022 na účet žalovaného shodný s číslem účtu uvedeným v odstavci 7 tohoto rozsudku částku 39 338 Kč, pod variabilním symbolem , var. symbol, .

10. Z kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného má soud za osvědčené, že žalovaný poskytl žalobkyni své osobní doklady, z nichž žalobkyně jistila jeho osobní údaje, když zároveň z výstupu z informačního systému ministerstva vnitra vplývá, že doklady nejsou evidovány jako neplatné.

11. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc červen, červenec a srpen 2022 bylo zjištěno, že žalovaný pracoval ve společnosti , právnická osoba, . v , adresa, (tj. v jiné obci, než je jeho bydliště) a jeho čistá mzda činila 26 182 Kč, 28 694 Kč a 26 662 Kč.

12. Žalobkyně měla k dispozici rovněž výpis z běžného účtu žalovaného za měsíc červenec až září 2022. Z těchto výpisů soud zjistil, že příjmem žalovaného je mzda uvedená shora. Dále, že z výpisů nelze zjisti žádné platby spojené s bydlením (nájem, úhrada energií, SIPO apod.). Výdaje jsou tvořeny zejména položkami v řádu stokorun a nižších tisíců (zejména potraviny, káva, tabákové výrobky a pohonné hmoty. Nemá pravidelné platby, ale rovněž nemá žádné úspory a veškeré příjmy (včetně dále uvedených půjček) utratí. Zároveň si v měsíci červenci a září 2022 vzal půjčky od , právnická osoba, obě ve výši 20 000 Kč, v srpnu půjčku ve výši 25 000 Kč od , právnická osoba, (nebankovní poskytovatel půjček). Doklad o jejich úhradě ve spise není obsažen, shodně jako z výpisů nevyplývá, výše splátek, neboť k jejich splácení nedochází z předloženého účtu, resp. pokud jde o níže uvedené nejvyšší odchozí položky, jde o účty nebankovních poskytovatelů půjček, avšak variabilní symboly se rozchází se symboly pod nimiž byla půjčka dříve poskytnuta.

13. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 7. 2022 do 31. 7. 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 928,23 Kč a konečný zůstatek částku 405,29 Kč. Na účet přišla částka 55 467,20 Kč (z toho příjem od zaměstnavatele činil 26 517 Kč, půjčka od , právnická osoba, činila 20 000 Kč, dále zde byly evidovány platby od , jméno FO, ), celkem odešla částka 55 990 Kč (největší položku z toho činí odchozí platba ve výši 24 356 Kč, na účet , č. účtu, , bez označení), zbytek činí výběry z bankomatu a platby kartou.

14. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 8. 2022 do 31. 8. 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 405,29 Kč a konečný zůstatek částku 1 077,29 Kč. Na účet přišla částka 75 923,20 Kč (z toho příjem od zaměstnavatele činil 29 161 Kč, půjčka od , právnická osoba, činila 25 000 Kč, dále částka 7 000 Kč od spol. , právnická osoba, ve výši 7 000 Kč, dále zde byly evidovány platby od , jméno FO, ), celkem odešla částka 75 251,20 Kč (největší položku z toho činí odchozí platba ve výši 13 000 Kč, na účet , č. účtu, , bez označení), zbytek činí výběry z bankomatu a platby kartou.

15. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 9. 2022 do 30. 9. 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 1 077,29 Kč a konečný zůstatek částku 860,75 Kč. Na účet přišla částka 69 228 Kč (z toho příjem od zaměstnavatele činil 26 538 Kč, půjčka od , právnická osoba, činila 20 000 Kč, dále zde byly evidovány platby od , jméno FO, ), celkem odešla částka 69 444,54 Kč (největší položku z toho činí odchozí platba ve výši 24 660 Kč, na účet , č. účtu, , bez označení), zbytek činí výběry z bankomatu a platby kartou.

16. Podle výstupu lustrace v registru SOLUS ze dne 10. 10. 2022 měl žalovaný záznam.

17. Podle výstupu lustrace v registru REPI – Registr platebních informací ze dne 3. 10. 2022 měl žalovaný záznam, resp. výsledek lustrace byl: ,,Extrémně rizikový klient‘‘.

18. Z upomínky č. 1 ze dne 20. 12. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne má soud za prokázané, že žalobkyně upozornila žalovaného na dluh ve výši celkem 5 058 Kč (4 758 Kč + 300 Kč za 1. upomínku) a vyzvala jej k zaplacení do 4. 1. 2025. Současně žalovaného upozornila na možnost zesplatnění dluhu.

19. Upomínkou č. 2 z dne 5. 1. 2025 žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu splátky po splatnosti, a požadovala po ní poplatek za odeslání upomínky ve výši 500 Kč. Současně upozornila žalovaného na své právo zesplatnit celý úvěr, pokud nebude dlužná částka uhrazena do 20. 1. 2025. Téhož dne byla upomínka odeslána (viz podací lístek z téhož dne).

20. Ze zesplatnění úvěru – předžalobní upomínky ze dne 21. 3. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne vyplývá, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru, spolu s vyčíslením jednotlivých nároků žalobkyně. Současně vyzval žalovanou k úhradu celého dluhu do 4. 4. 2025.

21. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

22. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

23. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu prostřednictvím jednání učiněných elektronickými nebo jinými technickými prostředky komunikace na dálku. Soud však nemá za prokázaný obsah uzavřené smlouvy, když soudu předložená smlouva, jež jako dokument nebyla od svého vzniku měněna obsahuje údaje o odsouhlasení dokumentu žalovaným, které však v době vzniku dokumentu nemohly být známy. Tedy jaká konkrétní smlouva (s jakými konkrétními ujednáními) byla žalovanému prezentována v jeho klientském účtu není zjevné, avšak objektivně to nemohl být dokument právě předložený soudu.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

26. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

29. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

30. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

31. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

34. V daném případě dospěl soud k závěru, že i pokud by byl prokázán obsah úvěrové smlouvy (č. , hodnota, ) uzavřené mezi účastníky nedošlo k jejímu platnému uzavření nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně porušila zákonnou předsmluvní povinnost, když nedostatečně vyhodnotila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet.

35. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však žalobkyně řádně neposoudila bonitu žalovaného úvěr splácet. Z výpisu účtu žalovaného za měsíc červenec 2022 bylo zjištěno, že příjmy činí 55 467,20 Kč, výdaje činily 55 990,14 Kč. Z toho příjem ze zaměstnání činil 26 517 Kč a půjčka od , právnická osoba, ve výši 20 000 Kč. Rovněž i ve výpisu z účtu žalovaného za měsíc září 2022 vyplývá, že příjmy žalovaného činily 69 228 Kč a výdaje 69 444,54 Kč. Z toho příjme ze zaměstnání činil 26 538 Kč a půjčka od , právnická osoba, ve výši 20 000 Kč. Výdaje na bydlení (nájemné, energie apod.) z těchto výpisů nevyplývají. Z účtu jsou patrné pouze platby kartou a výběry hotovosti z bankomatu. V každém z výpisu je patrná větší odchozí platba ve výši 24 356 Kč (červenec 2022), 13 000 Kč (srpen 2022) a 24 660 Kč (září 2022), ale byla odeslána na jiný účet a nelze z ní proto dovozovat, že se např. jedná o nájem či o jiné náklady spojené s bydlením apod. Pokud by žalovaný neobdržel od spol. , právnická osoba, v měsíci červenec 2022 částku 20 000 Kč, v měsíci srpen 2022 od spol. , právnická osoba, částku 25 000 Kč a od společnosti , právnická osoba, částku 7 000 Kč, v měsíci září 2022 částku 20 000 Kč od spol. , právnická osoba, , ocitl by se jeho účet v mínusu. Již z této skutečnosti je zřejmé, že žalovaný neměl dostatek finančních prostředků úvěr splácet. Nelze ani přehlédnout, že si žalobkyně sice ověřila platební historii žalovaného, avšak z jí získaných informací se výslovně podávalo, že v registru REPI byl žalovaný označen výsledkem lustrace:,, Extrémně rizikový klient‘‘ a v registru SOLUS měl žalovaný záznam. Již z těchto údajů je zjevné, že žalovaný měl značné problémy se splácením dříve přijatých závazků, a že velmi pravděpodobně je jeho úvěrová angažovanost vyšší, než odpovídá jeho příjmům. Pokud jde o životní výdaje, žalobkyně žádné výdaje neověřila, a to ať již jde o výdaje na bydlení či na cestu do zaměstnání (vzhledem k tomu, že žalobce žije v jiné obci, než pracuje). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nedostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného a řádně neporovnala jeho příjmy a výdaje ve smyslu § 86 odst. 2 ZSÚ, tedy poskytla úvěr v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona za situace, kdy u žalovaného byla dána pochybnost o tom, že je schopen poskytnutý úvěr splácet. Z uvedeného důvodu je úvěrová smlouva uzavřená mezi účastníky neplatná pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 588 o.z.

36. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

37. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR [číslo] s. 757), dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

38. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, se může žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 110 000 Kč, kterou je povinen jako plnění bez právního důvodu žalobkyni vrátit. Žalovaný pak uhradil žalobkyni před podáním žaloby částku 118 950 Kč (25 splátek ve výši 4 758 Kč), tedy více, než načerpal. Z toho důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl. (výrok I).

39. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vznikl žalovanému, který byl ve sporu zcela úspěšný nárok na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady spojené s tímto soudním řízením nevznikly, soud nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.